Cestou zpátky do hotelu se ke mně Bill tisknul a já cítil tu horkost, která v něm kolovala. Naštěstí byla tma a nikdo si snad nevšiml, jak se na mě lepí. Byl trochu společensky unavený, ale tak příjemně. Poznal jsem, že je v té správné náladě na mazlení. Opřel si hlavu o mé rameno a pobrukoval si s Timbalandem Apologize, kterou právě hráli v rádiu. Mám tuhle písničku docela rád. U nás doma ji hrajou poslední dobou všude a i tady to je zřejmě hit.
Zavřel jsem oči a nechal se kolébat pohupováním auta, hudbou a Billovou přítomností. Cítil jsem zvláštní dojetí nad tím, jak najednou působí křehce a hrozně moc zranitelně. Měl jsem chuť stáhnout si ho do náruče a hezky pomalu se s ním líbat. Nic víc, jen ho objímat, hladit ve vlasech a líbat. Když jeho neobvykle teplé prsty vklouzly do mé dlaně, úplně automaticky jsem je sevřel a palcem je začal hladit. Nějak se ta jeho mazlivost přenáší i na mě. Uvědomil jsem si, že s nikým předtím jsem tohle nezažil. Když jsem už byl s nějakou holkou, nedokázal jsem se s ní uvolnit natolik, abych si užíval pouhou její přítomnost a to, že ji třeba jen držím za ruku. Jasně, i když jsme se třeba nějaký čas scházeli a já ji měl docela rád, nikdy mě nenapadlo, že i držení se za ruku může být tak fajn.
Uvolněně jsem si povzdechl. Takhle bych mohl být pořád. Bill si taky povzdechl, skoro to působilo dojmem, že usíná. Nepřestával jsem hladit jeho prsty a podíval se mu do tváře. Nespletl jsem se. Měl zavřené oči a spokojeně oddechoval. Bylo mi líto, že ho musím za chvíli vzbudit. Už budeme v hotelu.
*
(Bill)
Ještě naposledy jsem přetřel obě oči vatovým tamponkem namočeným ve speciálním odličovači. Už nevím, co bych měl na ty oči používat. Ta černota jde strašně blbě dolů, vždycky mě úplně pálí oči a šmouhy mám až na tváři, na lícních kostech. Zkoušel jsem s olejem, bez oleje… je to nanic. Odhodím černé kousky vaty do koše a kouknu na sebe do zrcadla. V tom ostrém koupelnovém osvětlení vypadám příšerně. Z toho kouře v klubu mám oči červené jako králík, jsem unavený a je to na mě vidět.
Stáhnu vlasy do culíku, abych si je nenamočil, už je pozdě na to, abych si je myl. Nechám to až na ráno. Zalezu do sprchy a pustím horkou vodu. Miluju sprchu, krásně se vždycky prohřeju a uvolním, únava třeba i někam zmizí… Pobrukuju si písničku, která hrála v autě v rádiu, když jsme jeli domů. Timbaland a Apologize. Vím, že Tom má tuhle písničku docela rád… není špatná.
Než jsme dojeli z klubu do hotelu, nějak jsem vytuhnul. Opíral jsem se o Toma, on mě držel za ruku a mně bylo tak krásně, ani se mi nechtělo otevřít oči. Ale musel jsem.
Rozloučili jsme se na chodbě. Hrozně jsem chtěl, aby mě ještě na chviličku objal, pohladil, ale nešlo to. Jen jsme na sebe kývli, jako to děláváme obvykle, popřáli si všichni navzájem ´Dobrou noc´ a každý zapadli do svého pokoje.
Je mi z toho nějak smutno. Ani se mi nechce jít si lehnout. Když si představím tu svou obrovskou prázdnou postel… nechci, aby byla tak prázdná.
Povzdechl jsem si a natáhl na sebe čistý boxerky. Ještě naposledy jsem se podíval na svoji unavenou tvář, pak jsem zhasl světlo a vrátil se zpátky do pokoje.
Ani jsem nerozsvítil světlo, protože bych musel zatahovat závěsy… sice si budu ráno nadávat, že jsem je nezatáhl, ale teď jsem chtěl ještě aspoň chvíli vidět světla z ulice. Důkaz toho, že nejsem jediný na tomhle světě.
Zničeně jsem si lehl na trochu moc měkkou matraci, tváří k oknu a deku si přitáhl až k bradě. Sledoval jsem pruh světla z reflektoru auta, jak běží po stropě… rozšiřoval se a mířil k protější stěně. Tam už jsem neviděl a nechtělo se mi zvedat hlavu. Povzdechl jsem si. Jsem tak sám…
Najednou jsem ucítil příjemně teplou dlaň, jak se sune po mém boku.
„Ááá!“ vyjeknul jsem překvapeně a otočil hlavu. Tom! Byl tam. Ležel tiše za mnou a klidně oddechoval.
„To jsem já,“ zašeptal rozespale. Jeho ruka dosáhla mého pasu, přitáhl si mě k sobě a přitiskl se tváří k mým zádům. Vtiskl mi malou pusu na lopatku a zhluboka se nadechl a vydechl. „Dobrou noc,“ zašeptal ještě.
Mou tvář roztáhl široký, šťastný úsměv. Vážně jsem byl strašně rád, že je u mě. Dychtivě jsem si přitiskl na břicho jeho dlaň, krásně mě hřála, a spokojeně zavřel oči. Myslím, že se budu usmívat až do rána.
„Dobrou noc, Tome,“ zašeptal jsem taky a naplněný neskutečným mírem a spokojeností jsem konečně usnul.
*
(Tom)
Probudil mě pocit, že mám snad amputovanou ruku. Moje levačka a vlastně celé rameno byly úplně dřevěný. Chtěl jsem se nějak otočit, ale nešlo to. S ještě spánkem zalepenýma očima jsem zamžoural, abych zjistil, co mi brání se jakkoli pohnout. Musel jsem se usmát. Na mém rameni měl ustláno Bill a podle spokojeného výrazu v jeho tváři, jsem soudil, že se mu spí víc než pohodlně. Objímal mě levou rukou kolem hrudi a klidně pochrupoval. Snad nikdy ještě nevypadal takhle sladce jako teď. Tmavé vlasy rozházené po mé hrudi a paži, obličej lehce zrůžovělý spánkem. Tmavé dlouhé řasy se občas zachvěly, jak poplašení motýlci, aby se zas klidně ponořily do snů.
Vzedmula se ve mně vlna něčeho, co nápadně připomínalo dojetí. Já a dojatý? To ne… to prostě nepatří k sobě. Několikrát jsem zamrkal, abych tyhle nepatřičné pocity zahnal, a jemně Billa odstrčil, abych vyprostil své tělo. Posadil jsem se na kraj postele a díval se na něj. Krásně kontrastoval s bílým polštářem a mně v tu chvíli připomněl porcelánovou panenku, kterou mívala babička ve vitrínce v obýváku. Jako malej kluk jsem na ni vždycky zvědavě koukal a chtěl ji vzít do ruky, ale nikdy mi to nebylo dovoleno. Naklonil jsem se nad něj a hrozně opatrně jsem se rty dotkl jeho čela. Zřejmě ten dotek i ve spánku vnímal. Trošku se zavrtěl a hrábnul rukou mým směrem. Uhnul jsem. Přitáhl si aspoň polštář a pevně ho objal. Odvrátil jsem hlavu. Tohle ne, tohle jsem nechtěl. Tohle mezi námi nemá co dělat. To, že jsme zrovna sami, v nás nesmí vzbudit dojem, že jde o něco víc…
Nebylo mi z toho dobře.
Opatrně jsem vstal z postele, abych ho nevzbudil, a potichu se vrátil do svého pokoje.
*
Dal jsem si sprchu a s iPodem v uších si ještě lehl do postele. Už se mi nechtělo spát, ale potřeboval jsem být chvíli jen sám se svými myšlenkami. Ještě nikdy jsem s někým nestrávil noc až do rána. Mé krátké vztahy byly vždycky spíš účelové. Nebylo potřeba, aby zůstávaly do rána. Taky by jim to asi doma neprošlo. Dvě společné hodinky bývaly až až.
Je proto dost kuriózní, že člověk, se kterým poprvé strávím celou noc, je zrovna Bill. Věrný obraz mě samého, mé druhé já.
Jsem zmatený, jsem tak neurčitě rozpolcený. Nepopírám, že mě přitahuje. S tím se dokážu vyrovnat, ale děsí mě, že k tomu, abych se cítil dobře, by za určitých okolností klidně stačilo to, že mi leží na rameni a spokojeně oddechuje. Nebo že ho držím za ruku. A tak to být nemá. Tyhle pocity sem nepatří. Vlastně ani nepatří do mého života. Nechci si to komplikovat něčím tak směšným…
*
(Bill)
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem kluky, když jsem přišel do hotelové jídelny na snídani. No, jestli se dá snídaně říkat jídlu, které člověk konzumuje v půl jedný odpoledne, nevím, ale protože to je dneska první jídlo, které se chystám sníst, prostě tomu říkám snídaně.
„Dobré,“ odpověděl Georg, ukrojil si další kus hemenexu a nacpal si ho do pusy.
„Dobré ráno,“ zopakoval Tom, dopil kávu z bílého hrnku před sebou a natáhl se pro konvici. „Dáš si taky?“ zeptal se a pohlédl mi do očí. Usmál jsem se na něj a přikývl. Posadil jsem se naproti němu a vzal si od něj plný hrnek.
Moc rád jsem ho viděl. Dneska jsem se vyspal tak krásně jako už dlouho ne. Spal jsem celou noc, nezdály se mi žádné ošklivé sny… sice jsem ráno objímal jen polštář, ale cítil jsem z něj jeho vůni a věděl jsem, že se mi to nezdálo. Že tam se mnou byl. Moje hruď téměř pukala pod přívalem nejrůznějších pocitů, mně dosud naprosto neznámých. Určitě jsem musel zářit i navenek. Tom můj úsměv opětoval, ale nebyla v tom ta obvyklá srdečnost a taky jsem v jeho očích nenašel ty pobavené jiskřičky, které tam vždycky byly.
Nechci si s tím ale dělat hlavu.
Krásně jsem se vyspal, za hodinu vyrážíme na cestu. Mám teď důležitější věci na starost. Musím si komplet zabalit ten chaos, co mám nahoře v pokoji.
*
Důrazné zaklepání na dveře mě přimělo zdvihnout hlavu od napěchovaného kufru, který se ne a ne zavřít. „Bille?“
Hurá, můj zachránce. Radostně jsem vyskočil na nohy a otevřel dveře dokořán.
„Mám už sbaleno, tak jsem se přišel zeptat, jestli nepotřebuješ pomoc,“ oznámil mi bráška prostě.
Drapnul jsem ho za ruku a vtáhl dovnitř. „Potřebuju,“ usmál jsem se, „nemůžu zavřít kufr.“
Stáhl si mikinu z ramen a odhodil ji na postel. „Ukaž,“ sklonil se k mému zavazadlu. Zkusil ho zavřít, ale ani jemu se nedařilo. „Něco tam překáží,“ zamumlal spíš k sobě než ke mně. Otevřel kufr a rychle přeletěl očima moje věci. „Tohle,“ řekl a vytáhl žehličku na vlasy. Zkusil kufr znovu zavřít, krásně se zaklapl. „To bylo ono,“ usmál se a kufr zas otevřel. Zabořil ruku mezi mé oblečení, trošku s ní zatřásl, aby si udělal místo a žehličku tam vsunul. Lehce kufr zavřel a odtáhl ho ke dveřím. „A je to,“ tleskl si spokojeně rukama o sebe. „Nějaké další přání?“ zasmál se.
Když to vyslovil, nějaký maličký tvoreček ve mně se zatřepetal. Nepatrně jsem našpulil pusu. „Tak měl bych přání, ale nevím, jestli mi ho splníš.“ Musel jsem sklopit oči. Moje vlastní odvaha mi totiž vyrazila dech.
Chvíli na mě mlčky koukal, jako by se rozhodoval, pak ale přistoupil blíž. Dvěma prsty uchopil moji bradu a zdvihl mi tvář k té své. Přelétával pohledem od mých očí k žádostivým, chvějícím se rtům. Hypnotizoval jsem jeho ústa a strašně si přál, aby to udělal. Jeden jediný den nás dělil od noci, která všechno začala; jeden den bez jeho doteků, vášeň rozdmýchaná smyslným líbáním na toaletách v restauraci. Nepoznával jsem se. Můj dech se zrychlil, chtěl jsem víc. Potřeboval jsem víc.
Lehce se otřel o mé rty. Malé sopky ukryté pod mojí kůží začaly jedna po druhé explodovat. Zkoumavě se mi podíval do očí. „Je tohle to, cos chtěl?“
Horlivě jsem přikývl. Ani jsem se nenamáhal zdvihnout k němu oči. Pro mě existovaly jen jeho hebké, plné rty. Zřejmě na tom byl podobně, protože než jsem se stačil pořádně nadechnout, už jsem cítil jeho hladký jazyk, jak proniká do mých úst. Dychtivě jsem je otevřel. Chtěl jsem se mu odevzdat. Celý… Bože! Vzrušení odstřihlo mé uvažování od zdroje. Prudce jsem vjel rukama pod jeho tričko a začal ho z něj trhavými pohyby stahovat. Na okamžik se ode mě oddálil a přetáhl si ho přes hlavu. Rukama jsem hladil jeho hebkou kůži a hlasitě sténal do jeho úst. Strašně jsem po něm toužil. Rychle jsem si sám serval tričko, aby se mohl volně dotýkat i on mě. Okamžitě jsem se k němu přitiskl, aby mi neunikl ani milimetr jeho horké pokožky… Bylo to tak strašně intenzivní! Dlaněmi jsem sjel na jeho zadek a silně ho stiskl. Ztěžka vydechl a nepatrně pohnul boky. Přemístil jsem ruce kolem jeho krku a přitáhl si jeho ústa nejblíž, co to šlo. Svými polibky jsem ho téměř dusil, ale zřejmě mu to zas tolik nevadilo, aspoň podle tichých vzdechů, které mu občas unikly. Byl tak rozpálený! Zdvihl jsem nohu a ovinul ji kolem jeho boků. Přimáčkl jsem se na něj, chtěl jsem ho cítit úplně všude. Když mě chytil za zadek, pochopil jsem, co po mě chce…
Držel mě pevně za zadek a já, s nohama zaklesnutýma kolem jeho pasu, pokračoval v divokém líbání. Rukama jsem mu vjížděl do vlasů a natáčel si jeho hlavu, aby mi neuniklo jediné místečko z jeho úst. Tápavě se se mnou přemístil ke stěně, opřel mě o ni. Chladný povrch zastudil na mém rozpáleném těle, ale kupodivu to mé vzrušení ještě přiživilo. Odtrhl jsem se od jeho rtů a z mého zakloněného hrdla vyšel táhlý sten. Moje horká krev se divoce valila žilami a připravovala mě na živelnou explozi. Když se jeho zdrsnělé prsty dotkly mých bradavek, roztřásl jsem se. Pozoroval přivřenýma očima, jak sebou zmítám a nepřestával v silném dráždění. Zatnul jsem nehty do jeho ramen, už to nešlo moc ovládat. Jen se pousmál, sklonil hlavu a prsty s tvrdými mozoly vystřídal horký jazyk. Jakmile se jeho hebká ústa sevřela kolem toho citlivého vrcholku, nezadržel jsem krátký výkřik.
Cítil jsem, že se znovu usmál, ale nepřestal. Převaloval v ústech mé bradavky, střídavě, aby žádnou nezanedbal, a zároveň mě odlepil od zdi a přešel se mnou k posteli… Nebylo to nutné, klidně bych si to z ním rozdal u té zdi nebo na zemi. Překvapila mě jemnost, s jakou mě položil do rozestlané postele… ale na jemnost teď kašlu! Na to fakt nemám… Prudce jsem si ho přitáhl a hluboce vnikl jazykem do jeho úst. Třel jsem se o něj boky. Strašně jsem ho potřeboval, tohle nešlo vydržet. Dokázal ve mně vyvolat takovou touhu a vzrušení… skoro jsem se dusil… Přejížděl lehce zuby po mém krku a poslouchal sténání, které už jsem se ani nesnažil ovládat. Jeho ruce mezitím bloudily po mých bocích. Netrpělivě jsem zatáhl za pásek a začal si strhávat džíny. „Teda ty seš nedočkavej,“ zašeptal mi do ucha. Slyšet jeho hlas bylo v téhle chvíli zhruba stejně zničující, jako kdyby mi už konečně zajel rukou do kalhot. „Tome…“ vyrazil jsem ze sebe mezi několika nádechy a výdechy. „Já… už… to…“ Nedokázal jsem říct ani celou větu. „Potřebuju to!“ vyrazil jsem ze sebe konečně. Nečekaně silně stiskl zuby kůži na mém krku a prudce mi rozevřel rozepnuté džíny. „Tak ty to potřebuješ,“ zašeptal tak temně, až mi naskočila husí kůže. „Jo,“ zachraptěl jsem. Sjel ústy po mém krku na hruď a rukama mi stáhl kalhoty z boků. Vzal to komplet i s prádlem, takže jsem okamžitě cítil závan chladnějšího vzduchu na svém vzrušeném penisu. Ústy pokračoval na břicho, polaskal jazykem pupík a konečně zamířil dolů. Strašně se mi třásly nohy a nedokázal jsem vnímat vůbec nic. Jen jeho… Jeho ústa, dlaně a zpropadeně horkou kůži, dotýkající se té mé.
Nestál jsem Toma ani moc práce. Byl jsem tak vzrušený, že bych snad vyvrcholil jen při představě, jak mě bere do úst, takže když to fakt udělal, téměř okamžitě jsem cítil vlnu, která se ve mně zvedá. Před očima mi tančily barevné hvězdičky a celý svět se pro mě smrsknul do podoby mého penisu a Tomových horkých úst.
Když jsem se trochu vzpamatoval, Tom už ležel vedle mě a s takovým zvláštně rozněžnělým výrazem ve tváři si mě prohlížel.
„Líbilo?“ zeptal se tiše. Jeho rty byly parádně naběhlé, celé červené.
Dychtivě jsem se mu vrhnul kolem krku a mírně provinile ho opatrně políbil. „Strašně moc,“ zašeptal jsem stydlivě. „Děkuju.“
autor: Michelle M.
Hodně hezký 🙂 rychle dál 🙂
Dokonalost, prostě dokonalost.
Ten sex na konci…já už myslela, že se nedočkám xD
Doufá, že mu to ten Bill ještě oplatí xD /sem úchyl xD/
Wohoo, jsem nadšená z toho, jak oba začínají ztrácet kontrolu. Fascinuje mě, jak se najednou role obrátily… Tom začíná uvažovat, že tohle už je moc. Dokázal si přiznat, že po Billovi touží, ale už si nedokáže připustit city, které přicházejí s tím. A Bill? Z něžné bytosti se stává vášnivá šelma, kterou dokáže zklidnit jenom milovaný bráška… bouře citů a emocí přichází, Michelle, jsi jednička! 😉
tyvole to bylo úžasný za celou dobu sem skoro nemrkla rychle další!!!!!!!!!!!!
rychle dááááál…:o)
teda, Michelle… to bylo úžasný;)) jsi fakt dobrá:)
Aaaaaaaaaaaach tuhle poídku miluju nadevšeeeeeeee.
ooo můůůůj bože!!!! dejte mi chvilku, ať si setřu všechny ty sliny, co mi teď proudí po bradě!!!!:))) to byla teda jízda, Bill se nám pěkně vybarvuje a z Toma začíná být beznadějný romantik, no kdo by to byl do těch klučinů řekl:) už se nemůžu dočkat pokráčka!!!:)
málem jsem při čtení zapomínala dýchat.. bylo to opravdu úžasné! rychle dál! – na víc se právě nezmohu, omlouvám se..
božééé.. to bylo tak úžasný!! 🙂 tak honem dál.. miluju tuhle povídku!
Hlasujte všichni prosím teda http://www.zoobrno.cz/zoo-brno/hlasovani-medvidata ….aby se brněnští medvídci jmenovali Bill a Tom!!!!!
perrfektní…a vzrušující, jen co je pravda:)v poslední době mám pocit že jsou tu samé vynikající auorky a ty jsi jedna z těch nejlepších:)
Fakt skvělé
Jsou přece dvojčata , ví co ten druhý chce , potřebuje..je to jako dvě části, které když se spojí tvoří celek..
Nádherné 🙂
ta cela poviedka je tak strasne moc uzasna, to ako sa Tom boji toho co citi a naopak Bill ako silno by mu to chcel dat najavo to je to uzasne
ááááááááááááá! ♥↨ kráása x) wow! už sa to konečne pohlo ! budú spolu, že?Mimi ,daleeej 🙂
skvělý:)….. jen tak dále:-D….i když mají pochybnosti, tak myslím, že je vždycky odsunou někam do pozadí, protože vědí, co potřebují:-D
mno tak tohle byl víc než povedený dílek!! už se nemužu dočkat dalšího!!!
stacilo by,kdybych napsala,ze je to NAPROSTO DOKONALÉ? dostává mě ta tomova něžnost a láska k billovi,prostě krása,nádhera…
nemám slov… snad jenom.. ÚŽASNÝ!!!!
Bože, ten začátek je taková romantika… v autě, jak Tom cítí, že mu Bill stačí, když ho může hladit, držet za ruku.. to je tak něco úžasnýho. Kam se poděl ten Tom, co tvrdil, že si chce jen užít sex… najednou je tu Tom, kterej potřebuje někomu dávat najevo, že ho potřebuje, třeba jen dotykem… a pak jde a jen tak jde za bráškou, aby nebyl sám v tý velký posteli, aby měl někoho vedle sebe. No a Bill… kapitolka sama pro sebe. Andílek, co najednou poznal nepoznané a zjistil, jak chutná skvělej sex. V tu ránu mu narostly růžky ďáblíka a neví kdy přestat… proč mám pocit, že takhle nějak se to mezi nima opravdu mohlo stát? Asi proto,že je to tak krásně a věrně napsaný, Michelle. Tohle je prostě úžasná povídka a já jí budu chválit až do nebes, aby nikdy neskončila. :o) J.
Oh, oh! To je úplně… úplně mě to dostává, jak už to nejsou schopni zvládat! Jak Tomovi dochází, že když tomu dá teď volný průchod, nebude už nikdy cesty zpátky… prostě jsem téhle povídce úplně propadla a zamilovala se do ní až po uši xD Co příjde teď? Co bude? Prosííím! Já to potřebuju vědět… nejen já O:-) Já se dalšího dílu nebudu prostě vůbect moct dočkat 😀 Uf! uf! Jsem na pokraji nervového kolapsu xD
Ojojoj! Teda tahle kapitola byla jedno velké vzrušení! Bylo to úžasný, jak jsem četla poslední odstavce i ve mě jakoby se hromadil adrenalin a já zírala na monitor, div ne s otevřenou pusou.
Super!;)
Uplná dokonalost:)prosííím dááááál:)
ty jo nadrženej jak kralík 😀
ty nemáš ráda slovo dokonalost? a co bych na tuto kapitolu jako měla jiného napsat???? Co??? Tohle je taková DOKONALOST a takové vzrušení, že já to nedokážu ani popsat, jak mi spadla čelist, jak jsem totálně vzrušená a jak se třesu skoro jako Bill…. zlato, ty jsi geniální, v téhle povídce jsi svojí genialitu psaní povýšila do vrcholných výšin!!!!!!!!!! Vím o čem mluvím!!!!!!!!!!
rychle daaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaal
Noooo tak toto bylo opravdu velmi dobré 🙂 njn se prostě nezapřeš, je to fakt moc moc výborný !!!! Táák šjuuup s dalším dílem 🙂
mno…tak… Mochelle.. no..jak to říct…. nelíbí se mi to..nelíbí se mi to, protože je to ještě lepší než jsem čekala,, tudíš to ŽERUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU.. a to je ještě více než obyčejné "líbí se mi to" je to naprosot dokonalé,,,,prosté aaaaaaa jak bych..prostě mrtě to žeru, máš to ideálně napsané ,krásné, jak ztrácí kontrolu, jak mají dá se říct vyměněné myšlení nebo jak bch to řekla…-
gooo koukejte sem dát rychle pokráčko!!