autor: lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
Tom se alespoň pokusil odložit náš odjezd, ale nepovedlo se. Teda povedlo, ale David posunul ten termín jen o další jeden týden, takže místo sedmi, máme ještě čtrnáct dní, abychom si jeden druhého užili. Nebylo to nic moc, stejně prostě o nějaký to volno přijdeme, ale byl jsem Tomíkovi vděčnej, že to alespoň zkusil a nabídnul Davidovi své konto.
Válel jsem se před barákem na dece a jen tak relaxoval. Tom musel do města. Nejspíš za kámošem, ale neřešil jsem to. Využil jsem volného času k přemýšlení. Původně jsem vůbec nechtěl přemýšlet nad naším vztahem, ale copak to jde? Já věděl, že jsem strašně žárlivý, ale že se snížím k tomu, abych podezíral mého brášku, mou lásku, že je se mnou jen kvůli sexu, to jsem nečekal. S Tomim jsme si o tom popovídali. Otevřeně. Upřímně. Na jednu stranu se mi hrozně ulevilo, ale na druhou mi bylo tak zvláštně. Celou tu dobu co jsem ze sebe soukal popis svých citů, díval se mi upřeně do očí. Mnohokrát jsem chtěl uhnout, ale já mu přece můžu věřit. On by se mi nevysmál. Neponížil by mě.
Potom jsme se dlouho a líně milovali. Bylo to jiné než naše společné poprvé. Tohle bylo už takové jistější. On i já už jsme věděli co od toho očekávat a využili jsme toho. Necítil jsem skoro žádnou bolest a plně se Tomovi oddával. Uvědomoval jsem si, o co jsem se svým skoro dobrovolným celibátem připravoval.
Otočil jsem se na záda a chvilku jsem nechal sluníčko, aby mi pařilo do obličeje. Když mě to přestalo bavit, zvedl jsem se a konečně otevřel oči. Celou tu dobu sem pevně tiskl víčka k sobě. Nechtělo se mi chodit do baráku pro sluňáky, tak jsem to radši vyřešil takhle. Bylo to dosti hloupé řešení, neboť mě teď oči nehorázně pálily.
Postavil jsem se na nohy a prohlédl si svou nahou hruď.
„Hm…“ Kývnul jsem pyšně a dlaněmi si lehce přejel po nahnědlé kůži. Žádná rajská zahrada, jakou měl na zádech Tom. Já jsem se vždycky lépe opaloval. I bez krémů.
Zaslechl jsem otevírání branky. Rychle jsem se sehnul pro triko a otočil se. Málem jsem přitom vrazil do brášky.
„Kvůli mně si ho oblékat nemusíš.“ Zasmál se Tom a políbil mě na tvář.
Trochou jsem zčervenal a rozhlédl se kolem sebe. Přece jenom by nás mohl někdo vidět.
„Neblbni. Někdo by si toho mohl všimnout.“ Snažil jsem se ho odstrčit, ale jemu se to zjevně nelíbilo.
„No a?“
„No a? Mě to nepřipadá jako nezávažná prkotina, nad kterou by nastálo za to se pozastavit.“
„Tak pojď dovnitř. Chtěl bych ti něco říct.“ Šeptnul mi těsně u ucha, až jsem ucítil motýlky v břiše. Spíš ještě níž.
„To mi to nemůžeš říct tady?“ Byl jsem zvědav, co z něj vyleze. Tvářil se tak tajemně.
„Ty přeci nechceš, aby nás někdo viděl.“ Setřel mě. Jen co je pravda.
Dál jsem to nerozváděl a nechal se dotáhnout až do obýváku. V půlce místnosti se zastavil a otočil se čelem ke mně.
„Chceš to tady nebo v pokoji?“ Zeptal se a rozhlédl se. Jakoby tím zjišťoval, jestli je tahle místnost dost dobrá.
„No… Já nevím.“ Nervózně jsem pohodil hlavou a sledoval, jak si přede mě kleká. Udiveně jsem pozoroval jeho soustředěný výraz a cítil jak mi svírá dlaně.
„Billy, já jsem přemýšlel o tom, jak to mezi námi vlastně je a došel jsem k závěru, že to takhle nechci.“ Začal dost vážně. Docela jsem se lekl.
„Jak… jak to jako… myslíš?“ Nebudu zapírat. Měl jsem strach.
„Víš že tě strašně moc miluju a byl bych pro tebe schopen všeho, jenomže mě to takhle nestačí. Už spolu dokonce spíme, ale…“
Ne! Tyhle dramatické odmlky jsem nenáviděl. Třásl jsem se. Jednak Tomovou blízkostí a jednak tím, co se mi chystal právě říct. Vůbec jsem mu nerozuměl. To se mi nestávalo často.
Jednou rukou zašátral ve své hluboké kapse a vytáhl si z ní cosi malého, co úspěšně skryl ve své dlani. Pak se otočil zpět ke mně a usmál se.
„Billy…“
„Ježíš už to neprotahuj!“ Prosil jsem v duchu a snažil se klidně dýchat. Přesvědčoval jsem se, že jsem připraven na cokoli.
„Budeš se mnou chodit?“
Cože? Co to řekl? Tak na tohle jsem opravdu připravenej nebyl. On se mnou chce vážně chodit?! On se mě vážně zeptal…:)))
Nedokázal jsem ze sebe vypravit jedinou větu. Sledoval jsem Tomíkův obličej a do očí se mi hrnuly slzy. Sevřel mé dlaně o něco pevněji a tím mi pomohl rozhoupat se k pohybu. Sehnul jsem se a kleknul si naproti němu.
„Tomi…“ Pípl jsem a nevěřícně zakroutil hlavou.
Nic neříkal. Jen se usmíval a upřeně se mi díval do očí. Přál bych si, abych uměl zastavit čas. Zaseknout všechen ten koloběh a jen si užívat tohoto okamžiku. Toho horka, co sálalo z jeho těla. Té lásky, co mu křičela z očí. Vydržel bych se na něj dívat hodiny. Co hodiny. Dny, měsíce, roky. A byl bych spokojený. Nadmíru spokojený.
„Ano.“ Vydechl jsem a horlivě pokýval hlavou.
Jeho ruka se pohnula. Před očima se mi objevil nádherný stříbrný kroužek.
„Je to trochu jako svatba…“ Uchechtl se. Asi chtěl trochu uvolnit to napětí mezi námi. To uměl dokonale. Vzal moji pravou ruku a lehce mi prstýnek nasadil. Tiše jsem si ho prohlížel a z očí mi vytékaly slzy, které Tom zálibně stíral dlouhými štíhlými prsty.
„To aby všichni viděli, že máš přítele. Že už jsi našel svou lásku.“
Zvedl jsem k němu oči. „Přítele…“ Bylo zvláštní, jak tahle slova chutnala. Byla to sama dokonalost.
(Tom)
Bylo úžasné sledovat ho jak je šťastný. Jak se mi vrhá kolem krku. Jak mě k sobě tiskne a nechce mě pustit. Hladil jsem ho po zádech a dýchal mu na krk. Nechtěl jsem se hýbat. Takhle mi to vyhovovalo. Slyšel jsem jak tiše spokojeně oddechuje. Kdyby se nepohnul myslel bych si, že vážně usnul.
„Tohle je nejkrásnější den mého života.“ Pronesl po chvíli.
„A ne jenom tvého.“ Doplnil jsem.
„Nikdy tě neopustím. Vždycky tu budu s tebou. Přísahám.“ Šeptal mi do ucha a občas mě lehce políbil.
„Opustit mě? To bych ti ani neradil.“ Pohrozil jsem mu s úšklebkem. „Našel bych si tě. I kdyby nás dělila…“ Nemohl jsem to doříct. Nechtěl jsem to slovo slyšet. Bylo tak odporné. Šel z něj strach. Jen čirá hrůza. Nedokázal jsme si představit den, kdybych svého brášku alespoň neviděl. Nezahlédl jeho pronikavé oči v davu na ulici. Nepocítil jeho blízkost.
„Smrt?“ Zeptal se.
Jen jsem kývnul a vstal. Kolena mě už docela bolela. Vytáhl jsem i jeho.
„Mám žízeň.“ Usoudil jsem nahlas a chtěl vykročit směr kuchyň.
„Sedni. Já ti to donesu.“ Přikázal mi a povalil mě na pohovku. Pohodlně jsem se usadil a pustil si televizi.
Tohle byl opravdu nádherný den. Když jsem ve městě procházel kolem různých obchůdků, vzpomněl jsem si, že jako malý děcko jsem se zařekl, že až se opravdu zamiluji, koupím svojí lásce ten nejdražší prsten a padnu před ní na kolena. Bylo to tak úsměvný, až jsem to musel vážně udělat. Možná že ten prstýnek přece jenom nebyl nejdražší, ale zato nejkrásnější, protože ho měl na ruce právě Bill. Napadlo mě, že to před lidmi ani nebude vypadat hloupě, protože on tyhle různý sloniny nosil často. I když je pravda, že jako malýho špunta mě ani ve snu nenapadlo, že ten, před kým budu prosebně klečet, bude můj ještě menší bráška Billy.
autor: lostmickey
to bylo tak neuvěřitelně sladký!!! ahhhh :)))
ah, máš jediný štěstí, že to Tom vyklopil už v tomhle díle…už jsem viděla, jak to usekneš v tom nejlepším, ale chválím, sice se nemůžu dočkat dalšího dílku, ale aspoň to nějak zvládnu aniž bych byla nervní co mu to chce říct:)
"Budeš se mnou chodit?"—->áá to je úžasný!!^^ Tak dvojčátka spolu choděj, to je vážně krásný….♥♥♥….smekám 😉 Rýchlo dáál;))
sweet 🙂
uááááá…..něco jako svatba xDD….kolena, vyznání, prstýnek, slzičky….x)))…..to bylo úžasnéééé…..chodící dvojčátka, yeah :)))
jééé:)) to je pěkný:)
moc moc krásný=)
Kouzelný, opravdu 🙂 Další díl, prosímm x))
to bylo…nádherný…a dojemný :'( ale to napětí…to byl děs xD se myslela že se zcvoknu xD