Celý den byl naprosto na prd. Nemohl jsem se na Billa ani podívat, aniž by se mi nevybavila situace z dnešního časného rána. Bohužel jsem v koupelně nemohl trávit příliš času. Dnes se konalo předávání cen NRJ Awards. Ostatní se divili, proč mezi námi panuje „tichá domácnost“. Nechtělo se mi vysvětlovat, nechtělo se mi vymýšlet si. Ať si myslí, co chtějí!
Celý den se nesl ve znamení příprav. Bill strávil v koupelně snad tři hodiny. Byl jsem mu vděčný za jeho nekomunikativní náladu. Ještě pořád, když si vzpomenu na tu scénu po dnešním probuzení, je mi trapně. Nemluvili jsme o tom, a doufám, že ani nikdy nebudeme. Nejlepší by bylo, kdyby se u něj projevila jistá forma lokální amnézie.
Přiblížila se večerní hodina a my se chystali k odjezdu do haly. Cítil jsem se nervózně. V duchu jsem se musel uklidňovat, je to jen další předávání cen. Sedli jsme si na místa a čekali na naši kategorii. Mým tělem se začal rozlévat adrenalin.
‚Vyhrajeme! Vyhrajeme! Vyhrajeme!!‘ neustále jsem si v duchu opakoval.
Zarazil mě způsob, jakým šli oznámit vítěze naší kategorie. Nějaký týpek, co se převlékl za „faninku“! Bylo to trapný. Nevím, jestli to měla být narážka na nás, nebo co?! Ten týpek začal příšerně vřískat a jančit. Byl jsem z toho tak paf, že jsem si vůbec neužil naše vítězství. To, že jsem vyhráli jsem zpozoroval až z Billovy reakce. Rychle se postavil a prsty obou rukou přitiskl k ústům. Následoval jsem jeho příklad a také se postavil. Objal jsem Georga, nebo spíš on objal mě. Otočil jsem se k Billovi, že ho taky obejmu. Podíval jsem se mu do tváře a zasekl se v polovině pohybu. Nakonec z toho bylo jen takové nesmělé poplácání po zádech. Vyšli jsem na pódium, kde pořád byl ten nemožně blýskavej týpek. Vrhl se na Billa jak saranče.
Brácha přednesl svoji děkovnou řeč v francouzštině. Kdyby jste věděli, jak dlouho si nad tím lámal jazyk, vykašlali byste se na veškerou francouzštinu a poděkovali tak, jak vám „zobák narost“. Ale Bill ne, on chtěl být výjimečný. Vzali jsme si cenu a šli si sednout zpět na naše místa.
****
Už dva dny jsme spolu nepromluvili skoro ani slovo. Začínalo mě to pěkně štvát. Nevím, co mám dělat? Mám se mu omluvit? Nebo ještě počkat? Nebo mám dělat, jako že se nic nestalo? Vůbec se mi to ticho nelíbilo. Když pominu, že kdykoliv, když se podívám na Billa, svírají se mi útroby touhou, moc se mi po něm stýská. Stýská se mi po bratrovi. Pořád kolem sebe chodíme jako kolem horké kaše. Přestává mě to bavit. Uvnitř jsem cítil ohromné pnutí. Nutkání zvednout se a jít za ním. Nějak to dát všechno do pořádku, promluvit si!
Vstal jsem z postele a vyšel z pokoje. Zastavil jsem se před Billovými dveřmi a zvedl ruku. Uprostřed pohybu jsem se zastavil. Udělat to? Zaklepat? Nezaklepat? Otočil jsem se čelem vzad s úmyslem vrátit se zpět do svého pokoje. Ne! Musím si s ním promluvit! Nejsem přece zbabělec, abych se bál mluvit s vlastním bráchou!
Posilněn touto myšlenkou jsem razantně otevřel dveře a málem sebou seknul o zem. Široce rozevřenýma očima jsem zíral na výjev před sebou. On ležel na posteli s rukou mezi stehny, zakláněnou hlavu a ústa otevřena v bezhlasém výkřiku extáze. Hlasitě jsem polknul a urychleně se vrátil na chodbu. Opřel jsem se zády o dveře a snažil se uklidnit. Asi nebyl nejlepší nápad vtrhnout tam bez zaklepání. Ale taky je pravda, že mohl mít trochu soudnosti a zamknout si. Nevím, co by dělal, kdyby mu tam vlítla pokojská anebo někdo z kapely.
Před očima jsem neustále viděl jeho lesklé tělo, pokožku, která vypadala hladce a hedvábně, jako samet. Vlasy rozhozené po polštáři, přerývavý dech, rozkoš vepsanou v obličeji.
Doufám, že si mě nevšimnul, ale asi ne. Byl úplně mimo. Tak krásně, rozkošně mimo! Bože, jaké by to bylo, kdyby se očima, ztmavlýma touhou, díval na mě? Kdyby vzdychal nad rozkoší, jež by mu způsobovaly moje doteky? Jaký by měl výraz v tvář ve chvíli, když bych se mu nořil do těla? Jaký tón by měly jeho vzdechy? Jak by voněl? Jak by chutnal?
Ach Bože, chci to vědět! Chci cítit jeho vůni! Chci cítit jeho chuť! Chci vidět jeho tvář, zkřivenou vzrušením, hlas zabarvený chtíčem, oči rozšířené poznáním, prožitkem! Neustále bych se mu díval do obličeje, abych nepřišel ani o jediný jeho výraz. Nechci s ním souložit, ne, to nestačí, chci se s ním milovat!
Jakmile jsem si uvědomil tuhle skutečnost, odlepil jsem se od dveří a zapadnul zpět k sobě. Sednul jsem si na postel a schoval hlavu do dlaní. A teď mám dělat jako co? Vždyť je to přece můj bratr! Celej svůj život říkám, že se nikdy nezamiluju a teď se to stane. A s tou nejnevhodnější osobou. A navíc je to kluk! Kluk! Brácha!! Jsem divnej!
Ne! Nejsem zamilovanej! Prostě nejsem! Jsem jenom poblázněnej! Jo, to je to! Pobláznění! Nemůžu být přece zamilovanej do bráchy, to je blbost! Prostě mám jen divný období. Za pár dní to přejde! Za všechno můžou ty sny! A Bill. Jo, je to jeho vina! Přesvědčil jsem sám sebe.
Přetočil jsem se na bok a zavřel oči. Snažil jsem si pročistit myšlenky, zbavit se pocitu, že mi něco chybí. Doufal jsem, že mi spánek pomůže zvednout náladu, alespoň trochu.
****
„Tome? Tomi?“ Uslyšel jsem bratra u ucha. Rozlepil jsem oči a podíval se mu do tváře. Usmíval se.
„Ahoj,“ zašeptal a znovu se usmál. Roztomile zamrkal a nakrčil nos.
„Ahoj,“ odpověděl jsem mu. Zajímalo mě, co chce.
„Tomi? Ještě se na mě zlobíš?“ Zeptal se a sklopil pohled.
„Já?“ zamračil jsem se. To spíš on by se měl zlobit. Něco mi tady uniká.
„Ne, nezlobím se. Proč bych měl?“ Konečně jsme se dostali k tomu si promluvit.
„No, však ty víš. Kvůli….tomu.“ Zdálo se mi to nebo zčervenal?
„Ne, nevím. Absolutně netuším, o čem mluvíš.“
„Takže se na mě pořád zlobíš,“ konstatoval Bill a propaloval pohledem podlahu. Posadil jsem se a spustil nohy z postele. Sednul si vedle mě a pořád mlčel.
„Bille, vysvětli mi, prosím, o čem mluvíš? Jediná věc, která se mezi náma stala, a kterou je nutné probrat, byla chyba z mé strany. I když mě omlouvá to, že jsem spal. Ale nechápu, proč bych se na tebe měl zlobit. To spíš ty by ses měl zlobit na mě, ne?“ Už jsem to chtěl vyřešit. Když to bude nutné, tak se mu i omluvit. Podíval jsem se mu do tváře a snažil se vyčíst, co si myslí.
„Takže ty se na mě nezlobíš? Víš, já myslel, že je to moje chyba. Že jsem tě nějak vyprovokoval.“ Na chvíli se odmlčel, na tváři se mu objevil úsměv.
„To jsem rád, že jsme si to vyjasnili. Takže všechno dobrý?“ Culil se jak sluníčko. V podstatě jsme nic nevyřešili, ale jestli mu tohle stačí, já do toho rozhodně šťourat nebudu.
„Jo, všechno dobrý.“ Stvrdil jsem naše příměří. Bill si zhluboka oddechnul a na znamení, že je opravdu všechno v pohodě, mě silně objal. Sevřel jsem jeho štíhlé tělo v náručí a přivoněl mu k vlasům. Myslí mi bleskla vzpomínka na jeho tělo zmítající se extází a na okamžik jsem jej stiskl ještě pevněji. V následujícím okamžiku jsem jej už pouštěl a sledoval, jak odchází.
Zíral jsem na dveře ještě dobrých deset minut. Uvědomil jsem si, že se můj život začíná silně komplikovat. A mám dojem, že mě čeká ještě spousta nepříjemných situací, v nichž hlavní roli nebude hrát až tak můj bratr, jako spíše moje touha po něm. Bál jsem se, že to bude čím dál horší, protože nás čekají přípravy na turné a cesta do Států. Mít neustále před očima ten jeho zadeček v upnutých jeansech, rozkošný úsměv a žhavý pohled, to budou muka.
Znovu jsem si lehnul na postel a zavřel oči. Silně tiskl víčka k sobě a snažil se bránit slzám. Co jsem komu udělal, čím jsem si tohle zasloužil? Proč? Proč to všechno?
Nikdy jsem ho neměl „učit“, nikdy jsem mu neměl radit ohledně sexu a už vůbec jsem ho neměl líbat! Od toho okamžiku, i když, možná že to bylo už dřív, se můj pohled na něj otočil o sto osmdesát stupňů. Zajímalo by mě, jak je možné, že člověka, se kterým žijete osmnáct let v jedné domácnosti, najednou začnete vnímat úplně jinak? Stává se to? Nebo jen já jsem tak zvrhlý, že mě přitahuje můj bratr. Asi ano, protože jsem nikdy nic podobného neslyšel. Co když je to nějaká úchylka? Bože, Tom Kaulitz je úchyl! No to mi ještě chybělo! Teplej a ještě úchyl. I když gay asi nebudu. Mám pocit, že se moje nechutenství k sexu týká všech ostatních lidí na planetě, jen můj bratr je ta výjimka, potvrzující pravidlo. Na něm mě vzrušuje snad naprosto všechno. Asi jsem se už naprosto zbláznil! Připadal jsem si jako schizofrenik. Jedna moje část si říkala, že na tom přece nic není, protože Bill je opravdu sexy. Ale ta druhá jej vnímá neustále jako bratra a myšlenka na poměr s ním, je tak divná, tak zvrhlá – v tom nejhorším slova smyslu. Tyhle dvě osobnosti se ve mně bily neskutečně tvrdým způsobem a moje nálada a pocity závisely na tom, který z nich zrovna vyhrává. Momentálně vyhrává ta morálnější a já se propadám do hlubin zoufalství. Hlouběji a hlouběji, až na dno.
autor: Dania
betaread: Janule
Jéhe, zajímevý ^.^….no a kdy si tom začne "namlouvat" že k němu jeho brazr cítí to samý ? :D…doufám že brzo 🙂
super :d DOFÁM ŽE SPOLU ZAS NĚCO PODNIKNOU 😀
Billktscha: naprosto s tebou souhlasým 😀 je to fakt krásný rychle další
xD jacháá , prosiíííík xD to nemá chybu , Tomove pochody v hlave xD bože ,d aleeej
DokonalooooooostxD
joooo,skvělá povídka!!!! Prostě nádhera,šíleně se těším na další dílek! A Tomík by ho moch zas "něco" začít učit =o)!!!
dáál
ty jo chudak tom to ma hodně těžky 🙂
tak ale on to zvladne
ale jako vidět billa jak si "to" děla hmmm
eeeeeeeeey rychle dááál
dáááááááááál nebo se snad dočista zblázním
hoplá 😀 takže Tom trapas, Bill taky 😀 no to je mi povedený xD skvělý 😀
Zajímavé 😀 sem zvědavá, jestli k němu Bill cítí to samé =)