Největší z nálezů a ztrát 3.

autor: Geneimnis
betaread: Helushka
………:::::::::: Bill ::::::::…….
„Tome, kam se sakra ženeš! Póóčkej na mě!“ volal jsem za svým bratrem, který uháněl někam pryč.
„Recepšn,“ odvětil jednoduše a mně to došlo. Našel to! No jo, jsme jedna krev, musím to uznat.
„Hélú! Já jsém Tóm, znáš mňé, paní? Já hrájů gytáré, znáš paní?“ zešikmil si oči a předváděl, jak drží v rukách svojí elektrárnu. Přicupital jsem k němu a šťouchl ho do břicha.
„Tak ty smíš improvizovat a já ne?“ vyplázl jsem na něj jazyk a spustil na tu minipaní svojí téměř dokonalou a skoro zvučnou angličtinou. Nakonec jsme se rukama domluvili, kudy ven z haly, kde jsou záchody, a dokonce jsme se tak zakecali, že mi nabízela nějaký ting ťang bonbóny. Chtěl jsem si je vzít, ale Tom mě varovně odstrčil se slovy, že nám za chvíli přijede taxi, a vyslechl jsem si pár nadávek, varování a upomenutí, že od cizích lidí si žádný drogy a už vůbec bonbóny brát nemám ani já, ani on.
„Ano, mami, neboj. Hele, fakt pro nás přijede taxi?“ podíval jsem se nedočkavě na bratra, protože bych se docela rád ubytoval. Sice jsem se původně chtěl podívat na Manhattan, ale nějaký Tokijský mrakodrapy taky nebudou patřit mezi nejhorší.

„Nepřijede. Jestli teda nějaký nezavoláš, víš? Jenomže s tvojí angličtinou a naší společnou japonštinou se asi nedovoláme. Takže budeme muset jet metrem, ‚emhádéčkém‘ nebo jestli tady mají něco podobného, co jezdí po městě. Najdeme si nějaký pěkný, útulný hotel a ubytujeme se,“ řekl s úsměvem Tom a já jsem začal sápat po zavazadlech.
„Tome? Kde máš kufr?“ podíval jsem se na něho, když jsem ten svůj jaksi nenahmatal. Pak mi to došlo a oba jsme současně řekli: „V Hollywoodu!“
……….:::::::::: V metru :::::::::::……
„Tome, nestyď se a zavolej mu! Mám tam všechen svůj mejkap! Sakra, mejkap! Do prde… Háje,“ rejpal jsem do něj, aby konečně zavolal Davidovi a svěřil se s naším obrovským problémem. Nevím, co to znamená pro něho, ale pro mě hodně. Čím se teď budu líčit?? Ach né.
„Dobře, tak… Tak až vystoupíme, tak mu brnknu.“ Andělsky se zaculil a já ho kopnul.
„Zavolej mu hned!“ „Ok, ok. Hlavně v klidu, brácha, ne?“ vytáhl konečně z kapsy svůj mobil a s klepajícíma se rukama vytočil ‚šéfovo‘ číslo. Zvedl to a já jeho velice hlasitý hlas slyšel až na těch pár centimetrů, co jsem seděl od Toma.
„A-ahoj Davide. Víš, my máme zas problém,“ pokusil se usměvavě oznámit Davidovi tu zprávu, kde jsou naše kufry.
„To si piš, že máš problém! Oba máte problém! Až se tu ukážete… Jen počkejte! Co zase?!!“ řval do aparátu, že si na nás ti ostatní ukazovali prsty a šeptali si pro nás záhadnou řečí.
„Víš, n-naše kufry… My je nemáme… Oni jaksi… Putovali bez nás… Za váma. Do Hollywoodu. Heh, to je zajímavý, že?“ nejistě se usmál a skousával si ret. Nevím proč, ale hrozně mu to sluší, když je nervózní. Ještě dlouho potom se dosti hlasitě dohadovali, až Tom Davida nakonec ukecal. Vyzvednou nám naše kufry, budou se o ně starat a prý se v nich dokonce nebudou hrabat. To bych jim vřele doporučoval!
„Tak, tady to vypadá hezky, vystoupíme!“ rozhodl jsem a zvedl se, Tom mne následoval.
………….:::::::::::: Před stanicí metra ::::::::::::::::::………….
„Hm, tady to vypadá fakt nádherně. Lepší místo si opravdu nemohl vybrat! Skvěle! Výtečně, milý bratře! Jestli ti nevadí, že tenhle hotel má místo očekávaných pěti hvězdiček jen jednu půlhvězdu, pak tě obdivuju. Mně to totiž vadí!“ zkřížil si ruce na prsou a tvářil se vážně. Až mě ovládaly obavy, že je skutečně naštvaný. Ale co! Já jsem utahaný!
„Tome, mně je úplně ukradený, že se ti tenhle barák nelíbí! Jsem unavený z cesty, chci se umet, kdyby v kanystru, a chci si odpočinout! A ty půjdeš se mnou, ať se ti to líbí, nebo ne!“ zatáhl jsem ho za mikinu dovnitř toho ‚hotelu‘. Nějak jsem mu vecpal, že jsme dva a máme rádi pohodlí, takže bychom prosili dva pokoje. No ale můžeme bejt rádi, že nám dal aspoň jeden klíček.

autor: Geheimnis

5 thoughts on “Největší z nálezů a ztrát 3.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics