Horké dlaně kytaristy 11.

„Tome?“ šeptl a vykolejeně koukal na bratra, stojícího u okna… No, tedy stojícího. U Toma se právě v téhle chvíli jaksi nedalo určit, jestli stojí nebo ne, každopádně se celý chvěl, ústa zkřivená rozkoší a s pevně přivřenými víčky se snažil dlaněmi zmenšit bouli v kalhotách. Bez Billovy přítomnosti se mu to ale jaksi nedařilo. Bylo zvláštní, že hned jak si to pomyslel, se otevřely dveře a dovnitř vešel úplně šokovaný Bill.

„Ty ses zbláznil?“ špitl polekaně a nevěřícně koukal na Tomovo vzrušení, které mu nadzvedávalo trenky. Tom smutně sklonil hlavu.

„Hrozně mi chybíš, Bille“ špitl a své ruce zahanbeně vytáhl ven. Ale je snad hřích to, že svého bratra miluje natolik, že to někdy prostě nevydrží? A Bill by se mu neměl ani divit, naposledy se milovali před týdnem, před dvěma? Dokonce si to už ani přesně nepamatoval. I když vlastně dneska jednu šanci měl, ale ta byla natolik riskantní, že se ji raději rozhodl nevyužít. Už jednou přece o Billa málem přišel, nechtěl ani pomyslet na to, co by udělal David, kdyby se dozvěděl o incestním vztahu v jejich kapele. To by jej šlehlo na místě. A toho jej chtěl Tom raději ušetřit a proto to dneska neudělal, i když Bill tolik naléhal. Jenomže teď to na něj prostě přišlo a on věděl, že se uspokojit musí, jestli už s Billem nebo bez jeho pomoci!

Bill si smutně povzdechl. Věděl, že má Tom pravdu. Také mu neskutečně chyběl, ale od té doby, co jsou na turné, na sebe dokonce neměli čas ani sáhnout. A kdyby jenom to. David jim většinou dával oddělené pokoje, protože už nechtěl, aby co i jen jedna hádka zase zrodila rozpad kapely. A hlavně teď ne, když se jí už tak skvěle dařilo.

„Tomi, ty mě taky hrozně chybíš, ale teď to prostě nejde. Vždyť to vidíš sám, že nám zbyde čas jenom na líbání a i toho je neskutečně málo. Buďto jsme v oddělených pokojích, nebo tak ospalý, že hned usneme. Ale tady je to hrozně riskantní,“ špitl a snažil se tím Tomovi mile naznačit, že by ho opravdu nechtěl ztratit tím, že by je načapal jejich manažer.

„Já vím,“ vydechl Tom smutně a sklonil zklamanou tvář. Čekal, že alespoň teď, když všichni snídají, se budou alespoň trošičku mazlit, ale jeho dvojčátko bylo prostě neoblomný. Když si jednou řekne ne, tak ne. Bill potichu došel až úplně ke svému bráškovi a něžně mu nadzvedl tvář.

„To, že jsem s tebou v posledních dnech nespal, Tome, neznamená, že se mé city k tobě nějak změnily,“ šeptl a upřímně hleděl do nejkrásnějších očí na světe.

„Já vím, jenom je to jiný. A někdy mám strach, abys toho třeba nelitoval,“ špitl a opřel se do Billova pohlazení po tváři.

„Miláčku, bojoval bych o tebe s kýmkoliv, ať už to je Gustav nebo David, nebo i celej houf rozzuřenejch fanynek, ty seš prostě moje láska,“ tiše se usmál a opatrně Toma pošimral svým nosíkem po tom jeho. „A nikdy bych ničeho nelitoval, protože tě moc miluju,“ šeptl a nato konečně spojil své rty s těmi Tomovými.

„Opravdu?“ pípl Tom, který by ta slova „Miluju tě“, poslouchal nejraději celý den.

„Opravdu, šíleně moc,“ zaculil se Bill a znovu se vnořil do bratrových rtů, teď už o poznání smyslněji.

„Já tebe taky,“ zašeptal Tom spokojeně a bratrovy polibky šťastně opětoval. Vždycky, když malinko pochyboval o Billových citech, mu je Bill ukázal přímo na talíři. A Tom teď už věděl, že je od sebe nikdo jenom tak nerozdělí…

„Hned,jak přijdeme do hotelu, ti to vynahradím, Tomi, slibuju,“ vesele se usmál a naléhavě Toma objal. Potřeboval jej cítit co nejblíže to šlo. I kdyby jej teď chtěl cítit úplně jinak…

Obě dvojčátka stáli v nehybném sousoší objetí plného lásky a zpod přivřených víček jim stékalo několik slz. Nevěděli, jestli jsou to slzy štěstí, že jsou spolu, nebo smutku z toho, že nikdy nebudou moci o své lásce říct nikomu. Bylo to jenom jejich tajemství….

Ale dokud měli jeden druhého, dalo se to snést… Bill se k Tomovi přitulil ještě více a cítil, jak si jej k sobě Tom zoufale tiskne. Potřebovali cítit lásku toho druhého. Oba dva potřebovali cítit, že ten druhý jej neskonale miluje…

Tokio Hotel tourbus opatrně zaparkoval před luxusním hotelem a kluci vyběhli ven s fixama a perama v rukou a pomalu se šourali ke dveřím hotelu, horlivě podepisujíc vše, co jim přišlo pod ruce. Bill dokonce překvapeně vykulil oči, když mu jeden fanoušek rovnou před očima vyhrnul triko a žádal podpis na bříško. Bill se tedy se skrývaným odporem podepsal tomu klukovi na břicho a poslal zoufalej pohled typu: „Pomoz mi,“ na svou lásku. Tom viditelně zrychlil tempo podepisování a hned byl blíže u Billa. Kluci se těsně před dveřma hotelu naposled otočili na natěšené fanoušky a láskyplně jim zamávali. Pak si konečně oddechli v bezpečí hotelu. Tom Billa pohladil ustaraným pohledem, a když Bill lehce přikývnul, hned poznal, že je v pořádku. Cesta výtahem mu přišla jako věčnost. Už se nemohl dočkat, až se za nima zavřou dveře hotelového pokoje a on se bude moci s Billem konečně mazlit a dlouze milovat. Bill nemyslel na nic jiného. Už si Toma odepíral hezky dlouho, teď mají konečně příležitost na to, aby byli alespoň chvilku spolu. Oba dva nadšeně vyběhli z výtahu jako první, avšak nepočítali s tím, že jejich kufry budou u oddělených dveří.
„Davide, my nebudem s Billem spolu?“ zeptal se Tom šokovaně a zoufalým pohledem tápal po manažerově tváři.
David nesouhlasně zakroutil hlavou, čímž obě dvojčata úplně vykolejil.
„Ne, ne, Bill bude s Gustavem a ty budeš hezky s Geem. Tome, nechápejte mě špatně, ale já nechci, abyste se zas chytli a náhodou by tady byl zas rozpad kapely a podobný věci,“ řekl David malinko ustaraně a upřímně na dvojčátka hleděl.

„Davide, je to moje dvojče. Hádali jsme se proto, protože jsme se neměli rádi. Prosím, no táák,“ prosil zoufale Tom a dost jej udivilo, že Bill pořád mlčí. Čekal přeci, že i on se zapojí a bude orodovat. On však jenom tiše stál a koukal zamyšleně do země. Ve skutečnosti však nechtěl vzbudit podezření. Kdyby se totiž obě dvojčátka do krve hádala s Davidem o společný pokoj, mohlo by to vyznít divně a proto byl raději zticha. Sice cítil, jak moc je teď Tomovi smutno, a štve se, ale miloval jej natolik, že se bál toho ,že jej znovu ztratí. Tom se na něj nechápavě koukal a bylo mu jedno, že Géčka vůbec nerozumějí.

„Fajn, zjevně jsem sám, komu na tom záleží. Kašlat na to,“ zasupěl a naštvaně odešel ke dveřím, kde byly jeho kufry.

„T-to bude dobrý,“ špitl Bill se slzami v očích, když uviděl Davidův vyplašený výraz a slyšel pořádné třísknutí dveří. „N-neboj, jeho to přejde,“ dodal Bill ještě a rychle utíkal ke svým dveřím, protože by už asi dýl nevydržel a rozbrečel by se přímo před nima. Nemohl si nepovšimnout Tomova zhrouceného obličeje, kterým jej celou dobu propaloval. A teď si bude jistě myslet, že jej nemiluje!

Bill si v tu chvíli připadal jako totální vůl. A on vlastně i byl totální vůl. Alespoň trošku se přimluvit mohl. Možná by to pomohlo a oni by teď už mohli ležet spolu na posteli a krásně se líbat. Polekaně zvednul obličej od polštářku hned, jak se dveře tiše otevřely a Gustav vešel dovnitř i s kuframa v rukou.

„Já to nechápu. Co se stalo? Vždyť jste už byli v pohodě,“ zeptal se Gustí smutně a posadil se vedle Billa na postel. Bill malinko popotáhl a poté si otřel zbytky slz, které mu ulpěly na tváři.

„My to nějak vyřešíme. I mezi dvojčaty dochází sem tam k hádkám,“ povzdechl si a bolestně přivřel víčka. Gustavovi jej bylo moc líto. Takhle jej naposled viděl plakat tehdy, když zjistili, že jsou dvojčata.

„To se nějak vyřeší. A vlastně proč za ním nejdeš?“ pousmál se na kamaráda a přátelsky jej poplácal po ramenou.
„Asi se bojím. Určitě se zlobí, víš… měl pravdu. Gustave, já ti nebudu lhát, já,“ začal, avšak bubeník jej s úsměvem stopnul.

„Já vím, viděl jsem vás v noci, jak jste se líbali. Ale vůbec vás neodsuzuji. Víš, čekal jsem to, kdy to mezi váma znovu vypukne. Možná šokuju sám sebe, ale… nepřijde mi to zvrhlý, spíš tak nějak… já nevím… hezký,“ pousmál se, čímž Billa opravdu šokoval.

„Gustave, jsi ten nejlepší kamarád na světe,“ špitl tiše Bill a nechal se Gustím obejmout. Jenomže právě v té chvíli do pokoje vešel Tom.

„Dokonalá idylka,“ šeptl posměšně a nevšímajíc si Billova zklamaného i šokovaného pohledu zároveň, znovu odešel.

„Tohle jsem asi hezky zpackal,“ zabručel smutně Gustav a znovu se od Billa odtáhl. Ten však zakroutil hlavou.

„Ne, jseš skvělej. Tohle není tvoje chyba. Možná je to ve mně… Asi se moc našeho vztahu bojím,“ zamyslel se tiše.
„Bille, Tom je tvoje dvojče. Nikdo ti už nebude bližší než on,“ pousmál se na něj Gustí a dloubl do něj, aby jej rozveselil.
„Já vím, ale… někdy se bojím, že o něj znovu přijdu,“ špitl a znovu cítil slzy po tváři.

„To je v pořádku. Prošli jste hodně těžkým obdobím a tohle je pochopitelné,“ řekl Gustav smířlivě.
„Ale stejně je Tom do tebe blázen…“

autor: B-kay
betaread: Janule