Vezmeš si mě? 7. (konec)

Asi to tak mělo být už od začátku. Prostě jim nebylo souzeno zůstat spolu. A proč by taky jo, když jsou vlastně bratři! Ba dokonce sourozenci! Bill chápal, že kdyby zůstal s Tomem, nikdy by nemohl jít po ulici a políbit jej bez udivených a znechucených pohledů ostatních lidí. Prostě by to nešlo. Bylo by to proti přírodě… tedy podle ostatních lidí. Protože pro něj byl Tom už odmala něco zvláštního. Jejich vztah byl už jako miminek úplně odlišný od všech ostatních dvojčat.
Zatímco jiná dvojčata brala svého brášku nebo ségru jako pouhého sourozence a nějak se tím ani nezabývala, Bill s Tomem už jako malí prcci cítili v tom druhém něco jako oporu a bezpečí. A časem jak rostli, se to jenom potvrzovalo.
Jeden bez druhého nedali ani ránu. Když měl Tom problémy, vždycky jej Bill vyslechl. Byl tu jenom pro něj. A když zase potřeboval utišit a schovat se před rušným světem Bill, vždycky tady na něj čekala otevřená náruč bratra. Tom Billa miloval celý život, až nakonec jejich láska nějak vzrostla v něco víc. Oba dva se to v sobě snažili dlouho ukrývat, a proto se začali jeden druhému vyhýbat. Jenomže pomalu cítili, že bez toho druhého nevydrží. Jejich první polibek byl plný strachu a očekávání z reakce druhého…
Ted tady Bill seděl na schodech pře domem a zamyšleně koukal před sebe. Kimi už její rodiče odvezli a tak tady zůstal sám, jenom s mamkou. Po tvářích měl malé mokré šmouhy od slz, které však vyschly. Už nedokázal víc brečet.
„Miláčku?“ ozval se mu něžný hlásek u ucha a na svém rameni cítil jemný dotek něčí dlaně. Nakoukl nahoru a uviděl nad sebou mámu, která se nad ním ustaraně skláněla.
„Billí, zlato, tys brečel?“ posadila se vedle něj a opatrně jej pohladila po smutné tváři. Bill s povzdechem sklonil hlavu dolů a nechtělo se mu věřit, že už je to dneska…
„Je to kvůli Tomovi? Když chceš, zavolám Andymu, on by třeba šel za svědka nebo … nedokončila, protože ji Bill včas zastavil.
„Nepotřebuju svědka, mami. Já ani nevím, jestli se chci ženit. Já to prostě musím udělat“, špitl tiše a pohlédl ke krásným oblakům na obloze.
Simone asi znala příčinu Billova smutku.
„Jsi zamilovanej, Bille?“ zeptala se šeptem a mile na něj pohlédla. A když Bill přikývl, rozhodla se svou otázku dokončit.
„Ale Kim to není, že?“ stačil jenom jediný pohled do Billových očí a Simone hned věděla, že je do někoho blázen. A jeho snoubenka ní nebyla. Kdyby jen tušila, že to je její starší syn.
„Jenomže ta osoba… ale nic,“ povzdechl si a vzpurně zamával hlavou.
Vezme si ji a hotovo! Ať už bude trpět on nebo Tom. Udělá to! Je mu dvacet. A co čeká od života? Odhalení incestního vztahu se svým bratrem? I když po ničem jiném netoužil, než být s Tomem, i tak se rozhodl pro druhou variantu – Kim si vezme.
Poté se zvedl a beze slova odkráčel do svého pokoje oblíknout se. Simone zůstala sedět venku a s pohledem zapíchnutým do dětské houpačky, jež tady stála, vzpomínala, jaké to bylo, když byli její synkové malinkatý. Byli pořád spolu.Už jako miminka, pořád natahovali packy po tom druhém. A teď?! Ted se jejich cesty rozdělily…
Bill si se slzami v očích oblíkal košili, do které se i tak zamuchlal.
„Kruci“ tiše zaklel a nedokázal poručit svým slzám, aby už netekly. V jedné chvíli se spustil dolů k zemi podél stěny a schoulil se v malinkatém brečícím klubíčku. Kdysi by tady stál Tom a něžně jej k sobě tulil, teď tady byl sám…
Několik ulic dál od Billova domu zastavil černý Cadyllac. Jeho majitel zastavil přesně před velikým mostem, který byl monumentem tohoto města a tyčil se vysoko nad krásnou řekou. Po líci mu kanuly potoky těch malých stop smutku a zoufalství a on nevěděl co dál. Má tady zůstat, nebo utíkat za ním? Jedno ale věděl jistě – kdyby musel stát vedle něj a koukat, jak řekne své ano té hnusné lhářce z Anglie, nevydržel by to. Rozbrečel by se tam přede všemi…
Kostelní hodiny právě odbíjely poledne, když se kostelem rozezněla svatební hudba. Všichni svatebčané už nadšeně vyhlíželi nevěstu, která měla každou chvíli přijít. Každý, až na ženicha. Ten zklamaně koukal do země, aby nikdo neviděl jeho slzy, které se v jeho očích jakoby usídlily navěky. Svůj pohled zvedl až tehdy, když se všichni začali stavět. Bill koukl na Kim, kterou právě vedl její otec k oltáři.
Po chvilce už stáli oba dva před knězem a šli si kleknout, když Billův pohled padl na Simone, která se na něj povzbudivě usmívala a z ní na osobu, která právě otevřela dveře kostela…
Překvapeně zamrkal a po líci mu stekla malinkatá slzička, když si všiml blonďatých vlasů a modrých očí. Vysoká štíhlá postava kráčela přesně k nim a se smutným výrazem se zastavil až po Billově boku. Bill nechápavě koukal na kamaráda… avšak nechápal, mámě přeci zakázal, aby mu volala. Copak to udělal Tom? To by snad neudělal…nebo jo?
Bill smutně vydechl a snažil se z Andyho pohledu vyčíst nejvíc, co se dalo. Nenašel tam však žádnou odpověď na své otázky.
Kimi si nervózně odkašlala ve snaze zachytit konečně Billův pohled, a tím svým jej tak vybízet k vysvětlení. Ten se však nedokázal zbavit Andyho pohledu, který jej zoufale přemlouval, ať to nedělá.
Andy věděl o jejich vztahu od začátku.
A popravdě: byl tím nadšen. Ve všem je podporoval a obdivoval za jejich krásný vztah. Vždycky si cenil důvěry dvojčat a také ji nehodlal ztratit.A proto,když mu Tom v záchvatu pláče zavolal, že se dobrovolně vzdal, chtěl mu sice domluvit, ale neměl už sílu přilévat ještě více neštěstí do už tak zničeného srdce. Andy dodnes litoval té chyby, vzít ho na tu párty. Kdyby se tehdy ta holka tak rychle nevypařila, nikdy by se ti dva od sebe neodloučili.. .osud to však chtěl jinak. Andy proto nastoupil na místo Billova svědka a chtěl si konečně obhlédnout Billovu nevěstu… poprvé – když tady nastal šok!
„Tak,můžeme?“ zeptal se už malinko nervózně kněz.
„Jistě že jo,“ pípla také nervózně Kimi a násilím Billa otočila zpátky ke knězi.
Ten však až teď všechno pochopil. Rozhodně vstal a postavil se vedle Andrease.
„Bille, to je ona,“ šeptl a prstem na ni ukázal. Poznal by ji mezi tisíci… ta holka měla taky takový andělský faces a pak Toma svedla.
„Cože?“ zeptal se nechápavě a upíral své velké oči střídavě z Kimi na Andyho a zase zpátky.
„Bille, to tohle je ta holka. Opila Toma a pak jej svedla,“ prstem na ni ukázal.
„On lže“ vyskočila na rovné nohy Kim a bojovně se postavila vedle Billa.
„Miláčku, já s Tomem nikdy nic neměla,“ řekla, načež se postavili někteří svatebčané, aby také viděli tu scenerii před oltářem.
Simone se chtěla ovládat, ale nedokázala se vzdát šťastného úsměvu. Tu holku nikdy moc ráda neměla.
„Kim, to… to snad ne,“ vydechl Bill šokovaně a podíval se do Andyho očí, které jej jenom utvrdily o pravdě.
Kim však vsadila na kartu srdceryvného vydírání.
„Lásko, já za to nemůžu. Šla jsem jen do baru. Tvůj bratr se tehdy vožral a normálně mě začal osahávat,“ začala naoko naříkat.
„Co lžeš? Vždyť chudák Tom ledva chodil, jak by tě prosim tě balil!“ křičel po ní a konečně se snažil Billovi nacpat do hlavy pravdu.
Ten byl chudák teď tolik zmatený, že nedokázal ani normálně myslet.
„Tys spala s mým bratrem?“ zeptal se po chvilce tiše. Nemusela ani odpovědět. Její oči ji prozradily. Nevěděl, jakým způsobem Toma zlákala do pokoje a tam jej i sebe svlíkla, a také mu na tom nezáleželo. Konečně věděl pravdu. To ona byla tvůrcem vší jejich nevraživosti a zloby. Tolik hádek a tolik slz kvůli ní proteklo. Tolik nocí si oba protrpěli a nebýt tady Andrease, tak si tu lhářku i vezme!
„Děkuju, Andy, otevřels mi oči,“ šeptl Bill se šťastným úsměvem na tváři. Andy se na kámoše vesele usmál a dal mu klíčky od auta, aby mohl rychle jet za Tomem. Do ucha mu šeptl adresu.
„Bille! Okamžitě se vrať! Musíš si mě vzít. Musíš tady zůstat, protože mě miluješ,“ křičela na něj Kim už bezradně. Tom ji tehdy totálně přitahoval, ale on na ni zvysoka kašlal. A tak mu nasypala do drinku něco, aby byl malinko povolnější. Pak jej vzala nahoru do pokoje a tam jej celého svlíkla. Lehla si vedle něj a když jej nemohla skutečně mít – tímhle se mu chtěla pomstít. Věděla, že někoho miluje k zbláznění a chtěla mu tímhle ublížit. Co však netušila bylo to, že ta osoba byl Bill.
„Malinko tě poopravím,“ otočil se na ni a na pořád nechápavě stojícího kněze. Tohle se mu ještě nestalo.
„Jdu pryč, protože miluju,“ usmál se a šťastně vyběhl z kostela… jenomže teď už volný….
Andy tam zůstal a pomáhal Simone s naštvanými svatebčany. Jenom oni dva se tak popravdě radovali.
„Tohles neměl, Kaulitzi!“ zavrčela Kim a naštvaně odcházela pryč…
Netrvalo dlouho a na dveře Tomova pokoje v hotelu se ozvalo tiché klepání.
Rychle si protřel oči a pomalu pajdal ke dveřím. Teď už jsou jistě na cestě na oslavu.
Když ale otevřel dveře, málem omdlel.
„Bille?“ špitl, hlas se mu třásl a málem by i upadl, kdyby jej Bill celého nezmačkal v náručí.
„Lásko, prosím, promiň mi to… Tomi,“ šeptal Bill naléhavě, jakmile se za nima dveře hotelového pokoje zavřely a oni se ocitli ve svém soukromí.
„Bille, nechápu… ty… ty ses neoženil?“ špitl s nadějí v hlase. Bill vesele zakroutil hlavou, načež byl odměněn Tomovým veselým výkřikem a vyhazováním do vzduchu.
„A-ale proč,“ pořád tomu jaksi nerozuměl. Bill mu tedy řekl celou pravdu o Kim.
„Lásko, že mi to odpustíš? Tomi, já chci být s tebou. Chci s tebou zestárnout a chci… chci aby ses ke mě přestěhoval. Teď hned. Chci s tebou bydlet, lásko,“ šeptal Bill vesele.
„Já taky, Bille. Miluju tě,“ usmál se na něj Tom a sladce jej políbil.
„Já tebe taky,“ špitl Bill do polibku a poté si uvědomil jenom lehký pád na postel plnou měkkých peřin. Konečně pochopil, co mu u Kimi scházelo nejvíc. Byl to Tom…

konec

autor: B-kay
betaread: Janule

24 thoughts on “Vezmeš si mě? 7. (konec)

  1. Juj! To bylo sqelý=)!!! Tvoje povídky čtu hrozně ráda,nevím proč ale dokážou mě hned od začátku zaujmout úžasným názvem a taky tím,že po pár řádcívh dokážou člověka totálně vtáhnout do děje;-)! Je to skvělej příběh a je hrozně mile napsanej…promiň za použití výrazu "milej" ale já nevím jak to jinak vyjádřit 🙂 Takže když to mám zhodnotit,tohle byla určitě jedna z tvých dalších velice povedených povídek,rozhodně musíš zase něco napsat=o)!!

  2. Dokonalý=) Tak to mě dostalo… Jako bylo mi jasný, že se vrátí k Tomovi, bo kdyby ne…to by si hoch za rámeček nedal =D Bych byla drsná =D Vážně překrásná povídka =) ♥♥♥

  3. jejda:)přeně takhle jsme doufala,že to dopadne…..NÁDHERA!!!!!!!! 🙂 škoda jen,že je už konec ;(

  4. Nádhera…! Dokonalost…! Oh,bože…! Už sem si myslela,jak špatně to skončí…a ono to skončilo takhle nádherně…! Božííínku…! Miluju tvoje povídky…! Si naprosto dokonalá…! Perfektní…! Úžásná povídka…! Sem ráda,že to skončilo takhle…!

  5. fňuk, to bylo krásný…taky bych chtěla, aby se mi něco takovýho stalo :'( píšeš moc krásně, děkuji ti za krásnou povídku ♥

  6. Napätá ako struna som čítala ako sa Bill ženie do toho nezmyselného vzťahu. A už som neverila, že toto sa môže skončiť dobre. Vďaka B-kay za Andyho 🙂 aj za celú túto poviedku a hlavne za krásny koniec.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics