Gustav si malinko povzdechl. Jistěže to věděl. Věděl jak bolí láska, která mu nebude nikdy opětována. Protože to právě teď prožíval…
Billovi se v očích zaleskly slzičky. Opatrně vstal a došel ke Gustímu, který smutně seděl na jeho ustlané postýlce.
„Gustave, nic se nestalo. Je to teprve začátek. Bylo to jenom líbání… ale i to pro nás moc znamenalo… já tě chci proto poprosit… nech si to pro sebe. Prosím,“ špitl Bill a z očka mu vyklouzla malinkatá slzička.
Smutně se skláněl nad ještě pořád zaskočeným Gustavem.
Tom se také vyhrabal ze svého pelíšku a došel pomalu k Billovi. Mile si otočil jeho tvář k té své a něžně mu setřel bříšky prstů slzy.
Bill se na něj přes slzičky mile pousmál a poté sklonil pohled.
„Asi bych už měl jít,“ tiše řekl Gustí a už raději nechtěl slyšet žádné vysvětlování.
Bill s Tomem jej chápali, avšak vůbec se nebáli, že by to někomu prozradil… dokonale mu věřili. Georg byl bláznivý a zbrklý…
Gustav ne…
Na Gustího se mohli vždycky obrátit.
Potichounku vyšel z jejich pokoje, avšak neodpustil si malé nahlédnutí dovnitř…
Tom si Billa k sobě tiše přitulil a naléhavě jej k sobě tisknul.
Bill jej však potřeboval cítit víc. Potřeboval jej líbat.
Naléhavě vyhledal jeho rty a bez okolků se do nich hluboce vpil…
Gustav nedokázal věřit tomu, co právě viděl.
Ti, co se tak nesnášeli, se tady teď hladově líbali… Když tak na ně koukal, pomalu si uvědomoval, že jsou pro sebe dokonalí.
Líbali se s takovou dávkou lásky, až na ně zíral s otevřenou pusou…
O 4 měsíce později…
Všechno se to stalo tak rychle. Netrvalo dlouho a jejich nádherné štěstí jim vystřídala krutá rána osudu. Bill s Tomem se totiž dozvěděli tu nejhorší věc, jakou mohla jejich mladá ouška vydržet.
BYLI DVOJČATA!
Mysleli si, že spolu budou šťastní… jejich štěstí však otupila tahle tvrdá rána. A zabodla se jim oběma přímo do těch zamilovaných srdíček.
Vyšlo totiž najevo, že oba dva se narodili ve stejný den. To by ještě nebylo nic. Bill s Tomem si to také mysleli, až dokud nevyšla na svět další rána – Billova mamka všechno přiznala. Přiznala, že se jí narodily dvě děti… jenomže tehdy neměla peníze, aby uživila obě a tak jedno poskytla k adopci. Samozřejmě tím adoptovaným miminkem byl Tom.
Ten se s tím nedokázal smířit hezky dlouhou dobu.
Dokázal by překousnout i tu adopci… jenomže co jej zasáhlo totálně byl fakt, že Bill je jeho dvojčetem! Dvojčetem, do kterého se totálně zbláznil.
Zhroutil se mu celý svět.
Z jejich plánů se nakonec nesplnil ani jeden… Tom opustil kapelu a vrátil se domů. Vůbec nehleděl na to, jak moc tím Billovi ublížil.
Prostě potřeboval být sám.
Jenomže to už bylo pomalu dva měsíce a on se pořád a pořád uzavíral do sebe.
Jediná s kým mluvil, byla jeho skutečná biologická – tedy Billova mamka.
Konečně mu to všechno řekla. Všechno, jak to s nima od začátku bylo.
Bill Davidovi s lítostí oznámil, že bez Toma to nemá smysl a také kapelu opustil…
(…)
„Mami, jdi pryč,“ špitl Bill na mámu, která mu přinesla snídani.
„Miláčku, musíš něco sníst. Takhle to už dál nejde… ty… ty se ještě pořád zlobíš?“ zeptala se tiše Simone a smutně si přisedla vedle uplakaného synka.
Bill na ni nešťastně hleděl a poté zakroutil hlavou.
„Není to tvoje chyba… je to naše chyba,“ bolestně přivřel víčka a vzpomněl si na moment, kdy se s Tomem poprvé milovali…
Nechali to zajít až příliš daleko.
Kdyby šel čas dal vrátit zpátky, nikdy by tehdy do toho skladu nechodil.
Teď o všechno přišel…
O kapelu, o svou lásku – jenomže tím vlastně ztratil i bratra.
„Mami, jdi pryč. Chci být sám,“ šeptl a otočil se k ní zády.
Simone tedy souhlasila a opustila Billův pokoj. Ten se hned po bouchnutí dveří svalil na postel a nedokázal přestat plakat.
Oči měl už pláčem opuchlé, už nedokázal více brečet… jenomže to nešlo.
Vzpomínal si na to, jak mu Tom prvně řekl, že jej miluje… na chvíli, kdy se poprvé viděli tak jak je Bůh stvořil… a také na to nádherné milování… kdy byli propojeni tělem i duší…
Stačil však jeden fakt, a všechno je pryč.
„Miluju tě, Tomi,“ šeptl Bill a něžně přejel prstem po Tomově fotce.
Najednou však prudce vstal. Už nedokáže takhle trpět… musí jej vidět. Musí! Prostě to už nevydrží, jenom poslouchat zprávy od mamky, že je v pořádku. Musí jít za ním!…
Tom se právě vykoupal a zkroušeně se posadil před televizi. Avšak hned, jak telku zapnul, naskočil na obrazovce velký portrét usmívajícího se Billa. Šla totiž jedna z těch reportáží o KDYSI dosti populární kapele. Dokonce se začaly šířit různé fámy o jejich rozchodu. Avšak to bylo Tomovi teď upřímně jedno. Kašlal na všechno. Kašlal na jeho adoptivní rodiče, nechtěl vidět ani vlastní matku a dokonce úplně zanevřel na své dvojče…
Dvojče… už jenom to slovo mu dělalo husí kůži. Miloval se se svým vlastním bratrem… on se zamiloval do bratra… on šíleně miluje svého bratra…
Nedokázal normálně uvažovat. Jeho myšlenky se pořád ubíraly jen Billovým směrem. Celý život se mu zpackal během několika dní. Během těch několika dní přišel o to nejcennější co měl…
Loudavým krokem se vydal ke skříňce, ze které vytáhl láhev vodky…
Bill vzal mámino auto a ani se nenadál a už stál před barákem, ve kterém bydlelo jeho ctěné dvojče. Zhluboka se nadechl, jako by si tím dodával odvahu a smělým krokem vykročil vpřed. Klíčky od bytu ještě pořád měl, čmajznul je totiž mámě xD.
Tiše otevřel dveře a opatrně se rozhlédl po tmavém bytě… bože, hned tady cítil jeho vůni.
Bill pomalu obešel Tomovy skaty na zemi a rozsvítil světlo na chodbě. Že by nebyl doma?
Zvědavě nakoukl do obýváku – nic. Až nakonec zastavil před zavřenýma dveřma jeho pokoje. Naposled si promyslel, jestli bude dobré vejít, až vzal za kliku.
Hned jak otevřel, jej do nosu udeřila vůně alkoholu.
„Tome?“ zašeptal a hledal vypínač světla. Najednou se mu něco zamotalo pod nohama a on ztratil rovnováhu, takže v další minutě se válel na zemi.Co jej překvapilo byl fakt, že přistál na něčem hodně měkkém.
„Panebože, Tome,“ vypískl a rychle nahnul ruku, aby rozsvítil alespoň malou stolní lampičku.
Celým pokojem se najednou rozlilo slabé světlo stolní lampičky. Bill se vyděšeně sklonil k Tomovi, avšak ten i přes určité množství alkoholu v krvi na něj vzpurně hleděl.
„Co… co tady děláš?“ zasyčel a chtěl jej od sebe odehnat, ale nakonec byl rád, že se mohl něčeho přidržet.
„Tome, prosím tě, cos tady vyváděl? A jak to proboha tady vypadá?“ nevycházel Bill z údivu a pomalu Toma hodil do postele. Ten se po chvilce rozvaloval v čistých peřinách a snažil se Billa úplně ignorovat.
„Jdi pryč, Bille! Já tě tady nechci mít, bráško,“ procedil skrz zuby nevrle a probodával jej očima. Billovi se v tu chvíli podlomila kolena a musel se posadit na kraj postele. Tomova slova pálila jako ostrý nůž.
„Co se to s námi stalo?“ zašeptal do ticha a nesměle se podíval Tomovi do očí, které se sice snažily působit tvrdě, ale vytékaly z nich jemné slzy zklamání…
„Bille, odejdi… prosím tě, běž pryč,“ vztekal se Tom a shodil Billa nemotorně dolů z jeho postele. Bill však rozhodně zavrtěl hlavou.
„Já nikam nepůjdu, Tome! Seš jak malý děcko,“ vykřikl a poté si na postel sedl tak, aby jej už Tom skopnout nemohl.
„Dej mi pokoj… a vypadni,“ zasyčel vztekle a už z posledních sil po něm hodil polštářem. Ten však Bill šikovně uchopil do rukou a odložil .
„Tome, prosím tě… jak ti mám pomoct? Vždyť to tady máš jak v chlívku,“ rozhlédl se Bill smutně a nakonec pohledem utkvěl na majiteli tohohle svinčíku.
„Co… co kdybys odešel,“ ukázal rukou na dveře a s přísným výrazem ve tváři se jej snažil vyhnat. Bill byl však tvrdohlavější a také sem nepřišel jenom proto, aby jej jeho bratr takhle surově vyhodil. Proto se pracně vyhnul Tomovým neohrabaným dlaním, které se jej snažily násilím dostat z postele a vylezl mu na klín. Ruce mu chytil pevně za hlavu a odhodlaně mu koukal hluboce do očí.
Tom se pod ním malinko zavrtěl, ale nedokázal se hnout. Tolik toho zas nevypil, aby necítil Billovo tělo tak blízko tomu svému.
„Jdi pryč… prosím tě, Bille,“ zaštkal a snažil se jej ze sebe shodit, ale mladší bráška se jej držel jako klíště.
„Tome… už mně neodháněj… ani nevíš, jak moc to bolí,“ vydechl ztěžka Bill a lehl si na Toma celou svou muší vahou.
„Tohle není fér, já sem ožralej… nemůžu se bránit,“ vzdychl Tom a vyčítavě na Billa hleděl.
„Jo? Tak koukej,“ zazubil se jeho mladší bráška, vzal ze stolku napůl vypitou láhev vodky a zahleděl se na ni. Jak tak koukal, Tom toho vypil celkem dost… jenomže to chudák nevěděl, že Tom vzal flašku, kde už čtvrtka vodky chyběla.
A proto se na něm zavrtěl a na pár nádechů to nalil do sebe celé.
„Bille?“ koukal na něj jako na zjevení.
Bill praštil prázdnou flaškou někam za sebe a najednou vytuhl.
„Bille?“ zeptal se Tom tiše a malinko do bratra strčil.
Bill se na něj jen divně zahihňal a skoulel se z postele :D.
„Ty blázne, co to děláš?“ konečně si Tom uvědomil a seskočil dolů na zem, kde se už vyvalovalo jeho ctěné dvojče.
„Tomi… já budu jako teď tvůj pejsek, joo? Baf,“ zafuněl a vrhnul se mu kolem krku.
Tom jej jen tak tak zachytil a podíval se mu hluboko do očí.
„Ty ses zbláznil, ty trdlo,“ zasmál se a teď jaksi zapomněl na to, jak moc se mu celý život rázem zkazil.
Konečně jej měl znovu ve svém náručí… Sice si mu tam Bill něco divného mrmlal, ale i tak jej měl u sebe.
„Tomíku… já tě milu-hi-ju,“ šťastně se usmál a přilepil se na bráškovy rty.
Tom vypoulil oči, ale nedokázal přestat…
autor: B-kay
betaread: Janule
no toto:'( není ještě nějakej díl mezi tim šestym a sedmim?:D :'(:D
nechybí tu ještě nějakej díl? já jenom že to nedává souvislost s předchozím…
ae je to pěkný x)
ty jo supeerrrr fakt ;-() a už byste mohli dat pokračko na autoškolu jako :D:D:D:D
já to nechápu neechybí tu nějakej díl?
xD dyk to řikám xDD
Viz. výše, vážně tady něco chybí
Sorry, holky,máte pravdu, vypadl jeden krátký dílek mezi, takže ho dáme k tomuhle na začátek… pracuje se na nápravě J.
Hotovo, spraveno, můžete číst… :o) J.
dankeeeeeee
jéé =)
toe obojí skvělý x)
kráááásný, nádhernej dílek! chudák Bill se teď vožral ještě víc než Tom xD
no tak to je velice zajimave 🙂
krásný asi by to chtělo pokračování XD a byla by si tak hodná a napsala pokráčko k Když prohraješ jdeš na blond? Mě se to hrozně líbí a tak…. chápeš díky moc
bude pokráčko???????????????????????????????
ožralá, téměř čerstvě narozená dovjčátka Kaulitzova…..a Bill jako pejsek??? parááááááááda :)))
:D:D
no… a mne tam stále ešte chýba to ich oficiálne prvé milovanie 🙂 ale inak krása, som rada, že Bill sa rozhodol konať. Bože ale ožrať sa ako prasa asi nemusel :DDD