T.A.B.u 10.

(Tom)

Pomalu jsem roztával, rozplýval se nad tou vášní, kterou opanovávaly Andreasovy polibky. Celým mým tělem se rozhostil hřejivý, avšak nejistý pocit a já nebyl s to nad něčím uvažovat.
S nevídanou rozkoší jsem se převalil na bok a Andreas také. Tváří v tvář, upíral ke mně poněkud nedůvěřivý pohled.

„Nepřemýšlej,“ šeptl jsem a nechal ho zamrkat – v tom okamžiku, kdy se jeho horní řasy setkaly se svými dolními příbuznými, jsem k němu natáhl krk a jemně ho kousl do spodního rtu. Vydechl slastí a pak už šlo všechno samo.
Přehodil přese mne nohu, já ho nepřestával zběsile líbat, abych si nenechal ujít ani kousíček téhle lahody – ani sekundu toho nádherného pocitu něčeho poprvé… Jak jsem mohl být tak hloupý, žít celou tu dobu vedle něho a nechávat se o tohle připravit ? Skoro stejně nepředstavitelné, jako s…

Buď Andreasovi něco došlo ve stejnou chvíli jako mě, nebo si všiml, jak jsem zmírnil tlak svých doteků, jimiž jsem právě mapoval všechna citlivá místa jeho těla, ale téměř v ten samý okamžik jsme se od sebe odtrhli. A naše pohledy směřovaly na totéž místo…
Bodlo mě u srdce – jak jsem jen mohl zapomenout ?
Bill… Seděl tam na pružící žíněnce jako hromádka neštěstí, s ústy pootevřenými na nás zíral a jeho oči měly skelný výraz. Doopravdy mě však šokovalo, když jsem si uvědomil, že za černou šmouhu, táhnoucí se od jeho stejnobarevně orámovaných očí, až kamsi k jeho dokonale tvarovaným lícím, můžu já osobně.
No dobrá, dobrá, i s Andreasem, a Bill se nás taky neměl snažit sťuknout dohromady, ale JÁ jsem jeho starší bráška, JÁ nesmím nikdy dopustit, aby mu po tvářích stékaly slzy.

„Bi-Bille…?“ zmohl se první na slovo šokovaný Andreas.

„Promiň, my… my jsme…“ vysvětloval jsem provinilým hlasem.

„Ne, to je v pohodě…“ skočil mi do toho Bill rozechvěle.

„Můžu si za to sám, neměl jsem…“ popotáhnul.

„Proč, Bille, proč brečíš?“ starostlivě jsme na něj pohlíželi.

„Vždyť… to je jasné, ne? Vy dva teď budete spolu, a já… zůstanu zase sám…“ řekl a bylo vidět, jak se snaží, aby z jeho hlasu vymizel plačtivý podtón.

„Ale Bille, vždyť… já tě miluju, chodíme spolu!“ vykřikl Andreas, jako by ho překvapovalo, že je Bill schopen si něco takového vůbec myslet.

„Já tě taky miluju!“ přidával jsem se horlivě, abych nezůstal pozadu. Aniž bych si to pořádně uvědomil, právě jsem poprvé vyslovil něco, co mě uvnitř pálilo už několik týdnů…
Bill na nás nedůvěřivě pohlédl.

„Ale vždyť… vy dva…teď jste…“ Bill zmateně zamrkal.

„Zlatíčko, taky mě, aspoň doufám, miluješ a jsi schopný přitom spát s Tomem…“ odvětil Andreas a nepodařilo se mu skrýt zášť, jež stále ještě čišela z jeho hlasu.

„T-takže nás máš taky rád… stejně ?“ Bill k němu nadějně zvedl oči.

„No, abych řekl pravdu, zatím u mě… vedeš… Ale…“ nenápadně ke mně vyslal kradmý pohled a začervenal se.

„Nebylo to špatné…“ dořekl jsem za něj.

„Ale rozhodně to nic nemění na mém vztahu k tobě,“ dodal a já mu přizvukoval.

„Na mém taky ne.“
Na Billově tváři se rozhostil slabý úsměv.

„Vážně?“ očka mu zářila.
Přisunul jsem se na žíněnkách až k němu, následován Andreasem, vzal jsem ho kolem ramen a zašeptal:

„Máme tě rádi, Bille…“

„Moc rádi…“ přidával se Andy, jenž se k němu tiskl z druhé strany.
Bill vypadal, jako by se měl štěstím rozplynout.

„Já vás miluju,“ řekl a oba nás tiskl k sobě.
Vzal jsem za rameno i Andrease a tak jsme tam tak seděli a objímali se všichni tři.
Byl to jeden ze vzácných momentů, kdy jsem cítil, že veškerá moje láska je plně opětovaná…

(Bill)

Cítil jsem teplo, sálající ze dvou ke mně se tisknoucích těl, cítil jsem jejich zběsilý tlukot srdce, přibližně ve stejném tempu, v jakém bilo mě, cítil jsem i podobně vysoká vzrušení v rozkrocích mých lásek a hlavně jsem cítil, že takhle už dlouho nevydržím.
Konečně je mám oba dva u sebe, jak dlouho jsem na tento okamžik čekal…
Přejel jsem Andreasovi špičkou nosu po levé straně krku, Tomův zadek jsem obdařil letmým pohlazením a tím jsem si vysloužil, že jsem v příští vteřině byl téměř násilím položen na rovnou žíněnku a dva nejpřitažlivější kluci mého života mě zbavovali posledních zbytků oblečení.
Jako v extázi jsem se pod jejich něžnými doteky prohýbal, sténal a poté jsem Andreasovi s uličnickým úsměvem rozvázal jeho rádoby punkerskou kravatu.
Oči mu zasvítily vášní, smaragdová zeleň, jež v nich celoživotně zářila, zintenzivněla svůj odstín, až se dostávala do tmavě brčálové a já věděl, že tím mám vyhráno… Přece jenom, dva týdny bez sexu je pro něj jako den bez vody…
Má krev ovšem nezůstávala pozadu. Tom s náruživým výrazem pomáhal Andreasovi stahovat ze mě kalhoty a z jeho nedočkavých pohybů se daly vyčíst také slušné abstinenční příznaky.

Připadal jsem si jako oběť těch dvou a jejich sexuálních potřeb, ale mě to tak vyhovovalo…
Nedočkavý Andreas by se mi užuž začal dobývat pod přiléhavé spodní prádlo, kdybych ho ovšem neplácl přes neposednou ručku a s dravým výrazem se nepřevalil na jeho břicho.
S přidušeným zasténáním zůstal ležet pode mnou a čekal, co bude dál.
Dál byla menší zrada – mé dvojčátko nenapadlo nic jiného, než vyrazit nám oběma dech, jelikož se zcela neočekávaně vyhouplo na můj hřbet a mě nezbylo, než litovat mého blonďatého přítele.
Tom však měl vskutku originální plán – přese mě natáhl ruce až k Andymu, uchopil lemy jeho trička a pak už to jelo.
S přidušeným zakašláním jsem se skutálel na stranu, Tom samozřejmě také, ale hlavní bylo, že tričko z mého kluka úspěšně strhnul.
To neměl dělat, protože já když vidím Andreasovu nahou hruď, tak se neznám.
Vrhl jsem se na něj a zasypával ho jemnými polibky. Zakláněl hlavu, viditelně si to užíval a Tom se mezitím snažil „vypomáhat“ tím, že mu zespoda strhával džíny.

To už jsem měl v puse Andyho piercing v prsní bradavce – úžasná věcička. Drsným jazykem jsem důkladně zpracovával jeho vypracovaný hrudník a sám se přitom přiváděl do vrcholného stavu rozkoše.
Položil jsem se na pérující žíněnku, hlavu opřenou o Andyho břicho, s každým jeho nádechem se má hlava nadzvedávala a poté zase klesala, a jemně ho šimral pramínky svých uhlových vlasů. Tajil se mi dech, když jsem zpozoroval, jak slastně přivírá oči.
Vzápětí jsem ho však opět našel, když Tom vyrukoval se svým záložním plánem a dotěrnou dlaní mě plácl přes zadek.
Smýkl jsem sebou, vzrušeně vypísknul, a než se Tom stačil vzpamatovat, už se nacházel pod mým rozpáleným tělem.

„Umh… Tak se předveď bráško…“ usmál se sladce a jazykem si přejel naběhlé rty.

„Rád,“ ušklíbl jsem se a zaplnil jeho ústa svým mlsným jazykem. Ten piercing je jedna z věcí, na které jsem pyšný… Je jen málo lidí, kteří mu odolají…
Andreas šel po stopách Tomova příkladu a chopil se duchapřítomně jeho zipu u obrovských kalhot. Šlo to překvapivě lehce a tak za chvíli už zbývalo z něj strhnout volné trenky, aby se nám ukázal v celé své kráse.
Zmocnila se mě nervozita. Přeci jenom, nahého bratra v sedmnácti letech nevidíte každý den.
Sexuální zážitek s ním už jeden mám, ale to bylo více méně zmatené, prakticky jsem neviděl o moc víc, než jak si za oknem pohrává s mým vzrušením…
Andy mi však nečekaně zavzdychal do ucha a já tak byl přímo povinen věnovat se přednostně jemu. Ve vášnivém objetí jsme se svalili přímo na mého nadrženého bratra.
Motala se mi hlava, Andreasův deodorant byl tak aromatický… Dobrá, dobrá – to nebylo deodorantem, ale zkrátka mi ten světlovlasý ďáblík přivozoval takové srdeční šoky, že jsem byl rád, když jsem ucítil jakýsi pohyb zezadu.

Tom přes nás – lépe řečeno přese mě – přehodil jednu ze svých dlouhých nohou a tím jsme to měli zpečetěné.

„Ach, Bille, co to… Bille…“ sténal mi Tom zezadu do ucha chvějícím se hlasem – až do posledních dvou slabik vzrušeným šepotem. Poté už šeptat nebyl schopen.
Tlačil jsem totiž v tu chvíli svou pánev dozadu, zadkem se otíral o jeho napjatý rozkrok a hlavu, pod nátlakem polibků nezastavitelného Andrease, zakláněl též a opíral se mu tak o prsa.
V naprosté otupělosti, kdy mi Tom zezadu okusoval ušní lalůčky a Andreas zepředu prsní bradavky, sténal jsem rozkoší a v mém břiše jako by explodovalo na sto ohňostrojů, rozhořelo se na tisíc ohníčků a rozletěla se milionová hejna malých motýlků…
Nejraději bych se rozkřičel slastí na celou místnost, avšak to, co mělo následovat, mělo mít ovace ještě hlasitějšího způsobu.

V těch momentech naprostého fyzického štěstí, jsem ani nevnímal, že jedna rozpálená, neposlušná dlaň se pod mé boxerky zasouvá zezadu a ohmatává mi mé kapku ploché pozadí, a druhá, poněkud obratnější a zkušenější ruka si razí cestu pod mé přiléhavé spodní prádlo rovnou zepředu, hladí mě na veškeré ploše tří centimetrů pod horním lemem prádla, avšak níž, jako by se neodvažovala zajít…
To už jsme bezmála omdléval, a tak jsem z neustále se převalujícího spletence našich rozžhavených těl vyprostil jednu ruku a hmátl po první věci, co mi pod ní přišla a na(ne)štěstí to místo velice blízké Andílkovu pohlavnímu ústrojí.

autor: Ketty, *Nicky*
betaread: Janule