autor: Michelle M.
(Tom)
Vyběhl jsem z tý pizzerky jako kulovej blesk. Musel jsem pryč. Nemohl jsem tam zůstat a tvářit se před klukama, že se nic nestalo. Všechno uvnitř mě se svíralo a mně se chtělo křičet, mlátit kolem sebe, prostě to ze sebe dostat pryč… Zachumlal jsem se do mikiny, ale spíš jenom tak ze zvyku, protože jsem vůbec nevnímal, jestli je horko nebo zima. Vrátil jsem se zpátky na náměstí k tomu kinu, kde to všechno začalo. Znechuceně jsem si odfrknul. Nejradši bych z tohohle pitomýho města vypadl hned a ne až ráno. Vztek se mnou lomcoval a já to potřeboval vybít. Napadlo mě, že bych si možná mohl zajít ještě někam na panáčka. ´Jo, to není špatnej nápad,´ ohodnotil jsem sám sebe uznale.
Zastavil jsem se, abych se rozhlédl kolem sebe, jestli neuvidím nějakou vývěsku baru nebo hospody.
„To snad není možný!“ ozvalo se najednou hrozně blízko.
Otočil jsem se po tom hlase.
„Tome,“ vydechla překvapeně a než jsem se nadál, už mi visela kolem krku.
„Jill, ahoj,“ řekl jsem zaraženě. „Dlouho jsme se neviděli. Co tady děláš?“
Usmála se a odstoupila ode mě o krok. „Byla jsem v kině a jdu domů. Jsem tu na návštěvě u tety. To víš, váš koncert jsem si nemohla nechat ujít.“ Spiklenecky na mě mrkla. „A kde máš zbytek? Jak to, že se tu potuluješ sám a bez ochranky?“
„No…“ honem jsem uvažoval, co říct, „kluci šli do kina a já jdu–„
„Nechceš si ještě někam zajít? Jenom na chvilku?“ přerušila mě nedočkavě.
Pokrčil jsem rameny. „Ale jo, proč ne.“
„Tak třeba támhle,“ chytla mě za ruku a už mě táhla do nějaké jiné ulice ústící na náměstí. Dobře jsem si všiml, že moji ruku už nepustila, ale dělalo mi to dobře. Její zájem mi dělal dobře. ´Ona by určitě nezvala nikoho třetího, aby šel s námi, když bych ji někam pozval,´ pomyslel jsem si ublíženě. Nevědomky jsem její prsty sevřel o něco pevněji. Zřejmě si to vyložila po svém, bylo mi to jedno. Chtěl jsem zapomenout, být sám sebou… jako vždycky. Komplikace do mého života nepatří.
Padla jedna sklenička, druhá, třetí a pak jsem to přestal počítat. Všechno kolem mě se zahalilo do jakési mlhy, která zastřela i moje uvažování. ´Nepotřebuju tě, Bille,´ pomyslel jsem si škodolibě těsně před tím, než jsem se s ní začal líbat. Byla dychtivá a odvážná, přesně taková, jakou jsem si ji pamatoval. Vyznala se. Věděla co udělat, abych byl spokojený… abych ji chtěl. A já ji chtěl. Vzal jsem si ji v přítmí jednoho průjezdu, ve tmě, v zimě. Nezáleželo na tom. Byl to jen sex. Hrubě omítnutá zeď rozdírala její kůži, ale mně to bylo jedno. Potřeboval jsem zapomenout…
*
Vypadnul jsem z taxíku před hotelem a zničeně se dovlekl na pokoj. Neměl jsem sílu se ani svléknout. Ležel jsem na posteli, oči zakryté rukou… marně jsem čekal na ten pocit, který se dřív vždycky dostavil. Moje tělo sice bylo unavené, ale ten pocit absolutního uspokojení, který jsem poznal s ním, se k tomu nedal přirovnat ani v nejmenším. Byl jsem zmatený a znechucený. Nerozuměl jsem tomu, sex mě přece vždycky dokázal vytáhnout ze všech depresí a melancholických nálad. A najednou to bylo jiné…
Ještě vleže jsem si začal rozepínat kalhoty. Celý rozlámaný jsem se vyhrabal z postele a svléknul se. Nahý jsem zamířil do koupelny. Když jsem se uviděl v zrcadle, zarazil jsem se. Moje vlastní ztrhaná a unavená tvář se na mě dívala, vyhaslé oči zapadlé v šedivých kruzích… dlaněmi jsem přejel po svém těle. Najednou jsem strašně zatoužil po Billovi. Potřeboval jsem, aby mě sevřel v náruči a já se k němu mohl přitisknout. Jenom tak… cítit, že žije, že je v pořádku… ležet vedle něj a poslouchat, jak pravidelně dýchá. Hladit jeho černé hebké vlasy…
Bille!
*
(Bill)
Film jsem nevnímal, vůbec nevím, na co jsem to dvě hodiny koukal. Pořád jsem musel myslet na to, že teď jsem tu mohl sedět vedle Toma; určitě by seděl rozvalenej, tak jak to on umí, jeho koleno by se určitě dotýkalo toho mého a možná bych si troufl i vsunout prsty opatrně do jeho teplé dlaně. On by mě hladil palcem po hřbetu ruky a já bych byl v sedmém nebi a těšil bych se na pokračování, které by nás určitě později v noci čekalo.
Koukal jsem na plátno a z očí mi tekly slzy. Jedna za druhou. Bylo mi jedno, jestli mě někdo vidí nebo ne. Byl jsem tak strašně nešťastnej.
Konečně moje utrpení ve formě dvouhodinového filmu skončilo a my vyšli ven. Saki už na nás čekal s autem, jak jsme byli domluvení.
„Kde je Tom?“ začal hned pátrat.
„Pohádali se s Billem a šel napřed,“ zestručnil Georg mou dnešní večerní tragédii do jediné věty.
„Zbláznili jste se?“ vykřikl Saki. „To jste ho nechali jít samotnýho večer v cizím městě? A ještě k tomu po hádce s Billem?“
S úlevou jsem zaznamenal, že jeho výtky letí spíš na hlavu Georga a Gustava. Asi viděl můj zničený výraz a nebral mě jako rovnocenného partnera do hádky, vůbec jsem neměl sílu se bránit.
„Víte sami nejlíp, jak umí bejt impulzivní, když se ti dva pohádají.“ Jeho pohled zabloudil ke mně. Oči se mu tak hněvivě leskly za skly dioptrických brýlí. „Jak je to dlouho?“ Tahle otázka bezpochyby patřila mně.
„Skoro tři hodiny,“ zamumlal jsem a unaveně na něj upřel skelný pohled.
„Nezkoušeli jste mu volat?“ rozhlédl se po nás.
Nikoho to ani nenapadlo. Saki vytáhl mobil a vytočil jeho číslo. Téměř okamžitě telefon típnul. „Má ho vypnutej,“ řekl ustaraně. „Tak nasedat. Jedeme do hotelu a jestli tam nebude, tak si mě nepřejte,“ dodal varovně.
Něco z jeho obav se přeneslo i na mě. Až do teď mě vlastně nenapadlo, že by se mu mohlo něco stát. Tom byl pro mě ztělesněním síly a odvahy, vždycky si uměl se vším poradit… nebyl důvod se o něj bát.
Cestou do hotelu jsem si rozškrábal kůži kolem nehtu na ukazováčku úplně do krve. Moji melancholii a depresi vystřídal strach. Cítil jsem, že i ostatní poplašeně mlčí. S napětím jsme čekali, jestli tam Tom bude.
Konečně. Proběhl jsem hotelovou halou a netrpělivě běžel k recepci. Když jsem viděl, že klíč od jeho pokoje chybí a recepční mi s úsměvem potvrdila, že můj bratr se zhruba před půl hodinou vrátil, spadl mi ze srdce obrovský balvan. Ta euforie z toho, že je v pořádku a Sakiho sýčkování se nevyplnilo, úplně vytěsnily z mé hlavy otázku, kde byl ty zbývající dvě a půl hodiny.
*
Uviděl jsem ho až na snídani. Seděl u stolu, pobledlý, nevyspalý, ale byl tam. Ať jsme si předchozí večer řekli cokoli, věřil jsem, že se to spraví. Tom se na mě nikdy nedokázal zlobit dlouho, i když jsem mu už jako malej prováděl nejrůznější kousky… ne, neuměl to.
„Ahoj, máš tu místo?“ pozdravil jsem ho s úsměvem.
Mlčky přikývl a ukousl si kousek rohlíku.
„Ještě se zlobíš?“ zeptal jsem se tiše. Opatrně jsem se rozhlídl, jestli nás nikdo nemůže slyšet. „Promiň mi to, Tome.“
Tak nečitelně se na mě díval, než konečně promluvil. „Ne, nezlobím se na tebe.“
Šťastnej úsměv roztáhl moji tvář doširoka. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se ho dotknout. Jemně jsem ukazováčkem pohladil jeho ruku, která držela hrneček s čajem.
„Děkuju,“ zašeptal jsem, „vynahradím ti to,“ dodal jsem s mnohoznačným příslibem.
*
(Tom)
Díval jsem se do jeho rozzářené tváře a přál si, abych celý včerejší večer uměl vymazat z paměti. Hlavně z mé. Cítil jsem se provinile za to, co jsem udělal… i když jsem vlastně nemusel. Nic jsme si neslíbili. Kdyby se on rozhodl udělat to samé a nepokračovat v našem podivném vztahu, nemohl bych s tím dělat vůbec nic. Měl by na to právo. Mnohem silněji než krátký živočišný sex s Jill mě však trápila jiná věc. Trápily mě mé pocity, které na mě dolehly později… když už jsem byl zpátky v hotelu, sám, unavený… a nešťastný.
Byl tak krásný, jeho oči se na mě smály a já věděl, že se strašně těší, až spolu budeme zase sami. Jeho probuzená vášeň byla něco zničujícího a já už si byl jistý, že s nikým jiným nemůžu zažít nic podobného. On byl stvořený pro mě. Měl být navždycky můj… alespoň v mých představách. Teď už to vím.
*
Celý den proběhl vlastně úplně normálně. Georg a Gustav si přestěhovali věci do nového tourbusu a my s Billem se rozhodli jim ho pomoct zabydlet. Skoro celé odpoledne jsme byli u nich a zkoumali, čím se odlišuje od toho původního. O moc jiný nebyl. Možná malinko prostornější v části, kde se spí, ale to jsme já ani Bill nepotřebovali.
Všechno se zdálo být v pohodě. Bill se hodně smál, byl uvolněný a jen já věděl, že se určitě nemůže dočkat, až spolu budeme sami. Viděl jsem mu to na očích a občasné nenápadné doteky, které si dovolil, když měl pocit, že se nikdo nedívá, mé domněnky jen potvrzovaly.
Toužil jsem po něm pořád stejně silně, ale bál jsem se, že mi na něm záleží až příliš… prostě jsem se bál.
Večeři jsme nakoupili u Mecka, odtáhli jsme si plný ruce balíčků a pohárků do autobusu a s chutí se do toho pustili. Chvíli jsme ještě koukali u kluků na dývko, ale moc jsme se nesoustředili. Aspoň já ne. Seděl jsem vedle Billa a víc než děj jsem si uvědomoval, že hrozně krásně voní, jeho ruce, kterými objímal svá kolena, nevydržely ani chvíli v klidu a já je úplně cítil, jak bloudí po mém těle… Bylo mi děsné vedro a když se ke mně Bill naklonil a zašeptal mi do ucha to, co mi zašeptal, bylo mi ještě hůř. Upřeně jsem hypnotizoval obrazovku, snažil se nevnímat, že můj malý přítel se hlásí o pozornost, a nemyslet na ta smyslně pronesená slova: „Víš, co bych s tebou teď nejradši dělal?“ Prostá otázka, ale pro moji fantazii ta nejhříšnější, jaká může být. Stačilo mi, že jsem s naprostou jistotou věděl, co bych s ním chtěl dělat já. Na pár okamžiků jsem zavřel oči, protože představa jeho nahého těla propleteného s tím mým byla moc silná… Najednou jsem ucítil jeho ruku opatrně se dotýkající mého boku. Úplně jsem ztuhnul. Zbláznil se? Tady? Před klukama? Jeho hbité prsty jenom poodhrnuly moje dlouhé tričko a vklouzly pod něj. Jemně hladil rozpálenou kůži na mém břiše. Otočil jsem se po něm, ale tvářil se naprosto nezúčastněně a pořád sledoval obrazovku. Přikryl jsem jeho ruku svou dlaní. Chtěl jsem zastavit ten příjemný pocit, který s ní přicházel, ale to bylo ještě horší. Vystrčil drápky a začal mě škrábat. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl. Stiskl jsem zuby své rty a zamračil se. V tu chvíli kluci vybuchli smíchy. No jasně, prošvihnul jsem jednu z mála vtipných scén ve filmu a teď jsem vypadal jako naprostej idiot. Všichni se smějou a já se mračím a koušu se do pusy. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Zatím. Prudce jsem odstrčil Billovu ruku a posadil se se zkříženýma nohama. Předklonil jsem se, abych líp viděl na obrazovku. Musel jsem ho dostat ze svého zorného pole. Jenomže to by nemohl bejt Bill, provokatér. Sklouzl do jakéhosi pololehu a než jsem se nadál, už jeho ruka putovala na moje bedra. Ukazováčkem mi vklouzl pod boxerky a rozhodně zajel mezi půlky mého zadku. Panebože! Teď už jsem nestihl zadusit překvapené vyjeknutí.
„Co blbnete?“ zabručel Georg a nerudně na nás kouknul. Ten černovlasej ďábel vedle mě se rázem tvářil jak největší andílek pod sluncem.
„Netuším, co Tom blbne,“ pokrčil rameny a jeho oči se škádlivě zaleskly, když se střetly s mým pohledem.
Vstal jsem a zamířil ke koupelně. Musel jsem si trošku opláchnout obličej, jestli jsem chtěl zbytek filmu dožít ve zdraví. Ušel jsem asi tři kroky, když se Bill vymrštil. „Jdu se napít,“ prohlásil.
Slyšel jsem jeho kroky za sebou. Samozřejmě se nezastavil v kuchyni, ale došel za mnou až do chodbičky. Rezignovaně jsem se zastavil a opřel zády o dveře od koupelny. Nemělo cenu před ním utíkat. Zůstal stát asi krok ode mě, na tváři snad ten nejvíc sexy výraz, jaký jsem u něj zatím viděl. Můj dech se znatelně prohloubil. Dívali jsme se na sebe a oba si uvědomovali ten těžký vzduch, který nás obklopoval. Opřel se rukou vedle mé hlavy a s pohledem upřeným do mých očí se přitiskl k mým rtům. Zatmělo se mi před očima. Jeho jazyk nekompromisně vklouzl do mých úst, zkoumavě se zavrtěl a provokativně se začal pohybovat proti mému. Vybízel mě k té nejšílenější hře. Naprosto jistým pohybem mi zároveň druhou rukou vklouzl pod kalhoty a stiskl můj vzrušený klín. Můj tichý výkřik zanikl v jeho ústech.
Odtáhl se ode mě. Tváře měl červené a prudce oddechoval.
„To je teprve začátek,“ zašeptal a já mohl sledovat jen jeho záda v červeném tričku, jak se vrací zpátky ke klukům.
autor: Michelle M.
uf, úplně se mi ulevilo že už jsou zase usmíření:)
achhh jo Tome, to toho sveho juniora neudrzis v kalhotach ani 2 hodinky???:((( jsem sklamana
aaaaaaaaaaaaaaaw klásnýýýýýýýýýýýýýýý
dááál—-rposí dááál…to je uzasný ja chci další díl!
užasný:)..Tom mě zklamalxD..myslela se, že tu Jill si odpustí, ale popravdě sem to čekala, no doufám, že se to Bllouš nedozví, i když ten má teďka hlavu plnou uplně něčeho jinýhoxD
UMŘUUU!
Tomééé 🙁 já sem myslela že když máš rád Billdu tak že tu Jill necháš bejt :(………no nic……rychle dáááááááááááál
Dokonalééééé,já už fakt newím co napsat…prostěěě dokonalosttt
to je sqelýýý,,, rychle daaaaaaaaaaal
teda ten Bill je nenechavej.. :)..každopádně jsem zvědáva, co myslel tím:"to je teprve začátek." ..:)
úžasný.. .tak honem dál!!!
on ho podviedol ;( zly Tomisko chudacika boze som zvedava co bude robit ked sa to dozvie teda ak sa to dozvie
twe xD takto tam Toma nechať ! nedokončeného a …drzosť x) neprekonateľné , krása, bobmáá x) Si ďábel =D ♥
tyjo, sem uplně šťasná, že se usmířili, ale bojím se toho že se to Billi dozví, ale tak snad ne… a su zvědavá na další dilek, to bude teprve něco pro mě jestli bude ten černovlasej provokater pokračovat xD
Vůbec se Tomovi nedivím, že se svojí povahou do toho takhle blbě spadnul. Panáček k panáčkovi a je to v háji… Jill je chytrá, ví jak na něj, tak si holt odřela záda v průjezdu, ale hlavní je úplně něco jinýho… Tom konečně pochopil, co pro něj Bill znamená a to je důležitý. Jsem vlastně spokojená… takhle to vypadá, že žádná ženská už Toma Billovi nikdy nesebere :o) Máš to prostě skvěle vymyšlený, Michellko, těším se na to usmiřování, určitě to bude úžasný, jako celý Hotelový pokoj… zase jedna povídka, co se zapíše do historie twincestu… stejně jako její úžasná autorka. <3 J. :o)
já ti dám JIll!!! Tomane neseere mě ty kanče jeden…tam vojížděl Billa a ne nějakou Jill… nebo te kastnu tak si mě nepřej neboooooooooooo..:D:D
Michelle.. kotě…moc moc chvválím 🙂
mykerina: naprosto s tebou souhlasím XD t oještě bude napínaví jestli na to bill příde
Chudák Bill, doufám že bude mít Tom ještě nějaký výčitky a třeba mu to řekne. Aspoň by se to zamotalo. To s tou Jill bylo hnusný O_o xD
Rychle dáááál! Zas v tom nejlepším, sem úplně "nažhavená" na další xD
teda….krása…..jak se z Billa stala úplně sexuální mašina!nenechá chudáčka brášku ani chvilku vydechnout… xDDD jen mě zajímá,kdy si konečně Tom uvědomí,že se do Billal zamiloval……
aaach tag zacatek joooo….mno tag to teda bude jiizda woohooo..ale jako teda jestli se to Bill dozvi tak se pudu odstrelit a on nejspis taky 😀 ale to je mensi detail…:D tak rychle daaaal
*slintáááá*
to je ale provokater!
Teď jsem trochu zmatená, byla nebo nebyla to ta samá Jill, kterou zval Bill? Předtím se chovala normálně a úplně klidně… a najednou na Toma takhle vlítla.
Je pravda, že k něčemu to, že ses ní tom vyspal, bylo, uvědomil si, jak moc pro něj vlastně Bill znamená, ale moc po chuti mi to není. Tak nějak to tam visí, a i když si vlastně nic neslíbili, vadí mi to tam. Snad to ale bude dobré. Alespoň Billův provokatérský příslib odkazuje na to, že se máme na co těšit. :))
jeeej hm njn už je to tady, Tom prostě byl, je a zůstane děvkou…takhle zase Billa podvádí…njn, ale prostě to k tomu patří, už se pomalinku blížíme k tomu že si začínaj uvědomovat že se milujou….jupííí 😀 tak dál dááál
Zlatíčka moje, tolik… tolik mě těší, že se vám tahle povídka líbí a čtete ji a ještě mi to i napíšete 🙂 Ty vaše komentáře jsou fakt nejlepší odměna 🙂 Přešťastně se tu usmívám a čtu si je a říkám si, co asi tak budete říkat na další jejich osudy… jestli budete nadávat nebo naopak se vám to bude líbit. Nebuďte zklamaní z Toma, vždyť on je taky jenom člověk, i takovýhle věci se stávají 😉 on to prostě jen bere, jak to přichází. Zatím 🙂
Nebudu ale nic prozrazovat dopředu. Tak už jen říkám ´obrovské díky za vaše úžasný komenty´.
Zachovejte mi přízeň 🙂
Vaše M.
PS: Helushko, zřejmě jsi nečetla pozorně, což mě u tebe překvapuje 😉 Jill, která Tomovi podstrčila lísteček je shodná s Jill, se kterou měl ten krátký sexík a Jill, se kterou se seznámil Bill, se jen jmenovala shodně. 😉
Michelle M.: já se nemůžu ani vyjadřovat jak jsem z tého povídky nadšená a uchvácená, je sice pár vět, které mě trošku matou a nepřidávají na klidu, ale já doufám, že budeš rozumná a to co si myslím se nestane, asi jenom uvažuju více než je zdrávo….. ano, jak mě znáš, tak víš, že já jsem zásadně pro složité situace v povídce, ale HLAVNĚ pro dobrý konec, šťastný B a T:)))) Tak se k tomu přikláním…. nicméně tuhle povídku budu milovat, ať bude mít rozuzlení jakékoliv!!!!!
Tak jo výhružka s revolverem možná nezabrala , dobrá tedy .Jill odprásknu , zneškodním a zahrabu jinak a hlavně jinde.
Jen čekám, jak se to, co Tom provedl asi dozví Bill.Jsem připravene zneškodnit , pobýt , vyhubit…klidně půl evropy + pár států v americe.Jen ať prokrysta pána drží Jill hubu a odstup.
Moje nervy pochodují kolem mě a Já hladově zírám na obrazovku co čtvrt hodiny , opravdu se nemůžu dočkat pokračování.:)
Bill je ďábel , ano to všichni víme a Tom je od toho aby jej zkrotil , tak šup šup :D.
Žůžooo.. 😀 ten Bill se fakt nezdá.. takovej ďáblík.. :**
dablik cernovlasej xD je to strasne sladkyyyyy *IN LOVE*
Bilisek se nezda,ale je to pěknej čertik.