autor: Mykerina a Sajuš
betaread: Janule
betaread: Janule
(Tomí)
Moment… COŽE??? On s ním sem šel dobrovolně???
„Dobrovolně?“ zopakuju nahlas a vyskočím z postele… Slabě přikývne… „DOBROVOLNĚ?? Ty jsi sem s ním šel dobrovolně?? Do hajzlu, Bille!“ vykřikl jsem a oči se mi zalévaly slzami… On… Moje láska… Moje jediná láska sem s ním šla dobrovolně?? To už jsem nevydržel a z očí se mi vydralo několik slaných kapiček slz…
„Vnímal jsi mě?? Nechtěl jsem, aby se to dozvěděla…“ nenechal jsem ho domluvit…
„Ne?? Fajn!! Bylo by ti jedno, kdyby se to dozvěděla veřejnost, jestli mě miluješ! Protože mě to jedno je!“ vykřikl jsem a vyběhl jsem z jeho pokoje… Nikdy jsem takhle nebrečel… Tohle mě ale dorazilo… Vždyť já Billa miluju… Miluju ho víc, než si jenom myslí… Dopadl jsem na svojí postel a hlavu jsem zabořil do nadýchaného polštáře…
„Bože, proč?? Proč, lásko moje?“ špital jsem a nechal jsem slzy, aby mi stékaly volně po tvářích!!!!
(Bill)
Tom nic nepochopil. Nic… Vůbec nic.Vždyť já to dělal pro nás. Abychom mohli být spolu a on mě seřve a ještě zdrhne? Ne… to jsem nechtěl.
Pomalu jsem vyšel z pokoje a šel k němu. Zaklepu.
„Vypadni, Bille!“ zakřičí na mě.
„Ne!“
„ZMIZ!! Varuju tě!“ otevřu dveře a naskytne se mi pohled na úplně zničeného Toma. „Tome… poslouchej…“
„Vypadni!“ nenechá mě domluvit. Takhle se mnou jednat nebude.
„Dělal jsem to pro nás. Proto jsem s ním šel. Protože by to oznámil médiím a já už bych nikdy necítil tvé doteky, polibky. Nemohl bych tě milovat, chápeš?“ Zařvu na něj. Ztuhne, ale za okamžik má v očích zase nenávist. Vstane a jde ke mně.
„Vypadni!“
„NE!“
„Varuju tě.“
„Ne!“stojím si za svým, ale to už Tom nevydrží a jednu mi natáhne.
„Chováš se jak děvka,“ zasyčí na mě a vykopne mě z pokoje.
(Tomí)
Někdo na mě zaklepal… Mě hned ovšem bylo jasné, kdo to je…
„Vypadni Bille!“ zakřičím z plných plic…
„NE!“ ozve se rázně…
„ZMIZ! Varuju tě!“ zasyčel jsem a Bill vstoupil do místnosti… Copak si neuvědomuje, jak mi ublížil?? Jak mi tím, co mi řekl, ublížil?? Proč nepřišel za mnou?? Tak proč?
„Tome, poslouchej!“ začal… Nic jsem nechtěl poslouchat… NIC…
„Vypadni!“ skočím mu do řeči, když se nadechuje…
„Dělal jsem to pro nás… Proto jsem s ním šel… Protože by to oznámil médiím a já už bych nikdy necítil tvé doteky, polibky… Nemohl bych tě milovat, chápeš?“ zařve na mě… Malinko mě to zarazí.. Vůbec mi nedochází, co by se stalo, kdyby to média věděla… Nedochází mi nic.. .Chci jenom svého Billa… To chci tak moc??? Zvednu se z postele a jdu k němu…
„Vypadni!“
„NE.“
„Varuju tě.“
„Ne,“ stojí si pořád za svým… Je tak tvrdohlavý… Ale to mě vyburcuje ještě víc… Vrazím mu facku…
„Chováš se jak děvka!“ zasyčím a vykopnu ho z pokoje… Tohle jsem možná přehnal… Seděl na zemi, dlaň si tiskl na tvář a z očí se mu kutálely slzy… Přivřel jsem bolestně víčka a zavřel jsem dveře, po kterých jsem se svezl… Kluci už dávno odešli radši domů… Byl jsem tu jen já… a moje láska… Vložil jsem si hlavu do dlaní a hlasitě jsem se rozvzlykal… Proč nemůžu mít Billa jen pro sebe???
(Bill)
ON mě uhodil? Mě?? On?? Já…Tak tohle teda ne. Bolí mě to, ale mlátit mě nebude. Nejsem nějaký fackovací panák. Zvednu se.Vrazím k němu do pokoje.
„Tak já se chovám jak děvka??? Tak to abych se tak začal chovat. My dva jsme spolu skončili, to ti říkám na rovinu, mlátit mě totiž nebudeš.“ Vyhrknu na jeden nádech a zprudka oddechuju.
„Jak jsi to myslel, že se tak začneš chovat?“ vykulí na mě oči. Až teď si všimnu, že v nich má slzy.
„Tak jak jsem řekl. Když tvrdíš, že se chovám jak děvka. Musím ti tvoje slova potvrdit!! A teď mě omluv. Jdu za Samuelem. Se přece nebudeš zahazovat s děvkou. I když ty s děvkama spíš pořád. Tak čau, BRÁŠKO,“ vysmahnu z jeho pokoje a jdu se dát do kupy. Jo, sice jsem mu nakecal, že jdu za Samuelem, ale nedokážu Toma podvést. Miluju ho.
(Tomí)
Bože… proč?? Vyletím z mého pokoje a vtrhnu k Billovi… Překvapeně se na mě zadívá… Je mi jedno, jak se na mě dívá… Chytím jej za ruce, přitáhnu si ho k sobě a proniknu jazykem do jeho úst…
„Ne, ty nikam nepůjdeš… Billí… lásko… prosím…“ špital jsem a polibky jsem zasypával jeho krk…
„Miluju tě, tolik moc tě miluju, až se toho bojím…“ špital jsem stále zoufale…
„Já…“ přerušil jsem ho…
„Já tě potřebuju, jako jsem nikdy nikoho nepotřeboval… Jsi moje všechno! Jsi můj svět! Jsi můj andílek, jsi MŮJ. Billí… lásko… promiň… odpusť…“ špitám stále naléhavě a pomaloučku mu vyhrnuju tričko…
„Miluju tě, miluju a miluju!“ špital jsem a po tvářích mi stékaly slzy…
„Miláčku…“ špitl Bill a já k němu zvedl hlavu…
„Prosím, nenechávej mě tu!!“ pípl jsem a přejel jsem prsty po jeho bříšku…
(Bill)
Nevěřil jsme, že Tom přijde tak rychle. Byl naprosto zoufalý, kouzelný, ale musím ho trošičku ještě potrápit.
„Tome… ty… ty jsi mi řekl, že jsem děvka a dal jsi mi facku a… a,“
„Já vím, Lásko… prosím odpusť… už… už se to nebude opakovat. Přisahám, jako že se Kaulitz jmenuju. Lásko… Bille… andílku… prosím,“ šeptal.
„Tome… to nepůjde… já se tě bojím. A to jak si mě uhodil, a nenechal ani domluvit. Já to dělal pro nás. Pro nikoho jiného. Samuel by nemlčel a já bych o tebe přišel. Proto bude lepší, když budeme zase jen bratři. Nezlob se. Miluju tě, ale bude to tak lepší. Já věřím, že to pochopíš.“ Odmlčel jsem se. Kouknu se Tomovi do očí. Je tam lítost, láska a totální zoufalství. Teď už nešlo o to, že bych ho chtěl potrápit za tu facku, ta už byla odpuštěna, ale vše co sem řekl… To šlo z mých obav a myšlenek.
(Tomí)
Jak tohle může říct??? Kdyby mě miloval, byl by se mnou.. Neodpovídal jsem… Beze slova jsem se zvedl z postele a vyšel jsem z jeho pokoje, jako bez duše… Seběhl jsem schody do dolního patra, nandal jsem si na sebe teplou mikinu, venku už přeci jen byla noc a chladno, a vyšel jsem ven… Do temných ulic, kde už v tuhle dobu nikdo není… Procházel jsem se mlčky po ulici a zašel jsem do jednoho parku, kam jsem dřív chodíval, pročistit si hlavu…
„Proto bude lepší, když budeme zase jen bratři. Nezlob se. Miluju tě, ale bude to tak lepší. Já věřím, že to pochopíš,“ šeptal jsem si pro sebe… Jak tohle můžu pochopit?? Jak si mohl myslet, že to pochopím?? Nic nechápu, nechápu Billa, nechápu nic! Miluju ho, víc než cokoliv jiného a on mě od sebe jenom tak odežene… Vím, že jsem to s tou fackou přehnal… I s tím, co jsem mu řekl, ale… to bylo v afektu… Bože… Svezl jsem se po lavičce trošku níž a po tvářích mi znovu stékaly slzy…
(Bill)
Ale ne… Já jsem vůl. Jak jsem mu to mohl říct??? Bojím… ano, bojím se, že o něj přijdu, proto jsem to řekl. Začaly mi stékat slzy. Zahodil jsem to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Ne to ne!! Chci ho zpátky.
Rychle se obleču. Kašlu na líčení. Seru na to. Vyběhnu z domu, kam mohl jít?? Uvažuj. Jsi naštvaný a zlomený, kam by si šel?? Ano park!! Rozběhnu se a běžím. Asi po sto metrech se zastavím. Moje plíce by nepřežily. Že já se tak ulíval v tělocviku.
„Tome!“ zakřičím. Nic se neozývá.
„Tome!“
„Tom tu není.“ A kurwa …skupinka bezdomovců. Proč já mám dneska takovou smůlu? Do prdele!
„Ztratil ses, malej?!“
„NE a Tobě do toho nic není,“odseknu. Přiblíží se.
TOME!!!!“ zakřičím jak nejvíc umím. Takhle jsem neřval ani při Schrei. No jo, ale teď mi jde o krk… No spíš o zadek…
(Tomí)
„TOMEEEEEEEEE!“ uslyším odněkud a polekaně se vyhoupnu na nohy… Rozhlížím se kolem, ale nikde nic… Bože… Vždyť to byl hlas Billa… Mojí lásky…
„Tomííí!! Lásko!!!“ křičel zoufale… Zahodil jsem za hlavu všechnu mojí naštvanost a vydal jsem se za hlasem… Měl jsem o něj takový Zabiju je!!!
„TOMÍÍÍ!“ křikl znovu a já sebou škubl… Otočil jsem se a běžel jsem zpátky… Sice jsem už nemohl, ale stále jsem běžel… Jeho hlas byl slyšet stále blíž… Jeho hlasité vzlyky a prosby… Vběhl jsem do temné uličky… strach… Nevěděl jsem kam mám jít… Už vůbec nekřičel… Bože, jestli mu někdo něco udělá…
„No tak!“ skláněl se nad ním nějaký slizký bezdomovec a mě přepadl neuvěřitelný vztek.. „Okamžitě ho pusťte!“ křikl jsem rázně… Jeden z těch bezdomovců se na mě otočil…
„Nebo co?“ přešel těsně ke mě a já málem omdlel, když sem viděl skoro nahého Billa ležet na zemi…
(Bill)
„Tome… lásko,“ vzlykal jsme a snažil se bránit těm nechtěným cizím dotykům. Už několikrát mě uhodili, ale tím, že mi přiběhl Tomí na pomoc, mi dodal sílu.Věděl jsem, že nemůžeme vyhrát. Věděl jsem to a i přesto jsem se bránil. Najednou Tom dopadl vedle mě. To je konec. Božinku teď nás znásilní a bude To…
„OKAMŽITĚ OPUSTĚ TENTO PROSTOR A NECHTE TY MLADÍKY NA POKOJI“ ozval se nějaký hlas. Otočím se a přes slzy vidím, jak se ke mně sklání nějaký muž v uniformě. Podává mi ruku ale já váhám.
„Neboj se,“ špitne konejšivě. Podám mu tedy ruku. Pohledem vyhledám Toma. Koukne na mě. Vytrhnu se policii a skočím bráškovi do náruče.
(Tomí)
Už sem se bál, že nás tu znásilní, ale když přišla policie, jakoby se rozsvítily hvězdičky… „Neboj se!“ špitl vedle mě nějaký policajt a podával Billovi ruku… Podíval jsem se na něj a on se polici vytrhl a skočil mi do náručí… Bude to vypadat blbě, vím to, ale co mám dělat?? Pomalu se posadím a hladím brášku po celém těle… Policajti na nás jen nechápavě zírají… „My… můžeme… domů?“ zeptal jsem se a hladil jsem Billího po zádech..
„Ano, jistě… Doprovodíme…“
„Ne, ne, v pohodě, my dojdeme!“ skočil jsem jednomu policajtovi do řeči… Pokrčili rameny a odešli…
„Billí… miláčku…“ špital jsem a hladil jsem brášku stále po těle… Celý se třásl… Je mi jasné, že to nebylo jen zimou, ale i tím strachem..
„Lásko… to bude v pořádku… jsem u tebe… a i kdybys mě od sebe zase odehnal, nenechám tě!“ špital jsem a líbal jsem jej do vlasů. Tiše mi vrněl do ouška a tiskl se ke mně, jako k plyšovému medvídkovi. Malinko jsem se od něj oddálil a zadíval jsem se mu do očí. Pomaloučku začal rušit tu malou mezírku, která mezi námi byla, než se mi ON sám vpil do rtů…
(Bill)
Bože… už ho neopustím. Už ne. Tahle lekce mi stačila bohatě. Líbali jsme se. Teda já Toma začal líbat. Byl chvilku zaražený, ale když mi řekl, že mě nenechá, abych ho od sebe odehnal.
„Miluju tě, Tomi… moc a omlouvám se,“ špitl jsem a něžně ho políbil…
konec
autor: Mykerina a Sajuš
hej….úplně jste mě vystrašily..nějakej fuj bezdomovec mi teda na twins sahat nebude…ale je škoda že to bylo tak krátký…love:-*
Moooc hezký x)..sem ráda že to takhle dopadlo x)
hmmm… K tomuhle ještě písnička Untitled od Simple Plan, moje nálada na bodu mrazu a řvu jako malý dítě
ale byl to krásnej díl – mohla by být další řada
nádherný!! kráásnýýýý 🙂
jééé to bylo krasny
tenhle díl se mi moc nelíbil,ty předtím byly lepší..škoda,že to tak rychle skončilo!
aaaaach.. skoda ze to skoncilo:(:( bylo to kraaasneeeee…..
plosiim ze bude jeste druha rada…plosiiim musii byt kdyz Sam úrisahal pomstu:(.. plosiim!!!!
uz se tuto povidku cetla a tad napisu uplne stejny komet:
je naprosto boziiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!! jen s tim Samuelem…. vzdyt rek., ze mu za to zaplati ne? a ted nic 🙁 zadnej sadismus 🙁 ale fakt super ff 🙂
ahh nádherný. dokonalý, krásný, perfektní…♥
bylo to moc krááásné.. ale škoda že to je tak kráké.. ale halwní wc že wše dobře skončilo a Bill s Tomem jsou spolu … a nic je nerozdělí… ale u těch bezdomowců sme se bála twe… ale jiank to bylo krásný.. twe úplně sem brečela.. moc krásný ale jinak!
fuj… smradlavý bezdomovec x((( zaráží mě ten Samuel, to si fakt říká o pokráčko, se přidávám k těm, co mají stejný názor :DDDD páč se mi to šíííííííííííleně lííííbíííí :)))) tak dááááááááááál x))
POKRÁČKO A RYCHLE TO JAKO FAKT ale jinak krááásné
úžasný…moc pěkný vážně…
Je fajn že to skončilo dobře.
Pekný záver. Síce mi celá poviedka prišla strašne uponáhľaná a chcelo by to viac rozpísať, ale inak celkom fajn. 🙂