Chvíli se rozmýšlel jakým směrem se vydat jako první. Když v tom uslyšel nějaký zvuk. Vydal se tedy tímto směrem. Prohraboval se roštím a každý strom obíhal pro jistotu pětkrát. Šel pořád dál a dál, až si všiml, že les je čím dál tím víc hustší a tmavší. Podíval se na mobil a zhrozil se. Displej mu ukazoval přesně devět večer. „Hééééééééééééééééj, klucííííííííííííííííííí, vyleztééééééééééééé!!!“ Ale žádná odpověď, jen ozvěna a pak…
Zase uslyšel ten zvuk. „Kluci, dělejtéééééé!“ zaječel naposled Tom a ve stejný okamžik ho někdo chytl za ruku. Cukl sebou a otočil se. Viděl trochu vyděšený pohled Andrease. „Uf, Andy, musíme už jít, už je po devátý, kde sou ostatní? Áááá, tady,“ ulevil si Tom. „Tome, neměl si nás náhodu najít?“ řekl posměšně Michael. Tom se ale nenechal. „Hele, Mišáku, už musíme jít, je totiž dávno po devátý… No prosim! Čtvrt na deset! Ajaj, ta hajtra profka bude ječet! A zejtra nás nepustí ani na chodbu!“ stěžoval si Tom, když v tom znova uslyšel ten zvuk. „Do prdele, co to bylo?“ polekal se Andreas. „Tohle jsem slyšel asi třikrát, když jsem vás hledal, myslel jsem, že to děláte vy! Co když nás někdo hledá? Ale ne, ptákovina…“ vyloučil jedinou možnost Tom.
„Někdo tady je,“ špitl Michael a jen co to dořekl, se to znova ozvalo.
„Měli bychom zjistit, co to je. Co když někdo volá o pomoc?“ zašeptal Andreas. „To je dobrej nápad, ale nejdřív musíme zjistit, odkud to přichází, ten zvuk se odráží, vážně by to chtělo absolutní ticho a hlavně bychom měli držet při sobě, pro všechny případy,“ řekl Tom a rozhodně se na kamarády podíval.
„Dobře, Tome, tak jdeme, ano, Andy? Ano, Migelli?“ ujišťoval se ještě Michael a po jeho přikývnutí kluci spojili své ruce a přísahali si, že ať je to cokoliv, oni zjistí co, nebo kdo to je. Šli stále hlouběji do lesa, až si kvůli tmě museli rozsvítit baterky. Nebáli se, že zabloudí. Les byl do kopce a jejich chata se nacházela přímo pod tímto kopcem na rovné mýtině. Sice měli trochu obavy z toho, jak na ně bude profesorka řvát, až se vrátí, a byli si i téměř jisti, že už je celá třída hledá, ale tahle záhada je táhla pořád dál a skoro jim nedovolovala se vrátit.
Najednou opět uslyšeli už pro ně známý zvuk a zdálo se jim, že jej slyší přímo za svými zády. Kluci zbystřili a zjistili, že onen zvuk, který je dotáhl až sem, do hlubokého lesa, kam by asi sami od sebe nešli, je něčí pláč. Byl to pláč plný bolesti a strachu. A v tu chvíli kluky ten jejich strach rázem opustil. „Bože, vždyť to je pláč nějakého dítěte, nebo, já nevím, je tady, někde blízko,“ šeptl Tom…
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Helushka
skvělé!už se moc těším na další díl:)
Tyy ju…to asi bude BIll….ja wim zhe ju….urcite to bude on….:D:DD:D
To bude určo Bill :).. .možná xDDD
Pěkný, jen zase hrozně krátký… 🙂
hey já chci delšíííí dílyy *smutně kouká* 😀
jo jo delší díly, já se vždycky hrozně těším, a ten pláč…to bude Bill xD láká tam svoje oběti do lesa a tam je utancuje k smrti jako rusalka xD ok mě si nevšímejte mám moc bujnou fantazii a vždycky když se podívám na název představím si Billa v sukýnkce a s proutkem v ruce xD
Tera: Loool..XD
Tahle povídka se mi zatím líbí,je docela dosti vydařená..
Pláč působí Billí,za to dám prst…XDD
Dělej prosím delší díly,a hlavně rychle piš,tahle povídka mě něčím zaujala,originalitou,nejspíš…
jjjj souhlasím s delšími díly, ae nesouhlasím s tím, že to bude Bill xD
ty jo já si samou napínavostí prokousnu snad ret, hej chtělo by to fakt delší xD
GEHEIMNIS: No jestli nebude tak autorce ukousnu hlavu..XDDDD
Já už chci Billa..XDDD
Ahojík holky!!!!! Mooooocinky vám děkuju za tak krásný komíky!(= Fakt jste mě moc potěšily!!! Delší díly budou (bohužel) asi AŽ od nějaký dvanáctý kapitoly, ale já dneska pošlu dvě kapitoly najednou, tak snad mi neumřete(= Jsem moc ráda, že se někomu moje povídky líbí! Jste super!! TWICEST 4EVER!!! (=
jen aby tam nebyl Jeníček s Mařenkou :))))
nebo a by tam nebyl vlk xD xD xD
Nebo zákeřný pedofil …XDDD