autor: lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
O dva měsíce později
Tom seděl na zahradě v plastovém křesle a zíral kamsi do dálky. Slunce mu vehementně pařilo nad hlavou a on cítil jak se potí. Nadzvedl se horní částí těla, přetáhl si triko přes hlavu a odhodil ho kamsi do trávy. Hřbetem ruky si setřel pot z čela a zavřel oči.
(Bill)
Pozoroval jsem ho za záclonou z mého pokoje. Vlastně spíš z našeho pokoje. Teda…Teď už zase jen z mého.
Ne, nerozešli jsme se. Dokonce jsem měl pocit, že to pouto mezi námi dvěma během těch dvou měsíců mnohonásobně zesílilo, ale Tom už se mi začal opět vyhýbat. Vyhýbat je možná trochu přehnané, ale nic lepšího mě nenapadá.
Ten nádherný měsíc a půl co jsme spolu prožili už asi ztratil své kouzlo. Tom po celou tu dobu spával u mě. Byl mi tak blízko. Když jsem vstával, když jsem usínal. Bylo nám spolu krásně. Neustále jste se spolu mazlili a ochutnávali jeden druhého. Objevovali jsme svá těla, ale k ničemu nikdy nedošlo. Neříkám, že bych nechtěl něco víc, ale Tom na mě nechtěl spěchat a já se bál říct si, co by se mi líbilo. V hlavě jsem měl tisíce nevhodných scén a spousty z nich by bylo vzrušující realizovat, ale já jsem ještě nikdy s nikým nespal a natož s klukem. Kdyby to alespoň nebyl můj bratr. Bylo by snazší spát s někým cizím. Kdybych udělal chybu, utekl bych a v životě se tomu člověku nemusel podívat do obličeje, ale Tom je mé dvojče a před ním utéct nejde. I kdybych se o to pokusil, vím, že by si mě našel. Kdekoliv a kdykoliv.
Ne, nerozešli jsme se. Dokonce jsem měl pocit, že to pouto mezi námi dvěma během těch dvou měsíců mnohonásobně zesílilo, ale Tom už se mi začal opět vyhýbat. Vyhýbat je možná trochu přehnané, ale nic lepšího mě nenapadá.
Ten nádherný měsíc a půl co jsme spolu prožili už asi ztratil své kouzlo. Tom po celou tu dobu spával u mě. Byl mi tak blízko. Když jsem vstával, když jsem usínal. Bylo nám spolu krásně. Neustále jste se spolu mazlili a ochutnávali jeden druhého. Objevovali jsme svá těla, ale k ničemu nikdy nedošlo. Neříkám, že bych nechtěl něco víc, ale Tom na mě nechtěl spěchat a já se bál říct si, co by se mi líbilo. V hlavě jsem měl tisíce nevhodných scén a spousty z nich by bylo vzrušující realizovat, ale já jsem ještě nikdy s nikým nespal a natož s klukem. Kdyby to alespoň nebyl můj bratr. Bylo by snazší spát s někým cizím. Kdybych udělal chybu, utekl bych a v životě se tomu člověku nemusel podívat do obličeje, ale Tom je mé dvojče a před ním utéct nejde. I kdybych se o to pokusil, vím, že by si mě našel. Kdekoliv a kdykoliv.
Otevřu dveře do Tomova pokoje s pevným rozhodnutím, poklidit mu ten jeho nepořádek, aby měl kde spát, když už se mnou nechce sdílet ten můj. Možná, že když budu blíž jeho srdci, jeho prostorám a drobnostem, lépe pochopím, co se mu honí hlavou.
Začnu se hrabat ve věcech co se válí na zemi a vytáhnu několik napohled čistých trik. Ale pak zjistím, že opravdu jen na pohled. Všechna voní Tomovým tělem. Už je musel mít na sobě, ale žádné z nich není cítit potem nebo nějakou voňavkou. Prostě jen jím. Jedno z nich si obleču. I když je venku nejmíň padesát nad nulou, tady panuje stálý chládek.
Konec černého trika mi plandá někde u kolen a rukávy mi splývají skoro k zápěstím. Nedivím se mu, že se mu tyhle hadry líbí. Nic ho nikde neškrtí a neobepíná. Je to fakt pohodlný.
Když se v jeho XXL triku dostatečně „zabydlím“, konečně se pustím do nějakého efektivnějšího úklidu.
Začnu se hrabat ve věcech co se válí na zemi a vytáhnu několik napohled čistých trik. Ale pak zjistím, že opravdu jen na pohled. Všechna voní Tomovým tělem. Už je musel mít na sobě, ale žádné z nich není cítit potem nebo nějakou voňavkou. Prostě jen jím. Jedno z nich si obleču. I když je venku nejmíň padesát nad nulou, tady panuje stálý chládek.
Konec černého trika mi plandá někde u kolen a rukávy mi splývají skoro k zápěstím. Nedivím se mu, že se mu tyhle hadry líbí. Nic ho nikde neškrtí a neobepíná. Je to fakt pohodlný.
Když se v jeho XXL triku dostatečně „zabydlím“, konečně se pustím do nějakého efektivnějšího úklidu.
Uf… Nikdy bych nevěřil, že má Tom tolik krámů. A pak že já mám každou sebevětší pitomost, kterou vidím. 🙂
Na stole se mu válí kšiltovky, náhradní tkaničky a dokonce šprcky. „Neskutečnej tenhle kluk.“ Zašeptám si pro sebe a začnu mu sklízet i poličku nad psací deskou. Narovnávám mu tam kalendář, stojan s CDčky, nějaké sešity a rámeček…s fotkou… s naší fotkou. Když nám bylo asi třináct, možná že už dokonce čtrnáct. Tom tam sedí v tureckým sedu na trávě u bazénu a já mu zezadu visím kolem krku. Tom ještě neměl ty svoje dredy tak dlouho. Možná několik měsíců. A já ještě ani zdaleka neměl ten svůj manga look.
Kdo by řekl, že za tři roky budeme nehorázně slavní? Nějaká trapná partička z Německa. Nikdo tomu nevěřil. Ani máma. Jenom já, bráška a Gee s Gustavem. Jenom my jsme se toho snu drželi a on nás vynesl do závratných výšin. Ona se ta trpělivost vážně vyplácí.
Na stole se mu válí kšiltovky, náhradní tkaničky a dokonce šprcky. „Neskutečnej tenhle kluk.“ Zašeptám si pro sebe a začnu mu sklízet i poličku nad psací deskou. Narovnávám mu tam kalendář, stojan s CDčky, nějaké sešity a rámeček…s fotkou… s naší fotkou. Když nám bylo asi třináct, možná že už dokonce čtrnáct. Tom tam sedí v tureckým sedu na trávě u bazénu a já mu zezadu visím kolem krku. Tom ještě neměl ty svoje dredy tak dlouho. Možná několik měsíců. A já ještě ani zdaleka neměl ten svůj manga look.
Kdo by řekl, že za tři roky budeme nehorázně slavní? Nějaká trapná partička z Německa. Nikdo tomu nevěřil. Ani máma. Jenom já, bráška a Gee s Gustavem. Jenom my jsme se toho snu drželi a on nás vynesl do závratných výšin. Ona se ta trpělivost vážně vyplácí.
Položil jsem fotku na původní místo a ještě chvilku se na ni tupě díval. Už zase jsem litoval toho, že minulost je jen minulostí a také jí zůstane.
Nakonec jsem mu ještě ustlal postel a roztáhl žaluzie, aby se alespoň pro jednou v tomhle hip hopovým pokoji dalo existovat. Všiml jsem si, že Tom už na zahradě není.
„Asi se šel napít.“ Blesklo mi hlavou. Ještě jednou jsem zkontroloval svou skoro hodinovou práci a rozhodl se, že trocha vody by mi taky docela bodla. Sebral jsem se tedy a vyrazil směr kuchyň. Když jsem scházel schody, spatřil jsem Tomiho. Stál u dřezu, zapřen rukama o desku stolu a hleděl do země. Jeho mega krásné dredy mu volně visely kolem tváře a z obličeje mu odkapávala voda. Za tu chvilku, co měl venku sundané triko, jeho pokožka chytila rajčatovou barvu. Ale to byl celý on. Raději se celý spálí, než aby se něčím namazal.
Došel jsem k němu a jednu ruku mu lehce položil na rozpálená záda.
Nakonec jsem mu ještě ustlal postel a roztáhl žaluzie, aby se alespoň pro jednou v tomhle hip hopovým pokoji dalo existovat. Všiml jsem si, že Tom už na zahradě není.
„Asi se šel napít.“ Blesklo mi hlavou. Ještě jednou jsem zkontroloval svou skoro hodinovou práci a rozhodl se, že trocha vody by mi taky docela bodla. Sebral jsem se tedy a vyrazil směr kuchyň. Když jsem scházel schody, spatřil jsem Tomiho. Stál u dřezu, zapřen rukama o desku stolu a hleděl do země. Jeho mega krásné dredy mu volně visely kolem tváře a z obličeje mu odkapávala voda. Za tu chvilku, co měl venku sundané triko, jeho pokožka chytila rajčatovou barvu. Ale to byl celý on. Raději se celý spálí, než aby se něčím namazal.
Došel jsem k němu a jednu ruku mu lehce položil na rozpálená záda.
„Sss… Au…“ Šeptl a uhnul.
„Pálí?“
„Hm.“ Provinile se usmál. Věděl, že by si neměl stěžovat. Byla to přece jeho hloupost.
„Pojď nahoru. Něčím ti to namažu. Uleví se ti.“
„Pálí?“
„Hm.“ Provinile se usmál. Věděl, že by si neměl stěžovat. Byla to přece jeho hloupost.
„Pojď nahoru. Něčím ti to namažu. Uleví se ti.“
Tom natočil k Billovi tvář a dožadoval se polibku. Bill mu jej bez protestu poskytl a tahal ho nahoru do patra.
„Máš moje tričko?“ Podivil se Tom.
„No jasně. A ty máš pro změnu zase jednou pořádek v pokoji.“ Zazubil se Bill a otevřel slavnostně dveře, jako kdyby otevíral novou expozici v muzeu. Tom nakoukl dovnitř a uznale písknul.
„Teda, miláčku. Perfektní!“ Kývnul a vešel dovnitř. Nepoznával to tu. Nemusel přes nic přeskakovat nebo se něčemu vyhýbat. Celá místnost jen zářila. A ne jen místnost. I Bill zářil.
„Děje se něco?“ Zvědavě se otočil na brášku, který zůstal stát ve dveřích a jen ho zasněně pozoroval.
„Jak jsi mi to řekl?“ Vypravil ze sebe Bill.
Tom natáhl ruku a Bill ji vděčně přijal. Zabouchl za sebou dveře a schoulil se Tomovi v náručí. Ruce mu opatrně položil na boky, aby se náhodou nedotkl jeho podrážděné kůže a hlavu si opřel o jeho hruď.
„Řekl jsem ti miláčku.“ Zašeptal Tom a políbil ho do vlasů. Cítil, jak se Bill spokojeně usmál.
„Nikdy mi tak nikdo neříkal.“
„To se změní. Slibuju.“ Vydechl Tom.
Bill se od něj odtáhl, skoro jakoby nerad a dotlačil ho k posteli.
„Seď a ani se nehni.“ Přikázal mu a zmizel.
„Máš moje tričko?“ Podivil se Tom.
„No jasně. A ty máš pro změnu zase jednou pořádek v pokoji.“ Zazubil se Bill a otevřel slavnostně dveře, jako kdyby otevíral novou expozici v muzeu. Tom nakoukl dovnitř a uznale písknul.
„Teda, miláčku. Perfektní!“ Kývnul a vešel dovnitř. Nepoznával to tu. Nemusel přes nic přeskakovat nebo se něčemu vyhýbat. Celá místnost jen zářila. A ne jen místnost. I Bill zářil.
„Děje se něco?“ Zvědavě se otočil na brášku, který zůstal stát ve dveřích a jen ho zasněně pozoroval.
„Jak jsi mi to řekl?“ Vypravil ze sebe Bill.
Tom natáhl ruku a Bill ji vděčně přijal. Zabouchl za sebou dveře a schoulil se Tomovi v náručí. Ruce mu opatrně položil na boky, aby se náhodou nedotkl jeho podrážděné kůže a hlavu si opřel o jeho hruď.
„Řekl jsem ti miláčku.“ Zašeptal Tom a políbil ho do vlasů. Cítil, jak se Bill spokojeně usmál.
„Nikdy mi tak nikdo neříkal.“
„To se změní. Slibuju.“ Vydechl Tom.
Bill se od něj odtáhl, skoro jakoby nerad a dotlačil ho k posteli.
„Seď a ani se nehni.“ Přikázal mu a zmizel.
Tom se znovu rozhlédl kolem sebe. Bill měl opravdu smysl pro estetiku. Jediné co neuklidil, byly všechny ty různobarevné prezervativy. Když si to Tom uvědomil, lehce zčervenal a zastyděl se. Rychle vstal a všechny je nametl do šuplíku. Pohledem zavadil o fotografii, kterou asi před půl rokem obrátil, aby se na ni nemusel dívat. V té době mu Billova přítomnost způsobovala muka. Nemohl se ho dotýkat. Hladit ho a dělit se s ním o všechnu tu něhu. I když poslední dobou, by se mu také nejraději vyhnul. Ne proto, že by ho nechtěl mít u sebe. Právě naopak. Ale měl strach, aby v Billovi jeho chování nezaselo semínko pochybností, že je mu dobrý tak akorát na sex. Tak to totiž nebylo. Miloval ho. A byl rozhodnut se mu přiznat, že po něm touží. I kdyby ho Bill odmítnul, nepřestal by ho milovat. Počkal by si, až bude jeho bratr připravený. Čekal by roky a rád. Ale Bill ho posledních pár dnů svými pohyby a činy neúměrně rajcoval.
Posadil se zpátky na postel a čekal. Po chvilce se ve dveřích objevil Billův zkoumavý obličej.
„Lehni si na bříško a já ti namažu ty záda. Našel jsem nějakej chladivej krém. Snad ti to pomůže.“
Tom se spokojeně přetočil a hlavu zabořil do peřin. Cítil jak se Bill usazuje na kolena mezi jeho nohy a jemně mu odhrnuje dredy. Slastně vydechl, když ucítil jak jeho ruce roztírají příjemný chladivý krém po zčervenalé pokožce. Naprosto se oddával jeho dotekům a občas mu z úst unikl tichoulinký sten. Bylo mu jasné, že krém už musí být rozetřený naprosto dokonale, ale Billovi se zjevně líbilo, že se ho může dotýkat. Po chvíli ucítil pnutí v kalhotách a když se Bill naklonil, aby se lépe dostal k jeho krku, ucítil na svém zadečku jasnou známku toho, že rozhodně není jediný, kdo je v tuhle chvíli nadržený.
„Lehni si na bříško a já ti namažu ty záda. Našel jsem nějakej chladivej krém. Snad ti to pomůže.“
Tom se spokojeně přetočil a hlavu zabořil do peřin. Cítil jak se Bill usazuje na kolena mezi jeho nohy a jemně mu odhrnuje dredy. Slastně vydechl, když ucítil jak jeho ruce roztírají příjemný chladivý krém po zčervenalé pokožce. Naprosto se oddával jeho dotekům a občas mu z úst unikl tichoulinký sten. Bylo mu jasné, že krém už musí být rozetřený naprosto dokonale, ale Billovi se zjevně líbilo, že se ho může dotýkat. Po chvíli ucítil pnutí v kalhotách a když se Bill naklonil, aby se lépe dostal k jeho krku, ucítil na svém zadečku jasnou známku toho, že rozhodně není jediný, kdo je v tuhle chvíli nadržený.
autor: lostmickey
hmm, myslím že nevydržím do dalšího dílu:D
fuuuuuj tokio hotel sracky jak svet! tahnete do pice zamrdanci!
skvělý;) úžasná povídka:)
Aaaach, rychle dál xD Fakt, je to úžasné 🙂
mno děkuju fakt moc, ale koukám že s těma komentama to jde od 10 k 5 mrzí mě, jestli jste si představovali tuhle povídku jinak, ale píšu jak umí. ted ale nevím jestli to má ještě cenu….
Určitě to má cenu x) A rozhodně podle komentářů nesoudi počet lidí, kteří povídku čtou 🙂 … každý sem nemusí napsat komentář 😉
Těším se na další díl 🙂 ^^
Lostmickey: ale s komentíkama si problem nedělej je to fakt dokonala povídka hlavně piš dál
Tohle je úžasná povídka, a dokonalej díl…ten konec je nejlepší…aaa už se nemůžu dočkat dalšího dílu :))
ale já přece nechci aby mi vsichni psali komenty, ale proč to dřív deat mohli a ted ne?? hele ale povídka byl pokus a nevyšel no
lostmickey: vyšel!!! vyšel!!! ten pokus rozhodně vyšel x)))))) ta povídka je bááááječnááááááá….nějak mi utekl minulý díl, ale už jsem to dohnala a teď bych tě nejraději zakousla za to, v jakém okamžiku si to přerušilaaaaaaaaa x(((…….jsem úúúúúúúúúpa napjatááá….to je jejich vzrušení :))) *muck* hlavně piš piš piš, škoda že někdo nenechává komenty…ale nemůžem nikoho nutit….oni třeba jednou taky napíší….teď ti musíme stačit my x)))))))))))))))))
lostmickey, neštvi mě… :o) kolikrát ti mám opakovat, že je to skvělá povídka.. sakra práce 😀 piš a nemudruj. Takovejhle pesimismus se nebude trpět, autoři se musí radovat a psát… nic jinýho jim totiž ani nezbejvá 😀 Opravdu je to moc pěkný a děláš si naprosto zbytečný starosti. A ten poslední díl, co jsem opravovala byl best… z těch komentů si nic nedělej… je to střídavý, nejvíc se píšou na začátku, když je povídka nová, pak se to tak nějak ustálí a píšou jen ti, co nejsou líní… to znají všichni autoři, na to si zvykneš. :o) J.
Opravdu je to moc pěkný, ráda tvoji povídku čtu, prosím, prosím, určitě piš dál. Jo a jak říká Janule, koukej se radovat nebo to dostaneš příkazem 🙂 K.
žádný kecy.. a honem na další díl! xD .. je to úžasný .. x)) . Strašně sladkýý.. x)).. Daří se ti too.. xD x))
no já už psát dál budu muset, protože to nenehcám neukončený. taková zase nejsem 😀 ne já to nemylsela zle, ale včera jsem měla fat debilní den a mela chut se vším seknout 😀 a když se vším tak i s twinceste…ale dneska uz je to zase gut a já mizím psát :D:D optimistka do posledního dechu 😀
jéé bestovní díl!! taky mi dva dílky unikly, ale už je mám dočtený.=oD Ta povídka je skvělá, běda ti jak s tím sekneš, prosím prosím, jen to néé….myslím že Janule i ostatní mají naprostou pravdu, hlavně pokračuj!;))