autor: Sari
betaread: Eleanot
betaread: Eleanot
Světlovlasý mladík se choulil v posteli a snažil se marně usnout. Nemohl vyhnat z hlavy právě strávené chvíle. Bylo to krásné, ale to skončilo. Ke všemu se navíc dozvěděli, že zdejší školu musí dodělat, pokud si chtějí najít zaměstnání a tím pádem peníze na byt. Jen myšlenka, že jednou budou zase spolu je držela při životě. Ano, sice už budou plnoletí, ale teta by se dokázala postarat o to, aby jim nikde práci nedali. Ona a její manžel. Měli tolik kontaktů a takový vliv, že by práci nedostali. V tom si byli Tom s Billem jistí. Nebylo žádné únikové cesty. Žádná záchrana…
Někdo otevřel dveře. Tom se posadil. Ve tmě rozeznal bratrovu postavu, ale nevěřil, že by ho sem sluhové pustili.
„Tome?“ zašeptal Bill.
„Tady jsem. Oni tě sem pustili?“ vyptával se Tom.
„Ne, jsou tu se mnou.“ Tom slyšel smutný podtón bratrova hlasu. Vstal z postele. Ze šuplíku vytáhl balíček peněz. Natáhl je před sluhy. „Nechte nás prosím na chvíli o samotě.“ Ti jen zavrtěli hlavou. Tom došel ke své mikině a vytáhl z ní další hromádku bankovek.
„Prosím. Víc už nemám.“ Upřeně se díval sluhovi do očí. „Nikdo se o tom nedozví.“ Ruku s penězi držel pořád napřáhnutou. Sluha si od něj po dlouhé chvíli váhání peníze vzal. „Ale až se bude vracet paní s pánem, okamžitě se vrátíte do svého pokoje.“ Pronesl ostrým hlasem sluha s pohledem zabodnutý v Billovi. Poté oba odešli.
„Tome, to jsi…“ začal Bill, ale bratr ho přerušil.
„Co Bille? Neměl, nebo nemusel? Myslíš, že se mi to nehnusí? Ale napadá tě nějaké jiné řešení?“ zvýšil hlas Tom.
„Asi ne…“ Bill sklopil zrak k zemi a v očích se mu objevily slzy.
Tom si pozdě uvědomil své chování. Vstal a opatrně Billa obejmul.
„Promiň. Ty za to nemůžeš. Neměl jsem na tebe křičet.“ Tom se rozplakal. Bill byl jediný, na koho nechtěl zvyšovat hlas nebo vybíjet si zlost.
Klesl na kolena. „Promiň, Bille. Já už nemůžu, už tohle dál nesnesu. Nechtěl jsem…“ A jeho hladkou tvář dál máčely slzy. Bylo tak snadné někomu, byť jen málo, ublížit.
„To je v pořádku, Tome,“ chytil jeho obličej Bill do dlaní. „Já ani sám nevím, jestli je tohle vlastně ještě život. Pro mě je to taky těžké… Nemůžu se tě ani dotknout, všichni nás sledují.“
Tom k němu zvedl své hnědé uplakané oči. Vzal Billa opatrně za bradu a políbil ho. Opět cítil jeho hladké plné rty. Lačně nasával onu jedinečnou vůni Billova těla. Už zase mohl. Tělem se mu šířil pocit štěstí. Vstal a pomohl Billovi na nohy. Strhl z bratra tričko a prohlížel si ho. Byl tak krásný!
„Tome, nedívej se přeci,“ zaúpěl Bill a přisál se na bratrovy rty. V jediném okamžiku se Tom ocitl bez trička a po těle mu přejížděly bratrovy nedočkavé rty. Bill jemně zatlačil Toma na postel a sedl si na něj. Rukama přejížděl po jeho hladké horké kůži, která tak křičela touhou po dalších polibcích a něžnostech.
Tom si sedl, opět si Billa přitáhl a věnoval mu další polibek. Nemohl se nabažit jeho dokonalých rtů a studené ozdobě v jeho jazyce. „Bille…“ vydechl Tom a dál pokračoval v líbání jeho krku a klíčních kostí. Černovlasý mladík objal nohama bratrův pas a pevně se k němu přitiskl. Měli k sobě zase tak blízko. Jedinečná a zakázaná chvíle.
Dveře se rozlétly. Na prahu se hrozivě tyčila teta. Bill se okamžitě od Toma odtrhl a schoval se za ním.
„Ty…“ vydechla nevěřícně a šokovaně zírala na Toma. „Ty ďáble! Ty bezbožný zmetku! Pelešíš se s vlastním bratrem!“ ječela celým domem. Tom byl v šoku, ale zanedlouho mu situace došla a vstal.
„A co má být? My nejsme tvoje děti a nikdy ani nebudeme. Tak nás nech na pokoji už pro jednou! Tys to věděla, ale schválně jsi nás trápila!“ V Tomovi narůstal vztek a následky mu byly jedno. Bill mezitím vstal, tiskl se k Tomovi a tiše poslouchal.
„Měla jsem tušení a chtěla jsem vás toho odnaučit! Tohle je odporné a nechutné. A já nedovolím, aby někdo tohle v mé rodině dělal.“ Teta přešla k tichému výhružnému hlasu.
„To teda ne. Tohle ti nedovolím, rozumíš? Nedovolím!“ ztišil hlas Tom a pevně svíral Billovu ruku. Vzduch v místnosti byl plný vteku.
„Budeš muset,“ řekla jen teta a do místnosti vešli sluhové. Popadli zmítajícího a kopajícího Billa a odváděli ho pryč. Tom nebyl schopný slova, jen nevěřícně zíral na scénu, která se před ním odehrávala. Byl jako divák, který nemůže pozměnit scénář filmu.
„Tome! Tome, udělej něco, Tome!“ křičel pořád dokola marně Bill.
Když se za ním pokoušel běžet, zatarasili mu cestu další sluhové. Přes ně se nemohl dostat.
„Bille,“ vydechl Tom, sesunul se na zem a plakal. Jeho tělo se otřásalo hlasitými vzlyky. Plakal, i když se světlo v pokoji zhaslo a všichni odešli. Proč to nevydrželi? Proč se tohle muselo stát? Za chvíli touhy a lásky zaplatili velmi tvrdý trest. Tom věděl, že Billa odvádějí do nějakého dětského domova, někam hodně daleko od něj. Věděl, že další den ho také někam pošlou. Ale bylo mu to jedno. Také věděl, že pokud svého bratra ještě někdy uvidí, bude to ještě za hodně dlouho. Za velmi, velmi dlouho.
autor: Sari
Z tetičky se klube čím dál tím větší bestie :-O Až tak dlouho to ale snad nebude, když je jim sedmnáct…
Všechno se seběhlo tak rychle, že ani nestačím vnímat :-O Kam je ta ošklivá paní zavleče? Jsem zvědavá… 😉
nee… proc jsou vsichni tak hnusni?…=(
ježíš, to nééééééééééééééééééééééééééééééé!!!! to nesmíííííí!!!!!!
úpa cítím, jak jeden bez druhého chřadne…….musí být spolu, ne od sebe!!!!!! žádný hnusný děcák…..se už třeba ani nepotkají……
Sari: je to výborná povídka, moc se mi líbí :)))) ale co dělají miláčkům, tak je na mě trochu moc psycho
dáááál
ježiši neeeee :´(
Do prdele… 🙁 Proč se to musí tak komplikovat? Chudáčci… 🙁 Ta teta je ale pííííííp… Zabte ji.. A rychle dál 😀
Janik: xD takové násilnické sklony.. jinak název "ošklivá paní" mě rozesmálo.xD
michi-amy: 🙁 nevím, co ti na to říct…jsou, ano jsou. ale já jsem hodná xD
ZoE: děkuju.. nerada bych aby to na tebe bylo moc, no ale to nejde..:X ale určitě se dočkáš lepších částí..;-)
Peťushka: a ještě to bude komplikované. Vy byste všechny záporný postavy zabíjely, to by z tý povídky byla šťastná telenovela se sladkejma řečičkama..xD
Vrau pokoušu tetičku :E
No tak třeba utečou 🙁
Ať jsou spolu :-*
Sari: A to mi jde xD Telenovely 4-ever 😀