autor: ZoE
betaread: Helushka
betaread: Helushka
(Bill:)
Najednou přede mnou klečel a hořce plakal. A snad tisíckrát mě prosil o odpuštění, naříkal, bědoval, sliboval… Teď vůbec nevypadal tak, že bych se ho měl bát. Najednou z něj nešel strach. Vypadal zase jako Tom, ne monstrum Tom, ale jen a pouze Tom. Nevím, kolik času uběhlo, než jsem se odvážil Toma požádal, zda by mě mohl dostat z toho řetězu. Kůži na zápěstí jsem měl sedřenou na kost. Pomaličku, aby mě to co nejmíň bolelo, i když jsem myslel, že bolestí omdlím, mi okovy sundal a neustále plakal. Taky jsem plakal a stále se třásl strachy i zimou. Pak mé nahé, zkřehlé tělo zabalil do své gigantické mikiny, vzal mě do náručí a odnesl ke stěně. Tam si sedl na zem a mě si položil jak malé dítě na klín a pevně mě k sobě přitiskl. Nemluvil, jen hlasitě vzlykal.
(Tom:)
Kdyby se Bill neozval, nejspíš bych mu do teď ležel u nohou, pořád jen brečel, omlouval se mu a nechal ho přivázaného, až nevím do kdy. Třesoucího a nahého jsem ho zabalil do své měkké mikiny a pak si ho u stěny pomalu posadil na klín a objal. Stále jsem tiše plakal, vše si vyčítal a vůbec nevěděl, co mám říct. To příšerné ticho přerušil až Billův, kupodivu energický hlas.
(Bill:)
„Tome,“ bolestně vzlyknu, „chtěl jsem ti říct, že… že tě až k smrti nenávidím… NENÁVIDÍM, bojím se tě, mám z tebe strach … a i proto se od tebe okamžitě odstěhuji a už tě nechci nikdy v životě vidět… Ale… ale nejde to!! Já nemůžu! Prostě nemůžu! Ještě nikdo v životě mi neublížil tak brutálním způsobem jako ty. Opravdu nevím, čím jsem si to zasloužil, ale… ale to je teď jedno. Možná jsem se během toho teroru trochu zbláznil. Ale nejde to jinak. Prostě to musím říct, možná, že vhodnější okamžik už nenastane. Potom mě můžeš třeba dorazit, protože zrovna teď nemám pro co žít. Vzal si mi všechnu sílu, energii i chuť jít dál. Jsem nikdo. Nula. Tvá hračka na hraní… i přesto všechno ti řeknu… miluji tě, Tomi! Samozřejmě do toho nepočítám dnešní hororové odpoledne. Miluji tě až do dnešního nesnesitelného dne… a nevím, co dál. Můj život bez tebe nemá smysl, ale nemá ho ani s tebou, pokud máš v plánu v tom týrání pokračovat. To mě raději zabij, prosím. Víc už opravdu nevydržím. Tak, teď to víš. Jsem do tebe zamilovaný tak strašně dlouho… nejsou to jen dny, týdny nebo měsíce… jsou to roky, Tome, roky! Vůbec jsem nevěděl, jak bych ti to měl naznačit. Snažil jsem se hezky oblíkat, malovat se, tak jak to máš rád, tedy na holkách, aby sis mě prostě všiml, že žiju, že žiju jen pro tebe, bráško. Ale ty nic. Tak ti to říkám tady a teď, Tome! Po tom katastrofickém odpoledni, které pro mě bude tím nejhorším dnem, až do mé smrti. Jsi láska mého života.“ Mlask!
Měl jsem tolik verzí a tolik různých variant a situací, kdy jsem chtěl Tomovi říci, že jsem do něj blázen, ale nikdy nebyla ta správná chvíle. Rozhodně to nemělo být tímto způsobem, tady a teď, ale… ale dýl už jsem čekat nemohl. Fakt jsem se musel pominout, že po tom, co mi provedl, mu vyznám lásku… ale já už byl tak bezradný… a nechtěl jsem si to vzít sebou na onen svět. Takže je to konečně venku. Nádherná úleva. Snad mě za to nezbije.
(Tom:)
Vím, že mu nikdo takto neublížil a postarám se o to, aby se Bill už nemusel bát, nikdy a nikoho. Ani mě. Cože? B… Bill mě miluje? To kvůli mně ty hadříky a rtěnka? Ale právě kvůli tomu byla tahle lekce a on to dělal kvůli mně? To snad není pravda, jaký jsem vůl! Ale já Billa nemiluju. Vlastně ano, jako bráchu, ale jinak? A ta poslední věta,
„Jsi láska mého života“ a dal mi pusu na tvář.
Nechal jsem ho na pospas svým sadistickým poskokům a on se mi pak vyzná ze svých citů?? Byl to jen sex, ne boxerský mač, hlavu by měl mít přece v pořádku… Bille, co mi to děláš? Máš na mě křičet, tlouct do mě pěstičkama, zuřit, chtít mě zabít, a co já vím co ještě, ale tys mě přímo popravil! Myslím, že hůř se už cítit nemůžu. Co jsem to jenom udělal…
A Bill se celý opět roztřásl, teď ale vážně nevím proč. Hlavu měl opřenou o můj hrudník a rychle oddechoval. Pomaličku jsem si ho prohlížel a zjistil jsem, že má nádherné černé, voňavé vlasy, dokonalou pokožku na celém těle, tedy ještě před chvílí, než se na ni podepsaly neupravené pracky těch bídáků, výrazné rysy a sálá z něj jemnost a křehkost. A sakra! Fakt jsem si nikdy nevšiml, je i mega sexy. Bill je vážně sexy. I ta jeho upřímnost je sexy, o té se holkám ani nezdá. A já mu tak ublížím! Opatrně jsem vzal jeho hlavu do dlaní, podíval se svýma provinilýma, uplakanýma očima do těch jeho křišťálově čistých, panenských (ou, při slově panenských mě až zamrazí) a bezelstných kukadel a slíbnul jsem mu krev, kterou měl stále na rtu. Bill bolestí malinko sykl, ale neuhnul. Po té jsem ho jemně políbil na rty a přitom jsem pocítil nepatrné vzrušení, které mě překvapilo.
(Bill:)
Opět jsem se celý roztřásl. Nevěděl jsem, jak Tom na má slova zareaguje. Zda mi něco neudělá, ale musel jsem to říct. A na štěstí pro mě nic se nestalo. Tedy nic špatného. Na chvíli jsem měl pocit, jako by si mě prohlížel. Najednou mi zvedl hlavu a pomalu se přibližoval svými rty k těm mým. Začal mi slízávat krev ze rtu. Lekl jsem se a trochu zasyčel. Pak mě něžně políbil. Bylo to nádherné, nečekané a velmi vzrušující! I když mě celé tělo bolelo po útoku té sadistické smečky, tento polibek jsem si opravdu vychutnal. Otevřel jsem oči a pevným hlasem směrem k Tomovi jsem opět řekl:
„Tome, miluji tě! A věř mi, že by bylo snadné ti nadávat, zbít tě nebo tě dokonce chtít zabít… ale to není žádný trest pro to, co jsi mi provedl. Stejně jako já si tento den poneseš ve svém srdci i hlavně až konce svých dní. S každou slzou, kterou kdy uroním, se ti vybaví vzpomínka na toto děsivé odpoledne a bude se ti svírat žaludek, jak si něco takového mohl dopustit. Proto by bylo fajn, pro nás oba, abych pokud možno nebrečel vůbec a my se k tomuto dni už nikdy nemuseli vracet. Snad se mnou souhlasíš, Tome!“ A mírně se usměji.
„A ještě jedna věc, celkem podstatná, jestli mi někdy jakkoliv ublížíš, byť mi jen nedopatřením zlomíš nehet, zabiju se! Rozumíš? A ty bys žil s pocitem odpovědnosti za mou smrt. Teď, Tome, vím, že nás čeká něco pěkného, ale po druhé bych něco takového už nezvládl. Zapamatuj si to dobře! Na fyzickou bolest se dá zapomenout, dá se snáz překonat, prostě pořádně zařveš, vybrečíš se, rány se zahojí a je to pryč. Ale psychická, srdíčková bolest, na tu není tak snadný lék. Možná že dokonce žádný není.“ A zase jsem oči zavřel.
(Tom:)
Díval jsem se Billímu do tváře, když najednou otevřel oči a významně pronesl:
„Tome, miluji tě! S každou slzou, kterou kdy uroním, se ti vybaví vzpomínka na toto děsivé odpoledne a bude se ti svírat žaludek, jak si něco takového mohl dopustit. A ještě jedna věc, celkem podstatná, jestli mi někdy jakkoliv ublížíš, byť mi jen nedopatřením zlomíš nehet, zabiju se! Rozumíš?
Jeho slova mnou projela jako nůž a bolestivě se zabodla přímo do srdce. Věděl jsem, že to není jen planá výhružka, ale slib. Konečně jsem se zmohl na slovo i já.
„Bille, no… já tě… nemiluju, ale mám tě moc rád. Když mi dáš šanci a trochu času, abych v tobě neviděl jen svého bráchu, třeba to vyjde. Já… nikdy už ti neublížím, přísahám! Prosím tě, odpusť mi to, prosím. Pokud chceš, můžeš mi provést to samé co já tobě, fakt si to zasloužím!“
(Bill:)
„Ne, Tome, nezasloužíš! Nikdo si to nezaslouží! Já bych ti přece nikdy nedokázal ublížit, jsi moje všecko. A už se o tom nebudeme bavit!
Na to jsem Toma bez varování políbil a jazykem mu pronikl hluboko do pusinky, kde jsem ještě nikdy u nikoho nebyl! Nespolupracoval, zatím, ale ani neprotestoval…
(Tom:)
Byl jsem šťastný, že mě Bill nezavrhl, že ke mně necítí nenávist. Jak by mohl, on je prostě dokonalý a miluje mě! Miluje! Jeho nečekaný vášnivý polibek mě opravdu přesvědčil o tom, že jsem jeho životní láskou. Jen jsem jaksi nevěděl, co mám dělat. Ale mám pocit, že nebude tak těžké si zamilovat a milovat toto stvoření. Takže nakonec jsem dostal já lekci od Billa, místo on ode mne. Škoda jen, že to nebylo dřív. Teď mám celý život na to, abych mu to vynahradil.
autor: ZoE
ZoE, to je absolutně úžasný! je fakt, že sice trochu drsný, ale přesto se ti to náramně povedlo.. 🙂
je to nádherný……pěkně napsaný……prostě krásný!!! x)
Ten konec mě trochu zklamal…nemám moc ráda happyendy 🙂
Upřímnej názor je ten, že se mi to od každé části líbilo míň a míń, ale nechci tě nijak kritizovat, píšeš hezky, jen tady se mi moc nelíbil ten příběh…
Ale určitě pokračuj, četla sem vše co máš tady na blogu a je to super 🙂
úžasná povídia.. faikt moc povedená… ale tenhle poslední dílek mě trochu zaskočil.. fakt jsem netušila že by to mohlo takhle skončit… ale moc pěkný..
nádhera!! jen škoda, že to má jen 3 díly..nechceš napsat další díly? Jinak fakt super! 😉
Uff!!!! Kráááááááášnýýý!!!
(= Ale jako Tomís si nezaslouží tag hodnýho brášku!!!! Alespon že to dobře skončilo!! (= A jako ta pusinka!! (*= MUCK!! (=
ZOEEE!! Ty mě jednou faktišo zabiješ xD
Je to krásné napsaný… Ale drsný to je, to je fakt… Ale co už 😀 Mně se to líbí, prostě si nepomůžu.. xD
je to hezke ae melo to skoncit brutalne….a ne nejake dej mi pusu cim porusis tichoxD
ja ploste miluji sado masoxDxDne faakt….ae jinak se mi to mooooc paciloxD
wou hezký
hey holky nevím jak vy ale já sem u toho fakt bulela jak malý děčko
jé to dobře skončilo to sem ani nečekala 🙂 fakt pěkný to se povedlo 🙂
V tomhle příběhu je láska asi opravdu velmi mocná 😉 Kdyby mi udělal někdy někdo něco takového, napřed se zhroutím, ale až bych si dobře promyslela plán pomysty, ten dotyčný by do konce svého života trpěl… Byl to neobvyklý příběh, ale rozhodně zajímavý 🙂 Příště to snad nebude až taky drastické :-O 😉
Mooooooooooooc dikasky za komíky x))))
Nevím, jak to napsat, ale fyzická pomsta je moc jednoduchá. Většinou je to jednorázová záležitost a obě strany jsou si kvit…jak se říká….ve skutečnosti psychický terůrek je mnohem mnohem mnohem učinější, krutější, deprimující, vyčerpávající…..zvláště v tomto případě, kdy Tom svého bratra uvidí každý den, věřte tomu, že by byl raději, kdyby ho Bill hned zabil….než se cítit provinile až do konce života…a JAKOŽE bez trestu…
ten konec se k tomu moc nehodí…pardon…je to můj názor…
Tedy Zoe, už dlouho mě nic takhle nevyprovokovalo! Pořád jsem doufala, zvláště, když jsem si četla tvé vtipné komentáře u jiných povídek, že tohle přece nemůžeš myslet vážně! Ano, za mladších a šťastnějších let jsem si také myslela, že ´neodporovat zlu násilím´ má možná něco do sebe, ale to už je dávno pryč. Takže až se trochu uklidním, budu si představovat, jak Bill s Tomem tráví své dny procházkami v nádherném bohnickém parku a ty je z povzdálí se zájmem pozoruješ. A pak napíšeš úžasnou povídku ´Lov na Toma´, kde celé tři díly bude Bill ( Gándhí kombinovaný Anežkou Českou a šmrncnutý Zdislavou z Lemberka!) psychicky týrat svého duševně vyšinutého bratra ( markýz de Sade!).
Už se těším!
PS: Nevíš náhodou jak je to v Bohnicích s přístupem na internet?
K.
Kattys: Kattynko a jdeš do toho se mnou x))) do toho Lovu na Toma? Po deseti letech v novinách, jejichž obsahem byla hlavně erotika a více než 20 letech s mentálně postiženýma dětima se muselo někde projevit :D:D:D To jsem prostě já, E.T. :))) cáklá, nedospělá, veselá, tajemná, trošku perverzní a někdy těžko pochopitelná :DD wooow…jsem myslela, že už to víte x)) hm, nemáš tu email…bychom mohly skecnout xDD
ZoE, tak s ´Lovem na Toma´ ode mne pomoc nečekej, leda že bych spisovatelce v tvůrčím vytržení otírala zrosené čelo, či plynule doplňovala zásoby tvrdého alkoholu. Já jsem tedy naposledy spáchala slohovou práci na téma Nejkrásnější vánoční dárek nebo tak něco na ten způsob asi tak před třiceti lety, ale přesto se domnívám, že povídka typu ´Lov na Billa´ se přece nedá napsat za střízliva! Já tě úplně vidím, jak sedíš za psacím stolem, no tedy vlastně asi za počítačem, úsilím vraštíš čelo, popíjíš absint a kol tebe poletují múzy!!! Jéžiš zpět, absint nééé, to byl Rimbaud nebo Verlaine. Tak tedy vodku s džusem nebo šampaňské, no jak já mám vědět, co dnešní spisovatelky inspiruje?!?!?! K:-)
Hezká…ale.. 🙁 fakt u toho brečím..tohle by Tommi Billíškovi nikdy neudělal…
ten konec jsem vážně nečekala! 😉 Ale jako fakt povedený, zvlášť ty duševní výlevy :-* Máš úžasnou fantazii a znova před tebou smekám, ZoE 🙂
ten konec mě opravdu překvapil, překvapila mě Billova reakce. Myslela jsem že to skončí Billovou pomstou, nebo tím, že se Bill zabije a pak i Tom..prostě tenhle konec mi vyrazil dech, ale přesto to bylo úžasný. Dokonale napsané…
ZoUíí: tak se Ti to povedlo. Totálně jsi mě dostala, čtu to a aniž bych chtěla, slzy se mi koulejí po tvářích……
Je to nádherný…..třeba jak mu slíbnul krev ze rtu, nebo "já bych Ti nikdy nedokázal ublížit, jsi moje všechno"!
To mě opravdu dostalo.
Hrozně se mi to líbilo, jsem sice v šoku z toho násilí, ale nejsem zrovna člověk, který má rád v posteli romantiku, takže je mi to blízké, jen jsem to nikdy nespojovala s Billem takové násilí s tak něžným stvořením….stačí se podívat jak drží vidličku, kterou jí…..on je prostě….no on.
Takže jsem úplně mimo a jdu manželovi vzít nějaký cigáro a jdu si dřepnout na balkon a ještě tak 3x si to přehrát celé v hlavě.
NÁDHERA. MÁŠ MŮJ OBDIV!!
MOJE ABSOLUTNĚ NEjOBLÍBENĚJŠÍ POVÍDKA NA TOMTO BLOGU!
ZoE!To je neeeeeej!!!§Bože můj ty píšeš tak úžasně!Oni tě snad na to někde školily:-)Ale Tomíí si Billíka nezaslouží hajzlík jeden:-(
drsný
Nevím, jak to napsat, ale fyzická pomsta je moc jednoduchá. Většinou je to jednorázová záležitost a obě strany jsou si kvit…jak se říká….
Ale nikdo si to nezaslouží natož Bill To naše křehké stvořeníčko.
:*
je to moc drsný ale hezký :))