(Bill)
Tu noc jsem zůstal s Tomem. To, co se mezi námi stalo, nás sblížilo ještě víc. Netuším, jestli se po tomhle zážitku dá říct, že už nejsem panic, ale je mi to jedno. Bylo to strašně intenzivní, plné vášně a dychtivosti a já jsem šťastný, že jsem to mohl prožít… Jsem slavný, úspěšný, obdivovaný, možná trochu šílený, ale rozhodně už ne osamělý Bill Kaulitz.
S hlavou plnou našeho nádherného milování poslouchám, jak Tomovi klidně bije srdce… přímo pod mým uchem. Hlava se mi zdvíhá při každém jeho nadechnutí. Objímám ho, jeho ruka si zase hraje s mými vlasy, zblízka pozoruju hladkou kůži, na které moje tvář leží, lehce ji hladím.
Nemluvíme. Všechno se zdá být jasné, není potřeba nic říkat.
„Tome?“ Přesto jsem to já, kdo poruší ticho v pokoji.
„Hm?“
Zdvihnu k němu hlavu, ale pořád na něm napůl ležím. Nechci se ho vzdát, ještě ne. Chci ještě o chvíli prodloužit ten pocit, že mi patří, že je můj a já jeho, ale na tohle se zeptat prostě musím: „Co bude zítra?“ Sám si uvědomuju, že můj hlas rozhodně nezní tak jako obvykle.
Nedívá se na mě. Očima bloudí po stropě, přehodí si ruku přes čelo a povzdychne si. Vypadá, že ho moje otázka zaskočila. „No,“ odhodlává se váhavě k odpovědi. Nechápu jeho nejistotu. Stačí jeho jediný pohled a já mu ležím u nohou, v jeho rukách se ze mě stává loutka bez vůle ovládaná jen touhou po něm. Copak si neuvědomuje tu moc, kterou nade mnou získal? „Je nám spolu fajn, tak proč to měnit?“
*
Tom už dávno usnul, určitě už bude hodně po půlnoci. Ležím vedle něj na boku a hlídám jeho klidný spánek. Je kouzelnej, když spí. Pořád nad námi přemýšlím. Neumím si představit, že bych zase měl být sám… bez něj. Jeho odpověď sice byla vyhýbavá, ale pochopil jsem, že i on z nějakého důvodu chce pokračovat. Zatím. A pak?
Mám vedle sebe toho nejskvělejšího člověka, jakého jsem mohl potkat. Začal jsem si v duchu vypočítávat všechny Tomovy přednosti, jeho přitažlivostí počínaje a skvělou hrou na kytaru konče, a pořád jsem nemohl vstřebat, že právě tenhle člověk chce právě mě. Všechno, co se mezi námi odehrává, je tak nabité erotikou a obrovskou vášní. Čím jsem si to zasloužil? Jak se to vůbec stalo? Je mi jasné, že to je jen určité poblouznění, které nás dřív či později přejde, ale je to krásné… a dokud to trvá, hodlám si to užít! Já vím, že všechny naše mediální rozhovory jsou plné mých výroků o čekání na pravou lásku a odmítání vztahů založených na sexu, jasně, tohohle všeho jsem si vědom, svým způsobem je to i pravda, ale když ono to je tak strašně těžké. Je mi osmnáct a půl. Já už nemůžu bejt sám. Potřebuju mít někoho vedle sebe, kdo mě obejme a dá mi pusu, když je mi smutno… bude se se mnou radovat z našich úspěchů… bude se se mnou milovat, to je důležitý, sex se mi začíná líbit čím dál tím víc… Pořád jsem přesvědčenej, že ta pravá láska na mě někde čeká, ale proč si to čekání nezpříjemnit? Nedělám si iluze, že Tomovi jde o něco víc; svou odpovědí mi to i víceméně potvrdil. Co jsem čekal, že řekne? Že se do mě zamiloval? Jsem naivní… nikdy na žádné vážné vztahy nebyl a ty občasné romantické záblesky, které u něj vídám, prostě zřejmě patří do jeho hry. Líbí se mi, jak se ke mně chová; dokonce někdy mám i pocit, jako když mě má opravdu rád a to, co spolu děláme, je z lásky… já vím, že to tak není, je to jen iluze, ale je to krásný a já nechci uvažovat nad tím, že to tak ve skutečnosti není… nezní to moc vesele, když to takhle řeknu, ale musím být realista. Musím to brát, jak to je…
*
Když jsem se probudil, byl jsem v posteli sám. Opatrně jsem otevřel oči. Tom stál kousek ode mě a sbíral ze země naše oblečení, které jsme po bouřlivém příchodu všude rozházeli. Nechtěl jsem, aby věděl, že už jsem vzhůru; líbilo se mi ho pozorovat, co dělá, když si myslí, že je sám. Sebral právě své tričko, vlastně bych měl říct trička, protože nosí dvě na sobě. Vytáhl to spodní bílé, obě zmuchlal do koule a nacpal do tašky na špinavé prádlo. Když držel v ruce džíny, najednou se zarazil. Vzpomněl si zřejmě na to samé, co v tu chvíli napadlo i mě. To něco, co mu včera podstrčila ta nána před hotelem. Vytáhl papírek z kapsy, rozbalil ho a začetl se do něj. Srdce se mi rozbušilo. Nejradši bych mu ho vytrhl z ruky a rozcupoval na malinkaté kousíčky. Přes jeho tvář přelétl úsměv, ale zmuchlal ten papírek do kuličky a střelil ji směrem ke koši. Bylo mi jasné, že si zahraju na somráka a do toho koše se půjdu podívat, jen co se mi podaří Toma nějak odlákat.
„Dobré ráno,“ promluvil jsem a protáhl se, až mi kosti zapraskaly.
Překvapeně se otočil za zvukem mého hlasu. „Dobré ráno,“ odpověděl. Odložil džíny na křeslo a sedl si ke mně na postel. S úsměvem mě pohladil po tváři. „Jak se ti spalo?“
Opřel jsem se tváří do jeho dlaně a spokojeně zapředl. „Krásně.“
„Nic tě nebolí?“ zeptal se opatrně a nenápadně sklouzl pohledem k mému pozadí zakrytému tenkou dekou.
Trochu jsem se zavrtěl, abych si to ověřil. „Ani ne, je to dobrý,“ vrátil jsem mu úsměv. Vytáhl jsem se do sedu a nechal deku sklouznout dolů. Pohled, který věnoval mé jen částečně zakryté hvězdě, mi nemohl uniknout a naplnil mě strašně příjemným pocitem vědomí, že mé tělo na něj působí přinejmenším obdobně jako to jeho na mě. Posunul jsem se k němu o kousek blíž a zlehka přejel prsty po jeho hrudi. Jeho dech se nepatrně prohloubil; věděl jsem, že sleduje mé oči klouzající po jeho jemně modelovaném těle. Zdvihl jsem pohled k jeho očím, abych vzápětí sklouzl k těm úžasným heboučkým rtům. Bylo to neuvěřitelné…. zase jsem ho chtěl.
*
Ještě jednou jsem se ohlédl ke koupelnovým dveřím, abych se ujistil, že jsou pevně zavřené, i když šumění sprchy bylo důkazem více než přesvědčivým. Několika kroky jsem přešel k odpadkovému koši a trochu s ním zatřásl. Byla tam. Malá kulička bílého papíru ležela přímo na vrchu. Hbitě jsem ji vytáhl a strčil do kapsy. Posadil jsem se do křesla a se srdcem bušícím až v krku jsem čekal, až Tom přijde. Nechtěl jsem odejít bez rozloučení, rozhodně ne po tom, co mi to tak krásně udělal… hned po ránu. Jen při té vzpomínce na Tomova měkká ústa, horký jazyk a obratné ruce se ozvalo mravenčení v mých slabinách. Přehodil jsem si nohu přes nohu a s povzdechem se zabořil ještě hlouběji do měkkého polstrování. Stává se ze mě erotoman. Kde je konec Billovi, který dokázal hodiny a hodiny diskutovat o kráse opravdové lásky a fyzické prožitky pro něj neznamenaly naprosto nic? Nevím, pravdou je, že ten dřívější Bill o fyzické podobě lásky moc nevěděl a rozhodně netušil, co v něm dřímá. Jen to probudit… Napadlo mě, jestli to všechno bylo určené osudem. Možná kdybych se zamiloval už dřív, do nějaké prima holky, nikdy by k tomuhle mezi mnou a Tomem nedošlo. Dokázala by i ona ve mně probudit to samé, co dokázal Tom? Je to jen záležitost nás dvou nebo byl prostě jen v potřebnou dobu na potřebném místě? Nevím, prostě nevím…
*
(Tom)
Celou dobu, co jsem stál pod sprchou, jsem myslel na Billa. Pouhé tři dny stačily, aby se z něj stal někdo úplně jiný. On je sopka, ukrytá pod maskou nevinnosti… a já jsem ten, kdo ten oheň uvnitř hořící ještě víc rozdmýchává. Je to úžasnej pocit, že tenhle kluk, o kterým sní holky z celýho světa – moment, to není přesný – o kterým sní ten zbytek holek z celýho světa, kterej nesní o mně, sám jsem se nahlas zasmál nad tou formulací, že tenhle člověk chce mě…
Přitom když se mě zeptal, co bude dál… nedokázal jsem mu na to odpovědět. To, co jsem řekl, je sice v zásadě pravda, ale rozhodně to nevystihuje podstatu toho, co cítím, když jsme spolu. Neumím to pojmenovat… nechci to umět pojmenovat? Záleží na tom?
*
Překvapilo mě, že ještě sedí v pokoji a čeká na mě. „Myslel jsem, že už jsi šel k sobě,“ řekl jsem nahlas a přitáhl si vlhký ručník víc k tělu.
S úsměvem si mě prohlížel. „Chtěl jsem se rozloučit.“ Vstal a pár kroky přešel pokoj. Objal mě kolem pasu a přitiskl se ke mně celým tělem. Spokojeně se zavrtěl, když jsem mu položil ruce na záda. Lehce se otřel o mou mokrou tvář. „Děkuju, Tome,“ zašeptal a oči mu tak krásně svítily. „Děkuju, žes moji důvěru nezklamal.“ Sklopil oči někam mezi nás. „Jsem rád, že se to stalo,“ dodal.
Zdálo se mi to nebo se fakt červenal? Po tom, co jsem s ním v posledních hodinách zažil, se mi ani nechce věřit, že by to ještě uměl. Jeho slova mě přesto zahřála u srdce. „To já bych ti měl poděkovat, žes mi to dovolil,“ řekl jsem se staženým krkem. Tohle tu nemělo co dělat, nepatřilo to sem. My přece jenom zaháníme naši samotu…
Přitiskl jsem rty na jeho čelo a jemně ho odstrčil. „Měl bys jít k sobě, je už dost hodin, někdo by tě mohl hledat.“
Párkrát zamrkal. Překvapeně se mi podíval do očí. Vydržel jsem ten pohled. Přidržoval jsem si bílý ručník a snažil se tvářit klidně a rozhodně, starší rozumný bratr… Jen pokýval hlavou. S rukama svěšenýma podél boků a hlavou někde hluboko mezi rameny se vydal směrem ke dveřím. Když položil ruku na kliku, ještě se naposledy ke mně otočil. Sledoval jsem ho se staženým krkem. Toužil jsem po tom, aby se vrátil, aby mě znovu objal a já mohl zabořit hlavu do jeho jemných vlasů… na druhou stranu mi bylo jasné, že tahle má přání jsou prostě nepřípustná. Do našeho vztahu nepatří. Stiskl jsem zuby pevně k sobě.
Jen se křečovitě usmál a odešel.
Změnilo by se něco, kdyby se byl vrátil? Je marné nad tím uvažovat, protože on to neudělal.
*
(Bill)
Stál jsem za dveřmi Tomova pokoje a doufal jsem, že mě zavolá zpátky. Že se najednou rozrazí dveře a on mě vtáhne zpátky, do své náruče, do bezpečí… Setřel jsem slzu, která mi mimoděk sklouzla po tváři. Jsem fakt nenapravitelnej romantik.
S povzdechem jsem za sebou zaklapl dveře mého pokoje. Unaveně jsem se natáhl na postel a zadíval se na strop. Napadlo mě, že tak to vlastně všechno začalo. Sledováním polystyrenových desek na stropě. Je to tak absurdní. Hystericky jsem se musel zasmát.
Vrazil jsem ruce do kapes a nahmátl papírovou kuličku. Vytáhl jsem ji na světlo a rozbalil. Černou propiskou psaná slova: Nevím, jak dlouho tady budete… já jsem tu ještě dva dny. Mohli bychom si dát repete. Jill. PS: kdybys náhodou už neměl moje číslo, tady je ….
Jestli to dobře chápu, Tom tu holku zná a zřejmě s ní i spal. Srdce se mi rozbuší a adrenalin exploduje v mých nadledvinách. Přitisknu si dlaně na tepající spánky. Je mi zle. Točí se mi hlava a žaludek se obrací naruby. Vztekle bouchnu pěstí do deky, na které ležím… neznám horší pocit, než je bezmoc. Asi umřu. Co jsem to tuhle říkal? Možná jsem slavný a obdivovaný Bill Kaulitz, ale taky jsem nešťastný… to především.
autor: Michelle M.
a sakra.. 🙂
hej … to jako ne ! tohle je nepřípustný…jako nic nebude…jadiný c povoluju je pokráčko a jinak jako žádná Jill….vůbec! jinak e to nádhrný 🙂
Rychle další dílečeeeeeeek___O:-)
SAKRA!!!! v tom nejnapínavějším to takhle nemilosrdně useknout????!!!! dyď to je tak na infarkt!!!!! aaaaaa prosím dáááál!!!!!!!
Michelle! ty mě jednou utrápíš… jak to můžeš takhle useknout? mám tu slečnu ve snech honit a pokoušet se jí useknout hlavu pro Billovo štěstí? ;)) víš, že bych to klidně udělala, hlavně aby ti dva byli spolu a měli klid. nemůžu se dočkat dalšího dílu, i když je pravda, že rozhodně nebudu čekat dlouho, naštěstí píšeš rychle – stejně jako PnD…x)) víš, jak miluju tvoje povídky ;))
Souhlas s andryys. Jak si to představuješ? KRUCINÁL!!!
na to, že jsem vždy (asi první dvě sekundy) nešťastná, že je tu, na mé čtecí poměry (no jo, dyslektik :/:D), moc dlouhý díl, tím více mě ten díl vždy dostane.. už je otřepané psát, že je to naprosto úžasné, to Ti samotné musí být s každým dílem jasné 😉 ..a konečně k ději – doufám, že Toma ani nenapadne za ní jít!? věřím mu!!! v opačném případě by mě – a je možné že i Billa :p – asi trefilo! ..a jinak očekávám další díl co nejdříve! 🙂
Oou to nebude dobrý.
Ale povídka se mi líbí, dává jí to takový ten šmrnc. Přece musí být nějaký uzel, na kterém rozuzlení se bude poctivě a velmi pomalu pracovat. Tak… co bude dál? xD
bože co to je za kurvu?
ty vole to sou zmatky, ježiš honem dál 🙂
chudak bill
Tak a je to tady ..Jestli se ti dva rozhádají..Tyhle pasáže povídek jsou nejhorší , protože člověk se může prokousat stolem , jen aby už konečně něaký ten další dílek přibyl 😀
Kéž by se zvedl a šel za ním .No jo , to by nesměl být Tom.Áchych..
Jdu kousat stůl.
Myslím , že ani nemusím zmińovat , jak moc krásný byl tenhle díl 🙂
A že s Billem soucítím, a na Toma se zle koukám.
Smutný, smutný,…
Achjo, zase sem to přečetla na jeden zátah, úplně sem to hltala.
Se zase budu dlouho těšit na další díl xD No, můžu si za to sama xD
Klidně je piš delší, mě to vadit nebude xD
tak malá , a už tak drzá xD počuvaj , hned dalej ! hned! ♥
Oh no!!xD…. Tohle nemůžeš Billovi udělat. Chudák se nám pomalu zaláskoval a teď se bude trápit. Tomovi reakce mě ani nepřekvapujou, čekala jsem, že začně přemýšlet nad tím, co k němu cítí a bude se to snažit potlačit, ale doufám, že se tomu poddá;)..Jinak mi vrtá hlavou jestli s tou slečnou ,,spal" za tu dobu, co jsou v tomhle města a tomhle hotelu během právě probíhající tour nebo už třeba někdy dřív..před rokem…na to sem zvědavá… Věřím, že Tom by ho nepodvedl, když to teďka mezi sebou mají takový pěkný a všechno se to pomalu rozvíjí:) No necháme se překvapit, hlavně je moc dlouho netrap, Michelle!;)
*šrotuje jí to v hlavě* …
¨Ha !!! U ž jsem pochopila hlavní zápletku 😀 , Michelle … ach ty moje múzo , doufám že ta ( hnusná XD ) Jill s Tomem žádný "repete" mit nebude 🙂
huh.. pěkný.. tak šup další dílek!!!
ha….a teĎ jsem napnutá, a asi mě zabije čekat až do pátku…ty mě cheš mít na vědomí, že jo!mno jen to přiznej, jinak bys to tak neusekávala:Dale skvělý dílek jako vždy…
a jéje.. teď to je napínaví.. začíná to bejt fakt hustý.. 🙂
ouuu…dobrééé !!! dál dál je to fantastický !
Tohle neee:(Michelle proč mě tak trápíš?:(já nechci,aby byl Billík neštastnej:(
Krásný :))) Celou dobu se v tom míchá vášeň, erotika a nejistota, ale teď tam přibyla spousta napětí… doufám, že Jill je jen dobrá kytaristka a chce si s Tomem pocvičit na hudební nástroje… ale to jsem asi hodně naivní, že? 😀
No jo, no. On si prostě nemůže jenom užívat skvělýho sexu s bráškou, on musí nutně vědět, co má na tom zatraceným papírku. Pak je z toho smutnej a nešťastnej. Copak nevidí, jak ho má Tom rád? Ach jo… vždť viděl, že to Tom hned zmuchlal a zahodil. Ale neeeee… žárlivka jeden. 🙂 Tak… jsem to musela napsat, abych to dostala ven. :o) Michelle, ty to komplikuješ, já to cejtím, něco se bude dít a já se bojim :o) Já chci, aby se měli rádi… já chci lááááááásku, ne žádnou blbou Jill. A když já něco chci, tak to taky dostanu :o) Že bude láska, slib mi tooooooooo. Aspoň v posledních dvou větách :D:D I když… podle toho, kde tě to napadlo, bůhví co to bude za věty. :D:D Hlavně že mi rozumíš, ostatním to může bejt jedno :D:D Tak piš, už chci další díííííííl. Nervní J. <3
Jó , neříkala jsem to.Díra ve stole se rozšiřuje , tendle díl znám i po zpátku a nervy už dávno odpochodovali..Vrau , každou cuchtili, která se k Tomovi přiblíží , jsem odhodlaná rafnout do zadku a posléze prohodit futrama.*Vidíte všichni ten zlej pohled , že ano?!*
😀 prostě úžasná povídka
náká kráva se od toho vpletla pi** jedna!
Ach boze, to bylo tak dojemny jak mu ukapla slza,tady se zase potvrzuje co rikal… Nema rad sex bez lasky. Ja jsem na nervy, Tome, vzdyt ho milujes!
Chudak malej,ono se to spravy neboj.
Snad s ní Tom nechce spát, když to vyhodil do koše… =) Už jsou do sebe zamilovaní, je to jasný <3 tak romantické… ať už si to přiznaj =) 😀