Sen spojený s realitou 1.

Bill

Sedím na gauči a venku se začíná stmívat, jsem doma úplně sám… Mamka má noční a Tom je venku se svojí partičkou ze školy… Pustím si můj oblíbený film… Ještě předtím si zajdu pro něco k nakousnutí, jako jsou moje oblíbené CHIPSY.

Po půl hodině:

Dělám si starost, Tom se ještě nevrací, ani se nedivím, mamka je na noční, tak si můžeme dělat co chceme, že..? No nic, však on se vrátí… Napínavě sleduji mého oblíbeného herce Toma Cruise, a v tom mi někdo položí svou ruku na rameno – leknu se!

„Tome, vyděsil jsi mě! Tak co, už si se vrátil od své partičky? Zeptám se ho a aniž bych si uvědomil, že přitom zvednu hlas, okamžitě mi Tom ve stejné tónině hlasu odpovídá..“

„Copak? Měl jsi, nebo stále máš o mě strach? Jestli ano, tak nemusíš! Jsem už dospělý… Nic, jsem unavený, jdu si lehnout… Odchází bez pouhého slovíčka navíc, s hlavou směřující k zemi…“

Asi ho to dost vzalo, má pravdu, je už dospělý, nemusím si hrát na nějakou starostlivou matku. Ale nemůžu si pomoct, moc mě to bolí a trhá mi to srdce, když vím, že je v blízkosti těch kluků z jeho školy, kteří jsou naprostí idioti. Tom moc dobře ví, že je nemám rád. Njn, kdo by se taky bavil se samýma feťákama! Doufám, že mi Toma nezkazí! Nicméně přesto všechno bych se mu měl jít omluvit. Nebudu čekat, půjdu hned teď! – Vypnul jsem TV a okamžitě jsem směřoval ke schodům, které jsem následovně vyšel. Zastavil jsem se u Tomových dveří, od jeho pokoje… Klepu, nikdo neotvírá, drze vstoupím dál!

„Tome?“ Zeptám se ho naléhavě, ale nikdo se neozývá… Slyším vodu a tak se jdu podívat do koupelny! Jsou pootevřené dveře, neváhám a ihned vstoupím. Zarazím se! Poprvé vidím něco takového, něco tak krásného! Tom je ve sprše a kapky vody dopadají na dno sprchového koutu, jeho silueta… Můj bože, tak krásné…! Sleduj jeho každý pohyb, kam směřují jeho ruce, tam směřují i mé oči. Dívám se na něj nějakou tu minutku, ale marně si myslím, že mě Tom nezaregistroval! Naopak… Moje silueta byla viděna společně s jeho v onom zrcadle, ale proč…? Proč mi nic neřekl, najednou se naše pohledy střetly. Usmál se na mě a já stál jako opařený. V ten moment jsem byl jako rajče – červené? NE! Rudé…? Ano!

T: „Podáš mi prosím tě ručník…?“

B: „J-jo, jasně, p-proč ne?“

T: „Copak.? Ty se červenáš! Aháá, já zapomněl, ještě jsi mě takhle neviděl…“

B: „No-v-víš, počkám tě venku, zatím se o-obleč…“

T: „Když myslíš…“

S koktavým hlasem jsem došel k Tomově posteli a sedl si na ni… Jé to je plyšáků. Ty fanynky po něm opravdu šílí, někdy mám pocit, že víc jak po mně. Ďábelsky se usměji a zahledím se na jednoho plyšáka. Vždyť toho dostal ode mě, jé a má ho na polštáři, jako malej… Stále voní mým parfémem… To je od něj milé, že zrovna mého má na polštáři a spinká s ním. No doufám, že aspoň jemu obětuje jednu pusinku na dobrou noc… x( Jsem zamyšlen a v tom přichází Tom. Přisedne si ke mně a mávne mi rukou před obličejem..

B: „Promiň, zamyslel jsem se…“

T: „To je dobrý, tak proč jsi dorazil…? Áá – už vím… Chtěl ses na mě podívat, jak probíhá mé každodenní sprchování, je to tak? Usměje je se na mě…

B: „Né-né, i když nebylo to špatný (řeknu si v duchu)…“

T: „Tak s čímpak jsi za mnou přišel?“

B: „Víš, potřebuji s tebou mluvit o tom, co se stalo před tou půlhodinou… Mrzí mě to víš, ale, ale prostě…“

T: „Ale prostě?“

B: „Žárlím…“ x(

T: „Žá-žárlím? Cože? Bille, slyším dobře? A proč, teda jak je to možný?“

B: „Jak je to možný? Tome, se mnou to není vůbec dobrý, nejsem ve své kůži, není to se mnou v pořádku!! Furt na tebe musím myslet a to hlavní je, že když jsem s tebou, v tvé blízkosti, toužím po tobě, okamžitě se začnu klepat, klepat vzrušením a touhou po tobě… Chápeš? Před chvilkou v té koupelně… Něco tak krásného se nevidí každý večer… Tomi, pomoz mi…“ x(

T: „Opravdu nevím, jak bych ti pomohl, je mi líto…“

B: „Nic víc mi k tomu neřekneš? To jsem si myslel…“

Pomalými kroky odcházím z Tomova pokoje, který sedí na posteli, dívá se do země, ruce má propletené a absolutně nereaguje na můj odchod z místnosti.. To není na dobré cestě… x( Řeknu si a slzy mi okamžitě vytrysknou do očí a poté si hledají cestičky na mém obličeji. Okamžitě zabouchnu dveře od mého pokoje a jdu si lehnout. Jsou 2 hodiny ráno a já stále přemýšlím nad tím, co jsem řekl… Bylo něco špatně…? Bude se mnou stále komunikovat…? Na tyto otázky se v tento moment těžko odpovídá..

Tom

To je snad sen, to asi nemyslel vážně, už několik hodin se tu převaluji z jedné strany na tu druhou a myslím na ty jeho upřímné oči, kterými mi opětoval pohledy, společně s kapkami pouhých bolestných slz…! Je mi ho líto, ale co nadělám. Přece nejsem, nejsem na kluky! On sice taky ne, ale podle toho, co mi tady před pěti hodinami řekl, to vypadá úplně jinak…! Jeho hlas stále slyším, jeho parfém tu stále cítím a jeho silueta ještě nestihla odejít z místnosti zároveň s ním… Proč…?

autor: Miláááček
betaread: Janule