Tom se tedy lenivě postavil a došel až ke dveřím. Bill se mezitím rychle oblíknul a s napětím sledoval, kdo se za dveřma může skrývat.
„Gustave?“ slyšel Tomův překvapený výraz, jakmile zahlédl za dveřma bubeníka.
„Ahoj, můžu dál?“ mile se usmál a zvědavě nakoukl dovnitř. Tom se rozpačitě podrbal ve vlasech.
„No tak jo,“ řekl nakonec a uvolnil Gustavovi cestu. Ten šel spokojeně dovnitř, když však uviděl na gauči sedět Billa, malinko se zasekl.
„A-ahoj, co tady děláš?“ zněla jeho zvědavá otázka. Bill na něj s milým úsměvem pohlédl a poté se podíval na Toma.
„Je to přeci můj brat,r ne? Už mi bylo smutno,“ pípl tiše a uličnicky na Toma vycenil své zoubky. Vysoký dredáč by jej nejraději zulíbal na místě, ale nebyli tady sami a tak se musel krotit.
„A vy už jste se udobřili?“ vyzvídal a s lehkým úsměvem se posadil na postel vedle Billa. Sám Gustav totiž věděl, jak moc velikou ránu dvojčata utrpěla přiznáním jejich maminky. Protože on jako jediný věděl, co za vztah měli mezi sebou. A proto teď rozuměl, že si budou ještě více blízcí než tehdy. Akorát že v jiném směru…
Tom najednou předstoupil před Gustava a mile se na něj usmál.
„Máme pro tebe překvápko,“ zaculil se a podal mu do rukou bubenické hůlky, které tady Gustav nechal hned, jak Tom řekl, že odchází z kapely.
„Proč mi to vracíš?“ zeptal se udiveně a nespouštěl z Toma zvědavý pohled dítěte, které se nemůže dočkat nového překvapení. Teď se postavil zase Bill a šťastně na Gustava skočil. Ještě pořád tomu nemohl uvěřit.
„Budem znovu kapela!“ ozýval se celým Tomovým bytem jeho šťastný smích a bubeník měl problémy jej udržet na svém klíně, aby mu náhodou neupadl a nedej bože, aby se mu něco stalo. Věděl, že to byl Tomův nejdražší poklad na celém světe. I když se mu Tom neskutečně líbil a přitahoval jej, nikdy by neudělal něco, čím by ty dva od sebe odloučil.
Vždyť se stačilo jen podívat na jejich rozjasněné tváře, když byli zase spolu a hned věděl, že tenhle zázrak mezi nima nedokáže zkazit nic… Ještě teď má před očima scénu jejich vášnivého líbání a k jeho překvapení mu to vůbec nevadilo. Respektoval by každé Tomovo rozhodnutí, ať už by bylo jakékoliv. Už tak dlouhou dobu je neviděl takhle zářit. Viděl na Tomovi, že je do Billa pořád blázen a z Billa ta láska také jen čišela, ale teď už ji nemohli projevovat… byli přece bratři!
Najednou jako by to zlé období pominulo. Všechno se vrátilo do starých kolejí. David se málem rozbrečel štěstím, když mu kluci sdělili návrat. Simone sice Billův odchod z domu malinko oplakala, ale věděla, že kdyby něco, její druhý synek jej ochrání a proto jim ještě ona sama pomáhala se stěhováním. Kapela zase prosperovala a nikdo si nevzpomínal na dávnou aféru s dvojčaty. Všichni to brali tak jak to je a nikdo se neohlížel za minulostí… Právě jeli jedno hrozně důležité turné a jejich tourbus se pomalu řítil dálnicí.
Všichni spokojeně spali ve svých postelích, tedy až na jednoho. Hnědá zvědavá a vždy rebelská kukadla vykoukla z postele, aby se mohla podívat, jestli ostatní kluci už spí. Když zjistila, že vzduch je čistý, opatrně vylezl se své postele a husté dredy si svázal do velikého culíku. Kluci měli poschoďové postele. Oni s Billem spali tady a Géčka kousek od nich.
Prostě mu bylo smutno. Potřeboval se k někomu přitulit, a i když věděl, že to bude riskantní, i tak neváhal a pomalu se soukal nahoru za svou láskou. Ale jelikož byla postel malá, když se tam Tom nasoukal, Bill skončil přilepen na zdi. Polekaně otevřel oči do tmy a chtěl vykřiknout, ale Tomova ruka byla rychlejší a naléhavě se přilepila na Billovy rty, takže zabránila výkřiku.
„Pššt,“ šeptl a ruku pomalu oddálil od jeho pusinky.
„Ty blázne, víš jak sem se lekl?“ šeptl Bill rozčileně a pomalu vydýchával Tomův přepad.
„Ale no,“ zazubil se na něj bráška a lehl si na místečko, které mu Bill udělal.
„A co chceš?“ uličnicky na něj zamrkal a pořád se snažil udržet tichý tón hlasu. Tom na něj koukl psíma očkama a něžně otřel svůj nos o ten Billův.
„Je mi smutno, přišel jsem se pomazlit,“ špitl a chtěl Billa hladově políbit, ten však jeho rtům unikl.
„Tady ne, Tomi, ráno budem v hotelu a pak si to vynahradíme a-“ zbytek věty se však ztratil v Tomově vášnivém políbení…
Věděl, že když nebude konat, nikdy se nedočká. Tiše pronikal mezi bratrovy šokem pootevřené rty a svým jazykem toužícím po mazlení jej nutil ke spolupráci…
„Ale já tě moc potřebuju teď… ne v hotelu,“ šeptl zoufale a přitom zúženýma zorničkama pozoroval, jak si Bill rozechvěle olízl rty a vyděšeně se rozhlížel kolem.
„Tome, ne. Prosím, budeme mít tak akorát pořádný malér. No taak, vydrž to do rána,“ špitl Bill a lehce si otřel ze rtů chuť těch Tomových. Tom se na něj ošklivě zašklebil a znova jej vášnivě líbnul.
„N-ne, ne, Tome, jdi dolů, no tak,“ napomenul jej Bill z posledních sil.
Také mu už Tomovy doteky a polibky nesmírně chyběly. Už takhle jich bylo dost málo a kvůli koncertům jich bylo ještě méně. Neměli skoro vůbec žádné soukromí a když už, tak byli tak unavení, že se na víc jak několik polibků nezmohli. Bill jej chtěl stejně, ale nemohl mu to říct, protože by se Tom pak už neudržel vůbec. Takhle se zatím držel jakž takž, ale Bill věděl, že je jenom otázkou času, kdy Tom vybouchne.
„Copak ty mě nechceš?“ zeptal se Tom a svůj hlas ztišil na minimum. Bill byl teď na pochybách. Co mu má říct?! Že po něm touží jako ještě nikdy předtím. To by nebyla ta nejlepší varianta a proto se raději rozhodl pro tu druhou.
„Tome, jsem moc unavený, opravdu to nepočká do rána?“ tiše šeptl, i když ani jediné slovíčko z téhle věty nebyla pravda. Chtěl, aby Tom zůstal u něj… chtěl se s ním mazlit… milovat… dotýkat se jej… ale ne v tourbuse, kde nejsou sami.
Tom se náhle zarazil. Takovou odpověď nečekal… ne od Billa.
„Fajn! Jak chceš, ale ráno se už třeba nebude chtít mě. Možná budu ráno unavenej já,“ sykl a naštvaně se připlazil znovu k řebříku. Bill za ním jen smutně koukal a když slyšel, jak se nadurděně vrtěl na posteli, smutně si povzdechl. Tohle asi jen tak jednoduše neukecá. Smutně přivřel víčka a snažil se usnout, avšak jediný, co měl pořád v mysli, před očima… prostě všude, byl Tom. Nevydrží to… Už nejenom jeho úchylnější dvojčátko, ale ani on bez něj nevydrží… Věděl, že nesmí, ale nevydržel by to.
„Tome?“ šeptl a nakoukl na dolní postel. Bráška mu byl otočen zády a zarytě jej ignoroval. Bill protočil očima a pomalounku šplhal dolů za Tomem.
„Aleee, copak, už ses vyspinkal?“ šeptl uštěpačným tónem a naštvaným pohledem brášku pozoroval. Billovi se od vzrušení už těžko dýchalo.
„No tak, Tomee. Nebuď hnusnej, ty víš, že jsem měl jen strach, nic víc,“ šeptal tiše Bill a snažil se vtěsnat pod přikrývku vedle Toma. Když tak Tom nad tím přemýšlel, malinko jej chápal. Také měl strach a věděl, že tím bude hodně riskovat, ale prostě se nedokázal ovládat. Už tak dlouho čekal na to, až budou s Billem sami a ta chvíle ne a ne přijít.
„Pojď,“ šeptl najednou Bill a podal Tomovi svou ruku. Tom se na něj překvapeně podíval, ale i přesto poslechl a následoval Billa, který jej táhnul zpátky nahoru do svého království.
Hned jak opět leželi oba dva na Billově posteli, se Bill na Toma přehoupl a tiše jej políbil.
„Když jsi mi uvěřil, že tě nechci, musels být blázínek,“ špitl a na tváři se mu usadil pobavený úsměv. Tom se pod ním neklidně zavrtěl a pomalounku natahoval svou tvář nahoru, aby jej už Bill políbil.
„Já to udělám, ale slib, že budeš potichu,“ šeptl a ještě naposled se rozhodl zapochybovat o správnosti svého rozhodnutí.
„Slibuju,“ vydechl Tom a prudce si k sobě Billa za týl přitáhl… Tiše se líbali a užívali si vzájemné blízkosti. Věděli, že kdyby se kdokoliv probudil, měli by hezký malér, ale teď nad tím tak nějak neuvažovali. Snad ještě nikdy necítili tak poutající touhu po tom druhém. Jejich jazyky se proplétaly v něžné hře a jejich doteky se stávaly víc a víc naléhavými. Tom Billovi tiše pronikal hluboko mezi pootevřené rty a přitom mu dlaní přejížděl po bocích až na bříško.
„Miluju tě,“ něžně se usmál a lehce Billovi foukl na krásně prokrvené rtíky. Bill se mile usmál a naklonil se k Tomovu oušku. Věděl, že za tuhle větu, kterou se právě chystá říct, se možná někdy dorazí, ale už to nešlo vzít zpátky.
„Miluj se se mnou,“ tiše zaúpěl a vábivě si skousl spodní ret.
„B-bille,“ Tom nedokázal věřit svým uším.
Bylo to zakázané a také dost překvapivé, ale o to více žádoucí.
„Chci-aby sis mě vzal,“ zašeptal mu Bill u ouška a sladce se na něj zaculil. Teď se karta obrátila…
„Lásko, ty víš, že bych chtěl, ale tady, tady n-“ Tom chtěl ještě více odporovat, ale hned se chudák zasekl, jak ucítil Billovu ručku někde v oblasti svého klína. Bill hned vycítil, že Tom už už jde vypísknout a proto ho raději rychle zklidnil hladovým polibkem.“Prosím“…
autor: B-kay
betaread: Janule
heh;) se vsadim, že z toho budou ještě problémy… no ale snad ne:)
aaaa supeer :-* honem dáál :-* O:-)
Klasný xDHonem dál xD
taky si myslim že tam nějakej ten problémek bude xD honemky další dílek xD
och….krása…..tahle povídka je naprosto úžasná……honem dáááál ……
úžasnýý :-* bude sex, že jo? xD rychle dááál! x)
Nádhera!!! Hlavně toho nenechávej a piš dál piš dál!!!! je to tak napínavý!!!
ahh nemůžu se dočkat dalšího dílu….sex v tourbuse…jen doufám, že z toho Tom nevycouvá…moc se těším na to jejich millování xD vím sem úchyl ale co už xD
Týýjo… zase takhle useknutý.. to dělají všechny autorky xDD
Já bych to taky udělal, ale štve mě to, takže dál xDD
No jak znám B-Kay tak to ještě na jeden díl protáhne:-P
Ale stejně budu vždycky tvrdit že je to po Januli druhá nejlepší autorka…ty nápady;)
Jojo, B-kay to dělá ráda, udělá jeden dílek, který bude mít asi 8 řádků 😀 Abychom se už dalšího dílu opravdu nemohly dočkat 😀 DÁL! 😀
no B-kay je prostě nej!!
ano…přesně tak…Tomi,vem si svýho brášku v tourbuse…..pardon,omlouvám se,ale to dělá ta povídka… %DDD
prosíím o další dílek.. je to bezva… pls!!!!!
bez komentáře….rychle na další díl….:))))))))))))))
hm…. zakázané ovocie… bojím sa, že to nedopadne dobre. Z toho sa nevykecajú.