(Tom)
Přiznávám, že ráno, když mě Bill probudil a já se mu měl podívat do očí, nebylo mi úplně nejlíp. Seděl vedle mě na posteli se zkříženýma nohama, z mokrých vlasů mu ještě stékala voda a zvědavě si mě prohlížel a já nevěděl, co mu honem říct.
Když promluvil, zněl celkem klidně a vyrovnaně. To bylo dobré znamení. Já měl jasno v tom, co chci. Ať se to zdá jakkoli divné, rozhodně to pro mě nebyla záležitost jedné noci. Nikdy jsem s nikým nic podobného nezažil a já to chtěl ještě někdy zažít. Stejně ani jeden z nás nikoho nemá a podle našeho životního stylu to ani nevypadá, že by se to mělo v dohledné době změnit, tak co? Nikdo se o tom přece nedozví!
Dohodli jsme se, že si promluvíme později. Stačilo mi, že s tím souhlasil. Bál jsem se, aby jeho reakce nebyla zásadně odmítavá. Bál jsem se, že až si ráno uvědomí, co se stalo, začne hysterčit a bude chtít na všechno zapomenout. Tohle byl docela dobrej základ.
Odhrnul jsem deku a vylezl z postele. Ani mi nevadilo, že na sobě nic nemám. Proč taky? Stejně už mě viděl a dokonce i víc než to. Oblékl jsem si trenky a měl se k odchodu. Nebylo moc času.
Když jsem ho míjel mezi dveřmi, na malý okamžik jsem se zarazil. Stáli jsme dost blízko proti sobě. Jeho oči měly takový podivně zastřený výraz a já dostal hroznou chuť dotknout se jeho rtů. Byl to tak náhlý impuls… Místo toho jsem jen naposledy pohlédl do jeho obličeje a odešel.
*
Potřeboval jsem sprchu. Potřeboval jsem dlouhou horkou sprchu. Zamotal jsem dredy do gumičky, aby mi nepřekážely a nechal na sebe dopadat prudké kapky. Dlaněmi jsem přejížděl po svém těle a smýval z něj pozůstatky z noci, Billovy doteky…
Po všem, co se v posledních hodinách přihodilo, jsem se ale necítil provinile nebo nějak nepatřičně, jak by se asi v téhle situaci slušelo. Ne. Byl jsem spokojený a vrcholně uspokojený. Fakt. Snad nikdy jsem se po promilované noci necítil tak dobře jako dneska. Byl jsem totálně v pohodě.
Když jsem stál u umyvadla s ručníkem kolem boků a čistil si zuby, pobrukoval jsem si dokonce jednu naši písničku, což normálně nikdy nedělám.
Seškrábl jsem z tváře krátké strniště, které mi od včera vyrostlo, přetřel to krémem a šel najít něco na sebe.
Dlouho jsem vybíral, v čem půjdu. Jasně, bylo to jen rádio, bez focení… takže na tom zas až tolik nezáleželo, ale chtěl jsem, aby mi to slušelo. Nakonec jsem se rozhodl pro černo-bílo-světle modrou kombinaci, tu mám rád a vyrazil poskytnout rozhovor.
Na chodbě u výtahu jsem se srazil s Georgem. Opatrně jsem se rozhlížel, jestli nejde i Bill, ale během té doby, než přijel výtah, jsem ho neviděl. Georgovi se dneska při snídani povedl zase super trapas… to je neuvěřitelný. Ten kluk má prostě na trapasy talent. Líčil mi to tak humorně, že jsem se smál, až mi skoro tekly slzy.
Vylezli jsme z výtahu, ještě jsme se smáli a já si všiml, že uprostřed haly už stojí David s Gustavem a vedle Davida, zády k nám, i brácha. Byl celý v černé a už jen zezadu vypadal zatraceně dobře. Sklouzl jsem očima na jeho zadek. Zase jsem ho cítil v dlaních…
To už si nás ale David všiml.
„Tak můžeme?“ vyzval nás.
„No ne? Bill už je dneska tady, jo?“ Georga překvapilo, že brácha, na kterýho se normálně vždycky čeká, tu je dneska dřív než on.
Viděl jsem, jak váhavě se Bill otáčí. Určitě musel tušit, že s Georgem jdu já. Líbila se mi ta jeho roztomilá nejistota.
„Ahoj,“ usmál jsem se na něj.
„Ahoj,“ odpověděl. Sice měl na očích obří slunečný brýle, ale já si i přesto všiml, že mu lehce zčervenaly tváře. Bavil jsem se jeho rozpaky.
Sklopil hlavu. „Tak jdeme,“ otočil se zpátky k Davidovi a vykročil ke dveřím.
„Co mu je?“ drcnul do mě loktem Georg zvědavě.
„Nevím,“ pokrčil jsem rameny, ale uvnitř jsem si užíval ten krásný spiklenecký pocit, že jsem jediný, kdo ví, proč je Bill tak nervózní.
V autě si sedl k oknu, okamžitě si pustil hudbu do sluchátek a pohled upřel někam na ulici. Nejdřív jsem zaváhal, jestli si mám vedle něj sednout, ale pak jsem si řekl, že vždycky sedíme vedle sebe a bylo by podezřelé, kdyby to teď bylo jinak, tak jsem zabral místo vedle něj. Jeho pokus namáčknout se do polstrování ve dveřích, mě pobavil. Snažil jsem se ho nedotýkat, nechtěl jsem, aby moji přítomnost vnímal jako zatěžující tlak… to ne, to by všechno pokazilo ještě dřív, než by to začalo. Pohodlně jsem se uvelebil na prostřední sedačce a pozoroval cestu před námi. Georg do mě z druhé strany něco hustil, tak jsem mu jednoslabičně odpovídal. Spíš jsem ale poslouchal rádio od řidiče, hráli docela dobře. Vydupával jsem si špičkou boty rytmus, dělám to vždycky a prohlížel si město.
Bylo mi fajn. Vážně… takhle dobře jsem se už necítil strašně dlouho.
Na místo jsme dorazili asi po čtyřiceti minutách. Auto zastavilo přímo před vchodem do budovy. Počkal jsem, než Georg vyleze, abych mohl vystoupit i já. Všichni jsme se shromáždili venku, jen Bill chyběl.
„Tome, dojdi pro něj, asi usnul,“ vyzval mě David.
Rád jsem tenhle pokyn splnil.
Seděl schoulený na svém místě, brýle držel v ruce a skutečně spal.
„Bille?“ zkusil jsem s ním lehce zatřást. „Vstávej, už jsme tady.“
Otevřel oči a překvapeně se na mě podíval. „Asi jsi si trošku zdřímnul, co?“ řekl jsem a měl se k odchodu. Myšlenka na to, že bych ho strašně rád znovu políbil, byla totiž příliš neodbytná.
„Cos dělal v noci?“ mrknul na něj Georg, jen co se Bill objevil venku, a rozřehtal se na celé kolo.
Brácha zrudl. Jasně, Georg nemohl tušit, že dneska poprvé trefil hřebíček na hlavičku… mohl bych jen dosvědčit, že Bill má za sebou fakt náročnou noc, pomyslel jsem si pobaveně. Čekal jsem, co mu Bill odpoví, ale ten si jen narazil ty své okuláry a vypadal, že Georgovo rýpnutí nechá tentokrát bez povšimnutí. Sakra, to by normálně neudělal. Odvrátil jsem od něj pohled a zadíval jsem se na vysokou železobetonovou konstrukci budovy, kde sídlilo to rádio. Skleněné desky se leskly v odpoledním slunci.
„Hele, nechte toho,“ vložil se mezi ně David. „Tak jdeme.“
„Jasně,“ přikývl Bill a pohotově Davida následoval.
Šel jsem za ním a sledoval, jak se mu houpou boky. Nikdy jsem si toho nevšiml… no, taky je fakt, že nikdy dřív by mě ani nenapadlo zkoumat, jestli Bill nějaké boky má, ale dneska jsem věděl naprosto přesně, že je má… a taky jsem věděl, že je zdobí tři černé hvězdy a taky jsem věděl, kam až sahá hrot té největší. Věděl jsem, jak reaguje, když moje palce třou jeho kyčle, věděl jsem, jak chutná jeho kůže, když se k ní přitisknu ústy… a teď už jsem taky věděl, že i můj penis si tohle všechno uvědomuje. Nepatrné pnutí mě upozornilo, že nejsem sám, kdo nad Billem uvažuje.
Strčil jsem ruce do kapes a odkašlal si.
Naše partička se zastavila u výtahu a čekali jsme, až přijede kabina. Zhluboka jsem vydechl a zadíval se na strop. Že by se z toho stala nějaká moje nová úchylka? Pozorovat stropy všude, kam přijdu? Cokoli lepší než si připustit, že Bill stojí tak zatraceně blízko… stačilo by jen vytáhnout ruku z kapsy a narovnat prsty a mohl bych ho pohladit po noze.
Kabina naštěstí dorazila a my nastoupili. No, natlačili jsme se dovnitř jak sardinky, protože nás bylo o jednoho víc, než na kolik osob byla koncipovaná. Ještě že jsme všichni tak hubený, aspoň se vejdeme do hmotnostního limitu.
Zase… zase stál tak zatraceně blízko. Ani se na mě nepodíval, ale byl jsem si jistý, že o mně ví. Nadechl jsem se. Zase tak krásně voněl, jinak než v noci, ale pořád to byl on. Opatrně jsem vytáhl ruku z kapsy a jemně se dotkl špičkami prstů jeho nohy. Jen jemně jsem přešel po jeho stehně a okamžitě se zase stáhl. Doufal jsem, že by to ani nemusel postřehnout, nicméně jsem se evidentně mýlil. Můj dotek zaznamenal dost dobře. Trhnul sebou, jako kdyby se spálil, a polekaně se po mně podíval. Neviděl jsem mu do očí kvůli těm tmavým brýlím, ale myslím, že vím, co bych tam viděl… Usmál jsem se na něj a otočil se na Davida, abych se ho zeptal, jaký má pro nás program na večer.
*
(Bill)
Rozhovor probíhal úplně stejně jako pokaždé. Pozdravili jsme společně posluchače a už to jelo. Otázky se sypaly, my odpovídali předem připravené odpovědi. Tom zase machroval s tím, jak se dveře u jeho pokoje netrhnou… skoro to vypadalo, že milé dámy musí zapisovat do pořadí. Na mojí tváři to vyvolalo pobavený úšklebek. Kecá.
Povzdechl jsem si. Tohle vážně poslouchat nemusím. Trochu jsem vypustil a Tomův monolog nechal proudit za jakousi vzduchovou bublinou… zase se mi vybavil jeho dotek ve výtahu. Zase. Během poslední půlhodiny už asi po sté… Netuším, o co mu jde. Jasně, stalo se, co se stalo. Zpátky to nevrátím, ale to ještě neznamená, že v tom chci pokračovat. Fakt nechci? Ne, samozřejmě že ne. Zas takovej magor nejsem.
Ještě neuplynulo ani dvacet čtyři hodin od chvíle, kdy vkročil do mého pokoje a obrátil můj život kompletně vzhůru nohama. Tohle já nechci. Chci to mít hezky srovnané. Nechci sex, chci lásku. ´Se ti to horuje pro lásku, když jsi jen před pár hodinami měl parádní sex,´ směje se mi můj vlastní rozum. ´Nech si to,´ okřiknu ho. ´Měl, no a co? Ale já to nechtěl!´ ´Ne?‘ podiví se. ´Vážně jsi to nechtěl? Jsem si nějak nevšiml, že by ses bránil,´ nepřestává se mi posmívat.
„…Bille?“
Georg do mě drcne kolenem.
„Ehm… no, víte… já… mohla byste zopakovat otázku? Nejsem si jistý, jestli jsem správně porozuměl smyslu,“ mlžím, protože jsem se tak zabral do svého dohadování se sám se sebou, že jsem zapomněl dávat pozor na otázky.
Moderátorka se zářivě usměje. Evidentně má radost, že mě na něčem dostala. „Ptala jsem se – a zajímalo by to určitě i naše posluchače-, jak snášíš to, že tvůj bratr má takové úspěchy u dívek, zatímco ty jsi pořád sám. Přece jste ve věku, kdy je přirozené mít kontakty s dívkami…“ Záměrně nechává otázku nedokončenou. Mrcha. Kouknu na Toma. ´No vidíš, to je kvůli tobě,´nadávám mu v duchu. Kdyby byl zticha, nemusel bych na tohle odpovídat.
No nic, reagovat musím.
Vracím jí úsměv. „Je to jeho rozhodnutí,“ pokrčím rameny, „stejně tak i moje. Kdyby mi šlo jen o sex, jsem si jistý, že bych na tom byl ještě lépe než on,“ střelím po něm očima, co on na to; baví se, on se baví tím, co říkám. Nevěří mi, evidentně mi nevěří ani slovo! Jen počkej! „Ale já o sex nestojím. Ne tak, jak to bere on. Není to pro mě to nejdůležitější. Nemohl bych mít sex bez lásky. Láska a sex prostě patří k sobě, jinak to nemůže být hezké. Proto radši budu sám, dokud nepotkám tu pravou.“
Tom na mě zírá a v očích mu tak nebezpečně probleskují ohníčky. Vědět tak, co se mu právě honí hlavou!
„To jsi řekl moc hezky,“ dojatě mrká moderátorka.
Panebože. Co že jsem to všechno říkal? Že nejsem schopnej sexu bez lásky? No… taky jsem si to vždycky myslel. Sakra…
Tom se natáhne k mikráku. „Já bych s Billem nesouhlasil. Sex bez lásky může bejt skvělej, záleží ale na každém, jak si to umí užít.“ Pobaveně po mně střelil očima pro změnu on. „Třeba k tomu Bill taky dospěje.“
Hajzlík, to je takovej hajzlík. On si snad myslí, že nejsem schopnej si užít sex? Ale já mu ještě ukážu!
Cože?!?! Co jsem to řekl? Že mu ukážu, že si umím užít sex?
Bille, brzdi… Tohle by nemuselo dopadnout dobře.
autor: Michelle M.
skvělej díl ^^
supa…
yaaay 😀 ryhlo dalsje 😀
Bill je tak roztomilej, když se hádá sám se sebou… jak se snaží sám sebe přesvědčit, že je pořád stejnej… jenže kdo jednou ochutnal zakázaný ovoce… 🙂 Není a nebude stejnej, to už je jistý, protože Tom mu to asi nedovolí… v tom výtahu pěkně provokoval. Moc se mi líbí, jak si to prostě užívá, nehledá v tom háčky jako Bill. Tom si umí přiznat, že to bylo skvělý. Bill na to asi nejdřív musí přijít, ale o to nemám obavy.:o) Rozhovor v rádiu byl nádherně dvojsmyslenej, odteď budu na všechny rozhovory koukat těmahle očima a budu mít informace o jejich intimním životě z první ruky. 🙂 Krásný, Michelle, čím dál lepší. Miluju tuhle povídku, ty to víš, takže už se těším na další dílek, už brzo… 🙂 J. <3
WoOow! Úplně papám, jak to popisuješ z jiného úhlu pohledu než je obvyklé… o to přece jde, aby se příběh lišil z té kupy napsaných věcí a dokázal zaujmout svou originalitou a jedinečným postojem… a tenhle to umí 🙂 Teda vlastně lépe řečeno, ty umíš vykreslit to co tu bylo tolikrát úplně jinak, takže je z toho něco úplně jiného… je to jen bratrské hašteření… nevinná slovní bitka… ale kam až zajde? :-O
😀 jen mu ukaž! 😀 bezvadné! 🙂 dál!
Jéé to bylo fakt moooc pěkný… zase mě po dlouhý době zaujalo nějaký ff.. 😉 doufám že další dílek bude už brzo.. nejlíp už zejtra.. 🙂
užasný:)….. jako vždycky….. sem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, ae zdá se, že je vše na správný cestě:-D;)
né , práveže sa teším , ako mu to .."nandá" . XD , ježišinku , tie dialogi z rozumom , super x) som namderne spokojná , sqelý diel , dalej x)
Yes, oni tak neuvěřitelně rozkošní, když jsou spolu, když se provokujou a hádají, i když se "mazlí", o tom už jsme se přesvědčili. Líbí se mi i to, jak to oba dva berou. Přesně mi to na ně sedí. Samozřejmě je nikdo neznáme tak dobře, abysme to věděli přesně, ale podle toho, jak se chovají, co říkají… wow, to je prostě neuvěřitelný. Že ty jsi nějakej zvěromág, Michelle, a jako malá muška si lítáš do jejich pokoje a posloucháš, přilepená na stropě? To proto se tam Tom pořád tak dívá, něco tuší 😀
Já se tak moc těším na další díl, už aby to bylo. Máš neobyčejnou vlastnost přimět lidi, aby se bezhlavě zbláznili do tvojí povídky, fak jo. Tak honem dál :))
No Michelle…co k tomu napsat, prostě další vypalovačko od tebe…já sem tedka neměla moc času na internet kvůli práci, tak sem tady po celkem dlouhý době a zaujal mě nejenom nový desing stránek (teda pro mě…) ale taky další tvoje povídka, která je fakt supeer !!! Nezklameš prostě niky.Jen tak dál !!! 🙂
Já se úplně lámu smíchy…Billa jeho vnitřní hlasy xD Omg…xD
Ale je to sqělý, úplně sem to přečetla na jeden dech, je to jak nějaká droga xD
A taky mě zaujalo, ře má Tom vousy…mě nikdy nenapadlo xD Dobrej nápad ;))
ale dopadne to dobře xD
jo jo Bille ukaž mu jak si dokážeš užít pořádnej sex!
hej michellleeeeeeeeee… tak z toho normálěn umíráááááááááááááám
nn,Billí jen tak dál…jsme na tebe pyšné! xDDDDD
ooou xDxDxD tak to mne pobavilo xDxDxD
hej tak toe moc no rychle dááál
sex bez lásky ne? není možný, Bille? v tom případě si právě přiznal, že miluješ Toma… x))) škoda, že ten rozhovor v rádiu nebyl delší… ten jejich slovní tenis je skvělý, hlavně taky proto, že je doplněný o jejich myšlenky… které jsou snad ještě zajímavější, než rozhovor samotný xDD skvostná záležitost, Michelle 🙂
♥
Koukám že se chlapci rozjeli.
Ale jó, jen mu ukaž Bille 😀 😀