Mišiška Billíšto a Mišiška Tomíšto 12.

„Copak?“ zeptal se udiveně Bill, který nevěděl, která bije. „Přinesl jsem ti něco dobrého.“ Usmál se na něj Tom a mířil mu vidličkou s nabodnutým obsahem do jeho pootevřených úst. „Mňam! To jsi mi udělal sám?“ ptal se překvapeně Bill, který netušil, že jeho bratr umí uvařit i něco jiného než čaj.

„Pro tebe bych snad dokázal i létat. Protože když jsem s tebou, tak se mi zdá, že se nadnáším,“ usmál se Tom a dál bratra krmil. „Máš to moc dobrý!“ usmál se Bill s plnou pusou. „No, já to ani pořádně neochutnal.“ Tom se pokoušel využít situace a povedlo se. „Tak si vezmi ode mě,“ zamrkal roztomile Bill a nahnul se k Tomovi na minimální vzdálenost. Ten neváhal a Billa si k sobě přitáhl ještě blíž a vpil se do jeho rtů. „Mňam! Tak to je teda dobrota! Ale tohle je ták sladký!“ řekl Tom, když se od bratra odlepil.“ Máš ty nejsladší rty na světě, víš to?“ oznámil mu a Bill se z toho až po uši začervenal.

„Billí, je ti už líp?“ zeptal se starostlivě Tom. „No, sice mně ještě pořád všechno bolí, ale už jsem se z toho vzpamatoval. A to jenom díky tobě. Děkuji ti, bráško. Moc si toho vážím a… miluji tě.“ „Nemáš zač, víš, že si až neuvěřitelně krásný?“ zašeptal Tom a lehce rukou přejel po Billově bílém těle. Bill se zachvěl a sklopil pohled. „Tomí, ale… vždyť já ani nevím… To se ti jenom zdá, nebo…. Já nevím…“ Bill se radši celý schoval pod peřinu. Tom ho nechápal. Bál se něco udělat, aby ho nevyděsil.

„Bratříčku, co jsem udělal? Celý se chvěješ, máš z něčeho strach? Nebo ti je jen zima? Prosím, co jsem řekl, nechci ti ubližovat…“ Tomovi nechtěně ukápla slzička, která dopadla na miniaturní nezakrytý kousíček Billovy pokožky. „Bill se polekal a rychle se vyhrabal a Toma objal. „Tomí, proč pláčeš? Promiň, jestli jsem ti ublížil, nechci tě ztratit.“ „Billí, lásko, proč ses lekl?“ „No, víš, já… Prostě… To Mark mi tohle šeptal, a pak mi ublížil,“ vypadlo z Billa pomalu. „Ale já ti neblížím, musíš mi věřit, prosím. Miluji tě a nikdy bych ti neublížil…“ „Promiň, Tome. Jsem pitomec…“ začal se omlouvat Bill, který se schoulil Tomovi do náruče.

Tom si ho k sobě tiskl, hladil ho ve vlasech a něžně mu laskal krk. „Nikdy bych neudělal něco, co by se ti nelíbilo, nebo co bys nechtěl. Už ti nikdy neublížím, a jestli jsem ti někdy hodně ublížil, tak mi to prosím odpusť. Nechci, aby ses mě bál.“ „Tome, to je dobrý, nic si mi neudělal. Tu facku jsem si zasloužil. Ale vážně jsem se v tu chvíli cítil, jako by celej můj život ve vteřině ztratil smysl a taky jsem se bál, že mě potom už nebudeš chtít, když na mě sahal někdo jiný než ty…“ Billovi se zaleskly oči, když si vybavil tu odpornou událost.

Mark Billa považoval za opravdového anděla nebo světce. Jeho vždy lákaly věci, které jsou nějakým způsobem zakázané nebo nedostupné. V jeho minulosti měl párkrát problémy s loupežemi – například v muzeu nebo na různých zámcích, kam jezdili se školním výletem. Mark nepřemýšlel nad následky, ani nepomyslel na to, že by se ho pak Bill mohl třeba bát. Měl ho za naivního a snadno ovlivnitelného blbce. Ale Bill je velice nadaný kluk, který má dobrý odhad. Dokázal by si o vás udělat obrázek i po prvním rozhovoru. Vpálil by vám na rovinu do očí vše, co si o vás myslí…

autor: Jitka Krejcarová
betaread: Helushka