Když bych řekl, že se po našem polibku nic nezměnilo, lhal bych. Kdykoliv jsem se podíval na Billa, měl jsem před očima jeho vlhké sladké rty, pohled zastřený vášní a štíhlé tělo, stvořené k objímání. Jako by ten polibek úplně změnil moje vnímání. Už jsem se na Billa nedíval jako na bratra, spíše se stal objektem mých tužeb.
A noci byly ještě horší. Ve dne jsem se dokázal opanovat natolik, abych kontroloval svoje myšlenkové pochody. Tedy až na občasné záseky, kdy jsem se přistihl, že zírám do prázdna v obličeji výraz štvané zvěře.
V noci, ponořen do světa snů, jsem nedokázal svoje myšlenky a představy udržet na uzdě. V nestřeženou chvíli se vynořily před mým zrakem a já prožíval náš polibek znovu a znovu.
Vyvrcholilo to mokrým probuzením právě dnes v noci. Polibek se přeměnil na něco mnohem vášnivějšího, mnohem intimnějšího. Cítil jsem jeho vůni kolem sebe, jeho hebkou pokožku, vzrušením zastřený hlas, který volal moje jméno.
Poslední den v našem tropickém ráji. Od toho polibku se i Bill choval jinak. Dokonce bych řekl, že dost podobně jako já. To bude asi tím, že jsme ty dvojčata. Jak jinak.
Ve „výuce“ jsme z pochopitelných důvodů už nepokračovali. Nedovedu si představit, že bych se díval, jak jeho růžové úžasné rty pohlcují tu černou obludu. Stačila mi už jen vzpomínka na první a zároveň i poslední lekci a můj dech získal vyšší frekvenci. Kdybych to viděl i ve skutečnosti, vyrval bych mu tu věc z ruky a přitiskl jej k něčemu reálnějšímu, něčemu mému! Sice to chtěl vyzkoušet, žádal o to, ale tehdy to bylo jiné. Předtím jsme se nepolíbili.
Když to shrnu, mám v hlavě naprostý chaos. A nevím, jak se k němu chovat. Momentálně jsme se zasekli na nějakém stupni tolerance, předstírání, že se vůbec nic nestalo. Jenže oba moc dobře víme, že stalo.
A doufám, že Billa nenapadne znovu žadonit o lekce. Teď už bych jej opravdu poslal do háje. Měl jsem plán. Zítra se vracíme domů a nastane opět pracovní kolotoč. Holek je všude nespočet, proto jsem se rozhodl, že využiju jejich nabídek na společně strávené noci. Musím si ty sny nějak dostat z hlavy. Přestat na Billa myslet jako na objekt touhy, vidět v něm opět jen bratra! Musím, jiná možnost neexistuje.
Ale teď jsme ještě tady, tak hurá na pláž, načerpat poslední sluneční paprsky, protože dřív jak za půl roku je neuvidím.
****
Její sténání se rozléhalo pokojem, byla příliš hlasitá, příliš afektovaná, příliš teatrální. Měl jsem sto chutí jí zacpat ústa, aby přestala tak křičet. To snad není možný! To chce, aby celej hotel věděl, co se zrovna odehrává v mým pokoji?
Zatnul jsem zuby a ještě zrychlil svoje tempo. Přestal jsem vnímat všechno okolo a soustředil se jen na pocit blížícího se uspokojení.
Ještě! Už! Už to bude!
„Ach!!“ vykřikla tak hlasitě, až mi na chvíli zalehlo v uších.
Kruci! Vsadím se, že Bill by takhle nevyváděl! Hovno! Žádnej Bill! Sakra! Sakra!!! Bill, horký Bill zmítající se pod mým tělem, výraz v obličeji pokřivený vzrušením. Kurva!
Zuřil jsem! Ta kráva pode mnou ječí, jako by ji na nože brali, v hlavě mám Billa, a můj klacek by místo téhle mokré projeté kundičky, raději píchal Billovu úzkou prdelku. Sakra!
Měl jsem takový vztek, bušil jsem do ní jak zběsilej. Jí to ani moc nevadilo. Začala vřískat ještě hlasitěji! To už na mě bylo moc. Slezl jsem z ní a odkulil se na bok.
„Vypadni!“ štěkl jsem na ni a dlaň si položil přes oči.
„A…ale, proč? Tobě se to nelíbilo?“ Ještě se diví! Ten její řev by odradil i mnicha! A jak byla odporně mokrá a veliká! Bože! Tu snad chvíli přede mnou píchalo celý fotbalový mužstvo!
Vstal jsem z postele, nepříjemný tlak mezi nohama, a šel do koupelny. Přes rameno jsem ji ještě upozornil, že až se vrátím, tak bych ji tu velmi nerad našel.
Zavřel jsem za sebou a opřel se o dveře. Nepomáhá to! Tahle už je desátá a je to čím dál horší! Děsí mě to, děsí mě to zjištění, že se mi holky začínají hnusit! Co to se mnou udělal? Kriste, to přece nemůže být pravda! Ne po jednom polibku!
Vzrušení mě stále neopouštělo, stoupl jsem si do sprchového koutu, pustil na sebe teplou vodu a jal se uspokojovat svoji potřebu. Rezignoval jsem, nechal mého imaginárního bratra, aby mě dovedl k vrcholu. Nejlepší orgasmus za poslední dny. Zblázním se z toho!
****
Sedíme na snídani. Za pár hodin odlétáme do Cannes na NRJ Awards. Asi před čtrnácti dny jsem se rozhodl hodit to za hlavu. Vykašlat se na všechno. Nechám tomu volný průběh. Když se nebudu snažit změnit svůj úhel pohledu na Billa, dojde k tomu samovolně. To znám z psychologie. A rozhodl jsem se, že tomu budu věřit.
Můj veškerý sexuální život se scvrkl na sebeukájení. No, když se k tomu připojí ty představy, není to zase tak špatný.
Bill je opět ten starý Bill. Usměvavý, impulzivní, veselý. Právě snídá kukuřičné lupínky s mlékem, druhou rukou míchá kávu s mlíkem a ještě se stíhá smát Georgovu vtipu. Když jsem se díval, jak se culí, na mé tváři se usídlil připitomělý úsměv. Je to takový naše sluníčko.
„Tome, myslíš, že vyhrajeme?“ Díval se na mě a žvýkal další sousto cornflakes.
„Jasně, kdo jinej?“ Začal jsem se smát. „Myslím, že máme dost velký šance. Uvidíme!“
„Už se strašně těším!“ Zatleskal a nervně zakníkal. Zavrtěl jsem hlavou a znovu se pustil do svýho croissantu s nugátem. Miluju tohle pečivo.
Po snídani jsme se naložili se zavazadly do auta a jeli směr letiště. Za pár hodin už budeme ve Francii.
Zítra bude generálka a pozítří předávání cen. Bill určitě bude chtít zajít do nějakých obchodů. Možná bych mohl jít s ním, nějaký nový triko by se hodilo.
Na letišti nás přivítalo kolem padesáti fans, podepsali jsme se a hurá na hotel. Na večer jsme si naplánovali odpočinek. Čekají nás dva náročné dny, tak toho musíme využít. Po večeři jsme každý zalezli k sobě do pokoje a věnovali se svým myšlenkám.
Svlíknul jsem se a šel si dát horkou voňavou koupel. Občas, když mám náladu, tak se naložím do vany a relaxuju. Tohle mě naučil Bill. Napustit si plnou vanu vody, vylít do ní hromadu pěny, soli a já nevím jakých dalších blbovinek. Bill má nejradši vanilkové a kokosové vůně. Vždycky po nich tak krásně voní. Jako nějaký dortík. Jen ochutnat!
Copak asi teď dělá? Třeba si taky napouští vanu, odpočívá. Třeba si právě teď sedá do vody a nechává svoje tělo se uvolnit, přijímat horko z vody. Zavírá oči a slastně oddychuje. Dlaní si přejede po hrudníku až na bříško. Mírně pokrčí nohy v kolenou a roztáhne je, aby voda mohla do všech zákoutí. Jazykem přejede přes svoje vyprahlé rty a opět zavzdychá, když cítí, že se mu všechny svaly v těle uvolňují. Když cítí lehké, příjemné šimrání v podbřišku.
Posadil jsem se a rozdýchával nemalé vzrušení, které mě zachvátilo. Stačí si jen představit Billa ve vaně a jsem naprosto tvrdý a připravený. Abych k sobě byl upřímný, psychologická metoda nenásilné přeměny vnímání sexuálně přitažlivého objektu nefunguje. Prostě to nefunguje. Bill je pro mě pořád stejně vzrušující jako dřív, ne-li více. Každý den, když se potřebuju zbavit tlaku ve slabinách, představím si jeho horké tělo, které mě obklopuje, svírá. Představím si vlahá nádherná ústa, která mě pohlcují. Vůni mého vzrušeného bratra, když se ke mně tiskne. Všechno tohle funguje jako spolehlivý prostředek dokonalé erekce a následného blaženého uvolnění. A teď tomu není jinak. Pevně jsem sevřel v dlani svoje vzrušení a začal pohybovat zápěstím. Během několika minut jsem dospěl k vrcholu a zhroutil se zpět do vany, mocně oddychujíc a šeptajíc jeho jméno. Konečně jsem se přestal bránit myšlence, že mě vzrušuje. Že stačí maličkosti, úsměv, olíznutí rtů, protažení ztuhlých svalů a jsem vzrušený. Nepochybuji, že kdyby mi předvedl svoje dovednosti v oblasti „ústní práce“, byl bych v koncích. Vyvrcholil bych během dvou minut. A tohle, tenhle anděl, sexuální symbol, ztělesnění nevinnosti, je můj bratr. Moje dvojče.
Proč je ten svět tak nespravedlivý? No řekněte, proč?
autor: Dania
betaread: Janule
Tohel je tak dokonalý..xDProsímtě,ty mě přivedeš do hrobu,dál,dál,dál!!
skvělá povídka ^.^…a eď, po tom čekání je ještě skvělejší :D…lépe řečeno – honem dáál :))
joo…konečně pokráčko…super jen tak dáál;-)
skvělá povídka!! rychle dáál :o)
bože to je boží xD xD
hej nemůžu z toho toma jak šu*al s tou borkou prej celý fotbalový mužstvo xD xD
yeah xD to bolo naj xD ako hulákala xD super , úúžasná ffka
chci domů nervně kníkajícího Billa Kaulitze!!!
jo, skvělá povídka…
"A…ale, proč? Tobě se to nelíbilo?" Ještě se diví! Ten její řev by odradil i mnicha! A jak byla odporně mokrá a veliká! Bože! Tu snad chvíli přede mnou píchalo celý fotbalový mužstvo!
tywoe 😀 já z tebe vážně padnu, padnu a už nevstanu xD jak to děláš? 😀
Na začiatku ma ovládol smiech, potom ale dojatie a smútok 🙂 Je to nádherné… Takže zrejme, keď nepokračovalo vyučovanie, Tom nebude v tých pocitoch sám…
Tome ty sny fantazie ti nepomůže.To chce Billa.