Tom pomalu vlezl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Chtěl se alespoň trochu uvolnit. Pořád myslel na to, kde by mohl jeho malý bratříček být. Měl takový neblahý tušení, že je s Markem a že mu asi nic hezkého neprovádí. Tom měl čím dál tím větší strach. Nejradši by se rozběhl ven a hledal ho, ale neměl tušení kde. Ale něco ho přeci jen napadlo. Bill má strach ze všeho neznámého, prostě ze všeho, kde ještě nebyl, nebo co ještě neviděl. Proto se bojí třeba chodit do lesa, nebo když postaví nový park ve městě.
Pak ho napadlo ještě pár míst, které Bill moc nemusel. Bylo už dost pozdě večer a Tom se rozhodl, že musí Billa v každém případě najít. Venku bylo celkem chladno, ale Tom to ani nevnímal. Soustředil se jen na to, že musí co nejrychleji najít bratra. Bloudil sem a tam, prolezl snad všechny domy, všechny parky, dokonce i na hotelové recepci byl. Ale marně. Už byl vyčerpaný, byla mu zima a chtělo se mu spát. Nakonec se rozhodl, že půjde domů. Když byl před domem, zjistil, že se svítí. Jeho matka ještě nespala, celou dobu své syny vyhlížela z okna. Když Toma zahlédla, vyběhla ven a okamžitě ho objala, protože plakal a jen ze sebe vypravil: „Ne, není…“
Bill se probral a první co udělal, bylo, že se chytl za hlavu a následně za břicho, protože ucítil bolest. Rozhlídl se kolem sebe. Tady to neznal. Začal přemýšlet, jak by se sem mohl dostat a kde vůbec je? To už mu vše došlo a pokoušel se zvednout z postele. Ale skončil na zemi, protože se mu zamotala hlava. Všichni kluci byli ve vedlejší místnosti a tam čekali, až se jejich kořist probere. Nechtěli ho znásilnit, když není při vědomí, to by z toho nic neměl. Najednou slyšeli ránu z místnosti, kde se nacházelo to překrásný stvoření, kterému tolik ubližovali. Okamžitě se tam přihnali. „Ale, Billí, ty už jsi vzhůru? To jsme rádi, už jsme se nemohli dočkat. Tak co? Jak se ti tu líbí? Ty se tu bojíš? Ale vždyť tu jsi s námi, my nedovolíme, abys tu byl sám. Budeme ti dělat společnost…“ Bill se začal třást a nevěděl, co bude dál.
„Neubližujte mi… Prosím…“ pípl potichu a třásl se po celém těle. Strachem i zimou. Teplo tady zrovna nebylo a ti prevíti ho chudáčka chtěli svlékat. Bill křičel, ale Mark se mu vysmál. „Klidně si křič, jak je ti libo. Tady stejně nikdo není, ani Tom tě nezachrání. Ted už tu s námi zůstaneš.“ „A kurva, Marku, mně se staví!“ vyjekl Lukas a díval se na svůj rozkrok. Bill málem omdlel, oni ho chtějí… Pane bože….
Tom si lehl do postele a plakal až do té doby, než vyčerpáním usnul. Byl tolik vyčerpaný z hledání a z pláče, že jen co položil hlavu na polštář, zavřely se mu smutné oči…
„Andílku, jsi tak krásný, ani nevíš, jak moc se na tebe těším,“ nahnul se k němu Roman a chtěl ho políbit. Bill se polekaně odtáhl a následně mu dal facku. Roman se chytl za tvář a udiveně se na Billa podíval. Mark se k němu přihnal jak vichřice a začal ho chudáka bít. Bill se schoulil do klubíčka, aby se vyhnul alespoň některým úderům, ale moc mu to nepomohlo. Po dvou ranách mu tekla ze rtu krev a Mark mu stihl i rozseknout obočí. „Au, nech mě, prosím, prosím, ne…“ Bill plakal, ale Mark ho mlátil dál. Po chvíli, která Billovi připadala jako věčnost, to Marka očividně přestalo bavit, protože Bill z nedostatku sil přestal křičet a jen tiše vzlykal. Ještě ho naposledy silně kopl do bříška a poručil mu, aby se okamžitě zvedl, ale Bill se nemohl pomalu ani pohnout, natož se postavit. Tak ho Mark nemilosrdně vytáhl za vlasy a donutil ho, aby se mu díval do očí, ve kterých viděl jen vztek a žádnou lítost, nebo lásku…
Bill jen bezmocně plakal a ani nechtěl vidět svůj krvácející obličej. Mark si ho k sobě přitáhl nejblíže, jak to jen šlo a velmi tvrdě ho políbil. Bill se nebránil, protože další dávku bolestivých ran by neustál. „Tak co? Ještě budeš odporovat, andílku?“ šeptl mu Mark do ouška, ale Bill se jen otřásl z toho odporného dechu. „Asi ne, co?“ přidal se k němu Roman a Mark ho teď nechal jemu na pospas. „Jsi tak nádherný, chci tě…“ Roman se ho tedy pokusil ještě jednou políbit a to se už Bill nebránil, protože na to neměl ani sebemenší sílu.
konec
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Helushka
co? konec? jak konec??? to nemůže bejt konec!!!! plosíím jeste nééé :(:(:(:(:( to mi nemůžete uědlat 🙁 nádherá ale já nechci konéééc…:(:(
Ehm,pár dílů jsem četla,ale,tomuhle říkáš konec??:-/¨
Slibuju,že když napíšeš druhou řadu,budu číst,,,ale prosím tě napiš jí,protože jinak,,,,,,těmhle prasatům snad Billa nenechaš,ne?!!!
jak konec? to ses jako zblaznila? opovaž se to tak ukončit
chjo! proč to musí mít otevřenej konec? být tebou napíšu pokráčko!! prosím prosím! souhlasím se všemi těmito komentáři, ale četla jsem všechny tvé díly (některé i 3x jelikož jsem sklerotik a za tu dobu co nebyly další díly jsem zapomněla co se vlastně dělo před tím) vážně je to krásný příběh a i jako ostatní nechci aby Bill zkončil takto!!! tak prosím prosím pokráčko X(
Proč konec?Napiš další prosíííím
rikam to uz odzacatku…spatna povidka…
nějak moc rychlej konec..snad bude brzy další řada…
bajuska:já zas říkám od začátku že je to dobrá povídka a teď jen přidávám ež má až moc useklý konec..
Jej! Sorry že jsem vás taghle vyděsila…. (= Druhou řadu pošlu z novýho mailu páč ten starej mi ukradl jeden debil… Doufám, že mi zůstanete věrnííííí!! (=
A mocky kuju za komíky!!!! (=
Souhlasím s Bajuskou. Nechci urazit autorku,ale:začátek příliš rychlý a konec useknutý. Autorko,skus to více rozepsat