autor: Michelle M.
„Tome,“ zašeptal jsem znovu a cítil, jak se mi oči plní slzami. Stiskl jsem zuby, jak nejvíc to šlo. Přece jsem nemohl dát najevo, co se ve mně odehrává, že právě asi nastal nejhorší den mého života. „Shání tě Georg,“ dodal jsem tiše a vycouval z pokoje.
Nezastavil mě. Neřekl ani to zatracený ´Bille, co tady děláš?´ Něco podobnýho by se přece v podobný situaci hodilo, ne? Přece by se měl tvářit aspoň trošku vyděšeně, že jsem ho přistihl zrovna v takový situaci. Měl by se přede mnou stydět, měl by se cítit provinile. Nic z toho jsem ale v jeho očích neviděl.
Ale proč taky. Nechodíme spolu a dokonce už spolu ani nespíme…
Vrátil jsem se zpátky do svého pokoje. „Je u sebe,“ zamumlal jsem vstříc Georgovu tázavému pohledu.
Nechápavě potřásl pečlivě vyžehlenými vlasy. „Tak proč mi neotevřel.“
„Není tam sám,“ zamumlal jsem ještě tišeji a lehce dosedl na rozházenou postel.
V Georgových očích blikla jiskřička poznání. „Jo tááák,“ zasmál se. „Tak to nebudu rušit, jen doufám, že to stihne do toho focení,“ zašklebil se pobaveně. Podobné pikantní historky ho vždycky zaručeně bavily.
Povzdechl jsem si. Na tohle nešlo říct vůbec nic.
*
(Tom)
„Budu muset jít,“ zamumlal jsem do jejích úst a odtáhl se.
Zatvářila se nespokojeně a dětsky našpulila pusu. „Ještě ne, ještě chvíli,“ zaškemrala.
„Nejde to, fakt ne,“ posadil jsem se na posteli a ještě jednou se na ni podíval, než jsem si natáhl trenky. Ležela křížem přes moji postel, hnědé vlasy měla rozhozené po zválené dece, lehce opálené tělo hezky kontrastovalo s bílými prostěradly. Vypadala fakt dobře, za normálních okolností bych se asi nechal přesvědčit, že máme ještě chvíli čas, ale dneska ne. Vstal jsem a přešel ke skříni. „Měla bys jít, potřebuju se připravit. Zavolám ti.“
„Nezavoláš,“ řekla trucovitě a natáhla se pro pár kousků svého oblečení, které ležely různé rozházené po posteli a kolem ní. Pomalu se posadila a začala se oblékat, nohy spuštěné dolů.
„Zavolám,“ zopakoval jsem trpělivě a vytáhl čisté tričko a džíny, které jsem si chtěl vzít na focení. Chtěl jsem co nejdřív pod sprchu.
„Tome,“ zašeptala a pomalým krokem ke mně přešla. Dlaní se dotkla mého ramene. Sjela mi rukou po páteři až k okraji boxerek. „Nelíbím se ti?“
Překvapeně jsem se po ní podíval. „Proč tě to napadlo?“
Pokrčila rameny. „Tak… jako by ti nezáleželo na tom, jestli jsem tu s tebou právě já.“
Na malý okamžik jsem přitiskl rty na její čelo a pohladil ji po vlasech. „Jsi moc hezká, nedělej si s tím hlavu.“
Vděčně se usmála, ale tak nějak smutně. „Ale nejsem úplně tvůj typ, co?“
Stiskl jsem zuby pevně k sobě. „Nemám žádný vyhraněný typ. A ty ses mi líbila.“
Přikývla. Na malou chvíli se upřeně zadívala na mé rty. Asi čekala, jestli se s ní budu ještě dál loučit, možná váhala, jestli ona sama má udělat další krok, nakonec se ale jen shýbla pro kabelku a vydala se ke dveřím. S rukou na klice se ještě zarazila, jakoby chtěla něco říct, ale neřekla nic. Letmo mávla dlaní ve vzduchu a byla pryč.
Nechal jsem boxerky sklouznout ke kotníkům a šel se osprchovat.
Moc času už jsem neměl.
*
Stál jsem ve sprše a přemýšlel. Ani si neumím vychutnat sprchu bez toho, že bych tam řešil trable svého milostného života a to mě štve.
Už nemám jediné místo, kde by se mi nepletl do života. Způsob, jak snížit moji závislost na něm a dokázat si, že si můžu užívat i bez něj, selhal. Ty šílený orgie, který jsme spolu v posledních měsících prováděli, vypěstovaly v mém těle smrtelnou závislost. Ne že bych dřív neměl slabost pro tělesné požitky, ale s ním to prostě byla smršť. Nekonečná smršť fantastickýho milování. Jen při vzpomínce na to se v mém břiše ozvalo povědomé chvění. Ach jo, Bille…
Když jsem ji včera potkal a přivedl k sobě na pokoj, všechno se zdálo být ideální. Byla krásná a já potřeboval sex.
Zdálo se to být tak snadné. Ale nebylo. Musel jsem si dát hodně panáků na kuráž, pořád jsem měl chuť se sbalit, vykašlat se na ni a jít za Billem, ale to jsem nemohl… ´Přece jsem ještě před půl rokem hrozně chtěl nějakou holku, teď tady jednu mám, je hezká, evidentně mě chce a já přemýšlím nad tím, jak bych to radši dělal s bráchou? Jsem totálně úchylnej!´ Házel jsem do sebe jednu vodku za druhou, abych na něj zapomněl… jí to zřejmě nevadilo. Když jsme se konečně dopotáceli do hotelu, připouštím, že spíš já se potácel a ona mě statečně podpírala, byl jsem tak zničenej, že už jsem nebyl schopnej vůbec ničeho. A ona neměla Billovy schopnosti, aby mě dokázala probrat z toho nejhlubšího bezvědomí… Ráno, když jsem ji vedle sebe našel… bylo to blbý. Evidentně čekala, že si spolu užijeme, ale já najednou neměl chuť. Na denním světle všechno ztratilo tu lákavost, kterou to mělo v noci, a já si uvědomil, jak ubohý to celý vlastně bylo.
A Bill mě s ní našel. To je fakt, se kterým nic neudělám. Ani nevím, jestli mi to vadí. Hrozně bych si přál, abych s ní zažil noc plnou bouřlivýho sexu, kterej by z mojí hlavy vymazal úplně všechno, včetně Billa. Ale to se nestalo. Naopak. Myšlenky na něj ze mě úplně vymazaly chuť se dotýkat kohokoli jiného než jeho. Bože, chci ho. Tak strašně ho chci a potřebuju. Strašně moc… bolí to, fyzicky mě bolí, jak strašně bych ho chtěl. Třeba zrovna teď.
Dlaní jsem lehce pohladil svůj klín. „Bille,“ zakňoural jsem provinile, když jsem se rychlými pohyby začal zbavovat toho nepříjemného tlaku. Před očima obraz svého hříšně nevinného bratra a vyvrcholení bylo jen dílem okamžiku.
*
Uvolněný, ale ne zcela spokojený, jsem rozhrnul dveře sprchového koutu a vykročil do koupelny plné páry. Mokrou rukou jsem si protřel oči a natáhl se pro ručník visící na světlé zdi. Asi se to zase vrací do starých kolejí. Zas budu sám, budu si to sám dělat, občas s nějakou vyspím a jedinej rozdíl bude ten, že se budu tiše mučit touhou po Billovi… pochybuju, že by mě po tom dnešku k sobě pustil dál než na metr.
„Ehm,“ ozvalo se ode dveří odkašlání.
Překvapeně jsem se otočil.
„Bille?“ vyslovil jsem tázavě a stydlivě obalil své nahé boky ručníkem. „Co tady děláš?“ Pevně jsem ručník utáhl.
Stál opřený ramenem o rám dveří, s rukama založenýma na hrudi. Provokativně prohnutý v bocích, v očích mu nebezpečně blýskalo. Viděl jsem, jak se to v něm vaří. Znám ho. Vím, co tohle znamená.
Mám pocit, že před chvílí v mém pokoji byl snad někdo úplně jiný. Ten smutný, plachý Bill se ztratil a zas tady byl ten neskutečně smyslnej ďábel. Hlasitě jsem polknul.
„Potřebuješ jít do sprchy? Už jdu.“
„Nikam,“ zarazil mě jeho řezavý hlas. „Nikam nepůjdeš. Ještě ne.“ Pohnul se dopředu, ruce svěšené podél těla. Uvědomil jsem si, že můj dech se prohloubil. Pozorně jsem sledoval, jak se ke mně blíží a nemohl jsem popřít, že by mě to nechalo v klidu. Sice jsem si před malou chvílí odborně pomohl od přebytečných hormonálních tlaků, ale živej Bill byl tisíckrát lepší.
Zastavil se snad jen půl kroku ode mě. Hruď se mu v pravidelných intervalech zdvihala a klesala, zase tak krásně voněl a mně se úplně roztřásly kolena z jeho nečekané blízkosti. „Nechápu tě,“ zamumlal. Očima pomalu jezdil po mém obličeji. „Nechápu, proč si bereš do postele holku a pak si to děláš sám ve sprše.“
Zrudnul jsem studem. Má pravdu. Chovám se jak magor.
„Bille, já…“ zakoktal jsem zmateně. Ani nevím, co bych mu chtěl vysvětlovat. Já sám v tom mám pořádnej zmatek.
„A myslíš při tom na mě,“ pokračoval bezostyšně. Zdvihl ruku a palcem jemně přejel mé rty. Uvědomoval jsem si, že se chvěju, a on to určitě věděl taky. Najednou byl tak hrozně silný a dominantní, nikdy jsem to s nikým nezažil. Ten pocit, že se podrobuju jeho vůli. Nebylo to pro mě přirozený, ale do téhle chvíle to tak nějak patřilo. „Nechci, abys spal s někým jiným, když oba víme, že chceš jenom mě.“ Mírně našpulil rty a spokojeně přivřel oči.
Měl pravdu.
Chtěl jsem jeho, jen jeho.
*
(Bill)
Když se za Georgem zavřely dveře, zničeně jsem složil hlavu do dlaní. Bylo to strašný. Ponižující, bolestivý, krutý. Tom a úplně cizí holka. Tentokrát ale nebyl netečnej a odevzdanej jako tenkrát v tom klubu, kde se na něj lepila ta protivná blondýna. Ne, teď moc dobře věděl, co dělá. Byl nahej, líbal se s ní, ruku přilepenou na jejím odhaleným zadku. Bylo to tak hrozně moc bolestivý a … vzrušující zároveň. Jeho hladké tělo bez jediné chybičky propletené s jejím tělem mě vzrušovalo. Nebylo to tak, že by se mi to úplně líbilo. Ne, nelíbilo se mi to, ale sledovat pohyby jeho rukou… uf. Jsem magor. Vím to. Zvrácenej, ujetej magor, bezhlavě zamilovanej do svýho bráchy.
Nemohl jsem si pomoct.
Musel jsem ho znovu vidět, nepřemýšlel jsem nad tím, jestli tam ta holka je, jestli se spolu dostali někam dál. Nic takovýho. Už jsem čekal dost dlouho. Tak jsem se prostě vrátil. Jenomže moje cesta skončila už v koupelně. Tom byl zavřenej za poloprůhledným sklem sprchy, evidentně zaujatej sám sebou. Mohl jsem vidět, jak se mu hýbou ramena v rychlých pohybech jeho ruky, svaly na zadku měl zaťaté. Vzrušení mnou projelo až do konečků prstů na nohou. A když zasténal moje jméno… najednou už nešlo o to, jestli se vyspal s nějakou holkou. To já byl ten, o kom sní, na mě myslel, když se uspokojoval. Nemohla být tak dobrá jako já. Nemohla být lepší!
Moje sebevědomí vystřelilo raketovou rychlostí přímo vzhůru. Počkal jsem si, až skončí a spokojeně si užíval vlastní probouzející se vzrušení. Nechtěl jsem mu rušit krásnou chvilku, kterou se mnou ve svých představách zřejmě prožíval. Netušil jsem, co mu řeknu, až skončí a zjistí, že jsem ho celou dobu sledoval. Neměl jsem nejmenší představu, ale nechtěl jsem si s tím lámat hlavu. Jeho chování pro mě bylo obrovským důkazem, že mu nejsem lhostejnej.
Cokoli. Může dělat cokoli, ale na mě nemyslet nedokáže.
Pořád jsem to já, koho chce…
autor: Michelle M.
*skanduje*
dál dál dál, tenhle díl byl úplně.. áááá *omdlévá*
tak jak vidím Billikovo ego roste a ne jen to xD jsem zvědavá co se bude dál dít…….jsem ráda, že s ní Tom nic neměl………i když by si to Bill zasloužil…….hej na další díl jsem fakt zvědavá
no dělééééj na co čekáš rychle další díl……..ten Tom je fakt nepoučitelnej XDXD
Ty jo!!!! Úžasný!!!!! Sice se vyplnilo to, čeho jsem se obávala, ale nakonec se vlastně jednalo o dobrou věc !!! XD…Njn, Tom je nahranej, už si bez Billa ani neužije! xD… Jo jo…teďka už jen aby si Tomík přiznal, že je do brášky blázen a můžů jít v klidu demonstrovat pro druhou řadu!xD…. Michelle, děláš mi radost !!! Líp si to napsat nemohla!!;)
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAH,dokonalooooost,prosím že tady bude další dílek co nejdřív:(prosím prosím…já nemůžu,tohle je uplně dokonalá ff,fakt slvělé Michelle:)
tak kluci a šupky dupky do postýlky a běda, jestli z ní vylezete dřív než si konečně řeknete, že se milujete!!!! :))) ahhh oba dva jsou tak slaďoučcí!!!!:))) MUCK!!!!:)) už jsem celá rozplynutá!!! no prostě honem dáál!!:))
úžasný…. tak honem dááál…
Som zááávislá x) ♥♥♥♥ začiatok mi nahnal slzy a koniec tiež , rozdiel bol akurát v tom , že prvý krát som slzila smútkom a druhý krát smiechom =D ♥ tááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááákto veľmi prosím o 24 diel♥
jé dalšííí plosíím a rychle!!!!!! je to úžasná povídka
bože můj … v takovimhle fenomenálním konci to useknout !!! 🙂
Asi nedospim úterka X-)
no konecnee sa zacinaju dostavat z toho bloku kam sa dostali!:)))
Moje milá Michellko, doufám, že se máš (nebo jsi se vlastně měla)krásně :o), užila sis dovolenou a teď si čteš hezky jeden po druhém všechny komentáře. Tenhle díl je pro mě extra speciál, je fantastickej a to, jak dokážeš i tak nepříjemnou skutečnost, jako je nevěra, obrátit v užitečnou věc, mě fascinuje. Billovo sebevědomí mi tu vyloženě sedlo. Sluší mu… konečně se probral a pochopil, že v tomhle vztahu má svojí cenu. Není jen ten, kdo beznadějně miluje někoho, u koho v tomhle směru nemá šanci,ale konečně si může říct, že ho bratr alespoň nutně potřebuje, když už ne miluje… je to krok vpřed a já z něj mám ohromnou radost. Musí to dopadnout dobře… prostě musí. :-* Těším se. Papa J. :o)
Pro ty, co nečetli můj minulý komentář, další díl bude ve středu, protože Michelle je momentálně mimo a na internet nemá přístup. Blíží se bohužel konec povídky (jak ráda bych napsala "první řady povídky", ale zatím to není jisté… :o)),nerada by přišla o vaše reakce na poslední díl, a proto jsme intervaly o jeden den protáhly. Jako náplast na zklidnění vaší závislosti pro vás naše milá a šikovná Michelle přeložila povídku od Halyzee, takže se v úterý večer můžete těšit na "Bloody Mary" – jak napsala sama Haylzee – Dirty porn story… Pa J.:o)
och chicht……uhm……jeeeeeeee xDDD
klaasne
konec..? škoda.. nevadí, stejně je to úžasný.. 😉
Aaaaaaaaaaaaaaah, to byl hezký díl. Užívala jsem si jej plnými doušky a kochala se jím jako jinýma povídkama právě od tebe Michelle. Ty mý zlobivý Emko (M)!
Dokonalé!!!!!!!!!!!!!!!!! Už vím, že ty dokážš vše a jsi v tom nejlepší!!!!!! A to myslím naprosto vážně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Wow, tohle je prostě bezkonkurenční… užívám si to do poslední kapičky a určitý pasáže si čtu pořád dokola. Zítra brzo ráno odjíždím pro změnu já… takže o všechno přijdu. O překlad, o další díly HP… sakra, já tam asi umřu. Už se vidím, jak každej den ležím večer v posteli a teskním po pokračování svých zamilovaných povídek… To je mučení, já opravdu potřebuji pravidelné dávky. Jsem už jako ten poslední feťák, to je děs! 🙁
Ale moc mě potěšilo, jak to nakonec dopadlo ze záhadnou v Tomově pokoji. Když se potvrdilo, že tam někoho má… bylo mi zlatíčka Billa najednou tak líto. Ale druhá polovina povídky to více než napravila… Slyšel ho, viděl ho… a ví, že ho potřebuje. Fascinuje mě, jak se jejich vztah vyvíjí. Posledních pár dílů jsem provzteklila a prosmutnila…a teď to konečně začíná spět k lepšímu. Michelle, ty jsi kouzelnice :))
chci říct , že až popadnu dech třeba se mi povede napsat smysluplný komentář , ale říkám to od začátku a pořád nic , obávám se tedy , Michelle, že ode mě se něčeho , jako je komentář nejspíš nedožiješ 😀
Zase to bylo procítěné , krásné , blahodárné..a tak dále 😀 ne , opravdu nemůžu napsat něco , co by tě mohlo potěšit..O__o sem v šoku , víš?:D
Nejprv, když jsem četla začátek bylo mi hrozně…přece jen tam ten Tom někoho měl!!! Ale jak jsem četla dál, čímdál víc jsem se usmívala. Všechno zlý bývá k něčemu dobrý, což se perfektně ukázalo na téhle situaci. Jsem neskutečně šťastná, že si Tom konečně uvědomil, že bez Billa ani ranu :)). Když si Bill dodal sebevědomí, tak jsem málem začla výskat radostí-ví, že ho Tom potřebuje, stejně jako on něj :). Prostě tenhle díl, i když je to vlastně smutný, že ho tom podvedl, mě spíš uklidnil, což na Michelle hrozně moc obdivuju.
Taky zůstávám v údivu, jak perfektně dokáže vyjádřit pocity lásky mezi dvojčaty 🙂 Michelle se stala jednou z mých nejoblíbenějších autorů. Když čtu její povídky, tak se od toho prostě nemůžu odtrhnout, dokud nedočtu. To, že je tenhle díl vydařenej, stejně jako všechny předchozí psát nemusím, že? 😉
Jinak mě, ani nevím proč, dojalo to s tou holkou. Nejdřív jsem ju vyloženě nenáviděla, že se vtřela mezi Billa a Toma a vzápětí mi jí pak bylo skoro líto…protože mi je jasný, že jí Tom už nezavolá. Jenže chtě nechtě, twincest je nej, takže pokud na ni Tom jenom pomyslí vyškrábu mu oči 🙂
PS: ten o jeden den prodlouženej absťák mě málem zabil xD sem myslela že už to nevydržím. Dokonce sem skoro celej dosavadní Hotelový pokoj přelouskala znova xD
no tak to sem teda v uterý na tu povídku zvědaváxDxDxD…To asi bude drsný…bojim bojim bojimxD….
honem honem dalsi tuhle povidku miluju!!!
Michelle, no samozřejmě jsem se na Toma zlobila a to fakt moc. Já vím, že jsi mi vysvětlila, že si neubližují záměrně, ale když někoho sakra miluju, tak si sakra netahám do postele někoho jiného. Sakra! A když jsem se tak spavedlivě rozhořčila, zjistila jsem, že je mi vlastně Toma líto (viz přemýšlení a následná akce ve sprše)! Tedy, co ty se mnou a s mými morálními zásadami děláš?!?
A pak už jsem byla jen nadšená. Ta nádherná Billova sebejistota! To bylo dokonalé a přesně to jsem potřebovala. Já sice miluju Billa v téhle povídce za všech okolností, jako ´smutného a plachého´ i jako ´smyslného ďábla´, ale to jeho sebevědomí a odvaha jednat, to bylo neuvěřitelně přesvědčivé a opravdové. K.
o, no dobrééé 🙂
*omdlévá* krásnej dílekj achhh
Johoo 😀 jsem fakt ráda, že Bill Toma načapal =) aspoň má jasno =)