Drahý Bille,
Už si ani pořádně nevzpomínám, kdy mě poprvé napadla tato bláznivá myšlenka, vyznat Ti mé city na papír a zveřejnit je jako reklamu v metru.
Dokonce si ani nepamatuji, kdy jsem Tě poprvé přestal vnímat jen jako bratra, ale začal se na Tebe dívat jinýma očima, očima, které tě už nemají jen rády, očima, které Tě milují. Možná je to jen pár dní zpátky, co jsem si to uvědomil, možná pár měsíců, možná jsou to roky, ale jedno vím jistě, je to každým novým dnem silnější a intenzivnější.
Na začátku jsem se toho bál, bál jsem se toho pro mne naprosto nového pocitu, který jsem vnímal, když jsi se na mě usmál, bál jsem se toho zvláštního pocitu v podbřišku, když jsi se třeba jen nepatrně dotknul mé ruky, bál jsem se Tě milovat.
Postupem času jsem si uvědomil, že to co cítím, není jen pobláznění, že je to něco mnohem víc, že to jen tak ze dne na den nepřejde, znepokojovalo mě to. Ale teď už vím jistě, že to co cítím, je čistá láska.
Když se ráno probudím, první na co myslím, je tvůj úsměv, když večer uléhám do postele, myslím na to, jestli už se také chystáš jít spát. Myslím na tebe prakticky každou sekundu, nemůžu přestat.
Mnohokrát jsem si představoval, jak se asi budeš tvářit, když nastoupíš do metra a zvědavě přistoupíš k tomuto kusu papíru a začneš číst. Jak se ti roztomile pokrčí nosík a objeví se vráska mezi tvým obočím, jak budeš nechápavě zírat na papír a nebudeš rozumět ani jednomu slovu, které jsem napsal.
Miluji na tobě všechno, jsi pro mě dokonalý, není na tobě nic, co bych chtěl měnit.
Miluji tvůj smích, protože se mohu smát s tebou, miluji tvůj pláč, protože jen když jsi nešťastný, smím Tě utěšovat, miluji když jsi nervózní, protože Tě mohu uklidnit, miluji když jsi nerozhodný, protože jen já mohu rozhodovat za tebe, miluji když jsi zamyšlený, protože v ten moment Tě můžu pozorovat, aniž by jsi si něčeho všimnul, miluji když spíš, protože se můžu dívat na anděla, kterým ve skutečnosti jsi.
Přemýšlel jsem, jestli jsem zbabělý, když Ti to nedokážu říct z očí do očí, když Ti to dokážu jen napsat na kus papíru, ale asi bych to nezvládl, stát naproti tobě a vyznávat Ti lásku, asi bych se bál tvé reakce, skočil bys mi okolo krku? Začal bys na mě křičet? Vysmíval by ses mi, nebo bys utekl? Kdybych to jen věděl, bylo by všechno mnohem snazší.
Neskutečně se bojím, co bude pak, až si tento dopis přečteš, pochopíš vůbec, že je určený pro tebe? Že ten, kdo ti to píše, je opravdu tvůj bratr Tom, ten sukničkář? Těžko říct, zbývá mi jen čekat, až zazvoní zvonek od mého bytu, jak půjdu otevřít a uvidím tvé oči plné chtíče po vysvětlení těch obyčejných slov a řádků na tomto papíru, které pro mne tolik znamenají.
Právě dnes jsem se rozhodl přestat už s mlčením a konečně Ti všechno sdělit, zasloužíš si vědět pravdu, nebylo by fér, tajit před tebou lásku, i když uznej, nebylo by snazší, kdybych měl jiný osud? Kdybych se nezamiloval do svého bratra, ale do obyčejné dívky? Ano, samozřejmě by to bylo o tolik jednodušší, ale nemůžu si vybírat. Nelituji ničeho, ani jednoho slova, které jsem ti napsal, nelituji toho, že Tě bláznivě miluji. Věděl jsem, že nastane čas, kdy se to dovíš a je jen na tobě, jak se zachováš, už jsem Ti nechtěl lhát, bráško.
Miluji Tě celým svým srdcem.
Tvůj Tom
Vysoký kluk s havraními vlasy dočetl poslední řádky a se slzami v očích vyběhl z metra, běžel jak nejrychleji mohl, jeho slzy dopadaly na asfalt a lidé se na něho nechápavě otáčeli.
Doběhl až k vysokému domu a zadíval se do okna svého bratra. Usmál se. Věděl totiž, že dnes už v posteli nebude usínat sám.
autor: Destiny
betaread: Janule
aaaaaaaaaaaaaaw ;-( to je klášnýýýýýýýý
wooooooowky kláááááááááááása
Pripomina mi to film Roman pro zeny… Je to nádherný….
Jenky.Kaulitz: jo, i mně – "jak se ti roztomile pokrčí nosík a objeví se vráska mezi tvým obočím….."
Nejkrásnější je ta poslední věta….dnes už v posteli nebude usínat sám….sladké x))) muck
aaaa připojuji se: Inspirace v Románu pro ženy to jóóóóó
jů roman pro ženy xD
ale fakt hezky
Jo, taky jsem to v tom poznala x) Ale to nevadí, bylo to krásné 🙂