Opatrovník? To si děláš prdel!? 4.

autor: Mykerina
betaread: Janule
Nechápu co se mnou Bill dělá. Jednu chvíli jsem na něj jak pes a pak ho hladím. Když on je… prostě… zvláštní… tak… divoký, nedostupný, a když se vzteká, je sexy a prostě… jsem z něj zmatený a to tak, že pořádně. A teď když chce utéct… nesmím ho nechat.
„Nikam nejdeš,“ rozhodnu. Musel jsem ho prostě přidělat k posteli.
„Já tě varuju… pusť mě!!!“ syčí na mě vztekle. Jsem zvědavý, za jak dlouho mu dojde, že prostě ne.
„Být tebou, tak si lehnu a dám pokoj,“ zívnu si. Už jsem fakt unavený, ale Bill si očividně nedá pokoj a furt se vrtí a škube sebou a syčí, co všechno mi udělá, až se z těch pout dostane. Zavřu oči, opravdu se mi chce spát, ale obávám se, že když usnu, je schopen si něco udělat.
Lehce podřimuju, občas mrknu okem na tu spící nádheru. Teď mi to došlo… on spí!!! Hurá… můžu ho pustit z těch pout. Nerad bych, aby mu ty náramky zanechaly nějaké stopy. I když… co když nespí?? Třeba je rafinovaný… a… uteče? Nakloním se nad něj. Dýchá pravidelně a pomalu… je holt tuhej. Vyndám klíč a odemknu mu packu. Opatrně mu ji položím na bříško. Jenže ten malej ďábel se na mě překulí. Poplašeně zamrkám. Tohle jsem nečekal. Snaží se mě poškrábat, ale funkční má jenom jednu ruku, takže to jde těžko. Chytnu ho za zápěstí.

„Uklidni se!“
„Už nikdy se mě neopovažuj připoutat k posteli… nikdy!!! Rozumíš!?!“ vrčí na mě vztekle. Překulím se nad něj. Leží rozplácnutý jak žába.
„A co mi uděláš, když jo?“ zase mám tu svoji náladu, kdy nepotřebuju, aby poznal, že mi na něm záleží.
„Vůbec mě neznáš,“ sykne a zase se překulí na mě. V momentě ale dosedne na moje nejcitlivější místo. Neubráním se stenu. Tohle očividně nečekal, protože na mě vykuleně kouká. Pak ale přivře oči a tajemně se pousměje. Opravdu mi připomíná nějakou šelmu… pumu nebo tak něco. Pohne boky a já mám co dělat, abych se nevzrušil . Hlavně, aby ten dole zůstal v klidu.
Bože je tak… krásný… normálně jsem z něj na dračky.
„Nehraj si se mnou, Thomasi… Mohl bys na to doplatit,“ procedí mezi zuby.
„Pche… zrovna tebe se bojím…“ ne… mě nenaštve. Jenže… fakt ho asi neznám, protože v momentě se smyslně prohne a přiblíží se k mým rtům. Cítím jeho horký dech na rtech. Jeho oči smyslně koukají do těch mých. Nemohl jsem odolat a dlaň jsem mu položil na bok. Otočil se na ni. To snad ne. V jeho očích s objevilo zaváhání. Tohle bych nečekal. U něj teda ne. Prsty zajedu pod lem trička. Zavrčí.
„Já tě zkrotím,“ syknu tajemně. Odpovědí je mi smích. Co si o sobě myslí? Znovu se přiblíží k mým rtům. Bože… proč toužím, aby to udělal???
„Nemáš na to, abys mě zkrotil. Tohle nikdo nedokázal. Nikomu jsem nepatřil. Nikdo nemá nárok na moje tělo, natož na moji duši,“ tak a dost. Rychle ho chytnu za vlasy a konečně ochutnám jeho rty. Jsou tak jemné… vláčné, ale pevně semknuté. Dlaněmi do mě buší. Nemůžu ho jen tak pustit.
„NE!“ vykřikne a okamžitě ze mě sleze. Vztek cloumá celým jeho tělem.
„Tohle už nikdy nedělej… NIKDY!!!“ chodí po pokoji. Prudce vydechuje. Chytne kliku, ale zamknul jsem.
„Otevři!!“
„Ne…“ jednoduchá odpověď.
„Ehm… c…co?“ koktne zmateně a zdá se, že i vyplašeně.
„Řekl jsem, že ne.“ Očividně mám navrch. Nevěřícně na mě kouká a mrká jak panenka. Vidím na něm strach. Rozhlíží se kudy by utekl. Povzdechnu si. Tohle nemá cenu. Je vyplašený a nebude chtít komunikovat.
„Bille… prosím, uklidni se…“ sednu si. Nic… chodí ode zdi ke zdi.
„Bille!“ zvýším trošku hlas. Konečně si mě všimnul. Pootočí hlavu mým směrem. Naposled se zhluboka nadechne a čeká.
„Pojď spát…“ pronesu. Chvíli váhá, ale po malých krůčcích se přibližuje ke své straně postele.
„Budeš spát v riflích?“ pronesu pobaveně. Chci ho trošku uklidnit.
„Oh… ne“ pousměje se… mno hurá. Už jsem myslel, že jsem mu tím polibkem způsobil doživotní trauma.
Váhavě si začíná rozepínat pásek. Sleduji každý jeho pohyb. Prostě… musím se na něj koukat.
„Otočíš se?“
„Ehm…jo… jo… promiň,“ odvrátím pohled, ale stejně se přes rameno dívám. Sundává si tričko. Nechápu se… nechápu to. Co mě na něm tak přitahuje??? Kruci… takhle to dál nejde. Vždyť ani nevím, jestli někoho nemá…
„Bille? …“ špitnu, když se proberu z myšlenek. Nic. Neodpovídá. Otočím se na něj. Leží na bříšku a spokojeně odfukuje. Tak takhle vypadá, když doopravdy spí. Je sladký… musím se uklidnit.
Lehnu si na bok směrem k němu. Měsíční světlo mu ozařuje pokožku. Natáhnu dlaň… ne, Tome… nesmíš… tohle nedopadne dobře. Když ho jemně pohladím, přece to nemůže poznat. Prsty se dotknu pokožky. Je tak hladká, jemná… znovu se ho dotknu. Připadám si jako úchyl, ale nejde tomu odolat. Ve slabinách vnímám škubání, sotva pod prsty zaznamenám hladkost a teplo, které z něj sálá. Zakloním hlavu. Tome, uklidni se. Sem masochista. Dělám si to ještě horší. Přisunu se blíž. Prsty přejíždím po páteři až na… tam už nesmím… nemůžu si pomoct. Jedním prstem přejedu po zadečku, který skrývají černé boxerky. Prudce vydechnu. Jsem idiot. Neměl jsem na něj sahat. Trochu se zavrtí, moje dlaň ale zůstane na jeho zádech. Nedýchám, když mě chytne za ruku a přitáhne si mě k sobě. Skoro mu ležím na zádech. Pomalu začínám usínat, když najednou ucítím prudký pohyb. Vyšvihnu se do sedu. Bill sedí naproti mě. Kouká na mě. Dlaní drtí peřinu.
„Co… co si o sobě myslíš?“ zavrčí vztekle. No neříkal jsem to? Byla chyba ně něj šahat.
„Bille…“
„Žádný Bille…“ chce mi dát facku, ale chytnu mu ruku. Chvíli se tam tak hašteříme. Snaží se mě uhodit, ale s jednou rukou se mu to nedaří. A najednou plesk. Oba ztuhneme. On mi ji nakonec fakt dal. Klepe se a snaží se zklidnit svůj zběsilý dech.
„Tohle byla chyba,“ syknu naštvaně.
„Já já…“ koktá.
„Neměl jsi na mě sahat,“ vrátila se mu bojovnost. Odfrkne si. V nestřeženém okamžiku ho povalím na peřinu.
„Pusť mě…okamžitě,“ vrčí vztekle přes zatnuté zuby.
Lehnu si na něj. Jeho pohled není tak bojovný jako před chvílí. Skloním se k němu, ale ožene se po mě. Jednou rukou mu chytnu dlaně a druhou tvář. Přitisknu se k něho rtům. Brání se, kope, ale je mu to prd platné. Mám nad ním převahu. Pustím mu tvář a ruku přitisknu na bok. Kouše. On normálně kouše… mno, neříkal jsem, že bude v posteli divoch? Boky se nacpu mezi jeho stehna. Jednu nohu má nataženou a druhou pokrčenou, přejíždím mu od boku ke kolenu. Silně třu kůži. Beru si jeho rty. Už se ani nebrání, proto zvolním. Odtáhnu se.
„Nechci ti ublížit,“ pohladím jej po tváři. Pomalu se k němu skloním. Čekám co udělá, ale leží klidně. Lehce se dotknu rtů. Spolupracuje. On fakt spolupracuje. Pustím mu dlaně. Položí mi je na záda a dál mě líbá. Stehny stiskne moje boky a já zasténám. Najednou se zarazí. Mno, teď mi došlo, že ho asi tlačí moje… mužství. Nechci mu dát prostor. Zase si vezmu jeho rty. Jenže začíná mě odstrkovat.
„Pšš… klid,“ chci ho zas pohladit, ale už zase se po mně ohání zuby. Vysouká se zpod mě a uteče do koupelny. Tak nevím jestli jsem to nepohnojil. Mám jít za ním? Nebo… radši ho nechám, aby si to přebral. Vezmu si polštář a peřinu, zkontroluji okna a odejdu do obýváku. Ale…zamknu ho… pro jistotu.

autor: Mykerina

32 thoughts on “Opatrovník? To si děláš prdel!? 4.

  1. souhlas s Aduskou xD .. teda, vůbec si nedokážu představit další díl 😀 .. jen doufám, že Billovi (včas) dojde, že Tom je MNOHEM lepší partie než David 😀 rychle další!!

  2. tak to je super, Bill je takovej…tajemnej…a Tom…ten by byl schopnej ho tam snad i znásilnit xD ale já mu samozřejmě nebráním, jen směle do toho xD však ono by se to Billovi nakonec ještě líbilo :))

  3. Taky se mi to moc líbí, akorát trošku nechápu, že v jednu chvíli Bill rázuje po pokoji, když má mít ruce spoutaný, pak je má znova spoutaný a pak zdrhne do koupelny, opět s rukama spoutanýma. Asi jsem jenom velkej puntíčkář, takže si to neber 😉 MOc pěkná povídka. Jediná, kterou jsem po dlouhý době zase začala číst .)

  4. skvelé, len dúfam, že si bill uvedomý že Tom je pre neho oveľa lepší ako David….

    teším sa na pokráčko…tak hádam bude už skoro 🙂

  5. tak to byla teda pekelná jízda!!!:))) je to BESTOVNÍ!!!!:))) honem rychle dál!!! a Tome nevzdávej to!!! šak ty ho zkrotíš!!!! hlavně ať tam nevopruzuje ňáký David!!!

  6. Jooo! To je skvělý!! Bill má v týhle povídce úžasnou roli,moc se mi to líbí zaujalo mě to,je to dost netradiční:)! Fakt super prostě♥

  7. tak tohle nemá prostě chybu:D okamžitě další díl:D je to strašně napínavý a zajímavý – jako všechny tvoje povídky:) aaaaaaaaaa, úplně se na další díl klepu:D

  8. Myki, už jsem Ti sice psala svůj názor, ale stejně, na pokračování téhle povídky se těším jako na Ježíška 🙂 ♥ Tak, ať jde psaní od ruky!

  9. Přesně jako komentář nademnou..XDNa IcQ už jsem ti dostatečně zaslintala a polichotila,takže tady nebudu psát znovu jak moc se mi povídka líbí,protože z logické stránky se každému člověku s IQ vyšším než teplota  pokojové místnosti se musí povídka více než zamlouvat…XDDTak,to byl Študentský proslovXDD,a teď už chci zase další díl..:D

  10. Prostě jsem na tomdle závislá 😀 Tý jo , ale neměl by se mu tak rychle pddávat , je přece "tvrďák" ne? 😀

  11. maximálně vzrušující a sexy dííííl x)))))))))))) perfektně napsaný….do posledního detailu :D:D:D jen je nech oba ještě pěkně vydráždit….stálo by to za to….mazec…bomba…paráda….dnes fakt várka super povídeček :)))

  12. To je fakt sexy, jak se ti dva kočkujou! Jo, to mi připomíná, moc se mi líbí, jak Billa přirovnáváš k pumě, to je moje oblíbené zvíře, tak vzrušující, elegantní a rafinované,  zkrátka celej Bill 🙂

  13. jj uplně fajn powídka.. ztakže rychlůe další dílek.. už se těším na dlaší dílejk jakooo..a dpoifám že to bude pořád tak super jako teď a snad i lepšíí..:D a jsme zwědawá an pokračowání..:D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics