autor: Michelle M.
Překvapeně zamrkal. Tohle bylo víc než všechny jeho tajné sny. Tupě zíral do vody, téměř neznatelně zabarvené do modra koupelovou solí… bojoval sám se sebou.
Bill rychle zakryl svůj klín dlaní a snažil se být neviditelný. Tohle bylo příliš i na něj. Nepočítal s variantou, že Tom tak brzy odhalí, jak příjemná tahle hra pro něj je. Přivřel oči a doufal, že jeho vzrušení klesne rychleji, když nebude myslet na to, že přímo nad ním stojí objekt jeho nejdivočejších snů a nestoudně si ho prohlíží. Konečně… konečně to jde trošku dolů… tak hezky pěkně v klidu. Není přece kam spěchat. Bill se neklidně zavrtěl. „Ehm…,“ odkašlal si. „Pomůžeš mi vstát?“ Tom zaraženě přikývnul. Byl totálně mimo. Automaticky sáhl do vody, uchopil jeho rozmáčené ruce a vytáhl ho, aby se mohl postavit. Bill statečně balancoval na jedné noze. Tím že stál ve vaně, byl najednou vyšší než Tom… o víc než o pouhé dva či tři centimetry jako normálně. Položil mu ruce na ramena. Tmavá látka Tomova trička začala okamžitě tmavnout ještě víc, jak se do ní vsakovala voda stékající z Billových rukou. Tom polknul. V úrovni očí měl ty úžasné svůdné rty. Znovu si připomněl jejich dotek. A najednou se pohnuly. „Potřebuju se dostat ven… ta voda už je skoro studená.“
„Chytni se mě.“
Bill se pevně chytil Toma kolem krku. Ten ho lehce vzal do náruče a postavil před vanu. „Tak…“ řekl bez dalšího.
„Děkuju,“ šeptnul Bill. Stále ještě měl ruce kolem Tomova krku. Tisknul se k němu a ani jednomu nevadilo, že Tom už je zmáčený skoro stejně jako Bill. Přejel dlaní po mokrém tričku přilepenému k prudce se zdvíhající hrudi. Kopíroval očima pohyb své ruky. Vzrušení, které před malou chvílí tak pracně zapudil ze svého těla pryč, se ohlásilo nezaměnitelným signálem, že je zpátky. Bill o krok poodstoupil a lehce se zakryl rukou. „Podáš mi osušku?“ zeptal se a očima stydlivě uhnul. Naplánoval si, že Toma donutí, aby mu vysvětlil, proč ho před pár dny tak nádherně líbal a když se bude hodně dařit, mohl by to zopakovat. Ale tohle… bylo v tom tolik skryté vášně… S úlevou se zabalil do velké osušky. Bylo téměř nemožné udržet zdání pouhé bratrské pomoci.
„Vezmu tě do pokoje, ano?“ pronesl Tom chraptivě.
Bill jen přikývl. Nějak mu došla slova. Přidržel si osušku u těla a s Tomovou pomocí se dobelhal do jejich pokoje. Zůstal stát kousek od své postele… s hlavou nakloněnou k jedné straně sledoval, jak se Tom přehrabuje v jeho prádelníku a hledá Billovo oblíbené prádlo. Vytáhl černé boxerky s červenými tiskacími písmeny BILL. Pokývnutím hlavy se mlčky zeptal, jestli je to to správné. Bill přisvědčil.
Ještě nikdy neviděl nic tak přitažlivého, jako když se Tom obrátil k němu a svou houpavou chůzi se přiblížil natolik, aby cítil jeho horký dech na své nahé kůži. Podlamovala se mu kolena. Natáhl ruku, aby si vzal své prádlo. „Děkuju,“ zašeptal a sklonil hlavu. Tomův ukazováček však jeho pohyb zastavil. Lehce zatlačil na rozechvělou bradu a zdvihl jeho tvář zpět k sobě. Jediné, co si Bill zpětně vybavoval, byly Tomovy černé oči, neúprosně se k němu přibližující. Tep se mu zrychlil nejméně na stoosmdesát. Bylo to tu znovu. Jedinečný pocit neuvěřitelného souznění. Tomovy měkké rty na těch Billových. Dvě poloviny, dokonale pasující do sebe… pro sebe stvořené. Dychtivě se vpíjel do Tomových úst… se vší vášní, které byl schopen. Neuměl si představit, že by mohlo existovat něco krásnějšího. Třesoucíma se rukama žmoulal konce osušky a tiskl se k němu. Jazykem provokoval Toma ke stále divočejším a živočišnějším výpadům… konečně ho Tom uchopil kolem pasu a přitiskl si ho na své tělo. Druhou rukou sevřel jeho krk vzadu těsně pod vlasy a natočil si jeho hlavu k sobě, aby si usnadnil přístup. Bill tlumeně zasténal do jeho úst. Bylo to víc, než dokázal v tuhle chvíli snést.
Tom se zarazil. Zvuk Billova hlasu jako by ho vrhnul zpět do reality. Ustoupil o krok zpátky, mokré tričko přilepené na kůži a prudce oddechoval. Pohled na Billovy rty podrážděné od jeho divokých polibků vyslal novou vlnu vzrušení do jeho klína. Neklidně pohnul boky. Bylo to tak intenzivní!
„Musel jsem to udělat,“ zašeptal do ticha.
Bill rozechvěle přikývl. Pořád ještě se nevydýchal a nezklidnil. Tomova erekce zřetelně se rýsující pod vlhkým oblečením mu to rozhodně neulehčovala. Na druhou stranu mu bylo jasné, že stejně dobře musí Tom vidět i jeho vzrušení. Byli si kvit.
Přes tvář mu přelétl pobavený úsměv. „Myslíš… políbit mě nebo to přerušit?“
Tom se pousmál. „Oboje.“
*
Bill ležel na posteli na boku, nohu podloženou velkým polštářem. V pokoji panovalo šero, jen malá lampička na psacím stole vydávala slabé světlo. Čekal, až se Tom vrátí ze sprchy. V hlavě si přemílal události poslední hodiny. Pořád a pořád dokola. Cítil se podivně klidný a uvolněný.
Poté co Tom přerušil jejich vášnivou hru, dohodli se, že je potřeba se zklidnit a o všem si promluvit, a Tom odešel do koupelny. Bill na sebe navlékl černé boxerky se svým červeně vyvedeným jménem a lehl si. Noha ho už pěkně bolela. Podložil si ji polštářem a odpočíval.
Šumění sprchy k němu doléhalo i přes dvoje zavřené dveře a působilo krásně uklidňujícím dojmem. Nevěděl, jak Tom bude reagovat, až se vrátí, ale přesto mu bylo dobře. Tenhle polibek byl ještě mnohem lepší než ten první v nemocnici. Uvědomil si, že když Toma objímá a líbá, je to něco tak přirozeného. Úplně jiné, než co zatím zažil. S nikým jiným by tohle asi prožít nemohl. Tom byl jedinečný… jestli si někdy byl něčím jistý, tak tímhle.
Tom otevřel dveře do pokoje a mlčky vyšel. Měl na sobě stejně jako Bill boxerky, ve kterých spal. Bill ho bedlivě sledoval a jakmile se jejich oči setkaly, posunul se blíž zády ke zdi, aby mu udělal místo u sebe. Neušlo mu lehké zaváhání, ale přesto se Tom rozhodl nabídku přijmout. Lehl si proti němu, opatrně, aby se navzájem nedotýkali. Mlčel, jen si Billa prohlížel. Bill hypnotizoval malou kapku, která Tomovi stékala po nedbale osušeném těle. Právě dorazila do jamky mezi klíčními kostmi. Natáhl prst a setřel ji. „Měl jsi tam vodu,“ vysvětlil omluvně a pousmál se.
„Měli bychom si promluvit,“ vydechl napjatě Tom a lehce si odkašlal. „Tohle, co se teď mezi námi děje, není tak úplně… ehm… v pořádku. To asi chápeš.“ Párkrát zamrkal a zadíval se Billovi upřeně do očí. „Ale nemůžu si pomoct. Hrozně mě přitahuješ a já vůbec nevím, co s tím mám dělat.“
*
Následujících několik dní neměl Harry příležitost být s Dracem ani na chvíli o samotě. Pořád si připomínal svůj zbrklý čin a dost se za svou neohrabanost styděl. Ve svých sedmnácti letech už nějakou tu zkušenost samozřejmě měl a ve chvíli, kdy mu nejvíci záleželo na tom, aby nepůsobil jako dřevo, totálně zklamal. Každý další den, kdy Draco nepřišel, v Harrym pocity jeho znemožnění se narůstaly a nabývaly děsivých rozměrů. Přesto všechno tvrdošíjně chodil v obvyklou dobu do věže a doufal, že Draco přijde.
V sobotu se konečně dočkal. Už chtěl vlastně odejít, když uslyšel vrznutí dveří a následně do místnosti vplula štíhlá postava s dlouhými světlými vlasy.
„Harry?“
„Tady jsem,“ Harry vystoupil ze stínu.
„Bál jsem se, že tady nebudeš,“ z tónu hlasu poznal, že se Draco usmívá.
„Čekal jsem na tebe každý den,“ řekl Harry. Okamžitě si nadával, protože i on sám zaslechl ze svého hlasu nepatrnou výčitku. Nepochyboval, že i Draco ji zaregistroval. „Proč jsi nepřišel?“ Nedokázal se nezeptat, i kdyby to mělo znamenat, že se mu Draco vysměje.
„Nemohl jsem, musel jsem si něco ujasnit,“ postoupil blíž k Harrymu.
Harry už už chtěl vykřiknout otázku, co si asi tak musel ujasňovat celý týden, kdy on tu na něj marně čekal večer co večer, ale tichá slova vyslovená s nečekanou něhou a upřímností ho zarazila: „Chyběl jsi mi…“
Jeho srdce udělalo prudký kotrmelec. Slyšel správně? Skutečně Draco řekl, že mu chyběl?
„To… myslíš to vážně?“ zašeptal vášnivě.
Draco k němu postoupil o další krok blíž. „Naprosto.“ Na plavé vlasy dopadl odlesk měsíčního světla a upoutal Harryho pozornost. Napadlo ho, že teď je ta vhodná chvíle, aby udělal to, co ho vždycky tak lákalo. Vztáhl ruku a vzal do ruky jeden světlý pramen. „Jsou přesně takové, jak jsem si představoval,“ pronesl udiveně a podíval se na Draca.
Vzdálenost mezi jejich obličeji byla minimální. Bylo to vážně jednoduché. Jen nepatrně pootočit tvář, sklouznout očima k dychtivě pootevřeným rtům a pak? Něžný dotek. Zpočátku váhavý, naplněný obavami, ale jakmile vlhká špička Dracova jazyka přejela Harryho spodní ret, zesílil své sevření. Uchopil dlouhé vlasy o něco pevněji, zabořil ruku do té hebké krásy a stáhl Draca do náruče. Poprvé skutečně cítil jeho tělo na svém. Zalykal se štěstím a vzrušením, tyhle pocity se nedaly k ničemu přirovnat. Naplňovaly ho tak, že se bál, že ho roztrhají a malé částečky jeho těla pokryjí dřevěnou podlahu, na které stáli. Fascinovala ho ochota, s jakou se Draco jeho objetí podroboval, s jakou ho nechal pronikat do svých úst… cítil se silný, nezničitelný… nesmrtelný.
*
Bylo to venku. Sám nevěděl, jak si přeje, aby Bill zareagoval. Jedna jeho část toužila, aby tu byl ten lehkomyslný Bill, který kašle na pravidla a zažité normy, druhá část doufala, že se v bratrovi probudí alespoň trocha smyslu pro pořádek a jeho slova slušně, leč důrazně odmítne. Čím déle ho však pozoroval, tím větší převahu získávala první část.
„Co očekáváš, že řeknu?“ zašeptal Bill. Snad se bál, že hlasitá slova do chvíle, jako byla takhle, prostě nepatří.
Tom se zamyslel. „Nevím, Bille. Já sám nevím,“ odpověděl po pravdě.
„A co bys chtěl, abych řekl?“ zeptal se znovu Bill. Tentokrát byl však jeho hlas podbarvený tak zvláštním tónem, až Tomovi zatrnulo ve slabinách.
„Jestli jsi fakticky moje dvojče, musíš to vědět,“ zašeptal svou odpověď. Oči mu znovu ztmavly do černého odstínu.
Bill se jen vědoucně usmál. Ovinul ruce kolem Tomova krku a těsně předtím, než se ponořil do jeho úst, zašeptal: „Vím to… samozřejmě že to vím.“
autor: Michelle M.
jůůů super honem dál
oh..bože bože božeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee—— MICHELLLEEEEEEEEEEEEEEE ty si mmůj osobní KAT
HURÁÁÁÁÁ!!!! JOOOO!!!! jdu se asi ožrat!!!!:))) konečně to mezi nima bouchlo!!!!:))) ale že to teda trvalo!!!:)) no ale kdo si počká, ten se dočká!!!:))) SUPER!!!!
tak se mi to líbí! :)) opravdu dokonalé 🙂 – omlouvám se, víc nevím, co říct :(:D
Už viem , prečo ťa milujem …x)….*červená sa *…….Nenapíšeš , Bill za zamiloval do Toma , Tom do Billa …the end….
Ich láska sa rodí postupne a ….zisťujutú to pomocou skutkov ….slová su až potom …je to krása , mám ťa mic rada , tak prosíím , maj ma aj ty rada , a napíš ďalší diel…..
tadadá ví to ví to O__O ale v hotelovém pokoji ještě ne-e 😀 tadadá .
Ale to se změní , že jo?
Tadadá a co dál?Ne , jestli zase bude přepadovka a oni se rafnou.Ne tady ne , viď že tady ne?Tam už se hádaj , Michelle , že tady se hádat nebudou?Já vím , že sem příšerná s tím , jak autorům kafrám do toho co jo a co ne 😀 a oni mě vůbec neberou vážně O__o 😀 ale…
Honem dál.
*vidlička, kterou džela v ruce jí spadla do talíře a dunivě to zacinkalo* ty píšťalko!
bože já umřu 🙂
draco harry, tom bill
hej emočně napěchovaný jak prase xD
Krása, krása, krása!!!
Nádhera, nádhera, nádhera!!!
Dokonalost…
Jenom ať se nevrací Dorian. Zmetek jeden!
Jéé, to bylo krásný!!! Jak Bill dosáhl toho, co si naplánoval, jak Tom zjistil, že Billovi se prostě nedá odolat, jak Harry čekal na Draca celý týden, jak Draco nakonec přišel, jak byla Michelle zase úžasná, jak byla Kattys děsně nadšená…a tak dále…a tak podobně…
Jen doufám, že si Bill s Tomem v dalším díle nebudou jen ´povídat´. K:-)
Mám pocit, jako by se uvnitř mě třepetal malej motýlek a já nejsem schopná ho zábít, chudáčka. Teda, ne že bych doopravdy chtěla, ale byla bych ráda, kdyby alespoň na chvilku usnul, jen do doby, než tu bude další kapitola… protože jinak mě to čekání asi zabije 🙂 A pak ho zase nechám vzlétnout, stejně jako Harry a Draco nechali toho svého… stejně jako Bill a Tom dali šanci tomu jejich. Tohle se tak těžko komentuje… ach jo, jak mám vecpat všechny svoje pocity z tvých povídek do pouhých slov? Jsem bezradná… :))
Tome, Tome… spoléhat na to, že Bill se zachová podle pravidel, to je asi jako bys čekal, že se přestane malovat… 😀 Strašně se mi líbí, jak jsou takoví ještě nesmělí… hlavně Tomova role je tu krásně podaná, jeho váhání a nejistota… on, takovej donchuan a najednou neví, co se s ním děje. Zrovna tak Draco… sebevědomej týpek je najednou paf ze svýho úhlavního nepřítele a stýská se mu… jo… tohle s lidma dělá láska. Je to prostě krása, Michellko… ty tu krásu vidíš, umíš ji zachytit, napsat a předat dál dychtivejm čtenářům, donutit je, aby se těšili na každej další díl a stali se na tobě a tvým psaní závislými. Jsem strašně ráda, že mezi ty feťáky můžu patřit… chci další dávku, jinak mě máš na svědomí :o) Abstinenční příznaky jsou krutý, tak se slituj… :o) Papa J. <3
ach bože , ach bože …
Já to nevydejchám … Michelle … och …
Sem tak ráda , že je všechno v pořádku .. Děkuju .
Moc děkuju … Jak řekla Janulka … Chci další dávku 🙂
tak…..konečně si to vyjasnili…a teď se může začít rozvíjet pořádně jejich vztah:)Jak Billův s Tomem,tak Harryho s Dracem 🙂
Krásné O:-)
Dráááááááááááááááááčku!!Ty mi děláš radost!!!!
Preboha 😀 ja nemôžem… nemám absolútne slov :D… to bolo úžasné!… och Tom Billa znovu pobozkal a ešte mu aj povedal že ho priťahuje… aaaaa :D… som strašne zvedavá na ďalší diel, ako sa budú správať a to všetko :D… a Harry s Dracom sa tiež pobozkali… bože môj, skoro som sa rozpustila keď Draco povedal že mu Harry chýbal 🙂 to bolo naozaj perfektné a potom tá pusa… aaach 😀 milujem to! 😀
Oba bozky, ktoré padli majú takú obrovskú silu, že ak by náhodou prišlo k niečomu viac, tak asi nedožijem do rána. To bude totálny kolaps. Už teraz ledva dýcham… Nádhera. Hlavne súznenie dvojčiat."Jestli jsi fakticky moje dvojče, musíš to vědět," zašeptal svou odpověď. Oči mu znovu ztmavly do černého odstínu. A je to…
Je to NÁDHERA 😍 Jeden příběh lepší než druhý ❤️❤️🦁🐍