Černovlasý chlapec procházel tmavou ulicí. Prázdno, temnota jí pohlcovala a až na něj tu nebylo ani živáčka.
Nikam nespěchal. Proč taky? Měl čas, přestože byla skoro půlnoc a na hotelu jej taky nic pěkného nečekalo..
Jo, ještě před hodinou by se tam rád vrátil. Ale teď už ho nechtěl ani vidět..
Svého bratra? Vždy rád a s láskou jej pozoroval, dokud jeho city nevypluly na povrch..
Právě tak před hodinkou, kdy se konečně rozhodl. Proč myslel, že když to riskne, bude všechno v pohodě? Že jeho bratr to myslí stejně?
A proč to tak nebylo? Vysnil si situaci, příhodný okamžik a dobrý konec, ale byl tu jeden problém..
To byl jen sen.
Protože když ta situace nastala, Skončila úplně jinak. Zíral na něj jak na debila a později jej vykopl pryč.
Utekl, zdrcený, smutný, zklamaný. Ještě aby ne.
Najednou pro něj všechno ztratilo smysl.
Potřeboval na vzduch, projít se, rozdýchat to.
Jinak to snad ani nemělo cenu.
Kdy se měl vrátit zpátky? Nevěděl, kdy hotel zavírá, a zůstat venku celou noc.. bylo mu to jedno, nechtěl se vrátit..
Začínalo poprchávat. Nevadilo mu to. Čím to, že miloval déšť?
První kapky spadaly na jeho tvář a smyly z ní zaschlou sůl. Bylo jich čím dál víc, a on se začal nahlas smát. Vždyť bylo tak krásně! Voda jako by smývala jeho trápení.
Přesto mu tekly slzy, nevnímal je. Nevadilo mu, že promokne. Ale Začínala mu být zima.
Zahnul za roh ulice, kde byl jejich hotel. A tam se s někým srazil.
„Bille, sakra, kde si? Víš, jakej jsem měl o tebe strach? Prší, toho sis nevšiml?“
Jako by ho něčím nadopovali, usmál se na něj. „Všiml.“ Odvětil a šel klidně dál.
Tom za ním chvíli nechápavě koukal. Měl dojem, že si snad něco šlehnul. Toho se bál, že si něco udělá..
Rozeběhnul se za ním k hotelu.
„Bille, stůj, sakra!“ Řval z plna hrdla. Zarazil se, když uviděl bratra stát nehybně u dveří hotelu. Proč nešel dovnitř?
Udýchaně doběhl k němu. Konečně byl pod střechou, přesto že celý mokrý..
„Co se stalo?“
Bill jako by procitl.
„Nech mě!“
„Proč nejdeš dovnitř?“ Nechápal.
„Protože je zamčeno, ty idiote, toho sis nevšimnul?“ Bill vztekle vyběhnul zpět na déšť.
„Bille, stůj!“ Křičel za ním Tom, ale nakonec mu nezbylo, než běžet za ním ven.
„Do háje Bille, já vím, že si naštvanej, ale zkus mě taky pochopit!“
„Já už nechápu vůbec nic.“ Bill se zastavil u jedné ze zdí. Tom neubrzdil svoji dráhu. Uklouzl po vlhkém listí. Bill jej duchapřítomně chytil za mikinu a vytáhl na nohy. Přitáhl si jej k sobě.
„Co po mě vlastně chceš?“ Vzdychl Tom.
Bill ho prudce políbil na rty. Zapomněl na jakékoli sebeovládání, chtěl si užít aspoň tu chviličku.
Tom ztuhnul. Nečekal to. Pokusil se uhnout, ale Bill jej držel příliš silně.
Jako by se mu to začalo líbit. Jako by se s ním chtěl líbat.
Ne!
Prudce ho od sebe odtáhl.
„Nezlob se, Bille, tohle já nemůžu…“
autor: Nicy
betaread: Janule
Hm…fakt Happy end…xDD
to jé smutnýýý, béé =´(…ne dobře, většinou když některý z těch dvou řekne, "nezlob se, tohle já nemůžu" tak to znamená, že v dalším díle už může :D:D…to by ale ten druhý díl musel být =´´´´( bééé =´´(
Good 😉 :D:D
:'( smutný :'( ale stejně krásný :))…si myslím že po jedný noci s Billem by Tom změnil názor xD
ale jako možna by z toho chtělo udělat vycedílovku 🙂
ale hezky
chudák xD