autor: Janule
BILL
V jindy tak voňavé a čisté ložnici byl dnes po ránu cítit alkohol. Oba jsme šli včera spát opilí a nechtělo se nám dělat nic jiného, než si rychle lehnout a spát. Teď když jsem sem znovu vešel, musel jsem otevřít okno a vyvětrat. Nejspíš budu muset převlíknout i peřiny… Venku je krásně bílo, přes noc napadlo nejmíň dvacet čísel sněhu. Někdo z nás by měl jít asi odhrabat sníh na cestičce k domu, ale nevím o nikom, kdo by se do toho teď dobrovolně vrhal. Dřív jsem měl prý tuhle vděčnou funkci já, ale to teda ne… do toho se nacpat nenechám. Stačí, že dělám všechno doma, ještě zahrada… to tak. Asi zavolám bábě Folkový. Když napadl letošní první sníh, nabízela, že by to mohl udělat její syn. Tenkrát se do toho pustil „sněhový hrdina“ Tom, ale přišel vorvanej jak borůvka a předpokládám, že podruhý už do toho nepůjde… zvlášť dneska po tý včerejší akci.
„Kam koukáš,“ ozvalo se mi za hlavou a já sebou trhnul. Vůbec jsem si nevšiml, že je Tom těsně za mnou.
„Dívám se na noční nadílku, připadlo tak dvacet čísel… půjdeš to zase shrabat?“ otočil jsem se s úšklebkem na brášku. Jeho znechucený obličej řekl všechno za něj, nebylo třeba dalších slov.
„Zatáhni tu bělobu, nebo mi z ní bude ještě blbějc, než mi už je,“ doporučil mi a lehl si zpátky do své postele. Venku je nejmíň mínus deset… slunce krásně svítí a hází malé blyštivé paprsky, které se odrážejí od sněhu. Když přivřu oči, vypadá to jako bílý písek na pláži…
flashback
„Tome, kde je Dejv?“ ptám se, když se vrátím se zmrzlinou od stánkaře. Vystál jsem tam pěknou frontu, za to mi budou muset být chlapci vděční. Však já si to vyberu jindy. Nic… on si tady klidně usnul. „Tome!!“ zakřičím už trochu hystericky a rozhlížím se po pláži, jestli někde nezahlídnu žluté plavečky a hnědou hlavu. Nikde ho nevidím… panebože, jestli se utopil… „Tak TOME!!“ zařvu a odhodím zmrzlinu, co jsem jim přinesl. Kašlu na něj, žádnou si nezaslouží.
„Co… co je?“ konečně se probral.
„Kde máš Dejva?“ snažím se o mírnější tón hlasu, aby nás neslyšeli všichni kolem.
„Ještě před chvilkou tady byl…“ zírá na mě rozespale Tom a posadí se na lehátku. Je trochu přižahnutej, musím ho pak namazat, ale nejdřív musím najít svoje ztracený dítě.
„Jak jsem mohl bejt tak blbej a svěřit ho takovýmu trotlovi na hlídání, můžeš mi to říct?“ zvedl jsem hlas už do poměrně vysokých poloh a přitom jsem neustále očima rentgenoval pláž, jestli ho někde nezahlídnu.
„Jéééé, zmrzlina, děkuju,“ pronese v klidu Tom a moje nevěřící uši slyší, jak rozbaluje jeden balíček, který jsem právě vztekle zahodil do písku. Otočím se a zapíchnu se do něj zlýma očima. Teď už mě ale nasral! Jak si to představuje? Já tady šílím, že mi ztratil dítě a on si klidně bude lízat podělanou zmrzlinu.
„To snad nemyslíš vážně, že ne, Tome!?!“ začnu na něj syčet. Podívá se na mě takovým nevinným zvláštním pohledem a mně v tu chvíli dojde, že je vedle něj něco jinak, než když jsem odcházel. Přiskočím k ručníku, který se tváří, jako by přikrýval malý kulatý míč, a škubnu s ním. Ufff… vylítne ze mě úlevně.
„Ahoj tatííííííí!“ zakřičí na mě Dejv a oba se s Tomem rozřehtají jako cvoci.
„Vy blbci! Víte, jak jste mě vyděsili?!?“ křičím na ně a vůbec nemám pocit, že to byla taková legrace, jak jim to připadá. Málem mě z toho kleplo.
„Strejda mě zahrabal do písku, abych nemoh utéct, protože chtěl spát…“ zubí se na mě Dejv a divoce vrtí hlavičkou, která mu jediná čouhá z písku. Jinak je kompletně zahrabanej.
„Kecá, hráli jsme si,“ popírá Tom, co řekl Davídek a dělá na něj posunky, aby mu bylo jasný, že si to odnese. Takhle ho prásknout tátovi…
„A tu hlavu jsi mu přikryl proč?“ ptám se ještě trochu vztekle, ale je mi to jasný… už se mi ulevilo a strach ze mě spadl.
„Aby nedostal úpal, že jo, prcku?“ odpoví s nevinným kukučem Tom.
„Proč ti strejda hodil ručník na hlavu?“ zeptám se toho, kdo ještě neumí lhát.
„No abysme tě nachytali!“ zakřičí bezprostředně Dejv. Vždycky všechno vykecá po pravdě, v tomhle má strejda smůlu. Celé to na mě ušili, aby mě vyděsili, a to se jim povedlo dokonale.
„To si ještě vyřídíme, pánové,“ pohrozím jim oběma a začnu vyhrabávat Dejva z písku. Sakra, ty nehty budou vypadat, zastřelim je oba… Mimoděk při tom vystrčím na Toma zadek, a když cítím jeho velice nenápadnou ruku, jak mě pomalu hladí, otočím se na něj. Zubí se od ucha k uchu a naznačuje mi, že se nemám vzrušovat… jsme krytí ze tří stran slunečníky.
„Je tu dítě…“ syknu na něj a on otočí oči v sloup.
„Jaký dítě?“ zeptá se Dejv. Hergot, ten prcek slyší taky všechno.
„Ale támhle si hrajou nějaký děti v písku, půjdem se tam spolu podívat,“ zachraňuju situaci, kterou jsem si sám nadrobil. Ale díky komu? Díky svýmu nadrženýmu bratříčkovi. Jako kdyby nebylo nic včera v noci… a pochybuju, že dneska bude večer v klidu… „Dovolená se má využít,“ razí svoje heslo a taky se jím řídí. Kvalitní sex je samozřejmě součást kvalitní dovolené… tedy alespoň podle Toma.
„Nebo tam s tebou půjde strejda, co ty na to? Já si tady chvilku odpočinu,“ pomstím se mu. Jsem to samozřejmě já, kdo ráno vstává s Dejvem, když on ještě chrní. „Tak polez,“ vytáhnu Davídka z písku, když se mi ho podařilo vysvobodit. „Je celej studenej, sáhni,“ přistrčím synovce strejdovi až pod nos, aby viděl, co dělá, ale ten ho jen plácne po žlutém zadečku a chechtá se. Nejenže má plavky jako prase, ale ještě prochladne… až bude v noci kašlat, kdo k němu bude vstávat? Strejda? Ani náhodou… zase já… hlavně, že se strejda baví. To je důležitý.
„Dejve, pojď, trochu se opláchnem v moři a pak se zahřeješ, abys nenastydl.“
„Neutopte se tam, vy plavci,“ zavolá za námi ironicky Tom, když od něj odcházíme. No jistě, aby si do mě nerejpl… já ti dám…
„Neboj, nějaká prsatá Pamela nás kdyžtak zachrání,“ houknu na něj, aby si laskavě nedělal starosti. „A namaž se, nebo se spálíš,“ ještě dodám a už na něj kašlu. Jestli se na to vyprdne, já ho večer natírat jogurtem nebudu…
(…)
„Drž a neřvi!“ plácnu Tomovi na břicho bílý jogurt, který jsem s obtížema sehnal v hotelové kuchyni.
„Jaůůůů, to bolí, něžnějc, ty vrahu!“ skučí Tom v peřinách, když mu jogurt roztírám.
„Když jsem ti říkal, že se máš namazat, co jsi udělal? Vykašlal ses na to! Tak teď neřvi, můžeš si za to sám…“ dodám, ale o hodně zjemním tlak svých prstů na jeho spálenou pokožku… chudinka moje, musí to hrozně bolet. Hned jak jsme s Dejvem odešli, tak usnul a vzbudil jsem ho až já, když jsem se mu oklepal mokrými vlasy nad hlavou. S Dejvem jsme se krásně vykoupali a samozřejmě moje poznámka při odchodu nezůstala bez následků…
„Tatí, co je to prsatá Pamela?“ přistálo v mých uších hned, jak jsme se trochu vzdálili od Toma… Bože, to byl zase blbej nápad… že jsem nedržel pusu…
„No, to je taková paní, která má tady nahoře takový velký prsa…“ koktám „… to maj jenom holky, víš, to my kluci nemáme…“ plácnu se po své ploché hrudi a mrknu na mladýho, co on na to…
„Jako támhleta paní?“ ukáže ručičkou na madam oplývající tak sto dvaceti kily, která se právě blíží k nám a statečně se pere s pískem, do kterého se boří. Samozřejmě jí neuniklo, že na ní můj miláček ukazuje prstem, a obličej, který nahodila, byl víc než výhrůžný.
„No… tak zrovna tohle moc Pamela není, ale v zásadě je to tak…“ odpovídám vyhýbavě a doufám, že ta madam není Němka… Usměju se na ni, ale stejně mě vraždí očima a je vidět, že by si mě nejradši dala k večeři. „Usměj se na ní…“ pošeptám Dejvovi, abychom nepřišli k úrazu, a když se synátor zeptá „Próóóóč?“, radši to vzdám. Dál už to rozmatlávat nehodlám. „Pojď, poběžíme, musíme rychle do vody,“ chytím ho pevnějc za ruku a vydám ze sebe všechno, co mám, abychom tu babu měli rychle za zadkem…
(…)
„Buď rád, žes nebyl na nuda pláži, to bys byl na měsíc nepoužitelnej,“ přejedu opatrně čistou rukou jeho boxerky a vidím, jak mu blýsklo v očích.
„To by byl průůůůšvih,“ zašklebí se na mě, „co bys beze mě dělal?“
„Já nic, ale co ty bys dělal bez něj?“ rozesměju se při představě, že by Tom nemohl měsíc… asi bych se z něj zbláznil. „Dneska máš ovšem smůlu. Máš to spálený všude kolem a budeš rád, když vůbec usneš. Dám ti něco proti bolesti, jo?“
„Jo, to budeš hodnej, taťko… to je ale škoda, že dneska nic nebude, já se tak těšil…“ škemrá, ale moc dobře ví, že on by byl první, kdo by začal řvát, kdybych se ho jen prstíčkem dotkl. Bůhví, jestli na sobě snese peřinu… hlavně aby neměl horečku…
konec flashbacku
Červenec… léto… moře… písek… to všechno se mi míhá před očima. Bylo tam nádherně, hned bych tam jel znova. Čtrnáct dní jsme se jen flákali u moře a nic nám nechybělo. Občas nás někdo přepadl s papírem o podpis, ale vcelku jsme tam měli nádherný klid. Bydleli jsme v tom nejluxusnějším hotelu se soukromou pláží, takže k nám neměl přístup jen tak někdo. A bohatí nestojí o podpisy nějakých rockových bláznů, mají svůj život podřízený vlastnímu bohatství.
„Tak zatáhni ty žaluzie, já chci ještě spát…“ zahučí Tom, když zjistí, že pořád koukám z okna.
„Jo, promiň, už jdu,“ cvaknu ovládáním a žaluzie se zase zaklopí. Zavřu opatrně dveře ložnice, a když slyším, že máma právě nalévá Davídkovi polívku, rozhodnu se na chvilku zmizet, aby mi ji taky nenutila. Gustav se dole ještě neprobral, tak ho tam půjdu zkontrolovat. Včera taky vypadal zábavně… doufám, že to ustál a nebudu muset vytírat zkušebnu. Je tam sice klimatizace, ale stejně… okno na pořádné vyvětrání se tam najít nedá.
„Gustíííí, vstáváme…“ začnu potichu, když zjistím, že je všechno v pořádku. Pochrupuje na sedačce a já si mimoděk vzpomenu, co jsme na ní vyváděli předevčírem. „Haló,“ šeptám mu u ucha a šimrám ho přitom pod nosem… pokrčí ho a otevře oko. „Dobré poledne,“ usmívám se na něj. „Všichni už vstali, jsi poslední,“ začnu ho pomalu přesvědčovat, aby se probral. Jindy je první na nohou, ale když se opije, je horší než Tom.
„Kecáš, Tom je určitě zase zpátky v posteli,“ odhadne správně, že nemluvím tak úplně pravdu.
„Jo, ale už jednou vylezl,“ přiznám barvu. Začnu pomalu sbírat skleničky ze stolu na tác, abych je mohl umýt vedle v mrňavé kuchyňce. Nahoru do myčky to nemá cenu tahat, ještě bych to po schodech rozbil. Těch pár zapatlanin zmáknu i tady. „Jak ti je?“ optám se, a když na mě udělá škleb, vím hned všechno. Jako vždycky…
„Nechceš pomoct?“ nabídne se Gustav ze slušnosti, když kolem mě prochází na záchod. Teplá voda mi příjemně hřeje ruce. „Ne, to je dobrý, to zvládnu sám,“ pošlu ho očima dál, protože je mi jasný, že nabídka nebyla myšlena vážně. Ale aspoň se zeptal… ne jako ten můj opilec… toho by to ani nenapadlo.
-flashback-
„Tomi, můžeš sem na chvilku?“ volám do obýváku.
„Co potřebuješ?“ ozve se otráveně ze sedačky, kde se rozvaluje a čumí na televizi. „Nefunguje myčka, strašně to hučí a nic to nedělá.“
„Ukaž, co jsi s tím prováděl?“ podívá se mi vyčítavě do očí a otevře ten zázračnej stroj. „Jak to mám asi zjistit, když je to plný nádobí?“ podívá se po mně, jako bych to snad udělal schválně…
„Když se chystám mejt nádobí, tak to tam asi musím předtím naskládat, ne? Jak jsem mohl vědět, že ta mrcha nepude?“ bráním se.
„Jenže takhle já nic nezjistím,“ položí důraz na slovíčko „já“ a mně je jasné, že jeho mužské ego je v koncích… s tímhle strojem se nikdy nesetkal. „Jak to má fungovat?“ padne dotaz.
„Tady, jak jsou ty dvě ramena, tak ty maj v sobě takový malý trysky. Otáčej se kolem svý osy a horkou vodu stříkaj na nádobí,“ vysvětlím mu stručně funkci a čekám, co z něj vypadne.
„A kde si to bere vodu?“
„Tady,“ ukážu na kohout ve zdi. Chvilku na něj zamyšleně kouká…
„Zavři to,“ houkne na mě a čeká, až provedu příkaz. Zamáčknu dvířka. Tom vezme do ruky kohout a pomalu s ním začne otáčet. „Teď to zapni,“ vydá další povel a myčka začne napouštět vodu… Ježíš, kdo ten kohout mohl zavřít? To zas bude keců…
„To musíš mít tady…“ ukáže si Tom na čelo prstem a odkráčí zpátky do obýváku… připadám si jako debil… ještě jednou mrknu na ten blbej kohout, a když si všimnu, jak je naleštěnej, tak mi to dojde… bába Folková… zabiju jí…
-konec flashbacku-
„Ukaž, aspoň ti to utřu,“ nabídne se Gustav, když si v tekoucí teplé vodě umyl ruce.
„To je dobrý, jdi si sednout,“ odháním ho. Nechám to uschnout a pak to vyleštím… kdybych do skleniček teď strčil utěrku, budou samej chloupek… bože už jsem jak stará hospodyně… Gustav se má perfektně… bydlí pořád u maminky a ta mu věnuje veškerou péči. A když ne maminka, tak starší sestra nebo Tara… ten to vyhrál, tři starostlivý baby kolem sebe… a já mám jen toho svýho línýho chlapa, co utíká od všech domácích prací… nejradši bych si někdy najal služku, už mě to taky pěkně štve…
„Bille,“ ozve se nejistě ze sedačky, když kolem procházím.
„No?“ reaguju.
„Chtěl jsem se ti omluvit,“ řekne Gustav a zamyšleně civí před sebe. Pomalu ke mně otočí hlavu, a když zjistí, že nechápavě stojím a zírám, usměje se.
„Za co prosím tě?“ vymáčknu ze sebe, protože opravdu nevím, co tím myslel.
„Za to, že jsem to tenkrát tak blbě prozradil… kdybych držel hubu, Georg by se svojí zabedněností dodneška nic nevěděl…“ řekne a čeká, co já na to. Došel jsem mezitím k němu a sedl si vedle něj na sedačku.
„Tím se netrap, tys nemohl vědět, že to vezme tak blbě,“ usměju se na něj. On je opravdu ten poslední, komu bych to vyčítal.
„Ale jo, mohl jsem to předpokládat, ale byl jsem opilej a nedošlo mi to… chtěl jsem vědět, jestli mám pravdu a dopadlo to takhle blbě.“
„Nemohl jsi to tušit, byli jsme odjakživa skvělí kamarádi. Ani mě by tenkrát nenapadlo, že zareaguje až takhle zle,“ snažím se ho uklidnit a mimoděk ho chytnu za ruku. Dojde mi, že by mu to nemuselo být příjemný, tak ji zase rychle stáhnu.
„Mně to nevadí, Bille,“ usměje se a ruku mi zase chytí. „Víš já… chtěl bych to zase všechno vrátit zpátky, ale už to nejde… potřeboval bych tu Tomovu čarodějnici z pohádky, ta by to snad mohla zařídit…“
„Jo, ta by to zařídila, ale věř tomu, že by se posralo zase něco jinýho… nech to tak, Gustí, netrap se tím… my už se s tím nějak srovnáme,“ zmáčknu mu ruku a pustím ho. Chudák Gustav netuší, že ten čarodějnej stroj mám schovanej ve stodole…
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
davej sem hodne obrazku th a mimochodem tvuj blog je moc hezky
Jani, ty jsi normáálně kouzelnice! Tvůj styl psaní – bože, já chcípám 😀 – to je něco tak úžasnýho a vtipnýho a a a – ah! Úžžaaasnééé 😀 Btw, u věty "To musíš mít tady…" jsem si živě představila macho Toma, jak si poklepe na čelo… 😀 hah, – výtlem 😀
Ahoj, chceš mít super mega návštevnost? Když jo tak klikni na můj web, a můžeš mít online i 88 747!
to je užasný:)….skvělý…prostě nemám slov už..každej díl je skvělej:)…a sem strašně ráda, že už jsou ty nový, ptž už jsem se nemohla dočkat!!:)
Jupííí novej dílek :)♥
Pěknýý… xDDD A je tam moje hláška xDD To musíš mít tady 🙂
Hlavně proboha ať nepouští Gustava K Béďovy nebo bude chtít napravovat a něco se posere xDD Jani, že to neuděláš viď 🙂
Moooc hezký 🙂
Táák dočteno… úryvky sem samozřejmě rozesílala na icq:D Jani, když to není smutný, je to vždycky tak vtipný 😀 Hlavně ten Tomí a ta jeho nadrženost a všecko 😀 A tu borůvku na začátku máš vlivem Alana? 😀
Jasně tam vidím to čtení návodů od domácích přístrojů:) není nad vlastní zkušenost:D Každopádně je Bill jako správná mamina, tyhle věty a slovní obraty znám taky moc dobře. Zejména: "A namaž se, nebo se spálíš." zas mi to o kousek zvedlo náladu, když jsem se tu pohihňávala, naštěstí není nikdo doma, jinak by si asi mysleli, že se skvěle bavím nad učením…Už jen panáka kubánského rumu a budu happy:o)
Teda, takovej luxus… My radši myčku ani nemáme xD
A zase byly flashbacky… jak já je mám ráda…
Jenom by to tupý auto vůbec nemuseli vytahovat. Mně vyhovuje tahle idilka… Nechci, aby se něco kazilo… Bé… A když, tak jenom nějak jemně… Ale Janička má všechno vymyšlený, co? Až se bojím 😀
aaaaaaaaa ♥♥♥♥♥♥♥ xD xD scéna s jogurtom , ma dostala xD bože bože x)je to úžasné x) neuveritelne sa teším na ďalší a ďalší a ďalší diel x)
aaaaaaaaa ♥♥♥♥♥♥♥ xD xD scéna s jogurtom , ma dostala xD bože bože x)je to úžasné x) neuveritelne sa teším na ďalší a ďalší a ďalší diel x)
Jani , to je úžasná povídka …. díky tobě mám chuť na domácí práce X-D , no vážně 🙂 … jak si to jen dokázala …. nu což , jdu uklidit myčku X-D
Jo , a doufám že tim čaroprostorem Bill neodletí zase někam *fuč* , to by mě zabilo 🙂
Nó a je mi to jasný, oni budou chtít vrátit ten Georgův výpadek mozku co.. Tyve.. Ať se to neposere, pls!
krása nejkrásnější!!! téhle povídce nemůže nikdo nic vytknout, protože je naprosto dokonalá!!!:))) honem další dílek!!!
hej ten Gustí byl dokonale roztomilej
Jaňulkooo skvělýýýý moooc
Jo, tohle ppřesně mi tu taky chybělo…myslím že tohle je ta orpavdu nejlepší povídka ze všech povídek a to myslím naprosto vážně…jen doufám že tam zase nebude nějakej zádrhel, ať jsou pořád takhle happy…
Tohle už by se mělo vydávat jako kniha, fakt:)
Jupí, moje droga se opět začíná objevovat. Já vždycky jen nestačím zírat, jak lehce do toho spadnu. Stačí tak málo a už v tom lítám 🙂
No, ta dovolená, to bylo příjemný zpestření, zase a znovu jsem se u toho nachechtala, až mi slzy z očí tekly, a navíc mi to přidalo větší dávku natěšení na nadcházející léto 🙂
A ten konec byl… takovej hezkej, jak se Gugí vyznal. Taju :)) No, ale něco mi říká, že příští díl už nám alespoň trochu nastíní, co Bill bude podnikat s tím pekelným strojem. Já se tak těším, ani nevíš jak! Zkrátka jako malá 🙂
Jo, ty rána… ty umí bejt krutý. Úplně s Billem soucítím, je hrozný mít po oslavě druhý den povinnosti :-D:-D
No jinak to bylo zase perfektní. Tomík je v týhle povídce vážně úplně dokonalej, jak si chudinka spálil bříško… ještě že má svou drahou polovičku, která se o něj tak hezky postará 🙂 Gugí je mile bezprostřední a přirozenej, tak ho mám ráda… no jasně. Tehdy neuvažoval nad tím, že ne každej je tak tolerantní jako on, ale to je ono. Tak to je i v životě. Georg tomu krásně dodává na autentičnosti.
Jinak už jsem přestala vyzdvihovat vtipné hlášky, protože celá povídka je jimi tak prošpikovaná, že to prostě jenom shrnu. Honem pokračování! 🙂 Tvá natěšená M. 😉
Néé už to vidim .Vrátěj se někdy do doby před nevim kolika lety,sednou si do toho sklepa a Georgovy nikdo nic neřekne..Upřímně doufám, že se nic neposere 🙂
Jooohooo… Ještě že to netuší ((= Ae stejně se Tomímu ta pohádka powedla.. Wskutku nenápadný (((= Achjo.. Kdyby nechlastali, nemuselo by jim bejt blbě.. Mno jo… Nepoučitelný nepoučitelný (((=
Ohh, je to užasný, nemůžu se od toho odtrhnout… Škoda že jsem tak unavená, jinak bych přečetla najednou celou druhou řadu 😀
no jo vševědoucnej Tom .. "to musíš mít tady " xD
Jo, Bille! Vážně si mě nepřej, jestli do Bédi ještě někdy sedneš a budeš se pokoušet něco změnit! Nejen, že by hrůzou trnul Tom..ale já taky. Protože je mi jasné, že by se zas něco pokazila. Ale nejhorší je, že mám vážně divný pocit, že Bill do Bédi ještě vstoupí…://
Jinak ta dovolená! Směju se 😀 😀 Tom je prostě typický Tom a nejen, že se spálí a ještě si dělá prdel z Billa, že se mu ztratilo dítě 😀 😀 já když jsem si četla, že si v pohodě začal rozbalovat zmrzku, tak jsem jenom vykulila oči..co že to jako Tom dělá. A až pak mě docvaklo, že je to vlastně TOM a co jiného od něj očekávat, než srandičky 😀 A Dejv je prostě malé zlatíčko! ♥