Tu noc se všichni čtyři sešli u Toma v pokoji, aby svůj volný večer strávili sledováním filmů v televizi. Bill ani nepočítal, kolikrát si přál, aby tam Gustav a Georg nebyli. Ne kvůli tomu, že by byli protivní nebo se u filmu bavili, prostě tam byli. Současně byl zděšený, co by se stalo, kdyby odešli.
Bill a Tom seděli vedle sebe na posteli, oba objímajíc svá kolena přitažená k hrudníku a dávajíc mimořádně extra pozor, aby se navzájem nedotkli. Georg se roztahoval na druhém konci postele a Gustav seděl na zemi, opírajíc se zády o matraci. Bill a Tom zvládali vyhýbat se vzájemnému kontaktu do chvíle, než Georg začal kývat nohou a náhodou nakopnul Billovo koleno směrem k Tomovu.
Bill ztuhnul, napjatě vnímal, jak se jeho stehno přimáčklo na Toma. Tom neudělal jediný pohyb, aby ho odstrčil nebo cokoli jiného, takže ani Bill nic neudělal, tváře planoucí a horké téměř jako noha, kterou tiskl k bratrově. Bylo strašně těžké soustředit se na film, ale pokoušel se o to.
Právě se trochu srovnal a znovu se zabral do děje, když se teplá kůže dotkla jeho ruky, Bill mírně nadskočil. Podíval se dolů a téměř zalapal po dechu. Tom se pokoušel uchopit jeho ruku, tady… právě před ostatními. Tom to ale nedělal jen tak bezúčelně, Bill cítil, jak se něco sune do jeho dlaně a Tom mu zavřel prsty kolem toho předmětu předtím, než jeho ruku pustil.
Bill otevřel dlaň a rozzářil se. Tom mu dal zlatého zajíčka, jednoho z těch menších. Vzhlédl k bratrovi, ale ten hypnotizoval obrazovku, na rtech úsměv.
Bill nenápadně odstranil obal a vložil zajíčka do pusy. Krátce přivírajíc oči, když se jemná, sladká pochoutka rozpouštěla všude po jeho jazyku. Pečlivě si olízl prsty a postřehl, že Tom koutkem oka sleduje jeho počínání. Vzhlédl k němu a viděl Tomovy přivřené oči, nehybně pozorující místo, kde Billovy prsty předtím zmizely… jeho ústa.
Tom si musel všimnout Billova upřeného pohledu, proto se rychle odvrátil a uculoval se. Bill se stále rozzářeně usmíval, ale i on se vrátil zpátky k filmu. Snažil se držet, ale bylo snad ještě těžší nevnímat Tomovu blízkost. Mohl slyšet, jak Tom ztěžka dýchá, a cítit jeho neklid, stejně tak ten svůj.
Bylo to tak frustrující, tak blízko a v přítomnosti ostatních nemohli dělat vůbec nic, i když Bill vlastně nevěděl, co dělat. Jen se neklidně vrtěl a úplně ztratil zájem o to, co se dělo na obrazovce. Bylo to nesnesitelné, jeho slabinami se rozlévalo horko a po chvíli už dokázal myslet jen na to, jak se dostat do svého pokoje a dopřát si uvolnění. Malá část v něm doufala, že Georg a Gustav už budou unavení a znudění a půjdou si lehnout, ale i kdyby odešli, neznamenalo by to vyřešení Billova problému, vůbec totiž pořád nevěděl, co vlastně od něj Tom chce. Nakonec se rozhodl odejít on sám.
„Ufff, je už pozdě,“ řekl a zívnul, neochotně se odtáhl od Toma a vstal. „Půjdu si lehnout.“ Kouknul dolů na své přátele, kteří ho ospale pozorovali. „A vy byste měli jít do postele taky,“ zasmál se. „Ráno máme zvukovou zkoušku.“
Georg i Gustav něco souhlasně zabrumlali a zvedli se k odchodu. Bill se plíživě podíval po Tomovi, sedícímu na posteli ve stále stejné pozici, ve tváři nečitelný výraz. Bill vzal do ruky svůj telefon a tvářil se, že píše nějakou zprávu, kterou nikdy neměl v plánu odeslat, a čekal, až si ostatní nazují boty. Chtěl být poslední, kdo bude odcházet.
Tom se na něj uculoval, než mu Bill plaše letmo zamával a následoval Gustava ven z pokoje. Než došel ke dveřím, postřehl někoho těsně za sebou.
„Sladké sny, Bille,“ zašeptal Tom, jeho dech přeběhl přes Billův krk, až se mu naježily jemné chloupky.
Bill se otočil, překvapený, jak těsně se k němu Tom natlačil, byl tak blízko. Musel z postele vyskočit strašně rychle. Tom se usmíval a Bill měl pocit, že mu srdce vyletělo až do krku.
„Oh, díky,“ odpověděl spěšně. „Tobě taky. Děkuju za čokoládu. A…“ utrousil, věděl, že musí honem něco říct nebo udělat, dřív než ztuhne na místě. Rychle se natáhl a políbil Toma na tvář, jeho rty se jen krátce dotkly bratrovy jemné kůže.
Zachytil Tomův překvapený výraz, prosmýkl se kolem něj a spěšně vyšel z pokoje ven do haly a zamířil ke svému pokoji, ruku přilepenou na smějících se ústech, nejistý, jak by mohlo skončit políbení Toma.
…..
Bill byl blízko toho, aby umřel, když mu asistentka doručila malý černý balíček přede všemi, jen co opustili backstage před koncertem.
„Tady to máš, zajíčku,“ zašeptala spiklenecky a Bill měl v tu chvíli sto chutí ji tím balíčkem praštit po hlavě.
„Co je to?“ zeptal se Tom rozpačitě.
„Nic,“ odpověděl rychle Bill, věnoval naštvaný pohled té škodolibé holce a balíček strčil do tašky, ještě na ní zatáhnul zip.
„Dobrý? Jsme připravení?“ zeptal se Saki jemně, ženouc je ke dveřím.
Následoval souhlas pronesený nervózním sborem a Bill se zařadil do řady stojící za bodyguardem, s Tomem za zády.
„Bille?“ zeptal se tiše Tom, když kráčeli točitou chodbou dolů k pódiu. „Chceš se potom sejít… jen my dva?“
Bill se přes rameno na bratra zazubil. „Ok, můj pokoj, jo?“
Tom přikývl a plaše se usmál.
Billův žaludek poskočil na místě. Teď si musí poradit s koncertem a pak musí zjistit, jestli si dokáže poradit i s tímhle.
….
Ani si nepamatoval, kdy naposledy mu trvalo tak dlouho nanést si na obličej mejkap, chtěl, aby to bylo bezchybné, perfektní. Trochu upil šampaňského, které si objednal, stojíc před zrcadlem v koupelně, zachvěl se, když bublinky stekly do jeho hrdla. Doufal, že proniknou do jeho krve tak rychle, jak jen to bude možné, a uklidní jej. Šampaňské nebylo určeno pro něj a pro Toma, bylo jen a jen pro něj, aby zklidnilo jeho nervy.
Konečně byl spokojený s výsledkem a naposledy se na sebe dlouze zadíval. Věděl, že vypadá sexy, nepřišlo mu, že by byl příliš domýšlivý, když to takhle řekne, důkaz na něj přece zíral zpátky ze zrcadla. Jenom škoda, že dnes nepůjde nikam ven… s tím, jak vypadá. Bill věděl, že ačkoli ta jediná osoba, kterou chce oslnit, ho takhle uvidí, musel se zasmát sám sobě. Byl si plně vědom toho, že Tom je tím jediným, komu je úplně jedno, jestli má Bill perfektní mejkap nebo ne. Přesto se Bill snažil, navíc tahle neobvyklá vizáž byla nutná k image, kterou chtěl právě teď vytvořit.
Lehce se kroutíc sklouzl pohledem na hedvábné černé francouzské kalhotky obepínající jeho boky. Ten spíše odhalující kousek prádla byl tím jediným, co měl na sobě, a nehodlal nic přidávat. Ještě se stále nerozhodl, jestli se mu líbí ten pocit, že je má na sobě, nebo ne. Nikdy dřív neplánoval, že by nosil ženské spodní prádlo a snad stokrát se ptal sám sebe, jestli to skutečně chce udělat.
Lehce se červenajíc Bill se otočil a zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Hlavní ozdobou těch delikátních malých kalhotek, o jejichž koupi tak nervózně požádal svou asistentku, byl chundelatý, bílý zaječí ocásek, připevněný na zadku, což byl ostatně jediný důvod, proč si je vzal na sebe. Jestliže by Tom chtěl zajíčka, mohl by ho mít.
Černá zaječí ouška seděla pohodlně v jeho vlasech, hladkých a lesklých po pečlivém kartáčování. Poprvé v životě si i oholil nohy, protože si opravdu nemyslel, že zarostlé, chlupaté nohy by byly vhodným doplňkem tohohle všeho. Přestože si myslel, že to bude bolestivé, musel připustit, že to je jistě příjemné na dotek.
Znovu se dlouze napil šampaňského, ještě než vypuknul v záchvat smíchu.
„Bože, nedokážu to,“ zamumlal, potřásaje hlavou. „Na co jsem to, sakra, myslel? Jsem idiot.“
Chtěl sundat kalhotky, vzít si normální oblečení a nechat si jen ouška. To je vše, co Tom chtěl, určitě neočekával, že Bill bude pobíhat v rajcovních kalhotkách se zaječím ocáskem.
„Ježíši,“ zašeptal Bill. Přišel si jak úplný idiot.
„Bille?“
Bill vyprsknul bublinky, kterých se právě napil, oči vytřeštěné v panice. Tom! Kdy, k čertu, přišel? Bill ho vůbec neslyšel přijít do pokoje. Vrhl se ke koupelnovým dveřím, aby je zamkl, ale Tom už byl na druhé straně, tlačíc proti němu a blokujíc jejich zavření svou nohou.
„Bille,“ řekl znovu se smíchem. „Co to děláš?“
„Nic,“ řekl Bill zpátky, možná příliš nahlas. „Jenom sem, prosím tě, nechoď.“ Ó jé, to bylo chytré!
„Proč ne?“ Tomův hlas zněl zvědavě. „No tak, Bille, pusť mě tam.“
Bill se zoufale podíval dolů na podlahu. Uvědomil si, že všechno jeho oblečení zůstalo vedle v pokoji, tolik spěchal, aby si zkusil ty kalhotky. Zatraceně! Proč jenom si nešel nejdřív udělat mejkap? To by teď byl oblečený. Vystrčil hlavu přímo před Tomův obličej.
Tom se mračil, ale jeho výraz zjemněl, když uviděl Billa. „Máš ouška,“ usmál se.
Sakra, on měl na hlavě ouška. Bill zrudnul, přikývl a nasadil úsměv, o kterém byl přesvědčený, že z něj udělá úplného blázna.
„Vypadáš… úžasně.“
Bill zbledl, to Tom ještě neviděl tu druhou část.
„Pusť mě dovnitř, ať si tě můžu pořádně prohlédnout,“ zaškemral jemně.
„Ne,“ odpověděl Bill rychle a zamítavě potřásl hlavou.
„Bille,“ řekl Tom a jeho oči se rozšířily. „Jsi tam… ehm… nahý nebo něco takového?“
Bill vteřinu přemýšlel. „Ano.“ Teď by ho snad Tom mohl nechat o samotě, svlékl by si ty kalhotky, nacpal je do zásuvky a s ručníkem omotaným kolem pasu by si došel do pokoje pro oblečení.
„Tak mě pusť dovnitř,“ zašklebil se Tom a silněji zatlačil do dveří.
Bill vykřikl. „Tome!“
„Biiii-lle,“ odpověděl škádlivě.
Bill si povzdechl a sklopil pohled k zemi. Tom by to nikdy nevzdal. Bill uvolnil dveře a pomalu ustoupil nazpět, oči upřené na podlahu a ruce za zády, sevřel chlupatý ocásek v ruce jako by doufal, že ho tam tak schová.
Uslyšel zavrzání dveří, jak se otevřely, a pak úplné ticho. Bill krátce zdvihl pohled k bratrovi a téměř se rozesmál nad užaslým výrazem v jeho tváři.
„Ty… ehm… páni,“ zamumlal Tom a párkrát jen naprázdno otevřel a zavřel ústa. „Já… ehm… nevěděl jsem, že nosíš takové věci.“
Bill se kousl do rtu. „Někdy,“ zalhal. Spočítal si, že to bude méně rozpačité.
„Vypadáš skutečně…“ Tom polknul. „Sluší ti.“
Bill sklonil hlavu. „Díky.“
„Co to schováváš za zády?“
Bill trhnul hlavou. „Nic,“ vyhrkl rychle. „Vidíš?“ Bill pustil ocásek a natáhl ruce před sebe, aby to bratrovi dokázal.
Sledoval, jak se Tomovy oči stočily k něčemu za ním a strnul, když se Tom rozzářil.
„Co?“ zeptal se bázlivě.
„Zajíček,“ řekl Tom hloupě.
Bill ztuhnul, jak mohl…?
„A sakra,“ zamumlal zničeně, když si uvědomil, že za sebou má zrcadlo. Okamžitě vrátil ruce zpátky, aby zakryl ocásek.
Tom hlasitě vydechl a zasmál se. „Otoč se.“
Bill potřásl hlavou. „Ne.“
„Prosím,“ zaškemral Tom. „No tak, Bille.“
„Ne,“ zopakoval Bill, vzpírajíc se tomu, jak Tom začal postupovat směrem k němu.
„Ale ano,“ zamumlal Tom, kývajíc hlavou, pomalu se pohybujíc vpřed.
Bill se pokoušel bratra zastavit. „Jsem hloupej, je to blbost.“
Tom potřásl hlavou a ovinul ruce kolem Billových boků. „Nejsi hloupý, není to blbost,“ řekl, jeho hlas byl prosycený něčím, co Bill nedokázal identifikovat. „Otoč se.“
Bill si skousl ret a otočil se, takže v zrcadle mohl vidět sám sebe i Tomův odraz za sebou. Viděl, jak se Tomova ústa roztáhla do pomalého úsměvu, který přešel v široký úsměv. Tom vztáhl ruku a zatahal za ocásek, Bill to cítil.
„Ach bože, to je…“
„Směšné, já vím,“ zasténal zničeně Bill.
Tom zatřásl hlavou. „Je to skvělý. Ty seš skvělej,“ dodal tiše, zdvihl pohled od ocásku a zaměřil se na Billův odraz v zrcadle. „Pojď sem.“
Bill rozhořčeně zapištěl, když ho Tom odtáhl za ocásek od zrcadla. „Tome.“ Bill se rozesmál a cupital za Tomem, který ho táhl ven z koupelny.
„Tohle je to, co jsem se ti snažil dát tu noc v tourbuse,“ řekl Tom, když ho konečně pustil.
Bill se otočil, aby viděl, o čem to Tom mluví a strnul, když uviděl, co Tom drží v ruce. Byl to další zlatý zajíc, ale byl obrovský, Bill odhadoval, že musí vážit nejméně jedno kilo.
autor: Haylzee
překlad: Michelle M.
ty vole ten z te čoolady bue mit skažený zuby
ale tady u toho dílu jsem se nejvíc nasmála xD xD
xD ježiš chudaček Billišek xD to je tak rostomilý ale xD joj, sme z toho uplně okouzlená xD to je totalně vtipný, ale užasný! xD
hej proč tu není 3 díl?
Lol =D Tak to je dokonalý =D Tušila jsem, že to bude spodní prádlo, ale, že dámský…=D To si nemoh sehnat pánský tanga? =D Docela si nedokážu představit kluka v dámskejch kalhotkách =D
ááááááááááááá! ja som mrtvá smiechom , uplne uplne dokonalé ! ja …nemám slov ! bože !!!!!!!!!
To bolo roztomilé 🙂 ja to chcem vidieeeeeeeť :DD