Buď a nebo 1.

autorka: Backy
betaread: Janule

„Jdu se vykoupat!!“ Ozvalo se náhle z pokoje.
„Bóóóže!“ To už se zase nikdo do koupelny nedostane! Stěžoval si dredatý kluk. „Ale dneska to tak nebude! Půjdu ho trošku prohnat!“ xD
Bill si chtěl sundat triko, ale vtom na něj skočil brácha a strhl mu ho, když přišla chvíle na sundání kalhot, Bill začal trošku váhat, proto si je sundal sám a co se spodkama?? To nebyl problém. Za chvilku Bill ležel naložen ve vaně a hověl si v teploučké vodě, Toma to trochu vyzývalo a tak se svléknul také.
„Co to vyvádíš??!!!“ Zakřičel udiveně Bill, ale jen to dořekl, už měl Toma ve vaně.
„No jo, už nejsme tak malí, abychom se vešli do tý vany, co?“ Prohlásil s úšklebkem Tom.
Bill se chtěl umýt, ale….

„Sakra!!!! Kde je můj sprcháč??!“ Zakřičel Bill, když se rozhlédl po okraji vany, kde obvykle leží veškerý věci např.: šampony od A do Z, veškerý sprcháče, skleničky se šampaňským, miska s olivami apod. V podstatě tam bylo asi 12 sprcháčů, ale Bill chtěl ten svůj.
„Tak si ho budeš muset podat,“ řekl vyzývavě Tom.
Bill z toho byl na větvi.
„Podat?! Podat?! Podat?!“ Opakoval pořád, když konečně z jeho zaraženého mlčení a opakování slova Podat?! vypadlo srozumitelné slovo: „A,a,a,a,a ale vždyť jsem nahý!!“
Tomovi zajiskřilo v očích. Myslí si: A o to jde, ale to si broučku ještě nepochopil.

Bill si objal rukama obě kolena a přitisknul si je k obličeji.
„No tak, Bille, vždyť tě nikdo neuvidí!“ Povzbuzoval Billa Tom.
„Takže ty jsi nikdo!!! To abych si to zapamatoval.“
„Bille! Nevžírej se tolik do toho a padej si pro ten sprcháč!!“
Billovi už nezbývalo nic jiného než se natáhnout přes bratra k jeho skříňce se sprcháčema.
„Konečně jsem se vykoupal!“ Prohlásil Bill, když po 1 hodině vylézal z vany.

„Jdeme chrupčit, Tome! Zítra je ta generálka a ať nejsme unavení!“
„OK! Dobrou, Bille!“ Prohlásil Tom a zalezl do pokoje, Bill toho sice čekal víc, ale budiž.

Je to jako jin a jang, jedna strana černá, druhá bílá, ale přesto patří k sobě.
Jeden spokojeně spí, ale ten druhý sedí na posteli a láme si hlavu, co má s bráškou udělat.

Po hodině vysedávání se Tom rozhodnul, že si půjde lehnout, ale vzpomněl si, že na něco zapomněl. Přišel k Billovi do pokoje a dal mu pusu na dobrou noc, ale tak, aby bratr neměl tušení.
Potom si šel lehnout a také usnul.

Ráno, ráno, raníčko! Ráno, ráno, raníčko, dřív než vyjde sluníčko, dřív než vyjde sluníčko, dřív než vyjde sluníčko!!! Bill stál v kuchyni a zpíval si (to je také jeden důvod proč Kaulitzovi nemají budík XD) Tom se přišoural do kuchyně ke zpívajícímu bratrovi a přes nesnesitelný falešný zpěv zakřičel: „Už drž hubu!“ Bill se otočil na brášku, zuřivě se na něj podíval a napálil mu to pánvičkou přímo do obličeje.
„Tak vidím, že už jsi po snídani Tome,“ dodal Bill a uraženě odcházel do svého pokoje, až když už zašel za roh do obýváku, letěl jak píchlý sele, málem slítnul na schodech, ale ani to jej nezastavilo. Tom si zatím sundával pomalu omeletu z obličeje, ale docela byl rád, že Bill mu fláknul tou pánvičkou, nebýt jeho, tak ještě teď spí. Bill vběhl do postele, svalil se do ní a začal se smát na celé kolo, ale za pár minut se zvedl a pomyslel si: To jsem asi trochu přehnal, ale stálo to za to. Musím se mu jít co nejdříve promluvit. Ani se nepřevlékl a zase letěl zpět k bratrovi, který si právě omyl snídani z obličeje. Bill se mu vrhl okolo krku a začal řvát: „Promiň, Tomíčku já to tak nemyslel!“
Držel se Toma jak rukama tak i nohama, takže ho Tom nesl. Bill se hanbou a proviněním rozbrečel na bratrově rameni. Tomovi nezbývalo nic jiného než ho odnést do obýváku na gauč, kde se s ním pohodlně posadil a začal ho uklidňovat jako maminka malé dítě, když si odře koleno.
„Billí?“ zeptal se asi po 10-ti minutách brečení. „Asi bychom se měli připravit.“

Bill si zabalil tašku, namaloval se a šel pomalu dolů, kde už Tom netrpělivě vyčkával.
„Tak půjdeme?“ Zeptal se a černovlasý kluk jen lehce přikývnul.

Tom si chlapsky sednul k volantu, vrazil klíčky do zapalování a otočil. Auto nastartovalo, Tom pustil rádio na plný koule a jeli.

autorka: Backy