Dotek noci 5.

„To je podruhé, co jste navštívili Ameriku. Jaký z toho máte pocit?“ ptala se reportérka kluků.

„Skvělý! Je to tu úžasné. A navíc máme všichni ohromnou radost z ceny, kterou jsme vyhráli,“ odpověděl za všechny Bill. Ostatní jen přikyvovali a usmívali se.

„A teď trochu osobnější otázka směřovaná na tebe, Bille. Včera tě nejmenovaná osoba viděla se slavným zpěvákem Aaronem Carterem. Odkud se vy dva znáte?“ Tohle zajímalo i členy bandu, kromě Toma, který je viděl jak se spolu baví u výtahu. Nikdo z nich je včera spolu neviděl. Měli na práci zajímavější věci. Bill se nad otázkou trochu zarazil. Včera ho vůbec nenapadalo, že by je někdo viděl nebo že by se někdo vyptával. Středem jeho zájmu byl jen Aaron.

„No… Jsme spolu na stejném hotelu, takž jsme se prostě potkali a začal si povídat. Nikdy dřív jsem ho neznal. Poznali jsme se teprve včera.“ Snažil se, aby to znělo lhostejně, ale stejně se mu trochu třepal hlas. Jen nepatrně, takže to poznal jedině opravdu pozorný divák. A ten tam byl. Stál nenápadně za týmem, který to všechno natáčel. Opíral se o dveře a díval se. Ale nechtěl, aby si ho Bill všimnul. Jenže to nešlo moc dobře zařídit, když stál uprostřed dveří. Zatraceně, neměl jsem sem vůbec lézt. Teď odsud nedokážu odejít. Pokaždé když se ně něj podívám, vzpomenu si na včerejší noc. Ale to nechci! Nebo chci…?? Nevyznám se v tom. Bill je opravdu úžasný. Chápu, že po něm všichni šílí. On si opravdu dokáže obmotat kolem prstu téměř každého.

Jak tam tak Aaron stál a přemýšlel, nevšiml si, že už byl zpozorován párem hlubokých hnědých očí. Billa to ani moc nepřekvapilo, věděl, že tu má rozhovor hned po nich. Věděl, že Aaron neodolá a přijde se sem podívat. Nespletl se. On sám by to udělal taky.

Rozhovor skončil asi po dalších dvaceti minutách, kdy o Aaronovi nepadlo ani slovo. Když to moderátorka ukončila, Bill zvedl pohled ke dveřím. Aaron už tam samozřejmě nebyl.

„Asi si dojdu dolů pro kafe. Potřebuju nakopnout, chce se mi strašně spát,“ oznámil klukům a šel k automatu. Ještě stihnul zaslechnout Georgovu rádoby vtipnou poznám „Co asi celou noc dělal?“ a pak už jim zmizel z dohledu. Do automatu vhodil minci a vzal si do ruky kafe. Chystal se napít, ale ruka mu zamrzla uprostřed pohybu. Měl pocit jako by ho někdo pozoroval a taky že jo. Když se otočil, stál za ním ten nádherný blonďák, který ho dneska celou dobu sledoval při rozhovoru. Proboha, on je snad všude!

„Unavenej?“ usmál se šibalsky Aaron a hlavou pohodil ke kelímku, co držel v ruce.

„Trochu. Seš docela náročnej, blonďáčku,“ obvinil ho.

„Já se tím netajím.“ V tu chvíli oba propukli v obrovský smích. Kluci z TH, kteří zrovna vcházeli do místnosti, se zarazili a sledovali je.

„Kdy odjíždíš?“ zeptal se Aaron.

„Za týden. Chceme tu ještě chvíli zůstat a užít si to tady.“

„Tak to ti můžu zaručit. Ty si to tady tak užiješ, že na to nikdy nezapomeneš,“ mrknul na něj.

„Oh ne. Já se snad nevyspim,“ pronesl Bill rádoby smutně, ale následný smích ho prozradil.

„Takže… se dneska uvidíme?“

„Já myslím, že jo. V deset k tobě přijdu.“

„Ok. Teš se!“

„Budu.“ Pak se s ním Aaron rozloučil a vydal se na rozhovor. Kluci odjeli zpátky do hotelu, kde se od nich Bill odpojil a šel si ještě na chvíli lehnout.

„Bille…“ budil ho hlas jeho bratra. „Bráško, měl bys něco sníst. Pojď s náma dolů na večeři.“ Jakmile to dořekl, ozval se Billův žaludek. Chtě nechtě vstal a začal se oblékat. Kdyby neměl hlad, určitě by v posteli zůstal až do desíti. Potom by se přemohl a vstal kvůli Aaronovi.

„Ty jo, Bille? Co si dělal celou noc, že si teď prospal odpoledne?“ tváří se udiveně Gustav. Bill jeho otázku ignoroval a s chutí se pustil do jídla. Georg chtěl ještě něco dodat, ale po varovném pohledu od Toma radši zmlknul a navázal konverzaci, jen aby tam nebylo to trapné ticho, které nastalo po té otázce. Bill je ale příliš nevnímal. Místo toho se soustředil na osobu, která právě vešla do hotelové restaurace. Blonďáček se usadil ke stolu vedle nich a střelil provokativním pohledem po Billovi. Ten se musel hodně přemáhat, aby neudělal něco, co by zbytečně upoutalo pozornost kluků. Aaron vypadal skvěle. Fialová košile svůdně odhalovala jeho kůži na krku. Tak moc by ho teď chtěl políbit, ale věděl, že nesmí. Teď ne. Musí to vydržet do desíti. Nevydrží!

Rychle vstal od stolu, nenápadně pokynul Aaronovi, aby ho následoval a nechal za sebou nechápavě koukající kluky. Na chodbě si chvíli počkal na Aarona a když vyšel, zatáhnul ho do temného koutu, kde nikdo nebyl a vášnivě ho políbil. Pevně ho přitiskl ke zdi a rukou mu vjel do vlasů. A stejně rychle jak ho tam zatáhl, tak taky zmizel. Se slovy: „Teš se na večer.“

autor: Cherry
betaread: Janule