Proč mě nikdo nemá rád 3.

„No, Bille, tohle se mi ani trochu nelíbí…“ řekla trochu vyděšeným hlasem Amanda a podívala se na Billa s váhavým pohledem.
„Ale Amando… slíbila si mi, že mi pomůžeš… Jsi jediná, která má možnost tyhle věci sehnat. Tvůj táta tam přece pracuje. Nebude ti dělat problém to nějak sehnat, ne?“ koukl na ni Bill svým pohledem ´smutnej Billík´.
„Jo, to je pravda, ale… Co když na to někdo přijde? Víš, jakej z toho bude průšvih?!“ Bill se zamyslel.
„Nikdo na to nepřijde, pokud to nikomu neřekneš. Věřím ti, nikomu bys to neřekla, že ne?“ Bill se na Amandu podíval zkoumavým pohledem, jako by se bál, že teď ho Amanda zradí a nepomůže mu a ještě všechny Billovy plány prozradí…
„Ne…“ odpověděla tiše, ale jistě Amanda. Bill se jen spokojeně usmál.
„Tak fajn…“ Amanda se mu zadívala do očí. Bill udělal to samé… Jak ráda se Amanda topila v jeho nádherných očích, které připomínaly čokoládu, ve kterých se mísila nevinnost a zároveň vášeň. Proč se jen bála říct, že ho miluje? Proč? Rychle se zadívala jinam a prudce vstala.
„Promiň, Bille, už musim jít. Ty věci by mohly být hotový tak do měsíce.“ Bill se na ni zkoumavě podíval.

„Jsi v pořádku? V poslední době jsi… taková… jiná. Nechceš mi něco říct?“ ptal se jí Bill.
„Ne… já jsem v pohodě… Tak zase zítra… Ahoj…“ řekla Amanda a utíkala ze školy domů. Bill zůstal sedět sám v poloprázdné jídelně. Zamyslel se… Proč je Amanda teď taková? Trápí ji něco? Kdyby ji něco trápilo ví, že se mu přece může svěřit. Bill stále přemýšlel. Amanda nebyla obyčejná holka. Byla tajemná. Když se na ni Bill podíval, nedokázal ani po těch letech dlouhého přátelství s přesností říct, na co Amanda myslí, nebo jak se cítí. Byla prostě tajemná. Po chvíli se zvedl a šel pomalým krokem domů. Hned zalezl do svého pokoje a přemýšlel nad svým plánem. Z krabice, kterou měl pečlivě schovanou mezi postelí a topením, vytáhl malou pokladničku, ve které si už dlouho střádal peníze na svůj plán. Otevřel ji. Moc peněz tam sice nebylo, ale co taky mohl sehnat z brigád a jiných prací.

„Haló? To jsi ty, Amando? Jo? Máš ty věci? Okej… tak za chvilku u řeky… Ahoj.“ Bill se rychle převlékl a běžel k řece, kde na něj čekala Amanda. Byla smutná.
„Ahoj, promiň, dřív jsem to nestihl…“ omlouval se Bill a ještě zrychleně dýchal.
„To je v poho…“ řekla Amanda a dívala se na Billa.
„Máš ty věci?“ zeptal se jí po chvíli.
„Jo… jasně…“ Amanda z tašky vytáhla velké složky. „Máš tam všechno, co jsi chtěl: občanku, pas, rodný list… prostě vše a je to na jméno Sebastian Richter…“ podívala se na Billa. Ten si vzal složky a díval se na dokumenty ´o něm´.
„Jo… dobře… díky, Amando…“ řekl Bill. „Moje doklady na jméno Bill Kaulitz jsem nechal ve škole ve skříňce… Vem je a spal je… Žádnej Bill Kaulitz už neexistuje…“ Povzdechl si… Amanda se ale pousmála.
„Ne… nevidíme se naposled, Bille…“ Bill ji opět nechápal. Pořád je taková tajemná… Jen se na ni pousmál. Nechtěl to dál řešit.
„Díky, Amando… za všechno…“ Amanda se neudržela…
„Už běž…“ Bill ji naposledy objal a odešel. Amanda si sedla k řece. Povzdechla si. Její jediný kamarád ji opustil… Ach Bill… Vlastně… žádný Bill už neexistuje… Zní to směšně. Kdyby jí to někdo říkal, nevěřila by mu… Její kamarád teď bude někde na druhý straně zeměkoule a nikdo nebude znát Billa Kaulitze. Naopak, místo něj se na svět dostane stejně starý a stejně pohledný Sebastian Richter. Musela se pousmát. Je tohle vůbec možné? Hned druhý den ve škole otevřela Billovu skříňku. Jeho osobní věci a doklady ale nespálila. Tušila, že se někdy vrátí… věřila v to… Schovala si je… Mezitím se Bill motal na letišti, než našel svoje letadlo. Po cestě letadlem do Anglie si vybavoval svoje dětství. Každá jeho vzpomínka souvisela s Tomem. Konečně dorazil na místo. V nové rodině, která naivně věřila, že Bill je sirotek, jehož rodiče zemřeli při autonehodě, si zvykl celkem brzo, ale na Toma, mamku a Amandu myslel pořád. Vše bylo při starém dokud…

„Sebastiane? Zlatíčko, pojď na chvíli dolů…“ křičela maminka na svého ´Sebastiána´. Ten hned seběhl dolů. To, co mu rodiče řekli, mu vyrazilo dech. „Já vím, zlatíčko, ale bude to jen na pár týdnů…“ utěšovala maminka ´Sebastiána´. Chtějí ho poslat k nějakým jejich příbuzným do Německa. Nechtěl se tam vrátit… nechtěl oživit ty krásné, ale i ošklivé vzpomínky. „No tak..Je to dobrá rodina a má jen jednu dceru… no tak…“ chlapsky ho povzbuzoval ´táta´. Jaký šok to byl pro ´Sebastiána´, když se dozvěděl, že příbuzní z Německa, ke kterým má odjet, jsou rodiče Amandy. Už věděl, proč si byla Amanda jistá, že ho ještě uvidí…

autor: Anett483
betaread: Janule