autor: Michelle M.
Mlčky jsem snědl večeři. Aspoň že tu máme televizi, která mluví, jinak by to ticho mezi námi bylo k nesnesení.
„Tome?“ promluvil jsem a odstrčil na stranu zpoloviny prázdný talíř.
„Hm?“ Zase. Ani se na mě nepodíval.
„Chci s tebou mluvit. Můžeš to, prosím, vypnout?“
Konečně se ke mně obrátil. „Co chceš?“ zeptal se tvrdě, ale televizi nevypnul.
Tohle nemělo cenu. Zavrtěl jsem hlavou. „Nic.“
Do očí se mi tlačily slzy, ale nechtěl jsem, aby to viděl. Vím, že ho rozčiluje, když brečím, a já nechtěl, aby se rozčiloval. Chtěl jsem, aby mě obejmul, zabořil ruku do mých vlasů a řekl mi… co by mi měl říct? Že všechno bude dobrý? Nebude, nebude to dobrý. Nejsem přece tak blbej, abych si myslel, že tohle může dopadnout dobře. Dobrý konce se možná stávají v pohádkách, ale rozhodně ne v životě. A co je nejhorší, já vlastně ani nevím, co by mělo být tím dobrým koncem…
„Až budeš mít náladu, budu nahoře,“ zamumlal jsem a zvedl se. Ani se na mě nepodíval. Ramena mi spadla ještě asi o půl metru níž. Povzdechl jsem si. ´Je to všechno pokažený.´
Teprve když jsem za sebou zatáhl záclonku u mé postele, dovolil jsem horkým slzám, aby se spustily po mé tváři.
*
(Tom)
Možná to vypadalo, že ten film pozorně sleduju, ale opak byl pravdou. Nevnímal jsem nic jinýho než jeho. Návaly horka a chladu se ve mně střídaly, nevěděl jsem, co s rukama a s nohama. Doufal jsem, že nepozná, jak jsem mimo… z něj.
Bylo mi strašně líto, jak se to všechno pokazilo. Místo abysme si tu teď užívali samotu, skoro spolu nemluvíme, natož něco víc. Přiznávám, že na tom mám svůj podíl viny. Nejdřív ho chci, pak ho nechci a teď? Zase ho chci… sakra. Nesnáším komplikace. Proč se to muselo všechno tak zkomplikovat?
*
Lehl jsem si do postele. Snažil jsem se bejt co nejtišeji, protože to vypadalo, že Bill usnul. Skopnul jsem boty a vleže se začal soukat z džínů. Moc mi to nešlo, postele v tourbuse jsou docela úzký, každou chvíli jsem se praštil do lokte.
„Sakra,“ zanadával jsem tlumeně. No jo, mám dlouhý ruce i dlouhý nohy, blbě se sem vejdu.
Konečně se mi to podařilo. Odhodil jsem džíny na prázdnou postel za mojí hlavou a stáhl ponožky. Následovaly mé kalhoty.
Zhluboka jsem vydechl a založil ruce pod hlavou. Soustředil jsem se na pravidelné pohupování našeho domu na kolečkách, jak někdy tourbusu říkáme. Je to docela příjemný, hezky se při tom usíná.
„Můžu k tobě?“ ozval se u mé hlavy Billův hlas.
Překvapeně jsem se po něm podíval. Seděl na své posteli, nohy spuštěné dolů a smutně na mě koukal. Váhavě jsem pokrčil rameny, zatímco jsem se odsunul blíž ke stěně. Pochopil to jako pozvání. Hbitě vklouzl do mé postele, ale nedotkl se mě. Držel si odstup. Díval jsem se do jeho unavené tváře, oči se mu leskly a nebyl daleko toho, aby se rozbrečel.
„Bille, co je s tebou?“ starostlivě jsem ho pohladil po vlasech. „Co se děje?“
Najednou propukl v hroznej pláč. Rukama mě pevně chytil kolem krku a rozbrečel se jak malá holka. Slzy mu tekly po tvářích, jeho ramena se otřásala nezadržitelnými vzlyky. Vzal jsem ho do náruče. „Ššššš, nebreč… kluci přece nebrečí, to bude dobrý,“ šeptal jsem mu do ucha a lehce s ním pohupoval.
„Já jsem to takhle nechtěl,“ hlasitě popotáhl nosem, „vážně jsem nechtěl, aby se to stalo. Strašně mě to vyděsilo. Já… fakt se snažím proti tomu bojovat, ale je to tak těžký… Tome, proč to musí bejt tak těžký?“ Zvedl ke mně oči zalité slzami. Přiznám se, že mi smysl jeho slov nebyl moc jasný, ale evidentně ho něco trápilo… a ne málo. Měl jsem z toho takový divný pocit. „Já chci, aby to bylo jako dřív, ale zároveň nechci. Co mám dělat?“ Znovu propukl v nezadržitelný pláč.
Přitiskl jsem ho k sobě, jednou rukou jsem ho hladil po zádech a to druhou probíral jeho lesklé vlasy. Mlčel jsem. Najednou jsem nevěděl, co mu mám říct.
„Co jsi cítil, když jsi ji u mě našel?“ zeptal se najednou.
Hrozně mě překvapila přímost, s jakou se ptal.
Pokrčil jsem rameny. „Nevím,“ zamumlal jsem, „neuvažoval jsem nad tím.“
Jeho oči se doširoka rozevřely. „Nevadilo ti to?“
Co jsem mu na to ale měl říct? Že mě docela ranilo najít v jeho posteli holku? Že mě bolelo, že za mnou nepřišel a neřekl, že to s ní byl jen velkej omyl? Že bez něj nemůžu usnout? Že každé ráno doufám, že až otevřu oči, že bude ležet vedle mě? Tohle bych mu měl říkat? Nesmysl… tohle mu přece říkat nemůžu.
„Ani ne,“ zalhal jsem. „Můžeš si přece dělat, co chceš. Stejně jako já.“ Cítil jsem, že ztuhnul. Jeho tělo se v mém objetí napjalo a nepatrně odtáhlo.
Mlčky přikývl a jeho oči se znovu zalily slzami.
*
Bill už spal, držel se mě jako klíště a neklidně oddechoval, zřejmě se mu něco zdálo… ale já usnout nemohl. Uvažoval jsem nad jeho slovy. Co myslel tím, že je těžký proti tomu bojovat?
Nemohl jsem ležet. Opatrně jsem se vymanil z jeho náruče a sešel dolů. Nalil jsem si plnou sklenici studené vody. Dal bych si cigaretu. Sice jsme si s Billem po té jeho operaci slíbili, že společně přestaneme kouřit, ale zrovna teď bych si dal.
Vytáhl jsem jeden šuplík v kuchyňské lince. Pokud se nepletu, tady vždycky bývala železná rezerva. Kdyby absťák po nikotinu byl moc velkej. No jasně, zlatý marlborky. Vytáhl jsem jednu a sedl si k okýnku. Otevřel jsem horní větračku a zapálil si. Musel jsem to udělat. Bylo mi tak mizerně a hlavně jsem byl úplně v koncích. Ani v nejmenším jsem neměl představu, co mám dělat. Netušil jsem, o co tu vlastně jde. Jediný co jsem věděl, bylo to, že chci, aby na mě Billovi záleželo. To byla moje jediná jistota.
Můj pohled sklouzl k černé kytaře ležící ve otevřeném futrálu na sedačce. Natáhl jsem ruku a pohladil její naleštěný bok. Prsty jsem přejel po napjatých strunách… zkusmo jsem se jich dotkl, krásně se rozezněly… čistý, jasný zvuk, jako když proud světla protne tmu… jako když mysl ozáří náhlé poznání…
Prudce jsem ji odstrčil od sebe. Sjela na zem a bolestně zanaříkala.
Zabořil jsem obličej do dlaní.
Moje kytara. To, co v ní je, ukáže, jen když se jí dotknu… je jako Bill. Když ji hladím, zpívá… když ji odstrčím, naříká.
Proč mě bolí, když na něj myslím?
*
(Bill)
Jsem celej rozlámanej, je to tak náročný… pořád někdo chce, abych se k něčemu vyjadřoval, usmíval se do kamery, do objektivu foťáku, přátelsky objímal fanynky. Začíná mě to zmáhat. Je tak těžký se pořád přetvařovat. A dokonce už i v soukromí, kde jsem z dosahu všech těch lidí, který se živí tím, že řeší můj život. Ani tady už nemůžu dát najevo, co cítím, co bych chtěl…
Přetrpěl jsem další den, kdy jsem byl vedle něj, ale ne s ním.
Hrozně se trápím. Moje nejistota a rozpolcenost mě zraňují víc a víc.
Jediný posun je v tom, že jsem si dokázal přiznat, že jsem se do něj zamiloval. To, co jsem připisoval fyzické přitažlivosti, má mnohem hlubší kořeny. Miluju ho. Miluju svého bratra, který mě zasvětil do tajemství sexu. A když si to takhle řeknu, jsem ještě zoufalejší. Tohle totiž ani v nejmenší nezapadá do mé představy, jak jednou potkám tu svou pravou osudovou lásku. Všechno to je špatně, bohužel.
Včera večer jsem usnul u něj, ale když jsem se probudil, nebyl tam. Ležel jsem sám v jeho posteli a mám pocit, že jsem tak byl celou noc. Toma jsem našel zkroucenýho na sedačce dole, jeho drahocenná kytara ležela na zemi, na stole v popelníku dvě cigarety. Mrzelo mě, že naši dohodu porušil. Přitom mi slíbil, že spolu to zvládneme. Napadlo mě, k čemu jsou sliby, když je stejně nikdo nedodržuje; možná existují právě proto, abychom měli co porušovat.
*
Je to den ode dne horší a horší.
Sice máme dny naplněné spoustou pracovních povinností, večer většinou nějaké to vystoupení nebo společenské povinnosti, ale to mě nedokáže zbavit myšlenek na něj.
Mám pocit, že to na mě museli všichni už dávno poznat. Všechno se ve mně třese, když je vedle mě. Nedej bože, když se máme fotit. Nevím, proč nás pořád všichni fotografové cpou vedle sebe. Ale jo, vím to. Opticky to vypadá líp, když nejvyšší stojí ve středu a menší na kraji. Není to pak tak zubatý. Jenomže pro mě to je čirý utrpení. Jsou to vlastně jediný chvíle, kdy se ho můžu dotknout.
Už jsem se dostal do fáze, že bych udělal cokoli, jen aby se zase vrátila ta bezstarostná vášeň, kterou jsme prožívali v prvních měsících, všechny ty hravé doteky… než se to stalo, než jsem se zamiloval a všechno se tím pokazilo.
Nebudu si nalhávat, že mé city nám nějak pomohly. Naopak. Všechno zničily a já nejsem schopnej zničit je.
Zaklepání na dveře mě vytrhlo z mých trýznivých myšlenek.
„Není tady Tom?“ vyhrkl Georg bez pozdravu, jen co jsem otevřel dveře svého hotelového pokoje.
Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, není tady,“ zamumlal jsem. „Není u sebe?“
Georg potřásl hlavou. „Neotevřel mi. Mobil nebere a za hodinu máme bejt na focení, potřeboval jsem s ním ještě něco probrat…“
Něco tady nehrálo.
„Počkej, kouknu se k němu.“ Georg kývnul a vešel do mého pokoje. Vešel jsem do koupelny a lehce zaklepal na dveře, vedoucí do vedlejšího pokoje.
„Tome?“ vyslovil jsem tázavě předtím, než jsem zmáčkl kliku. Ještě než jsem otevřel dveře, zaslechl jsem divný zvuk. „Tome?“
Otevřel jsem opatrně dveře. Moje oči se v úžasu rozšířily a já nebyl chvíli schopnej vůbec ničeho. Jen jsem tam stál a díval se na to představení, odehrávající se právě před mýma očima. „Tome,“ vydechl jsem. Nemohl jsem se od něj odtrhnout pohledem.
Tím lenivým pohybem, kterej jsem vždycky tak zbožňoval, kterej mě dokázal vyprovokovat a strhnout k naprostým šílenostem, přesně tím pohybem zdvihl hlavu a zadíval se do mých očí.
autor: Michelle M.
no … celkově mě bylo Toma na začátku hrozně líto . Téměř se mě chtělo brečet , když řekl , že mu byla ta holka jedno … Doufala jsem , že už si konečně řaknou , že se maj rádi "trochu víc" 🙂
Ale na druhou stranu se hrozně těším na další díl 🙂 , hrozně , hrozně moc …
Opravdu brilantně napsané , jako vždy 😀
tooooooooooooooo
Užasný!! … Už je pomalu na čase, aby se přestali trápit! Bill si konečně přiznal, že se zamiloval. Tom se to snaží potlačit, ae asi ví, že to moc nezvládá… Měli by si vážně promluvit. Zatím jim to moc nevyšlo, ale já jim fandím!!xD… Copak to tam ten Tom dělá?xD…heh?XD…Hraje na kytaru nebo něco jinýho?XD…No necháme se překvapit…jen doufám, že to nebude nic ošklivýhoxD…ale asi ne, když to Billa tan zaujaloxD…Takhle to useknout, teda teda!!xD
mno dalsi dalsi diil!! kurde tohle neni mozne je to tak napinave a je mi lito obou kluku.. ani jeden to tomu druhemu nedokaze rict:(
nemám z toho dobrý pocit na mě moc citově založený díl… no uvidíme co bude dál… jestli je s holkou tak končím:))) ale jinak píšeš nádherně, to se čte samo!!!
Co tam Tom dělal???!!! Nevydržim to! Umřu! áááá! xD
Dál, dál, dál! A ať už se to nějak vyřeší…:)
jestli okamžitě nenapíšeš další díl tak budu vraždit…a ty mě budeš mít na svědomí XD
úžasne a prosím si čo najskôr pokračko 🙂
moc hezounký krásňounký a já newim co ještě je to prostě úžasný!!! rychle dál! co tam asi ten tom dělá? by mě vážně velice zajímalo
A? Co dělal?Co dělá Tom ? Zhroutím se z toho , z něho , z nich.až tohle dopíšu pujdu si zakřičet.To budou mít sousedi zase jednou radost.
Mě to vážně dostává , někdo mě ujisťoval že to určitě dopadne dobře , jo eleanot , hehe..že to dopadne dobře?
Jdu se uklidnit.
Díky je to úžasné 😀 ale začínám být naprosto závislá..ou.
uáá… no …. takovej napínavej konec… já ci dalíš dílek… prosím… rychle…
Asi do dalšího dílu umřu!!! Co tom dělal? Byl sám, že?? eh…teda jako takhle sem nehysterčila už dlouho xD budu se muset jít nějak zklidnit…
A totálně mě dostalo to přirovnání Billa ke kytaře…bylo to vystižený opravdu hezky.
Ale takhle to ukončovat…to se neděláááá :'( se tu zblázním :'( xD jako opravdu nemám daleko k šílenství, aspoň je vidět jak tu povídku prožívám, je to vážně nádherně napsaný (i když se už opakuju xD)
Tak…teď sem se alespoň trochu vykecala a jsem zvědavá jestli vydržím do dalšího dílu…mám obavy, že ne a do tý doby se zcvoknu xD Komentář napsán závislou (na této povídce), mírně hysterickou (přestože jindy je úplně klidná) a vynervovanou T. xD xD xD (asi už sem opravdu blázen xD)
panebože, že tam nemá žadnou mařku?!?! že ne!!! to by si neudělala, že n?!?! bože, ja z toho fakt jednou zešilím… je to tak… napínaví, procítěný… prostě užasný! jen ať to dopadne dobře, nemám ráda období hádek.. prosím prosím, ať už se usmířej!!! tentokrat se těším na další díl víc než kdy dřív.. ikdyž už to pomalu ani víc nejde, protože pokaždý se těším nehorazně moc!!!
miluju tuhle povídku….porád víc a víc :-*
…….nééééééé , že tam nikoho nemal , to nepíš ani zo srandy xD ach jáj xD vždy sa teším , áá huráá , konečne sa to vyrieši , lenže ono sa to nevyrieši , zamotá sa to ešte viac a to na tebe MILUJEM ♥
Ne, já prostě nemůžu!!xDxD..Teď jsem to přečetla znova, ten závěr. A mám panickou hrůzu z toho, že se tam peleší s nějakou prsatou blondýnou, aby zahnal ty depky.Milej Billíček ho vyrušil a teďka kouká, jak péro z gauče.xD..Doufám, že se šeredně pletu, Michelle.xD Strašně by mě totiž zajímalo při jakým představení může Tom poté udělat pohyb, kterým Billa dostane do kolen, jo na to jsem fakt zvědavá!!xD
Ehm..budu si myslet, že se z Toma stal bláznivej romantik, kterej celej pokoj pokreslil srdíčkama s písmenkem B a pak Billovi zahrál serenádu. Jo, to bude nejlepší, alespon nebudu muset myslet na tu horší variantu!!xD
Claire: takže srdíčka a písmko B? Vidíš, to mě nenapadlo o:-) ale píšu si to do poznámek, výbornej nápad do další povídky :D:D
Dzesi3: zlatíčko, jsem nadšená, že mě miluješ, já zas miluju tvoje legrační průpovídky 😀
Tera: děkuju *červená se* Bill a kytara… ale je to trefný, ne? 😀
Samanta_Drzoun: lámu si hlavu, jak může Eleanot vědět, že tahle povídka dopadne dobře 😀 ode mě to rozhodně nemá 😉
Danielle: mně je někdy líto obou, ale nedá se nic dělat. Takovej je život :-*
Zlatíčka, činíte mě svými komentáři nesmírně šťastnou, víte o tom? Ne? No tak teď už to víte 🙂
copak tam dělal náš milovaný Tomíšek?mno… xDDDDDDDD
může mi někdo řict co tam dělal? bože sem upe napjata, ty díly jso tak zvlaštní….jako krasně zvlaštní
teda co tam ten Tom dělá..? 🙂
Mě klepne pepka! Rychle, RYCHLE další díl!
Mě taky činíš nesmírně šťastnou 🙂
Hlavně , když uvidím další povídku Hotelového Pokoje , nebo Příběhu na druhou .
Zítra jedeme se třídou na třídenní výlet ( hrozně se těšim ale … ) , každou hodinu si vzpomenu na Hotelový Pokoj a budu proklínat nulovou možnost internetového spojení 😎 .
Už to vidim : vzbudim se v Neděly ve čtyři hodiny ráno na kost zmrzlá v chatrné chatičce a místo toho aby mi v hlavě naskočilo- !vezmi si mikinu!- , vzpomenu si na to že včera ( tedy v Sobotu ) byl uveřejněn další dílek Hotelového Pokoje .
Ten den máme jet totiž domů a já se budu nesmírně těšit na okamžik , kdy vyhledám označení "Hotelový Pokoj 23" a nábožně se pustím do čtení …
S pozdravem , Tvá fanaticky unešená
Danielle :-*
Tedy než tenhle příběh skončí budu zralá na odtučňovací kúru! Bohužel se vždycky ve stavu naprostého psychického vyčerpání musím nadopovat nějakou sladkostí abych přežila a to si dovedeš představit, jak po dvadvacátém dílu takového napětí vypadám!!! Já vím, že jsem minule vykřikovala cosi o protestní hladovce, ale fakt nemám sílu a jediné, na co se ještě vzmůžu, bude návštěva místní cukrárny, abych byla dostatečně zásobená a připravená na to, že by si ti dva v sobotu taky třeba nemuseli padnout do náručí!
Milá Michelle, to s tou kytarou bylo nádherné, ta scéna v Tomově posteli také a to už vůbec nechci připomínat ten úžasnej, nervy drásající konec. Co tam ten Tom asi tak může dělat? K.
Seru na to. Já na to seru. Fakt. Proč mám ten pocit, že tam Tom někoho má?='( Sakra… ne, já tu povídku nečtu… já vím, říkám to pořád, ale to se nedá. Já na to pak furt jak kráva myslim… ='( Jestli se s někym Tom vyspal, tak s nim končim… =o/
Ach jo… jsou to ale trdla… Takhle chodit kolem horký kaše a neříct si to… stačilo by pár slov a všechno by bylo hotovka, jenže to by zase skončil HP a to ještě nesmí… ještě ne. Ještě aspoň pár dílů…
Bill byl tak roztomilej, když se odhodlal vlézt k Tomovi do postele a svěřit se mu, to se mi moc líbilo… škoda, že to nepochopil… a ta kytara… Michelle, to je tak nádherný přirovnání, úplně jsem se rozplývala. Fantazie… už aby si to řekli… sakriš práce… Tom mě děsí… ale může tam dělat cokoliv, tak mu nebudu křivdit ještě předtím, než se to dozvím… budu doufat, že to není ženská…
Jinak jedna technická informace pro závisláky na HP… Michelle odjíždí, jak jste si všimli z jejího komentu, proto jsme se dohodly trošku prodloužit intervaly mezi díly, jen o jeden den, tudíž si nastavte budíčky až na neděli, pak na středu a zase na sobotu. Michelle si chce vaše komentáře užít a protože se blíží konec, měla by to všechno najednou až po návratu… a to by si tak neužila, takže si to trošku protáhneme, aby nebyl rychlej konec, pak budeme společně lomit rukama, bědovat a podepisovat petice za návrat HP… <3 J :o)
Janule: No to nám snad nemůžete udělat!xDxDxD…Musím se přiznat, že sem asi v tomhle sobec, ale s takovouhle závislostí po mě nemůžete víc chtítxD. Až v neděli?xD..No to je nepředstavitelnýxD..I když do neděle se to dá, ale pak až středa? Hrůůůza!xD..Navíc jsem si z komntáře Michelle nevšimla, že by někam odjížděla…Tak sem asi slepáxD….Jo to bude tímxD No nic, co mi zbývá, budu čekat jako věrný pesxD..nebo spíš jako narkoman na svoji dávku!xD
Claire: Janulka to četla v mém komentáři, ale ne u téhle povídky. 🙂 Psala jsem to jinde… omlouvám se, fakt… ale já si chci sobecky užít i to nejmenší písmenko z vašich reakcí a nechtěla jsem, by poslední díl proběhl, když tady nebudu… vracím se v sobotu a budu celá nedočkavá, jak se vám líbily ta tři díly, které budou, jak Janulka psala.
Doufám, že se na mě nevykašlete a něco mi sem napíšete 😀 Já si to přečtu! fakt že jo :D… i když až v sobotu 😉
Až v neděli… no to potěž nohu 😀 Já se tak těšila, že už zíííítra… a ono nic… ale myslím, že to snad přežiju… ještě si ale nejsem úplně jistá 😀
Wow! No tak to teď budu muset svoji zvědavost, kdo že to dělá Tomovi společnost (nebo je tam sám :-O), potlačit o den déle… když tam někoho bude mít, nastane komplikace… ale život jsou komplikace… začínám se obávat, jak tohle může skončit, když o tom všichni mluví… bude to happy nebo ne? 😛
Až v neděli? Ah bože xD no tak to se zblázním! Ještě že od pondělka odjíždím taky pryč, tak mě aspoň nebude mrzet o kolik sem toho přišla…ale i tak xD eh no myslím, že má závislost se zanedlouho začne projevovat xD
Michelle M. : No, co bysme pro tebe neudělaly, že jo? xD..Teda spíš nám ani nic jinýho nezbyde!XD.. Myslím si, že si zasloužíš svojí dávku komentářů, protože píšeš opravdu úžasně a z každýho dílu se vzpamatovávám ještě nejmíň dva dny, než přijde další.xD No tak se teďka budu muset vzpamatovávat tři dny, se nedá nic dělat!;)xD
Ale jestli to skončí špatně, tak se budu hodně zlobit!!!xDxDxD..Ty ty ty….. To potom budou ošklivé komentáře!!xD…. No věřím, že nás nechceš všechny zabít, takže vše dopadne, tak jak má…. což sice nemusí být kladně, ale já v to doufám!;)
Shltla jsem to jako malinu a jsem naprosto emocionálně vyždímaná. Příděl dvou dílů za sebou mě absolutně odrovnal, jsem hotová… Když já tak strašně moc nechci blížící se konec, tohle by mělo bejt nekonečný… jo, a já bych se v tom dobrovolně utápěla, jako moucha v mlíce. Zároveň vím, že dokud se nedostaneme do finále, nedočkáme se, že Bill řekne Tomovi "Lásko.." přímo do očí. Sakra, proč je to tak těžký? Kam zmizelo jejich dvojčecí cítění? Proč se Tom na Billa nevrhnul a neumačkal ho v náručí, když se mu v podstatě vyznal? Proč si to všechno pořád vykládají jinak, než to je? Už z toho začínám vážně bláznit. A i stávající intervaly mezi díly mi přišly nekonečné… co jen budu dělat teď?
Jen by mě zajímalo, při čem ho Bill přisihl. Znělo to tak divně… takže si myslím, že jsou v podstatě dvě věci. Buď tam Tom někoho má (za což bych ho asi došla vlastnoručně roztrhnout, načeš bych ho zase slepila, aby mohl jít umačkat Billa v náručí), a nebo si za přítomnosti hříšných myšlenek na brášku dělá dobře sám…
Tak DÁÁÁÁL!
mnel tam holku? nebo snad kluka? rychle daaaal
aaaaaaaaaaaaaa dneska měl přibýt další díl ale nený!!! jaktože nený?!?!?! panebože ja se nemohla dočkat dneška a on nený!!! kurňa potřebuju nutně další díl!!! dneska!!!
jo rychle dál co tam bude??kluk holka?nebo snad ty srdíčka na stěnách??:-Dhlavně ne aby se am podřezal jo!!!:-D
TYWOLE!! pokud tam má nějakou holku – tak tady rozmlátim ten monitor!! na 100%