Mišiška Billíšto a Mišiška Tomíšto 7.

V Billovi se hromadil strach, strach, co by chtěli udělat jeho milovanému Tomovi. A co po mně chce. Peníze? Dám mu všechno, co mám, dám mu úplně všechno, ale Toma ne. To raději zemřu.

„Neubližujte mu,“ špitl Bill, který málem omdlel strachem.

„Jestli nechceš, abych mu vystřelil mozek, tak nebudeš odporovat, jasný?“ zašeptal výhružně Mark a vyndal pistoli s tlumičem. Billovi se motala hlava, bylo mu špatně. Tak strašně moc se bál toho, co přijde, že se málem neudržel na nohou. „Dělej! Nebo…“ sykl Mark, který držel zbraň Billovi u bříška. Došli ke dveřím a Mark vyndal klíče a odemkl jednu z učeben, která byla v tuhle chvíli prázdná. Zamkl a začal k sobě srážet lavice, pak ještě zatáhl závěsy na oknech, aby nikdo neviděl něco, co vidět nemá.

„Tak si lehni a svlíkni se!“ řekl úplně klidně Mark, který na něj mířil zbraní. Bill se klepal strachem a jenom pípl: „Ne. Prosím, ne.“ Mark se ale jen pousmál a natáhl kohoutek.

„Kluci, tak mu pomožte,“ řekl svým přívržencům. Dva jej pevně chytli a jeden ho začal rychle svlíkat. Bill začal křičet, tak mu dali šátek přes ústa, aby ho nikdo neslyšel. Když ho svlíkli, smýkli s ním o lavice a chytli mu ruce, aby se nemohl bránit. Mark ho začal vášnivě líbat, a když mu Bill pořád uhýbal, silně si ho přitáhl za vlasy. Billovi se v očích leskly slzy a byl zoufalý. Najednou se na něj Mark položil plnou vahou a začal mu šeptat do ouška: „Chci tě, si tak nádhernej, škoda, že chceš křičet, chci tě celýho zlíbat. Bože, Bille!“ lehce zařval Mark, nechtěl, aby je někdo slyšel. Bill začal plakat bolestí, protože Mark do něj prudce přirážel a pořád čím dál tím víc a rychleji.

Billovi se to zdálo jako věčnost, když v tom uslyšel zvonek na hodinu… Mark dospěl vrcholu. Vyšel z Billa a nechal ho tam bezvládně ležet. Ještě dodal: „Jestli se o tomhle někomu jenom zmíníš, tak si jedináček!“ křikl na něj a rychle šel s klukama do třídy. Bill se bezmocně nahlas rozplakal a začal se pomalu oblékat. Tom běhal po celé škole, dokonce byl i na dvoře, ale nikde svého milovaného brášku nenašel. Tak se zeptal nějakých profesorů, jestli ho neviděli. Když procházel po chodbě, kde byla učebna pro minulé čtvrťáky, zaslechl hlasitý pláč. Vtrhl dovnitř a viděl tam svého bratra, jak se s pláčem choulí na podlaze a jak se vedle něj vytváří kaluž krve…

autor: Jitka Krejcarová
betaread: Janule