Život je jen drsná realita 3.

autor: Blacky
betaread: Verushka
„No, aby tě pes jebal do nohy, ty trdlo!“
„Co je, Tome?“
„Teď mně doktorka pěkně sjela, že prej co tady děláme, že to nesmím, že ještě jedno napomenutí, a že tady končím!“
„Můžeš si za to sám, nemáš mi říkat blázínek.“
„Ty seš tak tvrdohlavej, Bille!“
„A co? Mě nikdo nic přikazovat nebude.“
„No, já vím, seš známej po celý nemocnici tím, že doktory posíláš do prdele.“
„Tebe můžu taky!“
„No, to máš pravdu, ale kdo by ti potom nosil jídlo?“
„Já ty šlichty stejně nejím.“
„Ale když ti tajně přinesu KitKat, to si dáš.“
„Mnoo, to jo. A Twix taky. A Mars taky a brambůrky…mňam!“
„Chováš se jak dítě, Billí.“
„A taky si tak připadám. Dítě bez minulosti. Dítě, který na ni teprve čeká.“

„Jéé, tak furt nesmutni, má to i světlý stránky, například spoustu věcí, který nebyly zrovna hezký, si nepamatuješ. To je přece někdy obrovský plus!“
„Ale já si nepamatuju ani ty hezký! Ani mámu, tátu… mám vůbec mámu? A tátu? A mám sourozence?“
„Já o tobě nic nevím, Bille, jen vím, že si měl nehodu a pak… to už znáš.“
„Jo, znám… ale co ta nehoda? Doktoři mi řekli, že autonehoda… ani nevím, jestli jsem řídil já… mám řidičák?“
„Netuším.“
„A kolik je mi let?“
„Je ti osmnáct.“
„Jé! Takže až mě pustí, tak budu moct jezdit autem a pít alkohol?“
„No, tím si nejsem tak jistej. Všechno jsi zapomněl, i jak se řídí auto, takže řidičák budeš muset dělat znovu. A s tím alkáčem to taky vidím bledě.“
„Ploooč?“
„Nebude ti chutnat.“
„Bude.“
„A jak to víš?“
„Já jsem dospělej! A dospělí pijou, takže se to budu muset naučit.“
„Ty jsi vtipnej, Billí!“
„Co je na mě vtipnýho?“
„Všechno. Jak tu sedíš na posteli v modrým pyžámku s autíčkama, jak máš rozcuchaný vlasy a rozčiluješ se, že si dospělej. hihi.“
„Přestaň se mi smát a radši mi dej něco dobrýho nebo umřu hladem.“
„No né! Náš Billík má hlad! Kam to zapsat?“
„Třeba do kalendáře. A neříkej mi Billíku, to nesnáším.“
„Copak? Blázínek byl lepší?“
„Přestaň! A co máme vůbec k obědu?“
„Hranolky a smaženej sýr. A taky colu.“
„Jůů! To je svátek?“
„Ne, byl jsem v McDonaldovi.“
„Ty jsi zlatí! Mňamka! Děkuju moooc, Tomí!“
„Nemáš za co, ale chci něco na oplátku.“
„A cooo?“
„Omluvíš se doktorům za svoje chování.“
„Proč zrovna tohle?“
„Protože bys to sám neudělal.“
„To máš pravdu..“
„Tak co?“
„Jo, jo, dobře, tak já se teda omluvím… a dneska sním i prášky na spaní, když mi půjčíš empétrojku.“
„Ty vyděrači!“
„No, já ty prášky jíst nemusím, že jo.“
„A tak dobře… ale dnes ji tady nemám. Zítra večer, platí?“
„Jo jo, platí. A děkuju.“
„To je oukej, Billí.“

autor: Blacky

6 thoughts on “Život je jen drsná realita 3.

  1. twle tenhle díl je upe pecka xDD))

    "Hranolky a smaženej sýr. A taky colu."

    "Jůů! To je svátek?"

    "Ne, byl jsem v McDonaldovi.

  2. Heh, to je dost dobrá povídka =D LOL…  Prej: "No, aby tě pes jebal do nohy, ty trdlo!" , chcípám…! =D =D =D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics