Du bist nicht allein (ff)

…přes město se ozývá tlumený zvuk nástrojů skupiny, která má ve městě zrovna koncert. Všichni si ho užívají, vždyť hrát ve vyprodané obrovské hale ve svém rodném městě byl vždy jejich sen. Fanynky v hale křičí se všemi silami „Tooooooookio Hoteeeel!“ a nesmí chybět samozřejmě jména jejich oblíbenců „Bill! Tom! Georg! Gustav!“ Blíží se konec koncertu. Poslední písnička má nesl název „An deiner Seite“. Koncert skončil. Kluci už jsou v hotelu rozdělení do dvou pokojů, číslo 291 mají Georg a Gustav a číslo 292 mají Bil a Tom (aby dvojčátka nebyli spolu na pokoji, co? J). Blíží se 23. hodina. Kluci leží vedle sebe na posteli a koukají se na televizi, na nějakou strašně zábavnou romantickou komedii. Najednou se Tom zvedne a přejde do druhé části pokoje, ani nerozsvítil, aby náhodou do něčeho nenarazil, ani Billovi neřekl, proč odešel. Sedl si na postel a začal vzlykat. Bill ho po chvíli uslyšel a šel za ním.

,,Bráško, proč pláčeš?“zeptal se Bill.

,,Už to nezvládám!! Už ani máma mi nevolá, vždycky volá jenom tobě, a kdyby ses o mně nezmínil, tak by se mnou ani nemluvila. Všichni na mě kašlou, ani spolu už nejsme tak často jako předtím, když máme teď tolik práce, koncertů, rozhovorů a nevím čeho dalšího…“ odpověděl smutně Tom.

,,Ale bráško, já jsem tu vždycky pro tebe,“ snažil se ho povzbudit Bill a věnoval mu letmý polibek na jeho uslzenou tvář.

,,Ale ne, Bille, nelži mi…“ začne se rozčilovat Tom, „…už to taky není tak, jak to bývalo. Už ke mně necítíš tolik, co předtím, asi tě už nudím, v některých chvílích, kdy tě potřebuji, nejsi se mnou…málokdy si všimneš, že se mnou něco není v pořádku. Nemusíš se přetvařovat, poznám to na tobě…“ řekl velmi smutně Tom. Bill byl překvapený. Nechápal, jak tohle mohlo bratra napadnout. Vždyť to je naprostý nesmysl…Už nevěděl, jak má bratra přesvědčit. A vzpomněl si na dnešní koncert. Na poslední písničku, která by se sem teď docela hodila.

,,No tak, Tome, jak ti mám vysvětlit, že nemáš pravdu.“ Zastavil se a po chvíli pokračoval, ale nemluvil…Začal svému malému smutnému bráškovi zpívat, hezky potichu,ale hlavně od srdce, ne jako na koncertu – mnohem pomaleji a srdečněji a hlavně měl teď pro koho zpívat, pro někoho, koho miluje…

,,Keiner weiss, wies dir geht…Keiner da der dich versteht…“ Tak se do toho zpívání zabral, že si neuvědomil, že už je konec písničky.

,,Du bist nicht alleine…“ dozpíval. Otevřel oči a uviděl Toma, jak se na něj s rozzářenýma očima kouká. Jeho slzy jsou pryč a na jeho tvářích se vykouzlil úsměv. Bill se usmál. Byl rád, že jeho písnička bratra rozveselila.

,,To bylo nádherný, Bille, moc ti děkuju. Nechápu, jak jsem si to o tobě mohl myslet. Nikdy jsme to neměl říkat, když to nebyla pravda. Měl jsem zavřené oči, ale tys mi je otevřel. Jsem rád, že tě mám.“ Usmál se Tom a sklonil hlavu. Bill se jen usmál a řekl potichu: ,,Miluju tě, Tome, a mrzí mě, že sis to myslel. Začnu si tě zase více všímat, promiň mi to…“

,,Ne, ty promiň,“ řekl Tom.

,,Taky tě miluju, bráško, a jsem rád, že můžeme být tady spolu.“ Zívnul si. Bill se pousmál a zahrnul Toma krásnými láskyplnými polibky. Asi po 3 minutách se kouknul na zeď, kde visely hodiny, a všiml si, že už jsou 2 ráno. Chtěl říct Tomovi, jestli už si nepůjdou lehnout, ale už to nestihl. Tom usnul v Billově náruči. Bill se na něj zamilovaně podíval, ale nechtěl ho vzbudit. Vzal ho na ruce a odnesl do pokoje na postel. Položil ho do ní a zakryl ho peřinou. Chtěl si lehnout do své vlastní postele, ale najednou se Tom probral a řekl Billovi: ,,Bráško, pojď si lehnout ke mně, prosím. Chci tě mít u sebe. Když máme teď možnost, chci abychom byli co nejvíce spolu!“Bill neváhal, vzal si peřinu ze své postele a přilehnul si k bratrovi.Přitulil se k němu.Tom se usmál a usnul.Bill se na něj chvilku díval a uvnitř byl moc rád, že může být se svým bráškou sám a že můžou byt spolu.Pošeptal mu do ucha: ,,Tome…miluju tě…nejvíce na světě miluju jen tebe a to se nikdy nezmění.“ Políbil ho na tvář a usnul. Když se ráno probudil, ležel už v posteli sám. Tom seděl u stolu a snídal. Bill mu ještě nestihl popřát ani dobré ráno, když se mu Tom vrhnul kolem krku a řekl: ,,Taky tě miluju, Billísku! Večer jsem tě slyšel, ale už jsem neměl sílu ti odpovědět! Chtěl jsem ti to tedy říct hned, jak budu mít možnost, a ta se mi teď právě naskytla.“ Bill se Tomovi vrhnul kolem krku a začal ho líbat…

A Tom mu jen potichu pošeptal do ouška: ,,DU BIST NICHT ALLEINE!!!“

autor: tEzUlkA kAuLiTz
betaread: Lucy