„Seš trapnej, víš to?“ řekl Michael a snažil se o naštvaný tón. Ale kluci se znali od dětství, a tak není divu, že jeho ironii všichni prokoukli a začali se nahlas smát. „No tak, co vy tady ještě děláte? Mazejte ven!“ okřikla své studenty profesorka a hnala je z autobusu. Kluci byli tak zabráni do svého rozhovoru o útěku, že si ani nevšimli, že jsou na místě a autobus dávno stojí.
„Vole, doufám, že nás profka slyšela, to by byl průser!“ zhrozil se Migell, který jejich útěk chtěl za každou cenu uskutečnit. „Hele, klídek! Vždyť jí bude padesát, ta je už hluchá jak poleno!“ uchechtl se Tom, který si velice rád z profesorů utahoval. A do své závislosti zatáhl i své přátele. Najednou se po mýtině, kam autobus zaparkoval, rozlehl odporný zvuk píšťalky, oznamující pozornost profesorky. Kluci rázem zmlkli a naslouchali únavnému výkladu o tom, jak se na výletě chovat.
Asi po půl hodině tento úděsný přednes skončil. Kluci se chystali na procházku do lesa, ale v tom znova uslyšeli píšťalku, a tak jim nezbylo nic jiného, než se neochotně vrátit. „Je tu ještě jedna věc, kterou jsem vám zapomněla říct. Asi jste to mohli tušit, když jsem vám říkala, abyste si vzali i teplé oblečení a velkou svačinu a pití. Budeme tady totiž přes noc. Kdyby se vyskytly nějaké komplikace nebo by nám počasí nepřálo, šli bychom na noc do autobusu, který tady bude stále přistavěn.
Ale jinak kousek od této louky stojí krásná chata, která je zde právě pro takové případy. Tak a to je asi vše. Jen ještě, od teď máte rozchod a sraz bude tady u autobusu přesně v devět hodin. A nevyvádějte žádné hlouposti, to platí pro vás, Kaulitzi,“ houkla ještě a hodila po Tomovi malý úsměv. Tom jí ho chtě nechtě oplatil a rozběhl se s klukama vstříc dobrodružství kamsi do neznámého lesa.
Kluci se smáli na celé kolo, poslouchali svůj jekot, který se odrážel od korun stromů a vytvářel tak ozvěnu, která se opakovala snad třicetkrát. Pak je napadlo si zahrát na schovávanou. Kluci se sice nejdřív hodnou chvíli hádali, kdo bude pykat a asi by se hádali ještě teď, ale Tom to utnul a řekl, že pykat bude on. „Tome, tak tady u tohohle stromu, a opovaž se podvádět! A počítej do sta!“ oznámil mu ještě Andy a už hledal, kde by se zašil. Tom si povzdechl a začal počítat. „Jedna, dva, deset, dvacet pět, sto, už důůůůůůůůů!“ zaječel a odlepil se od stromu….
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Helushka
jasně takhle počítám taky*rofl* 😀 dobrýýý dál
JN…Z 1..2….100 Už jduuu….asi nějak tak:D
já už chci vílu alias Billa xDD ale je to super, honem dál :)) Jinak Tom má dobrý počty xDD
hehéé dáál ^^
mohly by byt delší dílky ale je to pěkný 🙂
skovku v lese tsss…..už vidím jak je hledá a jak hleda tn strom kde pykal xD xD
Tag jo… (= Budu se snažit o delší dílky… Já mám totiž větší písmo a pak neodhadnu, jak je to dlouhý… Sem ráda, že se vám to líbí! (=
woo hoo xD teď se odlepí od toho stromu a před nim bude mávat proutkem víla Bill xDDD
vidím, že to bude dlouhá povídka :)))) líbí se mi, že nejsou hned spolu….jen tak dál x))
To je kraťounký 🙁 Jinak moooc hezký xDD
Ale už postrádám Billa v šatičkách xDDDD…
Jinak dobrý počítání xDDD tak to taky umim XD