autor: Michelle M.
(Bill)
(Bill)
Rozloučili jsme se s Georgem a Gustavem a přelezli do našeho tourbusu. Tom byl neobvykle zamlklý a vážný. Nevím, jestli jsem to předtím v chodbičce nepřepískl. Možná to nebyl nejlepší nápad líbat ho, když kluci byli jen kousek od nás, když já si nemohl pomoct. Je to pořád stejné, možná i horší. Jsem vedle něj a jsem připravenej explodovat.
„Tome?“ přistoupil jsem k němu a objal ho kolem krku. „Konečně sami…“ nechal jsem moji větu nedopovězenou. Lehce jsem se k němu přitiskl a unaveně si položil hlavu na jeho rameno. Cítil jsem, jak se jeho ruce váhavě obtáčí kolem mého pasu. Přitiskl mě k sobě a povzdechl si. Stáli jsme tak strašně dlouho a mně bylo strašně dobře. Asi kdyby v tu chvíli náš tourbus spadl ze srázu a náš život skončil, vůbec by mi to nevadilo. Byl jsem s člověkem, který pro mě znamená nejvíc na světě… on mě držel v náruči… my dva, uprostřed noci a tmy… jen my dva…
Ale já nechci myslet na konec. Ještě ne. Ještě máme spoustu času a konec? Dokud mezi námi bude jen jediná jiskřička vášně, kterou teď znovu cítím přeskakovat, konec přijít nemůže. Nedávalo by to smysl a v životě přece všechno má svůj smysl…
*
(Tom)
Hladil jsem ho po zádech a vnímal horkost jeho těla. Položil jsem si tvář na tu jeho a lehce se o ni otřel. Byla sametová a krásně rozpálená. Pozpátku jsem došel k sedačce a posadil se na ni. Billa jsem stáhl na sebe. Dlaněmi jsem sevřel jeho boky a přitiskl si ho k sobě. Mrštně se prohnul a tlumeně si povzdechl. Jeho štíhlé ruce se hbitě obtočily kolem mého krku. Sklonil hlavu a rty přejel po mém krku.
„Jak už je to dlouho, co jsme se nemilovali?“ zašeptal přímo do mého ucha.
Ztěžka jsem polknul. „Dvacet čtyři hodin?“
„Nemůžu uvěřit, že jsme to vydrželi tak dlouho,“ pokračoval tím svým chraplavým, zastřeným hlasem a já doufal, že se neztrapním, jestli si všimne, že mi pomalu stojí už při druhé větě. „Řekni mi, co bys chtěl dělat?“ Jeho dlaň opustila můj krk a přemístila se přímo do mého klína. Něžně mě začal třít přes látku džínů.
Z úst mi unikl překvapený výdech, ale jeho hra se mi začínala líbit. Rozhodl jsem se na ni přistoupit. „Tvoje oblečení… dolů… chci tě vidět.“ Lehce jsem ho odstrčil a zadíval se mu do očí. Plaše sklopil víčka a tmavé řasy se jen zachvěly. Sklouzl z mého klína a narovnal se. Dlaněmi se nesměle dotkl svých boků a lehce se prohnul. Kdyby jeho oči zůstaly sklopené k zemi, asi bych uvěřil nesmělosti a plachosti, s jakou se dotýkal svého těla, váhavě stahoval tričko a rozepínal kalhoty, ale jeden jediný pohled, kterým zkontroloval mé reakce, mě přesvědčil, že to je jen hra. On věděl, co po něm chci… a chtěl mi to dát. Se vším všudy. I přes látku tmavého prádla jsem mohl vidět jeho vzrušení. Sám jsem si přetáhl přes hlavu tričko a dlaní přejel po svém břiše. „Svlékni mě.“ Poslušně sklouzl na kolena a chopil se mého pásku. Vztáhl jsem ruku, abych ho pohladil po vlasech, ale uhnul.
„Ne,“ zašeptal, „to si nezasloužím.“
S námahou jsem přikývl. Evidentně se rozhodl, že mě dneska zničí. Přitiskl se ústy k mému břichu a líně po něm začal kroužit jazykem. Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. Prsty jsem zabořil do jeho vlasů a přitiskl si jeho tvář ještě blíž k sobě. Na kůži jsem cítil jeho horký dech. Vlhkým jazykem se probojovával stále níž. Stáhl mi naráz džíny i boxerky. Ještě ani nedopadly ke kotníkům, když už jsem na špičce svého penisu ucítil jeho rty. Jeho hebké, horké a vlhké rty. Vzal jsem jeho hlavu do obou dlaní a otevřel oči. Čekal jsem, že mě vezme dovnitř celého, ale evidentně to nechtěl udělat sám. Vyčkávavě dráždil špičku mého vzrušení.
„Jsi bestie,“ zašeptal jsem. Sevřel jsem jeho hlavu pevněji, aby se mi nemohl vysmeknout a pomalu jsem se zasunul do jeho úst. Poplašeně zamrkal, ale já si toho nevšímal. Tahle hra se mi fakt začínala líbit. Povytáhl jsem se ven a znovu vklouzl dovnitř. A znovu… a znovu… Začal mě pečlivě sát. Bylo to neuvěřitelný… kombinace pocitu, že si s ním můžu dělat, co chci, a fantasticky žhavých pohybů jeho jazyka… bože, chci, aby mi to takhle dělal pořád!
Tváře mi hořely, cítil jsem, jak se krev líně a těžce valí mými žilami… ten povědomý pocit, který znamená blížící se vyvrcholení… „Přestaň,“ vyslovil jsem s námahou a odtáhl jeho tvář od mého klína. Prudce jsem oddechoval a snažil se ovládnout, abych to neudělal znovu. Abych znovu nepronikl do jeho úst a nedotáhl to do konce. Jeho rty byly úplně rudé, naběhlé a znatelně se chvěly. Přejel jsem po nich palcem. „Bože, zbožňuju je,“ zamumlal jsem. Nemohl jsem se od nich odtrhnout pohledem. Vystrčil jazyk a dotkl se špičkou mého palce. Vtáhl ho dovnitř a začal si s ním hrát. Pokračoval v tom, co vlastně dělal doteď… „Provokuješ.“ Jen nepatrně pokrčil rameny a položil dlaně na má stehna. Přejel po jejich délce tam a zpět. Nevěděl jsem co dřív. Jestli sledovat svůj palec mizící v jeho ústech nebo horké dlaně dotýkající se mých nohou nebo… jeho pohled… upřený na můj vlhký a tvrdý penis. „Oh,“ vydechl jsem a vytáhl palec z jeho úst. Jen velmi neochotně ho pustil. Prudce jsem se svezl na kolena na zem a přitáhl si ho na sebe. Jeho vzrušení se otřelo o můj klín. Pevně jsem stiskl v dlaních jeho zadeček. Vyjel jsem dlaní po jeho zádech nahoru a uchopil ho za vlasy. Stáhl jsem mu hlavu dozadu, abych viděl do jeho sklopených očí. Chvěl se a snažil se ovládat pohyby, které jeho boky automaticky spustily, když se dotkl mého těla. Pár vteřin jsem těkal očima po jeho napjaté tváři. Pak jsem se naklonil k jeho uchu: „Chci tě… chci si tě vychutnat…“ Spokojeně jsem si všiml, že se roztřásl. „…budu uvnitř tebe…“ Sevřel v dlaních můj zadek a přitáhl si mě k sobě. „Budu křičet,“ zašeptal a zadíval se mi do očí. Pousmál jsem se. „Nikdo ti nepomůže,“ zamumlal jsem a jazykem přejel po jeho uchu.
„Tome,“ zasténal tiše a přitiskl se ke mně ještě těsněji. Spokojeně jsem se usmál…
*
o několik dní později
*
(Bill)
„Dobře, můžeme to zkusit,“ přikývl David a zamyšleně si znovu očima přeběhl rozkouskovaný záběry, který by měly na příštím koncertě vizuálně doprovázet Reden. Když jsem ten nápad uslyšel poprvé, zděsil jsem se. Strašně jsem se lekl, že nás s Tomem někdo přistihl a tohle je jen nepovedenej vtip. Ale celá věc má mnohem jednodušší vysvětlení. Skoro od začátku naší kariéry se spekuluje o imaginárním vztahu mezi mnou a Tomem. Jasně, o tom víme všichni a všichni jsme se tomu vždycky smáli. Vždycky to byla jen fantazie. To, že se to v posledních dnech zvrtlo v realitu, je věc jiná, ale to nikdo kromě mě a Toma netuší. No abych to zkrátil. Prostě někoho z našeho týmu napadlo, že by byla docela legrace pustit k Reden záběry mě a Toma… úplně nevinné záběry z hotelu, jak jdeme navštívit jeden druhého na pokoj. Prostě ty holky trošku poškádlit. No prima, to by šlo, jenomže když se to šikovně nastřihá do těch slov, působí to… řekněme ehm… celkem opravdově.
Moje první reakce byla zásadně zamítavá, Georgovi a Gustavovi to přišlo docela vtipný a Tom mlčel. To je u něj dost neobvyklý, ale stává se.
Diskutovali jsme a diskutovali a nakonec jsme se dohodli, že to zkusíme. Právě na tomhle koncertě, který nás dneska čeká.
*
Jsem nervózní. Ale to je před koncertem úplně normální. Zajímalo by mě, jestli se to někdy změní. Jestli někdy budu úplně klidnej předtím, než vyběhnu na scénu. Tom, já a Georg jsme zalezlý v jedný z místností v backstage. Když se na ně oba dívám, vidím, že jsme na tom všichni stejně. Tom si nervně poklepává nohou o podlahu, jeho prsty vyťukávají do desky stolu nějaký rychlý rytmus a Georg leží na boku na sedačce se zavřenýma očima, ale je poznat, že ani on není v klidu.
„Na, na, na, na, na, na, na…“ zkouším se rozezpívat, jinak bych ze sebe snad nevydal ani hlásku.
Tom se na mě koukne. Neusměje se. Jeho tvář je vážná. Povytáhnu obočí a otočím se k němu zády. ´Taky se mohl usmát,´ pomyslím si mrzutě.
Poslední tři dny jsme se od sebe téměř nehnuli. Každou volnou chvíli jsme utíkali do samoty našeho tourbusu. Asi bych ani nedal dohromady, kolikrát a na jakých místech jsme se milovali. Je to šílený. Je to jako horečka, která nás spaluje. Nemůžu skoro myslet na nic jinýho než na jeho tělo. Stává se mojí drogou. Potřebuju jeho doteky jeho vzduch, abych mohl dýchat. Nechápu, jak jsem bez toho mohl tak dlouho vydržet. Pořád si říkám, kdy nastala ta proměna. Já vážně vždycky věřil na lásku. Opravdu jo. Zas tam moc jsem v těch rozhovorech nekecal. Nikdy jsem nechtěl jenom ´mít sex´. Jenomže to platilo jen do chvíle, kdy jsem si vyzkoušel, jaké to je ´mít sex´. Možná mám dobrého učitele, možná jsem to v sobě měl vždycky. Jedno je ale jistý, teď už ho nechci, já ho prostě potřebuju!
*
„Prosím, pánové, byl bych rád, kdybyste mě následovali.“
Sakiho nezaměnitelné vyzvání.
Tom vstal jako první, dlaněmi si oprášil neviditelné smetí ze stehen a vyšel z místnosti. Chvíli jsem za ním koukal, než jsem si všimnul, že Georg čeká, až se zvednu. Rukou mi dával přednost, abych mohl jít jako první. Kývnul jsem, jako že děkuju a následoval Tomova lehce přihrbená záda v bílém dlouhém tričku.
Je to tady. Jakmile Tom bere do ruky kytaru, už vím, že není prostor ani na jediný krok zpátky.
Přistoupil jsem k němu. Upravoval si popruh, koncentrovaný sám do sebe. Nechtěl jsem ho rušit, ale potřeboval jsem být blízko něj. Všiml si mě, teprve když jsem se skoro nalepil na jeho kytaru. Udiveně ke mně zdvihl oči. Ani se nemusel ptát, viděl jsem na něm, že netuší, o co mi jde. ´Jo, hochu, tak to jsme dva,´ odpověděl jsem mu v duchu. Udělal jsem ještě další krok. Jeho kytara už byla pomalu vlisovaná mezi naše těla. Měl jsem strašnou chuť se ho dotknout. Jakkoli, ale prostě ucítit dotek jeho hladké kůže na svých prstech.
„Co blbneš?“ zeptal se nechápavě a couvnul o krok zpátky.
„Bille, mikrofon,“ Hermann mi podává mikrofon a cítím, že i on nechápavě kouká, co to s Tomem provádíme. „Je vám dobře?“ ptá se ještě, zatímco se ujišťuje, že je mikrofon zatím vypnutej a nic nepřenáší.
Zatřásl jsem hlavu. „Jo, jasně, jsme v pohodě.“ Přestávám se kontrolovat. ´Seber se, Bille,´ říkám si v duchu naléhavě. ´Nechovej se jako magor, jasný?´ slyším tu tichou výhrůžku ve své hlavě. Jen se ušklíbnu.
*
První, druhá, třetí písnička… a jsem v klidu. Tak to mám vždycky. Po třetí písničce se uklidním a začínám si to teprve užívat. Pozdravil jsem fanoušky, odpověděli obrovským zaburácením; tak to má být, publikum prostě musí komunikovat, jinak nemůže bejt dobrá show. Nervozita mě opouští a já ztrácím zábrany. Chci si ten koncert užít. Fakt užít. Tak jdeme na to!
Hallo, du stehst in meiner Tür
Es ist sonst niemand hier
Ausser dir und mir….
autor: Michelle M.
michelle…kotě to je něco naprosto dokonalého..porstě aaaaaaaaaaaaa
perfektní!h já vim ze se opakuju ale tohle fakt geniální..honemdalší síííl :-*
oOo dál, akutně dál!
no rychle dálll
žeby toma začalo hryzat svědomí??? aaa to se mi líbí!!! tak honem dááál!!
AAAAAAAA dokonaloooooost!xD
úžasná povídka! miluju to! vím, že to píšu skoro pořád, ale když ono je to pravda;))
ach…umírám:-*super!
Z Billa se stává nějakej nymfoman ne?xDxDxD…ae povídka užasná:)..doufám, že se to nepotoxD…. :)…. kráásný:)..ovšem mám nějaký divný vnitřní tušení, že všechno nepujde tak hladce jako doteďka a nebo, že bude nějaký špatný bo dramtický konec.
super.. tak honem dál!!!
aaa, proč si to musela tak blbě useknout a dat tam o 3 dny později xD jakooo xD jiank dokonalost!!! už se těším na další dílek!
*slintá*
tak to jsem na to zvědavá 🙂
Opravdu ráda si čtu tvé povídky Michelleko. 🙂
bože honem dál!!!!!!!!nebo to nevydržím
no jen tak dál
tak….a stane se něco u Reden,že?že jo?musí! xDDDDDD
budu křičet x) to bych brala , až bych řvala! xD prosíík , super bombá! dalej ♥
tohle mě zničí.. něco tak dokonalího se nedá číst aniž bych si nevytvořila smrtelnou závislost.. 😀 dááál.. 😉
jo , jo … písnička reden … bože ta mě jednou zabije 🙂 Doufám , že zítra bude nový dílek , kombinace náruživého Billa a pohodového Toma je více než sexy X-D
Tak jestli se tenhle koncert, respektive Reden, nezvrhne v něco alespoň trochu zajímavého, tak já jsem Dalai-láma 😀
Jejich situace je momentálně opravdu zvláštní… mluví spolu, spí spolu, žijou spolu… Ale přesto to není vztah. Ještě ne… musí si toho spoustu říct, probrat a vyjasnit a já jen doufám, že to bude brzy a nic špatného jim do toho nevleze. Tohle je prostě něco mezi nebem a zemí. Ani dobré, ani špatné… ale prostě to je a nikdo to nedokáže vysvětlit.
Michelle, napsané to bylo opět výborně a já už se nemůžu dočkat dalšího dílu, jsi prostě šikulka.
Milá Michelle, už 14. dílů bez dechu sleduju příběh Billa a Toma v tvém podání a odhodlávám se ti napsat, jak je tvoje povídka překrásná, nádherná, úžasná, vzrušující, skvělá, dokonalá, skvostná, překvapující, zábavná i dojemná zároveň. Jen pořád nenacházím ta správná slova!!!!!K.
*kouká, rozhlíží se a zjišťuje, že je zase poslední*
*říká si, co má napsat, když už je tady všechno napsaný*
*dumá, přemýšlí, a píše…*
Michellko, ty víš, co se mi tady líbilo… tvůj sex, aniž by k němu skoro došlo, je prostě best. Best… aha bestie… ta se mi líbila… "budu křičet"… "nikdo ti nepomůže"… to jsou prostě moje věty, na ty já skočim vždycky. Můžu to číst pořád dokola, dokola, dokolečka a má to furt stejnou sílu, všechno to cítím uvnitř sebe a pak moje cesty tramvají vypadají zajímavě… nevnímám ani revizory a představuju si, jak to pokračovalo… :o) Prostě to miluju a basta fidli…
*říká si, že už toho zase napsala dost, musí si něco schovat na příště… *
*příště upřímně a kriticky napíše, že je Michelle geniální… to bude mít potom pořád protekci a radost ze života*
*končí… jde konečně pracovat, jinak jí vyhoděj a nebude mít prachy na splátky* :o) J.
Uááááá… díky, díky, díky… takovejch krásnejch komentářů jste mi tu zas nechali. Já to tak miluju! ♥♥♥♥
Jste moje zlatíčka! :-*
Včera jsme se ke komentování nedostala , připadám si opravdu drze , protže jsem to sprostě přečetla a nedokázala vyťukat pár písmem abych tak dala na jevo , že je to opět úžasné .
Ale co se to děje?Proč najednou tolik chladu?V minulých dílech , jsem postřehla , jakousi začínající , kvetoucí lásku ..V tomhle cítím podivný chlad , omlouvám se , jestli je to myšleno jinak a já to špatně pochopila .Ne , nekritizuju , jen říkám jak to na mne působí 🙂
Bojím se , že tahle povídka skončí a nezazní slova Miluju tě , z úst jednoho z dvojčat :)Ale určitě se bojím marně 😀
Jen tak dál.