Najednou je však vyrušilo něčí klepání. Bill se vyděšeně od Toma – doslova vyděšeně, odtrhl a vylítl z postele jako namydlený blesk.
„Jdi do postele,“ ukázal přísně Tomovi a rychle na sebe navlíkl triko.
Ten na něj smutně koukl a odšoural se do své postele, kde se zachumlal až po uši.
Billovi až teď došlo, že to možná trošku přehnal.
Ale teď na to nebyl čas. Urychleně doběhl ke dveřím, předtím se ještě trošku upravil.
„Ano?“ křikl a čekal, kdo se ozve za dveřmi… tedy koho může dorazit za to, že je teď vyrušil.
„To jsem já, Gustav,“ ozvalo se a tak Bill ochotně otevřel.
Pokud šlo o Gustího, nemohl mu vynadat, byl pro něj jako brácha.
„Ahoj, stalo se něco?“ zeptal se jakoby nic Bill a zívnul si na důkaz toho, že je „nehorázně“ unavený.
„Promiň, já tě nechtěl budit. Já jenom, jestli tady Tom není,“ usmál se bubeník a zvědavě koukal dovnitř.
„Akorát usnul,“ řekl Bill rychle první, co jej napadlo.
„Aha, tak to nic. Dobrou,“ zazubil se a odkráčel zpátky na svůj pokoj.
Bill s úlevou zavřel dveře a pohled mu padl na Toma pod peřinou.
„Tomi,“ špitl a pomalu k němu došel. Sedl si na kraj postele a smutně z něj stáhl přikrývku.
Tom na něj zklamaně a také uraženě hleděl.
„Promiň,“ špitl Bill a přitulil se k němu ještě blíže.
„Jen jsem se polekal,“ povzdechl si a líbl kytaristu na pootevřené rtíky.
Ten se ale dlouho zlobit nedokázal a s nadšením pokračoval tam, kde skončili. Takže se Billovo triko znovu ocitlo hozené na zemi a oni dva se vášnivě líbali.
„Budeš tady dneska spinkat?“ zašeptal tiše Tom svou prosbu a znovu Billa jemně líbl.
Ten s nadšením souhlasil a hned si to štrádoval pro celou peřinu.
„Hele a já co? Já tady mám jako zmrznout?“ mrzutě přilehl smějící se kouli pod peřinou.
„No… kdybys mi dal pusinku, možná bychom se domluvili,“ vykoukla zpod útrob huňaté peřiny Billova černovlasá hříva a jeho očka se nádherně rozzářila.
Tom se nad něj nahnul a dal mu dětskou pusinku na rty.
„A tohle bylo co? To by sis mohl přikrýt tak akorát jednu nožku,“ sladce se zasmál a špulil na něj rtíky.
Tom Billa neskonale obdivoval hlavně proto, jaký blázínek to byl. I v takovéhle chvíli dokázal smíchem rozzářit celý pokoj.
Najednou Toma ale něco napadlo.
„Billí… smím se něco zeptat?“ špitl nesměle a lehce jej chytl za ruce. Bill se na něj zkoumavě zahleděl.
„Ale peřinu ti nedám,“ zazubil se a lehce jej na natažené ručky líbl.
Tom se uvolněně zasmál a mile mu koukal do očí. Věděl, že je sice brzy nazvat to co mezi nima vzniklo vztahem, ale i tak našel v sobě skrytou odvahu, aby se jej na to zeptal.
„Bille, víš… jak skončíme turné… máme pak prázdniny asi kolik, tři týdny?“ zeptal se jej pro jistotu.
„Jo tři,“ zasnil se Bill s lehkým úsměvem na tváři. Už teď se těšil na klídek doma u krbu.
„J-já… chtěl jsem se tě zeptat, jestli… jestli bys… víš. Já si koupil… tedy naši mi koupili byt. A já… bydlím tam sám … a je dost veliký a prostorný a,“ začal nesrozumitelně koktat.
Billovi možná pomalu docházelo, co se jej chce zeptat. Ale i tak nevycházel z údivu, že jde na to Tom tak rychle.
Ale i přesto se mu to neskutečně líbilo. Chudák Tom ještě nestihl pořádně ani položit otázku a on už věděl svou odpověď.
„Bille… podívej. Je to všechno tak rychlý a já budu chápat, když teď odmítneš. Jenom chci, abys o tom alespoň přemýšlel, víš… já. Moc bych chtěl, kdybys… kdyby ses ke mně na ty tři týdny přestěhoval,“ domluvil tiše a plaše sklopil pohled k Billovým dlaním.
„Tome… já,“ začal Bill a mile koukal na to, jak nervózní je Tom v tuhle chvíli.
„Když nechceš… já to pochopím,“ špitl tence a nervózně si žužlal kovovou ozdůbku ve rtu.
Bill něžně pohladil Toma po skloněné tváři a pomalounku ji zvedal.
Když se jejich pohledy střetly, oba dva zahřálo u srdíčka.
„Tak co… popřemýšlíš?“ zeptal se jej Tom opatrně a napjatě čekal na Billův verdikt.
Bill k jeho překvapení zavrtěl rázně hlavou.
„Já přemejšlet nemusím. Odpověď už dávno vím,“ šeptl a lehce si skousl spodní ret.
Poté pomalounku pokládal Toma na měkké polštářky a sám se po něm po čtyřech vyšplhal až k jeho rtíkům.
„A ta zní?“ tichá otázka protnula to nádherné ticho mezi nimi, po které si roztouženě hleděli do očí.
Tom pečlivě pozoroval každý milimetr Billovy tváře.
Byla tak dokonalá. Od nádherně tvarovaných rtů, až po oči s vášnivým nádechem. Nechtěl si sám sobě přiznat jednu skutečnost a to tu, že se do Billa zbláznil.
A věděl to už od prvního dne, co se potkali. Vždycky mu připadal neskutečně přitažlivý… a možná právě proto jej bavilo dělat mu naschvály, čím si ho od sebe vlastně odtahoval… Jenomže teď už ne. Nejradši by jej měl pořád u sebe. Ani nevěděl proč se to takhle najednou všechno změnilo, ale vůbec mu to nepřekáželo…
Bill se také zarýval pohledem někam hluboko do Tomových zářících kuliček, které na něj krásně hleděly a běhaly mu po celé tváři.
Ještě nikdy necítil to co teď.
A už vůbec ne u kluka. A proto jej to dost překvapilo, ne však polekalo. Bill byl vždycky ten, co se všeho moc bál, všechno si moc připouštěl. A ani nevěděl jak a kvůli téhle vlastnosti přišel o mnoho důležitých věcí. A teď kdyby měl přijít také o Toma… to by možná už nezvládl.
A proto se rozhodl, že teď bude tím odvážným… a už se bát nebude.
Nebude se bát budoucnosti a už vůbec ne přítomnosti. A minulost? Ta pro něj ztratila cenu.
Na všechno zapomněl v Tomově náručí…
Když byl Tom v jeho blízkosti… zapomínal na všechno. Ještě mu to pořád nedošlo, že jeden den mezi nimi jim dokázal změnit celý život úplně naruby.
„Bylo by to nádherný, bydlet s tebou, Tome,“ špitl a něžně se usmál. Tomova očička se jako mávnutím zázračného proutku rozsvítila.
„M-myslíš to vážně, Bille?“ musel se ujistit. Bylo to až moc nádherný, natož aby to byla pravda
Ale Billovo veselé přitakání jej v tom jenom ujistilo.
„Tome… prosím, promiň mi to všechno… já. Já byl na tebe tak zlej a teď… teď se cítím úplně nádherně. Sám v sobě se nevyznám,“ zasmál se nad svou nerozhodností a nechal se Tomem usadit do jeho náruče.
„Já na to už beztak zapomněl,“ špitl Tom něžně a dlouze Billa políbil.
Ten mu jeho jemný polibek s láskou opětoval a šťastně pootevřel rtíky, aby tak ještě víc prohloubil mazlení jejich rtů.
Pomalounku ale jistě padala na oba dva únava a tak se zvládli ještě chvilinku sladce mazlit a pak si v objetí usnuli…
Bill se lehce zavrtěl a poté otevřel oči do tmavého pokoje.
Jako první jej pošimraly na nosíku Tomiho dredy. Sladce se usmál a pomalounku, aby jej nevzbudil, se k němu otočil tváří .Jemně mu pohladil našpulené rtíky a poté se jich letmo dotkl těmi svými…
Jak jen miloval tenhle dotek…
Bylo to pro něj něco nekonečně krásného… Tomovy rty byly cítit nasládlou chutí a přitom byly tak jemné.
Bill už se líbal vícekrát, ale nikdy by do sebe neřekl, že budou pro něj nejsladší rtíky toho, kterému tak dlouho nedokázal přijít pořádně na jméno.
Teď se to však všechno mezi nimi změnilo…
Tom se ze snu sladce zaculil a přisunul se k Billovi ještě blíž, čím vlastně udělal Billovi ještě lepší výhled na svou tvář.
Hnědá očka s kovovou ozdobou se mile zabodla do těch právě spících.
Pomalounku se sklonil a něžně jej líbl na přivřená víčka.
„Mám tě moc rád, Tomi,“ zašeptal, naposled se pomazlil s jeho rtíky a ulehl do Tomovy otevřené náruče…
„Hmhm,“ ozvalo se tichým pokojem…
Bill prudce otevřel oči a jeho vyděšený pohled se hned střetl s tím Tomovým.
Oba se náhle posadili a málem vypískli šokem, když na posteli uviděli sedět bubeníka… Nevěřícně na ně hleděl a nevěděl ani to, čí je.
Totálně jej to dostalo.
Tajně doufal, že jsou jenom kamarádi, avšak jeho noční můry se nakonec staly pravdou… Jak mohli? Proč mu to neřekli? Jak mu mohli takhle ublížit?
„Gustave… asi bychom ti měli něco vysvětlit,“ začal tiše Tom, avšak k jeho překvapení se vůbec nebál ukázat najevo, jak moc jej má rád a že to s ním myslí fakt vážně. Tudíž mu nedělalo žádný problém pevně vzít jeho ruku do své a tím dotekem mu tak dodávat energii.
„To tedy měli,“ špitlo tiše to smutné stvoření na Billově posteli a upíralo zraněný a hlavně zklamaný pohled na ty dva.
„Gustave, my jsme tím nechtěli nikomu ublížit. Stalo se to všechno tak rychle… prosím nezlob se. Já vím …že se ti budem hnusit, ale tys byl také jistě jednou zamilovanej a tak chápeš, co cítí takovej člověk,“ snažil se mu to vysvětlit Tom nějak polopaticky…
autor: B-kay
betaread: Janule
joo týhle povídky sem se nemohla dočkat, du si to přečíst :))
=O huh… tak toe záhul
chudák Gugíno xD xD xD
jeejdaa
sice se budu opakovat ale chudák Gusťa ale on je tak chapavej tak to pochopí že jo? xD
Jjky tak dlouho sem na ten díl čekala:-D a nezklamal:) Super, a chudák Gusta se musela si dost leknou:-D No já bych stála s hubou dokořám kdybych viděla líbající se twins:-D
A rychle další díl
prosím napiš další díl nedá se něco číst jeden den jeden díl. Takhle to píše jedna holčina a já z toho mám nervy jak to asi dopadne takže prosím další díl
mrzutě přilehl smějící se kouli pod peřinou. to je nejkrásnější věta aaaaaaaaach božeeeeeee
Ty jo! je to fakt hustý když si to čteš třeba1 odstavec a pak se ti to všecjno v hlavě odehraje a tobě dojde, že vlastně to co bylo v tom 1 odstavci napsáno je vlastně jen 1 minuta XD moc pěkně napsaný!!!
co jim vůbec leze do pokoje?? nemohl počkat až mu někdo otevře??? Gustave, ty zvědavče :))))) teď z toho budeš mít noční můry….xDDD
ještě, že to nebyl geo, guí je aspoň věrohodně nešťastnej – nevěnujete mu někdo s tomem ffku?:)