Za chvíli máme zvukovou zkoušku, pak krátké setkání s fanoušky, jeden mini rozhovor a konečně večer koncert. Docela se těším. Na téhle šňůře jsem byl zatím většinou skleslý a unavený, ale změnilo se to. Poslední dva dny jsem jak vyměněný. Cítím se plný energie, mám chuť zpívat a křičet, aby všichni věděli, že je mi fajn. Že jsem hrozně spokojenej se svým životem.
No prostě, na dnešní koncert se fakt těším.
*
„Bille, můžu se s tebou ještě vyfotit?“ malá brunetka se ke mně dychtivě tiskne. Přikývnu a pokládám jí ruku kolem ramen. Objímá mě kolem pasu a já cítím, jak je strašně nervózní a rozechvělá. Je to legrační. Asi si nikdy nezvyknu na podobné reakce. Všechny ty holky na mě koukají, jako kdybych byl přinejmenším polobůh, přitom jsem úplně normální kluk. Jak říká Tom, kdyby ho ty holky znaly pořádně, ani by ho znát nechtěly. No, trošičku přehání, ale v zásadě to je pravda. Jsme jenom normální osmnáctiletí kluci, se vším, co k tomu patří… Nasadím úsměv číslo čtyři. Mám asi pět úsměvů pro podobné příležitosti a protože to je většinou děsná otrava, bavím se vymýšlením takovýchhle blbostí, jako že mám očíslované úsměvy. Brunetčina kamarádka dvakrát blýskne foťákem a je to. Brunetka mi děkuje a já vidím, že je dojatá.
„Teď ještě já,“ vypískne ta její kamarádka. Vyměním úsměv číslo čtyři za úsměv číslo tři. Tahle holka je docela pěkná. Vysoká, hodně štíhlá, dlouhé černé vlasy… ´no, podobný typ jako já,´ pomyslím si rozverně. Líbí se mi, když mě lidi napodobujou. Stylem oblékání, vlasy, líčením i nalakovanými nehty.
„Tome, můžu se vyfotit s vámi oběma?“ ta černovlasá holka už natahuje ruku k Tomovi, stojícímu opodál a pozorujícímu tohle celé představení. Tom nasadí ten svůj profi sebevědomej úsměv a pokýve hlavou. Holka se postaví mezi nás a docela drze si nás přitáhne k sobě. Netuším, kde se chytla Toma, ale já její ruku cítím docela blízko zadku. Ta má ale odvahu! Pokládám jí ruku kolem pasu. Obvykle se těch holek takhle vůbec nedotýkám, ale teď jsem prostě nějak nechtěl, aby ji tak držel Tom. Cítím jeho ruku, jak se posouvá po jejích zádech. Na malý okamžik se drsná bříška prstů dotknou mé kůže. První dotek za celé dnešní odpoledne. Samou dychtivostí se mi rozbuší srdce. Chybí mi. Strašně mi chybí. Pootočím hlavu. Prostě se na něj chci podívat. Naše oči se střetnou nad její hlavou. Jsem za to vděčný. Usměju se na něj. Když mi úsměv oplatí, chce se mi zase křičet. Křičet štěstím. Rozzářeně se otočím a úsměv, který vykouzlím na tváři, ve své stupnici úsměvů ještě nemám.
Brunetka zmáčkne spoušť a bleskne se. To už se k nám ale řítí Saki a začíná holky pakovat. Černovláska nás jen velmi neochotně pouští. Ještě slyším brunetku, jak říká: „Páni, to je úplně senzační fotka.“ Spokojeně se usměju. Jo, tomu věřím, tahle fotka musí stát za to!
*
„Třicet minut, pánové,“ Hermann se k nám blíží a mně je jasné, že za chvíli to vypukne.
„Už?“ divím se, když mi začne protahovat kablíky pod tričkem a já si cpu do ucha miniaturní sluchátko.
„Už?“ divím se, když mi začne protahovat kablíky pod tričkem a já si cpu do ucha miniaturní sluchátko.
„No jo, Bille, už,“ říká.
Jenom přikývnu a nechám ho omotat mi kabely všude, kde je potřeba. Pak se zavřeme s Tomem a Georgem v naší oddechové místnosti a čekáme na začátek koncertu. Už máme své zažité rituály, které se prostě udělat musí, aby koncert dopadl dobře.
Snažím se koncentrovat na blížící se vystoupení. Jsem lehce nervózní, ale to je v pořádku. Tak to má být. Bez určité dávky napětí by to prostě nešlo.
Všechno běží hladce a najednou už zbývá posledních pět minut. Otevřou se dveře a dovnitř nakoukne Saki.
„Pánové?“ zeptá se obřadně. „Byl bych rád, kdybyste mě následovali.“ Nechápu, proč to takhle říká, ale na druhou stranu je fakt, že je to takovej hezkej začátek. Přijdu si vždycky víc slavnostně. Zhluboka vydechnu a vykročím za ním.
Jdeme za sebou v řadě. Občas někdo z naších lidí, které míjíme, prohodí: „Hodně štěstí.“ Neodpovídáme na to. Jdeme, každý ponořený do vlastních myšlenek, poslední minuty koncentrace. A pak to vypukne. První jde na scénu Tom. Vždycky když slyším jeho kytaru, přeběhne mi mráz po zádech. Už kolikrát jsem si říkal, že to chce pořádnou dávku odvahy jít tam jako první a začít hrát. Gustav se tiše usazuje za bubny a Georg jde ke schodům na druhé straně. Už slyším, jak se k Tomovi přidává i on a nakonec Gustav. Teď nastává moje chvíle. Naposledy se z plných plic nadechnu a vydechnu a jdu na to. Vběhnu na pódium. Světla mě na okamžik oslepí, ale rychle si zvykám. Začínám zpívat…
*
(Tom)
Osmdesát minut uteklo jako voda a je po koncertu. S ručníkem kolem krku jdu do šatny a ještě si pobrukuju poslední písničku. Mám to tak pokaždé. Ta poslední mi zůstává v hlavě nejdéle.
Z Billa se na dnešním vystoupení stala doslova časovaná bomba. A myslím, že jsem nebyl jedinej, kdo si toho všiml. Stačilo podívat se do publika. Šlo z něj tolik energie a tolik emocí, strašně silně to všechno prožíval a do svého projevu dal úplně všechno. Občas jsem skoro zapomínal hrát, to když jsem se na něj zadíval příliš dlouho. Doufal jsem, že nějak přežiju chvíli, kdy bude stát u mě, zpívat a sledovat mě upřeným pohledem. Přežil jsem to, ale jen tak tak. ´Reden´ je prostě začarovaná písnička. Je provázená takovou zajímavou historkou, ale Bill se nikdy rozhodně nechoval tak, aby její pravdivost potvrdil. Ani dnešek nebyl výjimkou… jeho pohledy, gesta a pohyby byly odvážnější než kdy dřív. Stál tak strašně blízko u mě, že jsem skoro nemohl přehmatávat na kytaře; dokonce se o mě i lehce otřel. Zase byl tak zatraceně sexy a já si bolestně uvědomoval, jak strašně ho chci. Na okamžik mě napadlo, co by se asi stalo, kdybych pustil kytaru, přitáhl si ho k sobě a začal se s ním líbat. Podíval jsem se na něj, ale to jsem neměl dělat. Z očí mu sálala taková vášeň, že mi bylo jasné, že se jeho myšlenky ubírají naprosto stejným směrem jako ty moje. Sevřel jsem kytaru pevně v ruce, pro tuhle chvíli to bylo to jediné, co jsem mohl sevřít… a zavřel oči.
Asi nebylo nejlepší, že mezi námi minulou noc k ničemu pořádně nedošlo. Jsem z něj strašně vydrážděnej a kdykoli se objeví takhle blízko, jde to se mnou od deseti k pěti. Chci ho. Strašně moc ho chci. Pomalu už nedokážu myslet na nic jinýho než na něj… Představa, jak si ho tvrdě beru, a on přitom sténá rozkoší, mě přivádí k šílenství. Nikdy jsem po nikom tolik netoužil jako po něm. Přitom když jsem s ním sám, najednou ztrácím energii a jsem strašně vláčnej a chci ho hladit a líbat… ach jo, Bille.
Jdu se skloněnou hlavou, zamyšlenej, pořád lehce nabuzenej a najednou mě někdo chytí za ruku a vtáhne mě do pootevřených dveří. Strašně jsem se lekl!
„Co–?“ chci se zeptat, co to má znamenat, ale černé vlasy zavíří kolem mého obličeje a já zády narazím na chladné dlaždice toalet. Nedá mi jedinou možnost promluvit. Tvrdě mě začíná líbat. Jeho jazyk prudce zajíždí do mých úst, nedočkavé ruce horečnatě hladí mé tělo. Jsem jeho chováním úplně paralyzovaný. Nechápu, proč to dělá, ale strašně se mi to líbí… nedočkavě mi rozepíná kalhoty. „Po-počkej,“ snažím se ho zastavit. Úplně se zbláznil, kdokoli sem přece může přijít, nedá se to tu zamknout a do kabiny jsme se ani nedostali. Ale to ho zřejmě v tu chvíli vůbec nezajímalo. Serval mi kalhoty i boxerky z boků a klesl přede mnou na kolena. Chtěl jsem ho přibrzdit, ale ruce mi vypověděly službu. Namísto razantního zakročení jsem se vzmohl jen na jakési slabé odstrčení, kterého si on ale zřejmě vůbec nevšiml.
„Na tohle jsem měl chuť celej večer,“ zašeptal a oči mu zasvítily jak drahokamy, když konečně osvobodil můj vzrušený penis. Rychlým pohybem si navlhčil rty a poživačně olízl mé vzrušení po celé jeho délce. Zvuk, který jsem při tom pohledu vydal, nejspíš připomínal úpěnlivé zakňučení. On mě jednou zabije! Tohle že má být to nevinné stvoření bez nějakých výraznějších zkušeností? Nechci vidět, co bude dělat, až ty zkušenosti mít bude… Úplně bez dechu jsem sledoval, jak si Bill pohrává s mým vzrušením, evidentně si to užíval a já netušil, jestli to celé dělá jen kvůli sobě nebo do toho zahrnul i mé vlastní potěšení, ve svém důsledku to ale bylo vlastně jedno. Byl tak pečlivý, nevynechal jediné místečko, olizoval mě a sál a já se sotva držel na třesoucích se nohou. Pořád jsem se bál, že někdo přijde a přistihne nás, na druhou stranu mě to šíleně rajcovalo. Nechal vyklouznout můj penis ze svých úst, uchopil ho do ruky a začal se o něj otírat tváří. Očima vyhledal mou tvář. Oči měl úplně černé a rty oteklé… nic dráždivějšího jsem si představit neuměl. Ale když promluvil, moje fantazie se rozběhla na ještě větší obrátky. „Budeš se se mnou milovat,“ zašeptal, „už brzy.“ Zasténal jsem. Tohle mi neměl připomínat. Tak těžce tuhle představu vytěsňuju ze své mysli… Sevřel jsem svůj penis a rychle se začal uspokojovat. Jeho ruce hladily můj stažený zadek, drobnými polibky pokrýval mé boky… „U-už budu,“ zašeptal jsem přerývaně. Jen tak tak stačil uhnout, abych ho nezasáhl. Pozorně sledoval, jak se mé tělo uvolňuje, na tváři šibalský úsměv. Zničeně jsem se opřel o stěnu a vydýchával se. Mé srdce letělo jak o závod. Ruce i nohy jsem měl jako z gumy, sotva jsem dokázal stát. Bill se pohotově natáhl pro papírové ručníky a jeden mi připlácnul na potřísněnou ruku. „Díky,“ zamumlal jsem a začal se rozchvěle otírat.
Lehce se ke mně přitulil a jemně se rty dotkl mé rozpálené tváře. „Byl jsi nádhernej,“ zašeptal mi do ucha. „Celej večer jsem nemohl myslet na nic jinýho.“
Panebože, Bille!
Otřel se o mě boky a já cítil jeho erekci. Neříkal jsem, že mě jednou zabije?
*
(Bill)
Museli jsme ještě chvíli počkat, než byl Tom schopnej jít za ostatními do šatny. Připouštím, že nevypadal nejzdravěji. Oči se mu leskly a tváře měl celé červené.
„Kde jste byli?“ zeptal se Saki starostlivě. Já vím, že tohle dělat nemáme. Jen tak zmizet a neříct, kam jdeme, ale já si fakt nemohl pomoct.
„Na záchodě,“ odpověděl jsem po pravdě. Tom mlčel, pořád vypadal ještě lehce mimo. Zato já byl natlakovanej přímo k vybouchnutí. Celej večer jsem myslel jen na to, co asi Tom cítí, když se na mě dívá. Jestli i on prožívá to vzrušující chvění tam dole, jestli i jemu se v hlavě vynořují vzpomínky na to, co jsme spolu v posledních dnech dělali… Už několik hodin se mě nedotkl. Šílel jsem z toho!
Tom ve mně nastartoval něco, co jsem nikdy nezažil. Vlastně to není úplně přesné. Moc dobře znám tu touhu po dotecích a milování, ale když nebyl nikdo konkrétní, s kým bych to chtěl prožít, bylo to jiné. Teď se tohle všechno střetlo v podobě mého dvojčete. Naše neuvěřitelná blízkost a propojenost pronikla i sem. Neexistuje člověk, který by mě znal lépe než on… nevím o nikom, snad s výjimkou mámy, ale to je trošku jiné, kdo by mě měl raději než on a bral mě bez výhrad takového, jaký jsem… věřím mu, neumím si představit bez něj žít… a je mi s ním strašně dobře. Co si přát víc?
*
„Dneska to mělo správnou šťávu,“ řekl mi David pochvalně, když jsme vedle sebe kráčeli hotelovou halou k výtahu.
„Díky, užil jsem si to,“ řekl jsem a zamáčkl pořádně tlustý fix, který jsem pořád ještě držel v ruce, jak jsem se před hotelem podepisoval fanynkám, čekajícím tam na nás. Potěšeně jsem se usmál, pochvala od manažera vždycky potěší, a ohlédl se přes rameno. Dostal jsem se dovnitř hotelu jako první, Tom vystupoval z auta poslední a zřejmě teď ještě podepisuje papíry a výstřihy. Zamračil jsem se. ´No jo,´ napadlo mě. ´Co když tam fakt některé z nich podepisuje výstřih?´ Horečně jsem si vybavil možné adeptky, stojící nejblíž.
Zarazil jsem se uprostřed pohybu. „Počkáme na ostatní, ne?“ vyzval jsem Davida.
Můj návrh ho nijak nepřekvapil. „Dobře,“ přikývl.
Mlčky jsem očima propaloval skleněné vstupní dveře a snažil se zahlédnout, co vysoká postava mého bratra navlečená do plandavé mikiny právě dělá. Konečně jsem ho zahlédl. Zrovna zamáčkl fix a podal ho jednomu z bodyguardů, který šel za ním. Nevím proč, ale s úlevou jsem si oddechl. Už byl skoro u dveří, když se z davu natáhla ruka a vtiskla mu něco do dlaně. Srdce mi bušilo až v krku. Tom však ani v nejmenším nedal najevo, že by se něco stalo a vešel do hotelu. Čekali jsme už jenom na něj. Zeširoka se usmál a pronesl: „Nevím jak vy, ale já mám šílenej hlad.“ Jeho ruka zmizela v kapse.
autor: Michelle M.
aboslutní napětí.. 🙂 píšeš krásně.. 🙂
hmm, to se mi moooc líbí:)už se nemůžu dočkat dalšího dílu:)
juuu já chcu honed další dílek….je to úasný…parádní…bombový !!! plsky dál…a to extrémě rychlé….:)
ten začátek mi připomněl: was, jetzt schon? z jejich "defode", ale to byl asi účel, co?
moc povedená povídka…
já mám také šílený hlad :/ .. o.k., o.k., blbé kecy stranou 😀 .. je to opravdu úžasné! těším se na další! 🙂
Bill žárlivkaxD xD….. je to uplně skvělý.)…. myslím, že už jsou v tom oba až po uši jen si to ještě neřekli přímoxD…. no ono stačí jen to co provádějí, už mi přijde, že snad ani nemají výčitky:-D
rychle dál
Rychle dááál dokonalooost xD
uuch Bill zacina byt ziarlivy, o co ze mu zacne prezerat vrecka?: XD
ohhhooooo!!!! bill nám začíná žárlit!!!!:)))
A jéé byl je teda pěkná žárlivka… 😀 dalšíííííí
wow…. to je napínavý… tak to honem dál!!!
Teda Bill je čím dál odvážnější, ta scéna na záchodech byla hodně riskantní… 🙂 A ta jeho věta… "Budeš se se mnou milovat," zašeptal, "už brzy." … jednou mě zabiješ, Michelle, ty máš na tyhle šílený větičky talent, vždycky se najde nějaká, která mě totálně odrovná :o) Doufám, že si jich užiju ještě hodně. Tomova kapsa je teď nanejvýš podezřelá a jak známo, Bill je stará žárlivka, všude to o sobě tvrdí, tak to nejspíš nenechá jen tak. Snad to dopadne dobře, ráda bych, aby splnil tu slibovanou větičku, co se mi tak líbila. :o) Už brzy… J.<3
teda Bill je ale ďabel xD a pěkně žarlivej
jako vždycky, úžasný :)…miluju tvoje povídky, prostě nejslepší…. :)…tak honem dáál :))
no bože ! Natankovanej Bill , mám dosť….vlastne nemám , potrebujem ďalší diel ! neviem prečo ,ale som si istá , že sa zlepšuješ , vidíš? treba veľa praxe , takže ďalšie ffky =D ♥♥♥♥
hmm zajímavéé…teda to je prostě Tom…je to super povídka 🙂
Ach! Jsem polomrtvá, bolí mě hlava, mám oděrky po celém těle a polospím, ale prostě jsem si nemohla nechat utýct příležitost si tohle přečíst. Vlastně ještě jsem před chvíli od nějakého spolužáka zjistila, že mám zítra odevzdat další dlouhou prezentaci, jenže mi je to tak nějak jedno 😀 Asi se na to vybodnu a řeknu, že to donesu až příště 😀 Ať to stojí co to stojí, tohle bylo důležitější očividně 😀 Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Uh, já nestačím zírat. Musím ti říct, Michelle, že na to, že jsi tvrdila, že nemáš tyhle žhavý scény příliš ráda popisovat… jsi se celkem rozjela. Ale to je jenom dobře! Ty to totiž dokážeš vystihnout tak úchvatně, že mi to bere dech. Víš, autorky se dají těžko porovnávat, protože co člověk, to jiný styl, slovní zásoba, popis… ale pokud to můžu říct, klidně bych tě postavila vedle Halzee. Ty výstižný věty, co si spolu vyměňují, bohatost slovníku, kterým je popsána situace… nezlob se na mě, ale to je můj pocit 🙂
Kdysi jsem četla nějakou starší věc od tebe, promiň, zapomněla jasem jméno té povídky, ale nejspíš to byla jedna z prvních, možná i úplně první… no, ale k věci. Musím říct, že sis hrozně vybrousila styl, nedostatky vypilovala… a stále postupuješ. Povídka tohohle rázu už je skoro na profi výši. A zcela objektivně můžu říct, že teď bych těžko hledala něco, co ti jak slohově a stylisticky, tak dějově, vytknout.
Uvědomuju si, že tě takhle už dlouho opěvuju a už to asi musí vypadat blbě, ale já si tohle fakt myslim a určitě nejsem jediná… 😉