If you ever…

Posted on by Janule
autor: Hatta
betaread: Sajuš

Takže… ehm… ahoj x) Tadyto je výplod mé fantazie, který jsem se na donucení jistého nejmenovaného člověka rozhodla zveřejnit. Pokud tedy adminky blogu usoudí, že je to publikovatelné… 😉 Je to moje první twc ff, a ještě k tomu je psaná kolem půl páte v noci, když jsem měla čtyřicítky horečky. Proto to asi neberte až tak vážne x)…

A poslední věc, kdyby jste si chtěli poslechnout píseň, při které tohle vzniklo a které text jsem použila, máte ji třeba na tomhle odkazu: http://uk.youtube.com/watch?v=flYadYRGaDE je od The Rasmus a jmenuje se If you ever.
A to je všechno, jestli jste se rozhodli číst, tak přeju příjemné počteníčko 😉
* * *

Close my eyes
Lay down and sleep away
There’s no return

Vyčerpaně se sesunu na postel. Dýchám jenom nepatrně, jakoby jsem pomalu umíral. A já opravdu umírám. Uvnitř. Moje srdce je už jenom svalem, který pumpuje krev v mém těle, něčím, co mě drží při životě. Srdce, opravdové srdce, schopné milovat, jako by umřelo. Umřelo s tou chybou, které jsem se dopustil…
It’s my mistake
There’s no use in crying
It’s time to learn
Dnes jsem znovu zpíval tu píseň. Tu, u které jsem jenom těžce udržel slzy. In die nacht… Pořád dokola si vybavuju svého bratra, skloněného hluboce nad tělem kytary. Ani jediný pohled. Nic, co by naznačovalo, že mě vnímá. Já zpíval od srdce, jenom pro něj. Vím, že tímhle to neodčiním. Neodčiním to ničím. Ale už prostě nevím co mám dělat. Moje zoufalství se den ode dne prohlubuje, pořád víc se propadám. Všichni vidí, že ze mě není nic jiného než troska…
I ty to víš. Ale nechceš mi pomoc. Jak by jsi taky mohl? Jsem to já, kdo udělal chybu, jsem to já, kdo ti způsobil bolest…
Možná se cítíš stejně, ale nedáváš to znát. Samozřejmě. To ty jsi byl vždycky ten silnější. Jedna z věcí, které jsem na tobě obdivoval a obdivuju…
If you ever need someone
Sorry ‚bout the things I’ve done
My life goes in reverse
If you ever change your mind
When the rainy days are gone
And the balance returns
Proč? Proč jsem se ten večer nemohl držet na uzdě? Slíbil jsi mi, že mě nepodvedeš. Říkal jsi, že jsem pro tebe jediný. Teď už to vím. Pozdě…
Alkohol. Můj největší nepřítel. Ten večer po prvním koncertě tour, tolik jsem pil… Skleničky přede mnou přistávaly jedna za druhou. Nemyslel jsem na následky, prostě jsem to chtěl oslavit. Nové turné! To jsem ale netušil, že pro mně bude to nejhorší…
Až teď si uvědomuju, že jsem si tě celý ten večer nevšímal. Uklidňoval jsem se tím, že se určitě taky bavíš. Neviděl jsem tě, jak jsi seděl v koutě místnosti a pozoroval mě. Nevěděl jsem, že na mě čekáš…
Chtěli mě odvést do hotelu. Všichni, i ty jsi se k nim po chvíli přidal. Jenže já jsem se nenechal. Bránil jsem se jako rozzuřený lev, kopal jsem a křičel. Už to bylo zlé znamení. Měl jsem si alespoň uvědomit, co dělám…
All alone
This time I’ll walk away
It feels so cold but I know it’s something I deserve
I deserve to be mislead
Byla to vypočítavá mrcha. Jako všechny ostatní. Byla jenom další z těch, které se chtěly pochlubit, že dostaly do postele Billa Kaulitze. Ale já vnímal jenom vzrůstající chtíč, jenom její vyzývavou krátkou sukni a hluboký výstřih. Tak moc jsem klesl. Tak hluboko…
Kdo by to byl do mě řekl? Nikoho takového neznám. Vždyť já tomu taky nemůžu uvěřit…
Breaking up the family
I know it’s my fault
It feels so cold but I know it’s something I deserve
I deserve to be dead
Ráno jsem se vzbudil. Bohužel. Vzbudil jsem se do nejhoršího rána mého života. Jako střela jsem vyletěl z pokoje, co nejdál od vás všech, co nejdál od té příšerné ostudy. Doteď se vám nemůžu pořádně podívat do očí. Tak moc se hnusím sám sobě…
Osud mně potrestal. Potrestal mě tím, že si všechno pamatuju. Do posledního detailu si ten večer vybavuju.
If you ever need someone
Sorry ‚bout the things I’ve done
My life goes in reverse
If you ever change your mind
When the rainy days are gone
And the balance returns
Tak moc jsem nechtěl. Nechtěl jsem se vrátit, vidět ty pohledy. Vyčítavé, překvapené, a hlavně jeden, ten nejpronikavější. Pohled očí stejných jako jsou ty mé. Pohled plný znechucení, smutku a výčitek.
Tohle všechno jsem si představoval, když jsem bezcílně bloudil po chladu toho neznámého města.
Ale realita byla o tolik horší…

Sorry ‚bout the things I’ve done…

Ostatní to nějak přežili. Shodli se, že všichni už byli pořádně opilí. A ne jednou. Ale ty, ty jsi se jenom otočil a odešel jsi. Bez jediného slůvka, bez jediného pohledu. Ty, od kterého všichni čekali, že mě podpoříš. Všichni, jenom já ne. Věděl jsem, že tuhle chybu už prostě napravit nemůžu.
Sentence will come in the fall
Waiting for the scar with my face against the wall
Hoping that you could forgive me
Forgive me, forgive me…
A teď? Teď tady sedím na zemi vedle postele, jak ten největší zoufalec. Cigareta hoří jenom sama pro sebe v mých rozklepaných prstech. Jediné, čeho jsem schopen, je pláč. Pláč, který v sobě má všechny mé pocity za poslední měsíc. Znechucení, neuvěření, pohrdání… a hlavně hluboký smutek. Zalykám se slzami a vzlyky, nevnímám nic kolem sebe. Třesu se. Je mi jedno, že můj pokoj je přímo obklopen pokoji všech ostatních, co s námi cestují. Ty jsi hned vedle. Jsi vedle, a vím, že mě slyšíš. Nic neuděláš. Ale já ti to nemám za zlé.
Vstanu, pomalu a soustředěně. Nejistými kroky vyjdu na balkon. Pořád nedokážu zastavit pláč.
Přes závoj slz se podívám dolů. Cigareta mi vypadla z prstů. Snáší se do všeho toho ruchu dnešního světa, poklidně a pomalu, jako pírko, bez žádných starostí. Vítr, který čechrá moje vlasy, si s ní pohrává. Najednou i já zatoužím prostě svobodně letět a nechat všechny starosti plout. Ale můžu vám to všem udělat…?
If you ever need someone
Sorry ‚bout the things I’ve done
My life goes in reverse
If you ever change your mind
When the rainy days are gone
And the balance returns
Už nevzlykám, jenom nechávám slzy volně stékat po mých tvářích. Sleduju jejich cestu desítky metrů, až se zastaví o chladnou cestu. Tam dolů.
Ani nevnímám, že jsem si začal zpívat. Slova, která se v mé hlavě vynořila zcela spontánně, přesto vím, že k nějaké písni patří…
Sorry about the things I have done…
Tiše zpívám a pořád se jenom dívám dolů. Bolest uvnitř mě pomalu ustupuje, s rozhodnutím, které jsem udělal. Sevřu zábradlí balkonu pevněji. Ještě jednou se tam dolů podívám. Ano, to je směr, jakým bych měl jít.
Pomalu se pohnu, když ucítím něčí ruce kolem pasu. Vydechnu. Takhle jemné, takhle láskyplně schopné obejmout, jsou jenom jedny. Ty, které patří člověku, kterého miluju víc než svůj život.
„Trápil jsi se dlouho. Ale už nemusíš. Všechno jsem ti dávno odpustil…“ Uslyším tvůj sametový hlas. Prudce se otočím a vpiju se do tvých rtů. Tohle je to, co mi nejvíce scházelo… Cítit tě u sebe. Je mi to jedno. Všechno. Je mi jedno, kdo nás může vidět, je mi jedno, že ještě před vteřinou jsem chtěl skočit dolů. Teď jsme jenom ty a já. A už nás nic nerozdělí…

autor: Hatta

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18

14 thoughts on “If you ever…”

  2. hey ten konec mě totálně rozbrečel….fakt klása a ta písnička k tomu no fakt z toho nemůžu

    Odpovědět

  8. mmmmmmmmmm……ten koneeeeeec x)))) já jsem prostě happyendová :))) so sweet….díky Tomítko, žes přišeeeeel :D:D a díky Hatto….že nepřelezl to zábradlí :)))

    Odpovědět

  10. Ano, když jsem dělala beta-read týhle povídce, nadchla mě. Song jsem hledala hrozně dlouho… nakonec jsem ho našla na 50 stránce na google.de a stahovalo se mi to 30 minut, ale… ta povídka je krásná a vytiskla jsem si jí…;)

    Odpovědět

  11. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!! To je nááááááádherááááááá!!!!!!! Jako si to okamžitě kopčim a zejtra už wim, čim začííít!! (= Mocinky krááásnýýý!!! (=

    Odpovědět

  14. čtu to ve škole , okolo mě hlučící třída a učitel na informatiku … a já stěží zadržuji slzy … nádhera

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics