autor: Michelle M.
Někdy bych si přál mít schopnosti hrdinů ze sci-fi filmů. Třeba takovej laserovej pohled, kterej rozpráší protivníka na hromádku smetí, by vůbec nebyl k zahození. Jenomže takovýhle schopnosti nemám, takže jsem jen musel útrpně přihlížet tomu, jak se ta mrňavá blonďatá mrcha nacpala vedle Toma z druhý strany, pěkně mezi něj a Georga a s triumfálním úsměvem mrkla na svou kámošku. Představila se mi a dokonce učinila pokus o pusu na seznámení, ale dost jasně jsem jí dal najevo, že nemám zájem. Jen pokrčila rameny a přitiskla se ještě blíž k Tomovi. Mračil jsem se na ně a zuřivě míchal brčkem svůj koktejl. Intenzivně jsem uvažoval, co mám asi tak teď dělat. Nemohl jsem dělat vůbec nic. Nic. Jedno velký pitomý nic.
Nemohl jsem vidět, jak se na něj lepí. A nejhorší na tom bylo to, že on se nikterak nesnažil ji zastavit. Seděl rozvalenej na sedačce, v ruce sklenici s něčím, zřejmě s vodkou, protože to vůbec nijak nebylo cítit. Díval se někam před sebe a nechal ji, ať na něj sahá, jako by se ho to vůbec netýkalo. Dobře jsem si všiml, jak její ruce tápou po jeho břiše, jak se nenápadně otírá tváří o jeho rameno… když se pokusila se s ním líbat, vybuchl jsem. Odhodil jsem sklenici na stůl a vztekle vyskočil.
Moje reakce Toma částečně probrala z jeho klídku. Jako by se právě probudil. Jeho ruka, na to, kolik toho stačil vypít jen během toho, co jsem přišel, vystřelila překvapivě hbitě a zachytila mé zápěstí. „Bille,“ řekl mírně. „Co je?“
´Co je?´chtělo se mi začít křičet. ´Ty se mě ptáš, co je? Necháš tady úplně cizí holku, aby na tebe sahala, skoro stejně jako já, a ty se ptáš, co je?´ Jen stěží jsem potlačoval hysterický smích, který se mi dral z úst. „Nic, co by bylo,“ zahrál jsem perfektní divadlo. Můj pohled sklouzl z Tomovy tváře na tu její hezkou namalovanou tvářičku, kterou tiskla do Tomova trička. S jakou chutí bych jí ty růžový tvářičky rozdrápal! „Jdu na hajzlík,“ utrousil jsem a radši vypadl, než udělám něco, čeho bych později litoval.
Práskl jsem za sebou dveřma s takovou silou, až zadrnčelo okno. „Sakra, sakra, sakra,“ nakopl jsem vztekle dveře od jedné kabinky. Rozletěly se a klika hlučně narazila do zdi. Ta rána pro mě byla jak facka. ´Klid, klid, uklidni se,´ pevně jsem stiskl spánky, ve kterých mi bolestivě tepalo. ´O nic vlastně nejde, nemáte vůči sobě žádné závazky,´ přesvědčoval mě můj milý rozum o jedné ze svých mnoha pravd. ´Můžete si přece dělat, co chcete. Nic to přece neznamená!´ Otevřel jsem na sebe okno dokořán. Ledový vzduch rychle chladil mé rozpálené tváře. ´Nic to neznamená.´ Přece jsem od začátku věděl, že to je jen dočasné. I když jsem si to opakoval ještě několikrát, někde hluboko uvnitř jsem věděl, že mě to bolí. Moc to bolí… rozhodně jsem na to nebyl připravený.
*
„Kde je Tom?“ zeptal jsem se Georga, když jsem se po nekonečný době, kterou jsem strávil na záchodech u otevřenýho okna, vrátil zpátky ke stolu. Holka, která seděla Georgovi na klíně a zuřivě se s ním líbala, ho pouštěla jen velmi neochotně.
„Nevím,“ řekl Georg. Podle jeho výrazu mi bylo jasný, že už má přes míru. Ani jsem nechtěl vidět, v jakým stavu může být Tom. Georg se nejistě rozhlédl kolem sebe. „Támhle,“ ukázal vítězoslavně někam do rohu. Otočil jsem se tím směrem. Jak jsem sám sebe přesvědčoval o tom, že mi může bejt ukradený, co Tom dělá v době, kdy není se mnou, stačil jeden pohled a byl jsem totálně na hadry. Jeden jedinej pohled, jak ji lisuje na zeď a dlaněma bloudí pod jejím tričkem. Podle pohybů jeho hlavy jsem úplně přesně dokázal odhadnout, jak ji asi právě teď líbá.
Udělalo se mi zle a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Pevně jsem stiskl víčka, abych zahnal slzy, který se mi nemilosrdně tlačily do očí.
Otočil jsem se a zamířil k baru. Objednal jsem si velkýho panáka vodky a kopnul to do sebe. Protočily se mi oči, jak to bylo hnusný. Štípalo to, chutnalo to jak čistidlo na okna. Fuuuj… Ale co bylo dobrý, byl fakt, že to aspoň na chvíli přebilo tu bolest, která sevřela moje srdce při pohledu na Toma a tu odpornou holku. Poručil jsem si další a pak ještě jednu. Po chvilce už mi přišlo, že ten svět není snad až tolik ošklivej. Cítil jsem podivnou lehkost, která mě nadnášela a já všechny starosti pustil z hlavy. Opřel jsem se o loket a díval se na sebe do zrcadla za barem.
„Je tady volno?“
V odrazu zrcadla jsem uviděl vysokou černovlasou holku. Ne počkat, to jsem já. Ten hlas patří té druhé hlavě vedle mě. Překvapeně jsem se po ní otočil a přikývl. Odhrnula na stranu husté kaštanové vlasy a elegantně se vyhoupla na barovou židličku vedle mě. Měla krátkou džínovou sukni a krásný dlouhý nohy.
„Dám si to samý,“ promluvila k barmanovi a pak už se obrátila ke mně. „Nebuď smutnej. Sleduju tě už chvíli. Co zapíjíš? Nešťastnou lásku?“
Zamračil jsem se. „Já nejsem zamilovanej. Prostě jen… jen tak.“
Přikývla, jako že mi věří. „Můžu se k tobě připojit?“
Pokrčil jsem rameny. „Třeba.“
„Jsi tu sám?“
„Ne.“
„Nejsi asi moc ukecanej, co?“
Povzdechl jsem si.
„Ne, nejsem tady sám. Stačí?“
Zavrtěla hlavou, až se jí vlasy svezly po ramenou dopředu. „Nestačí,“ usmála se. „Chci tě víc poznat. S kým seš tady?“
„S kamarádem a s… bráchou.“ Nešťastně jsem si znovu uvědomil, že můj bráška teď má úplně jiné starosti než mě.
„A kde jsou?“
„Mají… ehm… společnost.“
Krátce se zasmála. „To ty teď už taky.“
Měla hezkej úsměv. Trošku jsem se uvolnil. „Jo, to máš pravdu. Já už teď vlastně taky.“
Neptal jsem se na její jméno a ona na moje taky ne. Povídali jsme si jako dva lidi, který se prostě potkali a mají si co říct. Nic se neslibují, nic neplánují. Když jsem jakoby náhodou položil ruku na její koleno a lehce přejel po jejím stehně, neodstrčila mě… jen se usmála. O něco později jsme spolu dokonce tancovali na něco pomalýho a já se odvážil dotknout jejích rtů. Přitiskla se ke mně ještě blíž, moje ruce klouzaly po jejích zádech až na kulatej zadeček v obtažený minisukni; cítil jsem to známé vzrušující chvění. Tentokrát to však nebyl Tom, kdo ho ve mně vyvolal.
*
(Tom)
Probudil jsem se s hlavou jako střep. Nejistě jsem zamžoural očima proti nepříjemnému světlu, které mě doslova bodalo do hlavy. Cítil jsem, jak se mi houpe žaludek. Chvilku jsem uvažoval, jestli to ustojím, ale nedalo se nic dělat. Muselo to ven.
Vypil jsem sklenici studený vody a znovu si lehl do postele. Celej pokoj se se mnou točil jak na kolotoči a já se pokoušel zachytit očima jednu věc, který bych se mohl přidržet.
Asi jsem znova usnul, protože když jsem se zas probral, bylo mi už líp. Zkusil jsem vybavit si události předešlého večera. Po pravdě ani netuším, jak daleko jsem se s tou holkou dostal. Vím, že byla dost nažhavená a asi by mě nechala, abych si to s ní rozdal prakticky kdekoli, ale myslím, že se to nestalo. To bych si snad pamatoval.
Vzpomněl jsem si na Billa. Bylo mi jasný, že nebyl nadšenej z mý společnice, ale na druhou stranu oba víme, o co mezi námi jde. Nic jsme si přece neslíbili. A navíc bylo nutný, abych Georgovi ukázal, že jsem naprosto v pohodě a nic se neděje. Po včerejšku mi snad dá chvíli pokoj.
Uvědomil jsem si, že jsem vlastně Billa viděl jen na začátku večera a pak někam zmizel. Předpokládal jsem, že se vrátil zpátky do hotelu. Občas to dělával. Asi bych se za ním měl jít podívat…
*
Opatrně jsem zaklepal na dveře. Nevěděl jsem, jestli ještě spí nebo už je vzhůru. Nikdo se neozval, tak jsem zmáčkl kliku a vešel. Pořád se mi ještě točila hlava, takže když jsem došel k posteli, s úlevou jsem si na ni sedl. Bill ležel na břiše, vlasy hozený přes obličej a klidně oddechoval. Natáhl jsem se k němu, dlaň položil na jeho bok, který se rýsoval pod dekou a jemně jsem přitiskl rty na jeho nahé rameno. Měl jsem pocit, že voní nějak jinak než normálně, ale byl to jen krátký okamžik. Jenomže když se otočil, strnul jsem překvapením. Obličej, do kterýho jsem se díval, totiž nepatřil Billovi, ale úplně cizí holce. Zíral jsem na ni v úžasu nekonečně dlouho, nakonec to byla ona, kdo se probral jako první. Stydlivě si přitáhla deku víc k bradě.
„Kde je Bill?“ vyjel jsem na ni.
Posadila se a pohodila hlavou. „Je v koupelně.“
„Co tady… vy jste spolu…“ nedokázal jsem formuloval celou větu. No jasně, pokud je nahá holka u Billa v posteli, zřejmě to není jen přátelská návštěva. „Spali jste spolu?“
Usmála se a já si bolestně uvědomil, že je moc hezká. „Nezdá se ti, že seš nějak moc zvědavej?“ odbyla mě.
V tu chvíli se otevřely dveře z koupelny a do pokoje vešel Bill. Nahej, jen s ručníkem kolem boků, z mokrých vlasů mu ještě kapala voda. Strnul s rukou na klice. Díval se na mě a já v jeho očích viděl hroznej zmatek. Oba jsme mlčeli a jen se propalovali očima navzájem. Nevydržel jsem to. Nemohl jsem se na něj dívat a nemyslet na to, že včera v noci jsme se milovali a dneska mě vyměnil za ni.
Otočil jsem se a beze slova odešel. Co jiného jsem měl dělat?
autor: Michelle M.
"V odrazu zrcadla jsem uviděl vysokou černovlasou holku. Ne počkat, to jsem já"….hej tak to mě dostalo XD =D
aaaaaaaaaw kurwa kurwa kurwA TO NEEEEEE NEVVĚRU NEEEEEEEE
kua já sem chtěla první komeeeeent:-(proč mě dycky někdo předběhne?:(
V odrazu zrcadla jsem uviděl vysokou černovlasou holku. Ne počkat, to jsem já….tak tohle mě naprosto odrovnalo!!!:))) to byla teda pekelná jízda dámy a pánové!!! hlavně ať tu holku Bill okamžitě vypakuje z postele!!! žádné dlouhé aférky, pokud se nejedná o Toma!!!…:)) už se teším co bude dál!!!:))
hej ale jinak jako jestli se neusmířej tak se naštvu 🙁
ups, to byl teda sok, ale pořádnej teda..jejda, doufám že to zase urovnají;)
Jo, Michelleka je rafinovaná. Líbí se mi to. 😀
oh xD som …prekvapená ! ….a ..Tom sa s tou "divoškou" vyspal ? teda , napínaš ma , dalej 😉
Já jsem ráda že s ní Bill spal, asi jsem škodolibá, ale je to tak xD Jako Tom mě vážně nasral.. Těším se na další díl, fandím Billovi xD
tak to je zajímavý.. koneckonců to Tomovi patří..
huh.. tak to je fakt hustý!! honem dááál….. už se nemůžu dočkat dalšího dílku.. !!
skvelé 🙂 rýchlo ďalšiu časť
JO , co jinýho měl dělat?Ale fakt..O__o
A dobře mu tak! Jen ať si jde , a Bille , ty tu děvečku hezky odžeň .
Teším se na usmiřovací scény..Mrau , ale jsem se těšila , že by se třeba mohl zaplíst s klukem..Jo , to je ohraný ,a si jsem ze starý školy, co? 😀
Prostě se zase nemůžu dočkat dalšího dílu , vždycky tady skanduju , když se objeví nový 😀
Mrau , a teď se budou navzájem ignorovat , provokovat , hádat..?Hm?
aaaaaaaaaaaaa, božeeeeeeeeeeeeeeee, tak tohle sem fakt nečekala!!! doufám, že se to hodně rychle vyřeší!!!
no tak jako to jsme si nedomluvili xD xD
ale jako to ma za to Tomin blbej 😛 xD
Samanta_Drzoun: hej taky se těším na usmiřování xD
Tenhle příběh je neuvěřitelně silný. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikdy jsem si nečetla žádný příběh nebo díl něčeho hned za sebou dvakrát… O zimních prázdninách jsem si znovu přečetla Weihnachten, teď si, když mám chuť něco číst a není co, otevřu Erfüllende Träumen a mám i další příběhy, na které si jednou, až se mi děj skoro vypaří z hlavy, s klidem otevřu a budu si je chtít přečíst znovu, ale abych si několikrát po sobě přečetla jeden díl a klidně si pročítala i ty díly, které jsem četla před týdnem, to se mi asi ještě nestalo. Až teď. Je úžasné, že ten příběh můžu číst co druhý den, nemám mezitím moc času, kdy bych mohla děj zapomenout, ale určitě je to nejvíc tím, jak je to napsáno. Úplně mě to vtahuje do děje. Každé slovo je přesně na svém místě a díky tomu je to celé neuvěřitelně přirozené, plynulé a vždycky když je najednou konec dílu, vůbec nechápu, že to vlastně ani nebyla realita, jak je to skutečné!!! Jsem přešťastná, že to neskončilo na jednom dílu, protože mě to naprosto fascinuje. Je nekonečně mnoho příběhů, kde se Bill do Toma nebo naopak zamiluje a celé to řeší jen tu část, jak se nakonec dostanou k sobě… je mnoho příběhů, kde mají drobný konflikt ve vztahu a stejně to skončí tak, že si všichni všechno odpustí… a je mnoho příběhů, které prostě mají skvělou myšlenku, ale "spisovatel" to nedokáže dobře popsat, je to až nesrozumitelné nebo přílišně uspěchané, ale nic z toho se nevztahuje k Hotelovému Pokoji. Tenhle příběh je tolik jiný, tolik přesvědčivý, tolik emocionální, že to asi ani jinak nešlo, než abych na něm byla totálně závislá a každý druhý den byla úplně zdrcená, když jsem se náhodou neměla čas dostat k PC a přečíst si další díl… Jakoby měl v sobě zakódovanou nějakou tajnou speciální ingredienci, kterou nikdo nedokáže pořádně odhalit, ale když se dostane k jeho chuťovým pohárkům, neuvěřitelně mu chutná a on ví, že ji nebude mít nikdy dost… tak asi takhle mi chutná i Hotelový Pokoj 🙂 A já jsem šíleně nenažraný člověk a potřebuju ještě, ještě a ještě a nikdy nebudu mít dost 😛 Děkuju ti Miško, že si s tím dáváš tolik práce, protože bez jídla se nedá žít 😛 A já končím tenhle komentář, beztak má tolik znaků, že ani nepůjde uveřejnit 😀 Je to překrásný příběh a já jsem celá natěšená na další díl O:-)
jéééžiš to je to zamotaný, ale co, konečně je to taky Bill kdo může mít holky a ne samej Tom…myslim že to Tomíka trochu probere….njn…je to fakt skvělá povídka !!!! 🙂
Ano! Ano! ANO! Takhle na něj musíš Bille…dej mu co pro to xD
Bože rychle dál, jinak to nevydržím *klepe se nedočkavostí*
Naprosto báječný, ten začátek mě dostal xD A tan konec taky…i ten prostředek…vlastně úplně celé xD ♥
teda…tak tohle jsem vážně nečekala…že by Bill schopný zajít až tak daleko???hm….tak sem zvědavá,jak to mezi Billem a Tomem bude pračovat…pokude teda vůbec ještě….?
já nevím jestli jsem šťastná nebo smutná, no tak jako chápu Billa, ale na druhou stranu… ach jo…. ale jenom prosím ať si oba uvědomí, že se opravdu milují a ať od sebe neodcházejí… jéžiš, jak mi vadí v povídkách holky, proto nikdy nečtu klasické povídky… já chci ať jsou spolu *smutné očka* a jinak jako vždy krásné!!!
Jak tak koukám na ty komentáře, asi jsem jedna z mála, koho tohle strašně mrzí… kdyby to Bill udělal schválně, tak jo… řekla bych si, že se chtěl Tomovi pomstít, ale takhle? Jenom ze zoufalství se opít do němoty a skončit v posteli s někým, koho nezná… vždycky to Tomovi vyčítal a najednou do toho spadne sám… a ještě k tomu je Tom zrovna úplně nevinnej, protože on tohle prostě nechtěl dopustit, dělal to jen proto, aby si zachoval pověst před Georgem… jenže to měl Billovi prostě a jasně říct předem… takhle se to zvrtlo a bůhví jaký to bude mít následky… Michelle, co mi to děláš? :o) Já jsem z toho smutná… je mi líto Toma, musel bejt z tý holky pěkně vyděšenej, vůbec se mu nedivím, že utekl. No… ale v rámci svýho optimismu ti prostě budu věřit, že to mezi nima bude dobrý, že se všechno spraví a nic zvláštního se nestane… jsem sice naivní, jak tě znám, ale je to lepší, než si připouštět nějaký hororový scénáře už předem. 🙂 Jinak samozřejmě fór s holkou v zrcadle mě dostal, to byl skvělej nápad… chudák Bill, už ani nepozná kluka… natož vlastní obličej… alkohol je holt mrcha… :D:D Příště se budu bát kliknout na další díl… Tvá naivně doufající J.:o)
o_O
Michelle, to bylo tak strašně intenzivní, že mě úplně rozbolela hlava, už to čtu potřetí a sama sebe tím mučím. Nehty jsem si naposledy kousala asi tak před pětatřiceti lety!!!
Úplně zřetelně cítím Billovu žárlivost, jeho vztek a tu strašnou bezmoc. To je neuvěřitelné, jak to dokážeš popsat. Prostě vidím scénu z baru před sebou. O to více jsem zvědavá, jak budeš pokračovat s jejich rodícím se křehkým vztahem, protože si myslím, že tato situace je dost drsná zatěžkávací zkouška. 'Samozřejmě se nic neslíbili, samozřejmě spolu jen spí.' Ale já dneska asi jen tak neusnu! K.
Z tohohle mám upřímnou depku. Myslím, že se Bill do tý holky zamiloval, což mi vhání slzy do očí, já chci aby byl s Tomem :'(. Doufám, že to bylo hlavně alkoholem a možná se chtěl pomstít Tomovi…i když to na to nevypadalo…Doufám, že to bude s happy endem, jinak mě to totálně odrovná, mám pocit že bych to jen tak nevydejchala. Zvlášť když tahle povídka je úžasně napsaná, pokaždý z ní přesně pochopím pocity obou dvojčat. A to je to, co mi právě vrtá hlavou-jestli ju Bill miluje tak se z toho asi zblázním :(. Nejlepší bylo s tím pohledem do zrcadla…vysoká černovlasá holka…ne počkat to jsem já xD u tohohle jsem se zasmála, ale to byla poslední chvíle kdy jsem na smích myslela. Jestli příště rozkliknu další díl a ten skončí v nějakým podobným rozpoložení, nebudu z toho asi ani spát :). Nemůžu se dočkat pokračování, doufám že bude co nejdřív!! Taky jsem zvědavá jestli se Tom s tou holkou vyspal či nikoliv…byl přece namol že? Ohhh božínku opravdu se obávám o šťastný konec, nikdy mě ani nenapadlo, že by tohle mohlo dopadnout třeba jinak a jestli dopadne…no musím se na to psychicky připravit! :))
hahaah ta veta :D:D:D:D
Milá Michelle, no já jsem to říkala, že nebudu moct spát, ještě teď mnou cloumají emoce. A to jsem si pro uklidnění asi tak šestkrát za sebou pustila video od Nasedy, kde Bill je happy boss a všechno je tak, jak má být. Tedy alespoň v mých představách. Tvoje zdeptaná K.
Tohle byl… tak trochu zvláštní díl, přesně vyjadřoval ten zmatek, který oba dva vůči sobě cítí. Mrzí mě, co Bill udělal, ale na druhou stranu mu nelze nic vyčítat. Alkohol v kombinaci s hořkostí, kterou musel k Tomovi cítit, a nádhernou holkou… Navíc jak bylo mnohokrát řečeno, nic si neslíbili. Jenomže my víme, jak je to oba drásá. Je mi jich strašně líto, chci aby si konečně padli do náruče jako milenci se vším všudy, ne jen jako dva lidé, co spolu prostě spí… Jsem strašně sentimentální, já vím, ale nedokážu si pomoct. Ještě bych chtěla říct, že jsem moc ráda, že tohle nebyla jen jednodílka. Někde jsi psala, že to byl původní plán. A abych řekla pravdu, byla by to nenahraditelná škoda ;))
Jejda, tak různý pochopení tohohle dílku jsem fakt nečekala… hm… úplně automaticky jsem to psala jako něco, co se prostě stalo. V tom, co udělal Tom nebylo nic, čím by chtěl Billovi ubližovat. Musel se nějaký holce věnovat, aby nevzbuzoval pozornost svým neobvyklým chováním. Bill to tuší, ale je stejně nešťastnej. To, co udělá, nemá nic společného s pomstou. Prostě se to stane. Vlastně mě napadá, že nic z toho, co dělají, není ovlivňované vůlí, není to úmyslné, prostě se to děje. Otázka je, jestli kdyby jejich jednání bylo úmyslné, jestli by to bylo lepší nebo ne 😉 Uvidíme. 😀
Dzesi3: není podstatné, jestli se s ní Tom vyspal. Spíš ne, protože sám říká, že by si to pamatoval 😉
Samanta_Drzoun: usmiřovací scény? :D:D Co když žádný nebudou? :D:D Néé, to je ode mě ošklivý 😉 :-D:-D V každým případě povídka je dopsaná, nic na tom už změnit nemůžu o:-)
Janik: oh bože, takovej dlouhatánskej rozbor, to mám ráda 😀 Udělalas mi velkou radost, hlavně tím, že si i teď čteš moje staré povídky 😉 a i tím, jak hezky se nad HP zamýšlíš. Mám radost, když se mi podaří docílit toho, že donutím lidi nad příběhem přemýšlet. To je snad nejvíc, co se autorovi může podařit. Děkuju ti 🙂
Janule: beruško, vím, že tě tohle rozesmutnilo, ale nedá se nic dělat. Stát se to prostě muselo 😉
Kattys: mrzí mě, žes kvůli HP nemohla spát, ale jsem si jistá, že to skvělý video od Nasedy pomohlo 😀
Tera: nesmutni, ono to nějak dopadne 😉
Jsem z všech vašich komentů vyloženě nadšená, i když se tak různí. Jste báječný!!! 🙂 Díky
v poslednom case som nejako nestihala, takze som dnes dala styri diely za sebou, no co ineho povedat nez len skvele, podlamna je super ze ich Tom videl aspon teraz nebude mat take velke sebavedomie:D
prostě THE BEST!! 😉 nic lepšího sem ještě nečetla.. vážně ne.. díky za tak dokonalou povídku.. :**
Dobře Michelle, já ti tedy věřím, že si ti dva neubližují úmyslně, ty to musíš vědět nejlíp, ty jsi tady šéf!!!!!
No ale ani to mi nezabrání ve chmurných vizích, ach jo, asi to budu muset doplnit nějakou lehčí oddychovou četbou.. co takhle třeba něco od Dostojevského? Abych si trošku odpočinula od toho napětí. Néé, já už vím! Kafka, to bude to pravé.To se mi uleví! Ještě teď si pamatuju na ten pocit naprostého psychického a vlastně i fyzického vyčerpání, když jsem před dávnými lety dočetla Ameriku. Myslím, že v mém současném rozpoložení by to byla ta správná volba! Něco jako vytloukání klínu klínem!
Jéžiš já zase tak plácám, radši už půjdu spát. K.
Ale fakt se o ně trošku bojím!!!
Trošku hodně!!!!
Fakt moc!
Kattys: 😀 vezmi si Kafkovu Proměnu :-D:-D pak ti bude osud twins připadat báječně nekomplikovanej :-D:-D
neee doufam ze se to spravii!!! pisej rychle dalsi prosiiim!!!:'(:'( at se to spravi prosiim prosiiim:'(:'(:'(:'(
Michelle, ne že bych snad chtěla nějak srovnávat, ale po Proměně jsem nespala pouze 2 (slovy dvě) noci. Po přečtení 18. dílu Hotelového pokoje jsem v podstatě nepoužitelná do této chvíle (viz nesmysly, co ze mě padaj). No ještě že mi nerašej krovky. K 🙂
Ale už ti dám pokoj a budu se tiše těšit na další díl. Že se už usmířej? Viď že jo?
Niky:taky xD:Dale musí se zase udobřit jinak budu brečet a bude potopa :D:D
ale jo!! přeju to Tomovi!! není to náhodou on,kdo se vyspal s Jill a namlouvá si tady kraviny?? teď ať toho lituje,ať taky ví,jaké to je!! tsS! xD úžžasná povídka,píšeš úplně stejně dobré povídky jako B-Kay