Popelka v mužském rodě 9.

autor: Calypso
betaread: Janule

„Cože mám udělat?“ zeptal se nechápavě Bill a postavil se před Fionu. Ta mu to všechno zopakovala a ještě snad i něco přihodila.
„Ne,“ řekl Bill rozhodně.
„Prosím?“ zeptala se jej s překvapením a hněvem zároveň.
„Že neudělám nic z toho, cos mi teď řekla. Už ti nebudu dělat sluhu, máš zdravé ruce i nohy, můžeš si to udělat sama,“ nenávistně se usmál Bill. Fiona na něj zírala jak na desátý div světa. Jak to, že se jí vzepřel?! Tohle mu teda nedaruje.
„Naposledy ti říkám, neodmlouvej. Velice snadno se můžeš dostat do průšvihu, Bille.“
„No a? Co je mi po tom? Nezajímá mě nic, co se týče tebe a tvé rodiny. Absolutně nic. Vsadím krk na to, žes zařídila, aby mě na tu vejšku nevzali. Nikdy jsi mě nebrala jako svého. Tátu sis brala jen pro prachy. A když zemřel, já se pro tebe stal přítěží. Okey, jak je libo, chtěla jsi se mě zbavit, máš to mít. Už dál nestrpím vaše urážky a to, že si ze mě děláte sluhu, o tom raději ani nemluvím. Nevím, jestli o tom víš, ale tvoji synové mě chtěli taky vyštvat z domu. A teď se jim to povedlo. Jenže já odcházím, protože chci, ne protože bych byl donucen. Jste špinavci, obyčejná havěť společnosti, co si o sobě myslí, že ze slabších lidí si můžou udělat poskoky. Jenže to se mýlíte. Já mám taky srdce, a taky mě bolí, když mě nazýváte děvkou a incesťákem a bůhví čím ještě. Ale já se vzchopil a po včerejší večeři jsem konečně našel odvahu odejít a začít žít nový lepší život. Život bez vás,“ řekl Bill a setřel si slzy co mu stékaly po tváři. Tom při oslovení „špinavci“ a „obyčejná havěť“ bolestně přivřel oči. Takže je to pravda… Bill jej viděl… Bill se nadechl a pokračoval: „Takže odcházím z domu, z téhle odporné práce. Od vás, panebože jak já se těším. Nenávidím vás, zato všechno co jste mi udělali.“

„Máš vůbec kam jít? Když se tak oháníš s tím, že jdeš pryč?“ skočila mu do řeči Fiona.
„Ano, má. Bude bydlet u mě. A jo, když už se bavíme o týhle práci, já odcházím taky,“ řekla Ronda a společně s Billem hodili svou uniformu Fioně k nohám. Ta Billa chytla za loket a řekla: „Takhle se ke mně chovat nebudeš. Vychovala jsem tě.“ Bill se jí vytrhl, zadržel Rondu, která chtěla Fioně zmalovat obličej a řekl: „Vychoval mě táta a Ronda. Ty jsi pro mě cizí člověk, stejně tak jako Tom a Kevin. Jo a ještě si přijdu vzít jednu tašku a pak adie!“ radostně se usmál a dál se věnoval nervózním zákazníkům.

Po šichtě se šel ještě projít… Musel se uklidnit. Kdyby tam šel hned teď, asi by to nezvládl. Po zhruba patnácti minutách se rozešel směr Kaulitz dům. Otevřel si dveře a vešel dovnitř. Tom seděl v obýváku, Kevin byl ve sprše, protože bylo slyšet jak teče voda a Fiona byla nejspíš v bazénu. Když Tom uviděl Billa, nahrnuly se mu slzy do očí. Bill jej úplně ignoroval, vyběhl nahoru a vzal si tašku. Ještě naposledy se podíval na svůj pokoj a opustil horní patro. Když přišel k vchodovým dveřím, obul se, jenže když chtěl konečně opustit ten odpornej dům, někdo mu přibouchl dveře. Bill se vztekle otočil a kdyby pohledy zabíjely, ta osoba, co se na něj smutně dívala, by byla zpražená na uhel.
„Bille, neodcházej. Prosím…“ řekl Tom po chvilce ticha. Bill se na něj se vší nenávistí podíval a řekl: „Proč bych neměl? Řekni, co mě tady drží? Fiona? Kevin? Nebo ty? Se pleteš, Tome… Nic mně tady nedrží! Tvoje matka a bratr mě nesnáší, jsem pro ně jen odpornej hnusnej potkan. A ty? Ty seš hajzl a pokrytec, Tome! A ještě hroznej lhář, víš? Nedivím se, žes měl tolik holek… Když ti každá skočila na ten tvůj pohled neviňátka, tak byla stejně blbá jako já! Já tě miloval, Tome, celým svým srdcem! A cos udělal? Při první příležitosti si se vyspal s nějakou děvkou! Tome, jestli by byl náš vztah o tomhle, tak dík, raději budu do smrti bez lásky a sexu a budu držet onanovací celibát! A teď dovol, musím si ještě něco zařídit,“ dořekl Bill a chtěl odejít. Jenže v tom mu zase zabránila Tomova ruka, která už podruhé přibouchla dveře.
„Bille, prosím, vyslechni mě. Já… přiznávám. Spal jsem s ní. Jenže né z vlastní vůle. Já to cítím. Nemohl bych to udělat, vždyť tě miluju! A lidi, které milujeme, nikdy nepodrazíme. Myslím, že v tom má prsty Kevin…“
„Jo, jasně. A teď všechnu vinu shazuj na Kevina. Ještě mi řekni, že tě na tu židli přivázal a sám ti držel ptáka, aby ta kráva mohla na tebe nasednout. Proboha, Tome, myslíš, že ti věřím? Ztrácíš čas, Tome. A já pospíchám. Takže mě laskavě pusť a hleď si svýho,“ přerušil Toma Bill.
„Ne,“ řekl Tom neoblomně. „Já se omlouvám. Bille, prosím, dej mi ještě jednu šanci. Já už to nikdy neudělám. Já vlastně ani nevím, co přesně jsem dělal. Já si sakra na nic nevzpomínám!!! Promiň, lásko. Prosím, promiň mi to,“ poté se Tom se zoufalým pláčem svezl na zem. Billovi bylo Toma líto, ale prostě se k němu nemůže vrátit. Byl mu nevěrný. Nevěrný po dvanácti hodinách co byli spolu!
„Ne, Tome. Já už mám toho po krk. Svojí šanci jsi promrhal. Podvedl jsi mě. A ze všeho nejhorší bylo to, že jsi mě viděl a nepřestal jsi. Očividně ti bylo u prdele, jestli tam stojím nebo ne. Takhle to bude lepší. Nefungovalo by to. Já jsem cíťa a ty děvkař. To k sobě nejde. A navíc jsme bráchové, i když jen na papíru. Okolí by nás odsoudilo, a to já nechci. Nemohli bychom se na ulici vzít za ruku, ani se políbit. Proto bude nejlepší, když odejdu teď. Odejdu, ale už se nevrátím, Tome. Dneska jsme se viděli naposled. Odcházím z tvého života. Navždy.“ Tom jen nevěřícně koukal na vzdalujícího se Billa. Zůstal sám. Úplně sám, bez lásky. Bez jeho Billa. Toma popadl hysterický pláč. Vždyť to začínalo tak slibně. Pomalu si začínali plánovat jejich první společné prázdniny. Tak proč to takhle dopadlo? Proč jenom?!

autor: Calypso