Posledních pár dnů jsem byl přinucen Tomem ležet v posteli jak jen to bylo možné a už mě to vážně začínalo lézt na nervy. Nemohl jsem ani mluvit, protože mi to ničilo hlas a pomalu mě to zabíjelo – chtěl jsem něco říct, ale nemohl jsem! Když mi řekli, že jsme museli zrušit nějaký koncerty na naší tour, vážně mě to vzalo, chtěl už jsem se snažit zpívat, ale Dave mi řekl, že ještě nejsem ve správné formě na zpívání. Fanynky mi neustále posílaly dopisy, ve všech bylo to samý – snad to bude brzy lepší, chybíš nám a tak dále.
Právě teď sedím v pohodlné posteli na hotelu a Tom se do mě snaží nacpat nějakou zmrzlinu.
Pravděpodobně mi to má pomoct cítit se líp, netuším. Jediné co vím je, že je to čokoládová a vanilková zmrzlina. Nenávidím dvě zmrzliny zaráz! I těsto na sušenky by mi víc pomohlo, ne ta věc kterou Tom drží v ruce.
„Přece víš, že nemám rád kombinaci zmrzlin, Tomi, tak proč, bráško?“
Tom se na mě naštvaně zadíval, jako by mě chtěl říct, že přece ještě mluvit nesmím, ale že bych měl používat tužku a papír, ležící vedle mě.
„Vždyť já vím, ale je to jediné co tu teď máme,“ nabral malinkatý kousek zmrzliny. „Vždyť to není tak špatný, ne?“
„Ale stejně nenávidím kombinace.“ Fajn, připouštím, chovám se jak malý děcko, ale co nadělám 🙂 „Já chci jakoukoliv jinou, než tuhle zmrzlinu,“ usmyslím si.
„A jakou třeba?“ tázavě se na mě podívá.
„Citrónovou.“
Tom nesnáší citrónovou zmrzku a odmítá nechat mě ji jíst, když je někde v okolí. Vždycky když o ní začnu mluvit, udělá zhnusený obličej a odchází z pokoje 😀
Teď se opět zatváří zhnuseně. „Nechápu jak můžeš jíst něco tak strašného,“ mrmle si pod vousy a nabírá další kousek té hnusné zmrzliny.
„Je to tak nechutný,“ zatvářím se pro změnu otráveně já.
„Měl bys to aspoň zkusit,“namítá.
„Měl bych možná použít to pero s papírem,“ ušklíbnu se na oplátku.
Je tak tak urážlivý… je fakt, že pokaždé když jsem nemocný, Tom se o mě stará a nehne se ode mě. A kdykoliv, když někdo řekne cokoliv špatného o mě, Tom pronese nějakou kousavou poznámku a vyhodí danou osobu z místnosti. Nejednou jsme se probudil s ním přitisknutým ke mně a jeho vlasy mě tak nádherně lechtaly po tváři. Říkám si, že on je opravdu správný starší bratr, ale nedokážu pochopit, proč ho někdy najdu ležícího vedle mě, jak vzdychá moje jméno, když masturbuje. Samozřejmě si myslí, že spím.
Nevadí mi to, ale jsem někdy tak zmatený…
„Bille?“ Tomova ruka se zlehka dotkla mé tváře a já sebou nepatrně trhl. Asi mi něco říkal a já byl mimo, ve svém vlastním dokonalém světě. „Jsi v pořádku?“
„Jo, v pohodě, jen jsem se zamyslel.“
„O čempak?“
„O tom, jak moc bych chtěl citrónovou zmrzku.“ Strašně jsem se rozkašlal a kašlal jsem stále víc, protože mě škrábalo v krku. Tom se zamračil a položil zpola snězenou misku se zmrzlinou.
„Myslíš, že se budeš cítit lépe když ji dostaneš?“ zeptal se mě. Zotavující se ze svého kašlání, podíval jsem se na Toma a kývl jsem. Usmál se, počechral mi vlasy a zvedl svůj mobil.
„Komu to telefonuješ?“ Dobře, nový plán. Po dalším kašlavém záchvatu jsem vytáhl pero a papír, protože to mluvení mi jen zhoršovalo nepříjemný pocit v krku a můj hlas už zněl opravdu hrozně.
„Volám Davidovi, jestli by nezařídil trochu té zmrzliny pro Tebe,“ gestikuloval abych byl ticho, když telefonuje. Když mluvil, jeho výraz přecházel z neutrálního k mrzutému, pobavenému, zpátky k mrzutému ale nakonec ke spokojenému. Fakt mě bavilo sledovat Tomovy emoce, hlavně když se jednu minutu smál, pak byl naštvaný a nakonec se zase smál. Nikdy nepochopím, proč se Tom neusmívá víc před kamerama, vždyť má krásný úsměv, i když trošku dětský, ale to prosvětluje jeho tvář a já si nemůžu pomoct, když se směje on, musím se smát s ním. Tom položil telefon a podíval se na mě.
„Dave říkal, že tu máš svoji zmrzlinu do řiceti minut a máš zůstat v posteli, dokud ti nebude líp.“
„Nebo do další show.“
„Když to bude nutné, zrušíme další koncerty, nemůžeme si dovolit, abys byl víc nemocný,“ odpověděl mi.
„Ale já nechci rušit další koncerty.“ Téměř okamžitě potom co jsem to řekl, vybuchl jsem v další záchvat kašle. Když jsem se podíval na Toma, vytáhl jsem zase pero a papír a když jsem dopsal, ukázal jsem mu papír.
Já nechci rušit další koncerty, budu v pohodě, Tomi.
Tom špulil rty pár sekund a nakonec se podíval na svůj klín, jako kdyby hledal co má říct.
Nic se nedělo, tak jsem napsal něco jiného a ukázal mu to.
Kdyby se cokoliv stalo, já vím že bys byl při mně. Když budeš chtít, budu stále blízko u Tebe.
Tom si skousl spodní ret a zavrtěl hlavou.
„Ty už u mě blíž být nemůžeš. Já se jen bojím, že se stane něco špatného a já nebudu moct tady být pro Tebe.“
Jen jsem se začal červenat a podíval se na svůj klín. Nějak se mu podařilo, abych se červenal, ani nevím jak. Kdybych byl opravdu upřímný, řekl bych, že mě chce vidět červenat se, ale…!
Nevím, kdybych měl být upřímný k sobě, místo toho, abych to tak vehementně popíral, řekl bych, že ten pocit, který k němu cítím, je vzájemný, ale vím že Tom tohle moc neuznává…
Dobře… pokud vím, on takový není… Cítil jsem prsty jemně tlačící moji hlavu nahoru, tak abych se díval na Toma. Nezvyklé. Tom se usmál a zatřásl hlavou. Dlaní jemně chytil moji bradu a druhou odhrnul zbloudilý pramen z mé tváře.
„Jsi tak krásný.“ Počkat, cože??? Jediná situace, kdy jsem slyšel Toma říct tahle slova byla, když viděl hodně hezkou holku na koncertě nebo na baru, ale nikdy tahle věta nebyla adresována mně. Náhle jsem naprosto oněměl. Zůstával jsem ve stejné pozici, když hladil moji tvář a díval se mi do očí, jako kdyby tam něco hledal. Cítil jsem, jak se mi hrne červeň do tváře a Tom si toho samozřejmě všiml. Usmál se a pomalu se ke mně nakláněl.
„Ty víš… nejsem moc dobrý v říkání takových slov…“
Naše nosy se v podstatě dotýkaly a jeho dech mi zahříval rty. „…jen jsem chtěl říct, jak se Tě chci dotýkat.“ Jemně se otřel o moje rty a hned se na ně jemně přitisknul těmi svými. Já se neustále červenal, ale zavřel jsem oči a tiše jsem vzdychl. Tom to vzal jako dobré znamení a víc se ke mně přitiskl. Jeho piercing se třel o můj spodní ret a dráždil ho. Otevřel jsem pusu, lehce mu olízl spodní ret. Naše piercingy se o sebe třely a naše vzdychy se stávaly hlasitějšími. Bylo to tak vzrušující.
Všechno skončilo tak brzy, Tom se odtáhl, ale až po tom co sál můj ret.
„Omlouvám se.“ Promiň? Za co? Sklonil hlavu a odtáhl se, ale já ho chytil za zápěstí.
„Za co se omlouváš?“ Podíval se na mě, pak na své zápěstí, které bylo uvězněné v mé dlani.
„Neudělal jsi nic špatně.“
„Políbil jsem tě,“ špitl.
„Zřejmě.“ Urazil se a já se uculil, jemně ho tahal za zápěstí, dokud si nesedl zpátky ke mně.
„Ten pocit je vzájemný, já jsem díky tomu šťastný.“
Tom vypadal jako kdyby chtěl něco říct, ale nakonec to asi zavrhl. Pokrčil rameny a podíval se na roztopený kbelík od čokolády.
„Tvoje zmrzlina tu brzo bude,“ zabrblal, podíval se na mě „a ty ji budeš chtít sníst.“ „Samozřejmě, budu,“ přitulil jsem se k němu a užíval si tepla z něj vycházejícího.
O deset minut později přinesl Georg zmrzlinu ke mně na pokoj, dal ji Tomovi, něco zahuhlal a odešel.
Tom otevřel kbelík se zmrzlinou, dal lžičku do ní předtím, než si zase sedl vedle mě. Podal mi nádobu se zmrzlinou, s otázkou jestli ji hodlám sníst nebo s ní budu dělat něco jiného. Hned se mi v hlavě zrodil zajímavý nápad a já se ušklíbl. Nabral jsem na lžící trochu zmrzliny, vyhrnul Tomovi tričko až nahoru a jezdil mu po jeho krásném plochém bříšku lžící plnou zmrzliny.
Když mu během tří sekund došlo, co to s ním dělám, trhavě zakňučel.
„To je strašně studený.“
Zmrzlina většinou bývá studená. Jemně se zachvěl, ale to nebylo důležitý. Zmrzlina se pomalu rozpouštěla a stékala kolem pupíku. Pořádný kus citrónové zmrzliny se stával rozpuštěným zákuskem.
„Měl bys to sníst,“ zašeptal. Nezmínil ale, co bych měl sníst. Sklonil jsem se k němu a slízal zmrzlinu, ušklíbl jsem se když zasyčel, jeho ruce se ke mně natáhly a chytily mě za ramena, hned potom mě jemně vytáhl k sobě. Našpulil jsem pusu a podíval se na něj.
„Později, až Ti bude líp.“ Oh, není vtipnej. Stále uraženej, shrnul jsem Tomovo černé tričko přes jeho břicho a sedl si vedle něj, kde jsem začal olizovat lžíci se zmrzlinou. Tom zapnul televizi a přepnul na filmový kanál, hned na to se pohodlně uvelebil vedle mě.
Dave nás našel o dvě hodiny později, když Tomova ruka láskyplně hladila mou hlavu a já při tom slízával další zmrzlinu z jeho podbřišku. Neviděl jsem Davida tři dny po tom… Ach, ano, byl šokovaný že nás takhle viděl. A víte co?
Příště to udělám klidně znovu, bylo to tak vzrušující.
autor: eyes_ofvenus
translate: Darxy
betaread: Janule
to je dobrýýýý =o)!!!
perfektní! 😀 sweet
Je to moooc hezký… 🙂
no citronovou taky nemusím xD
ale povídka to byla dokonala
nesnáším citrónovou a čokoládovou, ale spolu jsou dokonalé xD
xDD Tom miluje citronovou, řekl to v jednom rozhovoru x)
Já ji miluju taky 😀 skoro jak tuto povídku xD
zajimyvy… fakt povedeny