autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Takové ospalé město… Očka vysokého chlapce, kterého vlasy byly spleteny do pevných dredů, se rozhlížela po ospalém městečku, které v tuhle brzkou ranní hodinu ani nemělo potuchy o jeho zkažené náladě. Otráveně natočil tvář, aby se mohl podívat na drobné klubíčko, které se choulilo na posteli a spokojeně oddechovalo, avšak hned na to tvář vrátil zpátky a znovu upnul pohled na město. Jeho tělo zakrývaly pouze široké trenky, které si na sebe před chvilkou spěšně hodil, aby tady nechodil nahý. I když , vadilo by to někomu?! Jí určitě ne a jemu možná také ne. Vlastně by mu to možná bylo malinko nepříjemné, ale to mu bylo v tuhle chvíli jedno…
Utápěl se ve vlastní sebelítosti a litoval, že tehdy vlastně dovolil, aby jej táta odvezl… Jenomže byl tak malý… a nedokázal se bránit. Prostě tehdy ještě musel poslouchat. A proto když mu rodiče zasadili ten nejtvrdší úder, nezbývalo mu nic jiného, než němě poslouchat a trpět uvnitř…
I když se moc snažil, nedokázal být šťastný. Vzali mu to, co jej jako jediné pokaždé drželo při životě… vzali mu brášku… dvojče a odtrhli je od sebe… a tuhle ránu jim Tom nikdy nedokázal odpustit…
Jenomže teď je tady – v Berlíně. Od táty se odstěhoval hned jak dovršil 18 let a koupil si tenhle malý byt. Nic většího si totiž zatím dovolit nemohl. Pracoval jako poslíček pro někdejší modelingovou agenturu, kde sloužil spíš jako uklízeč, nebo sem tam nosil modelům vodu a podobné věci. I když byla tahle práce mizerně placená a dost se tam po něm křičelo, nestěžoval si. Alespoň si konečně mohl žít podle svého a ne podle toho, jak mu to táta diktoval. Po rozvodu s jejich mamkou si táta našel asi tak dvě skutečné známosti, které jej však po několika měsících omrzely a znovu byl sám… Stejně jako Tom. Nikdy se nesrovnal s tím, že svou druhou půlku musel opustit a zanechat tak daleko. V malé vesničce Loitche vyrůstalo jeho dvojčátko Bill. Jenomže co se s ním za těch dvanáct let stalo, to vůbec netušil…
Nakonec se konečně odlepil od okna, u kterého doteď stál a pomalými kroky mířil do kuchyně. Nechtěl ji vzbudit. Vůbec na ni neměl náladu. Byla jenom takovou tou tuctovkou, kterých běhá po světě více než dost. A vlastně když se Tom zamyslel, zatím ještě žádná z jeho holek nebyla ničím výjimečná. Všechny jej po prvním milování omrzely a někdy dokonce ani k tomu nedošlo. Proto byl raději někdy sám, nebo chodil jenom tak brouzdat po městě s přáteli. Ale přesto cítil, že je strašně sám. Chtěl konečně poznat to slůvko láska… chtěl, aby mohl každé ráno vstávat vedle osoby, kterou by skutečně miloval a toužil by po ní. Chtěl, aby mu také někdo říkal lásko… ale aby to myslel skutečně vážně, ne jako všechny tyhle holky, které mu to dokázaly říkat jenom v opojení orgasmu… Tohle přece nikdy nechtěl…
Jenomže teď je tady – v Berlíně. Od táty se odstěhoval hned jak dovršil 18 let a koupil si tenhle malý byt. Nic většího si totiž zatím dovolit nemohl. Pracoval jako poslíček pro někdejší modelingovou agenturu, kde sloužil spíš jako uklízeč, nebo sem tam nosil modelům vodu a podobné věci. I když byla tahle práce mizerně placená a dost se tam po něm křičelo, nestěžoval si. Alespoň si konečně mohl žít podle svého a ne podle toho, jak mu to táta diktoval. Po rozvodu s jejich mamkou si táta našel asi tak dvě skutečné známosti, které jej však po několika měsících omrzely a znovu byl sám… Stejně jako Tom. Nikdy se nesrovnal s tím, že svou druhou půlku musel opustit a zanechat tak daleko. V malé vesničce Loitche vyrůstalo jeho dvojčátko Bill. Jenomže co se s ním za těch dvanáct let stalo, to vůbec netušil…
Nakonec se konečně odlepil od okna, u kterého doteď stál a pomalými kroky mířil do kuchyně. Nechtěl ji vzbudit. Vůbec na ni neměl náladu. Byla jenom takovou tou tuctovkou, kterých běhá po světě více než dost. A vlastně když se Tom zamyslel, zatím ještě žádná z jeho holek nebyla ničím výjimečná. Všechny jej po prvním milování omrzely a někdy dokonce ani k tomu nedošlo. Proto byl raději někdy sám, nebo chodil jenom tak brouzdat po městě s přáteli. Ale přesto cítil, že je strašně sám. Chtěl konečně poznat to slůvko láska… chtěl, aby mohl každé ráno vstávat vedle osoby, kterou by skutečně miloval a toužil by po ní. Chtěl, aby mu také někdo říkal lásko… ale aby to myslel skutečně vážně, ne jako všechny tyhle holky, které mu to dokázaly říkat jenom v opojení orgasmu… Tohle přece nikdy nechtěl…
Byl neskutečně přitažlivý kluk, o kterého by se nejedna dokázali pobít. Měl přitažlivý pohled divokého rebela a dokonalé plné rty, které přímo vábily k líbání. Jeho krásnému štíhlému tělu by se nedalo nic vyčíst. Vlastně navenek působil spíše dokonale… jenomže uvnitř byl neskutečně osamělý…
Houpavými kroky se procházel po kuchyni s hrníčkem kafe, až došel pomalu k ledničce, kde měl menší výstavku fotek. No, tedy, měl tam fotky svého pejska, kterého si koupil přesně v ten samý den, jako tenhle byt a který právě spinkal spokojeně vedle postele. Byl to retrívr, kterému dal jméno Bill… ale jeho brášku mu nikdy nedokázal nahradit. Zvíře prostě nedokáže nahradit dvojče, které jste měli rádi nadevše…
Dále tam měl fotku táty, mamky a dokonce i dvojčátek, když ještě byla spolu. Vesele se usmál na fotku, kde si s Billem leželi v objetí a oba sladce spinkali. Měl jenom tuhle jedinou. Jinou si už nestihl od mamky vzít, protože táta mu to ani nedovolil.Už tuhle měl tajně… Doteď viděl Billův uslzený obličej a jeho smutná kukadla, kterými se s ním loučil… ale stejně by chtěl vědět, jak se má. Jak vlastně teď vypadá? Má taky hnědé dlouhé vlasy, nebo má dokonce také dredy? Má i on piercing jako Tom, kterému se v plných rtících odrážela kovová kulička?! Jak se vlastně změnil jeho vzhled po těch dvanácti letech?! Zanechalo na něm těch dvanáct let taky tak veliké stopy jako na Tomovi?!
Houpavými kroky se procházel po kuchyni s hrníčkem kafe, až došel pomalu k ledničce, kde měl menší výstavku fotek. No, tedy, měl tam fotky svého pejska, kterého si koupil přesně v ten samý den, jako tenhle byt a který právě spinkal spokojeně vedle postele. Byl to retrívr, kterému dal jméno Bill… ale jeho brášku mu nikdy nedokázal nahradit. Zvíře prostě nedokáže nahradit dvojče, které jste měli rádi nadevše…
Dále tam měl fotku táty, mamky a dokonce i dvojčátek, když ještě byla spolu. Vesele se usmál na fotku, kde si s Billem leželi v objetí a oba sladce spinkali. Měl jenom tuhle jedinou. Jinou si už nestihl od mamky vzít, protože táta mu to ani nedovolil.Už tuhle měl tajně… Doteď viděl Billův uslzený obličej a jeho smutná kukadla, kterými se s ním loučil… ale stejně by chtěl vědět, jak se má. Jak vlastně teď vypadá? Má taky hnědé dlouhé vlasy, nebo má dokonce také dredy? Má i on piercing jako Tom, kterému se v plných rtících odrážela kovová kulička?! Jak se vlastně změnil jeho vzhled po těch dvanácti letech?! Zanechalo na něm těch dvanáct let taky tak veliké stopy jako na Tomovi?!
Jak rád by jej ještě jednou viděl… nebo alespoň zahlédl a pozdravil jej. Bylo by to zvláštní po tolika letech najednou přijít ke svému dvojčeti a říct mu: ‚Mám tě rád’…
Tom rozechvěle pohladil fotku a poté se zahleděl na hodinky. Bylo přesně půl sedmé. Rychle dopil kafe a utíkal se osprchovat. Hned jak byl oblečený a připraven jít do práce, se ještě zastavil u té plavovlásky spokojeně spící na jeho veliké posteli a nechal jí stejný odkaz jako všem před ní: „Bylo to s tebou opravdu skvělý, ale asi pro mě nebudeš to pravý…hledám v holce něco jinýho, promiň. Když budeš odcházet, zabouchni,“ většinou po těchhle řádcích holka hned naštvaně odešla. Ještě rychle vyvenčil Billa a pak naskočil na svůj skate, který mu sloužil jako dopravní prostředek, dokud si nevydělá na auto. Jak tak brouzdal ulicemi viděl, že se po něm několik holek spokojeně s úsměvem otáčelo… no, s úsměvem zakroutil hlavou a dál se řítil do práce…
Tom rozechvěle pohladil fotku a poté se zahleděl na hodinky. Bylo přesně půl sedmé. Rychle dopil kafe a utíkal se osprchovat. Hned jak byl oblečený a připraven jít do práce, se ještě zastavil u té plavovlásky spokojeně spící na jeho veliké posteli a nechal jí stejný odkaz jako všem před ní: „Bylo to s tebou opravdu skvělý, ale asi pro mě nebudeš to pravý…hledám v holce něco jinýho, promiň. Když budeš odcházet, zabouchni,“ většinou po těchhle řádcích holka hned naštvaně odešla. Ještě rychle vyvenčil Billa a pak naskočil na svůj skate, který mu sloužil jako dopravní prostředek, dokud si nevydělá na auto. Jak tak brouzdal ulicemi viděl, že se po něm několik holek spokojeně s úsměvem otáčelo… no, s úsměvem zakroutil hlavou a dál se řítil do práce…
„Kaulitziii!!!!“ ozval se řev jeho ředitele prostornou halou zdejší dosti známé modelingové agentury. Tom urychleně podal láhev vody modelce, která měla žízeň a poté se rychlými kroky řítil za ředitelem.
„Ano?“ pípl, těžce lapajíc po dechu. Vysoký zavalitý chlap s ošklivou tváří se na něj nevrle zahleděl a poté mu naznačil, aby vešel dovnitř za ním.
„Já ale dneska nepřišel pozdě,“ řekl rychle, protože tohle byla nejčastější věc, za kterou mu ředitel nadával.
„Ne, musím s váma o něčem mluvit,“ Tom málem omdlel, když si ředitel sedl na křeslo a usmál se na něj. To bylo snad poprvé za celou dobu, co tady pracoval. „Takže, dorazí k nám nový klient. Má už docela úspěch v Magdeburské společnosti a tak jsem moc rád, že se přihlásil taky k nám. Jenomže se po Berlíně vůbec nevyzná a vlastně by potřeboval něco jako strážce,“ začal ředitel mírně a se na Toma zašklebil.
„Počkat, počkat – já mám dělat jako bodyguarda nějaké modelce?!“ zeptal se Tom nechápavě. Tohle fakt nečekal.
„Já ale neřekl, že to je holka,“ pousmál se na Toma omluvným výrazem.
„Já mám dělat ochranku klukovi?“ zeptal se spíše dokonale pobaveně. Tohle byl určitě jenom kanadský žertík.
„No, vlastně ano. Bude to asi jenom na dva až tři týdny, pak se to nafotí a asi se zase vrátí. Samozřejmě vám zvýším za to plat o padesát procent,“ šeptl. Tom se na chvilku zamyslel. Roztěkaně si olíznul vyschlé rty a zahleděl se z okna. Tohle se mu snad jen zdá… ochranku klukovi?! Ale zase peníze potřeboval.
„Tak tedy fajn,“ povzdechl si nakonec a bez svolení se složil na křeslo naproti. „A kdyže se ten modýlek uráčí přijít?“ zeptal se s tichým výdechem, až si všiml ředitelova pobaveného výrazu ve tváři.
„Ten modýlek už je tady,“ ozval se zezadu neznámý hlas…
„Ano?“ pípl, těžce lapajíc po dechu. Vysoký zavalitý chlap s ošklivou tváří se na něj nevrle zahleděl a poté mu naznačil, aby vešel dovnitř za ním.
„Já ale dneska nepřišel pozdě,“ řekl rychle, protože tohle byla nejčastější věc, za kterou mu ředitel nadával.
„Ne, musím s váma o něčem mluvit,“ Tom málem omdlel, když si ředitel sedl na křeslo a usmál se na něj. To bylo snad poprvé za celou dobu, co tady pracoval. „Takže, dorazí k nám nový klient. Má už docela úspěch v Magdeburské společnosti a tak jsem moc rád, že se přihlásil taky k nám. Jenomže se po Berlíně vůbec nevyzná a vlastně by potřeboval něco jako strážce,“ začal ředitel mírně a se na Toma zašklebil.
„Počkat, počkat – já mám dělat jako bodyguarda nějaké modelce?!“ zeptal se Tom nechápavě. Tohle fakt nečekal.
„Já ale neřekl, že to je holka,“ pousmál se na Toma omluvným výrazem.
„Já mám dělat ochranku klukovi?“ zeptal se spíše dokonale pobaveně. Tohle byl určitě jenom kanadský žertík.
„No, vlastně ano. Bude to asi jenom na dva až tři týdny, pak se to nafotí a asi se zase vrátí. Samozřejmě vám zvýším za to plat o padesát procent,“ šeptl. Tom se na chvilku zamyslel. Roztěkaně si olíznul vyschlé rty a zahleděl se z okna. Tohle se mu snad jen zdá… ochranku klukovi?! Ale zase peníze potřeboval.
„Tak tedy fajn,“ povzdechl si nakonec a bez svolení se složil na křeslo naproti. „A kdyže se ten modýlek uráčí přijít?“ zeptal se s tichým výdechem, až si všiml ředitelova pobaveného výrazu ve tváři.
„Ten modýlek už je tady,“ ozval se zezadu neznámý hlas…
autor: B-kay
To je dobrý.. to budu určo číst strašně se mi to líbí x))
tak TOHLE JE SKVĚLÁ FF lidi,ale už mám přečteno 32 dílů od b.kay s blogu takže nemam co číct 🙁
waw uz som zvedava na dalsie casti
mega pekne .. honem dááál 🙂
Super =) Vsadím se, že vím, kdo je ten "modýlek" =D
jj, já si taky myslím, že vím, kdo to je:D:D:D
xDDD Yeah tušime kdo je modýlek xDD dál!:-D
skvele to začína som strašne zvedavá na pokračko 🙂 dúfam, že bude čo najskôr
já myslím že ten hlas zas tak neznamej nebude…………..bože já se těším na další díl
Tak tohle je skvělý!!!! Moc mě to baví,má to jiskru,fakt skvělý!!! Nevím co k tomu dál napsta,prostě se mi to mega moc líbí,je to roztomilý =)! Krásně napsaný♥
xD och got xD LOOOOOOOOOL xD super ! začína to luxusne !
Heeeeeeeeeeeeeeeeey B-kay..tak thole je luxusní povídka..skvěle napsaný…piš další dílky…tuhle ffku budu sledovat!!!!!!!!!!!!
Vehnalo mi slzy do očí to povídání jak se mi stýská po Billíškovi…
tak u té poslední věty mě úúúúpa zaskočilo….je to perfektní…trošku mi to připomíná Narozeninový přání x)))))
jééééééééééééééé,to bude další super ffka.
KRÁSNÉ TEN MODÝLEK JE bILL JUPÍÍÍ SNAD TEDA
Perfektní-konečně neokoukanej nápad!
Od prvej kapitoly mi je jasné, že táto poviedka bude tiež skvelá. Ono je to vlastne jasné už keď si prečítam autora, B-kay je už značka kvality 🙂 Idem na to.
Jdu pokračovat ve čtení