Over us 12.

autor: lostmickey
betaread: Janule

(Tom)

Ležel jsem na posteli, hlavu položenou na polštáři tak, abych viděl na televizi a vedle sebe misku s brambůrky. Zrovna v nejlepším se film přerušil a začala se přehrávat reklama. Posadil jsem se a promnul si opuchlé oči. Letmo jsem se podíval na displej mobilu, abych zjistil kolik je hodin. Bylo už osm večer. Celý den mi strašně rychle utekl. Géčka mě vytáhla do města, prej abych se ukázal místním davům a Bill mě dokonale utahal, když mě nutil dělat mu bodyguarda před kabinkou v nějakém obchodě. Po cestě zpátky do hotelu zarytě přemýšlel o tom, k čemu se co nového bude hodit, aby to vypadalo stylově a hlavně cool. Nechal jsem ho na pospas jeho myšlenkám a povídal si s klukama. Probrali jsme snad všechno. Od počasí po holky. Já jsem si vymyslel pár aférek, abych si před nimi zachoval alespoň něco, ze své pověsti a sledoval, jak se Bill mlčky uculuje mé zapálenosti pro tyto rozhovory. Do hotelu jsme dorazili už v půl sedmý a Gee s Gustavem o pár minut později zmizeli v baru, ale já jít nechtěl. Na chodbě mi Bill ještě narychlo šeptem oznámil že se staví kolem osmý a já ani nestihl protestovat. Ne že bych ho tu nechtěl, ale měl jsem náladu tak akorát na to lehnout si vedle něj a počítat údery jeho srdce.

Zrovna jsem si stahoval džíny, když se ozvalo soustředěné ťukání na pokojové dveře. Hodil jsem kalhoty na postel a narychlo si stáhnul i triko. Bez kalhot jen s trikem jsem vypadal jako debil, tak jsem se rozhodl mu jít otevřít jenom v trenkách. Doufal jsem, že si to nevyloží špatně.

Pootevřel jsem dveře a vykoukl ven. Před dveřmi stál opravdu můj bráška. Otevřel jsem úplně a nechal ho, ať vejde. Došel až k posteli, odstrčil moje oblečení a lehnul si. Zavřel jsem dveře a opřel se o ně.

„Nezdravíš?“ Pozvedl jsem obočí.

„Nemám sílu…“ Zakňoural, přetočil se na bok a natáhl po mě ruce. Odlepil jsem se ode dveří a posadil se na kraj postele. Stáhl mě k sobě a hlavu si položil na můj hrudník. Hrál jsem si s jeho prsty a vdechoval tu pro něj typickou smyslnou vůni.

„Můžu tu zůstat s tebou? Prosíííííím…“ Usmál jsem se a trochu se nadzvedl.

„Rád bych tě tu měl, ale co když někdo přijde. Co bychom asi tak řekli?“ Billovi se to zjevně ani trochu nelíbilo. Zvedl se a pospíchal ke dveřím.

„Si se urazil???“ Vypadlo ze mě překvapeně. Měl by to chápat!

Bill se otočil, hrdě pohodil hlavou a prásknul ze sebou dveřmi. Zůstal jsem na půl naštvaně a na půl zklamaně sedět na posteli a jen jsem nevěřícně kroutil hlavou.

Zvedl jsem se a rozhodl se, že si dám sprchu. Zamknul jsem se v koupelně a stoupl si pod proud příjemně teplounké vody. Dredy mi ztěžkly a táhly moji hlavu do nepříjemného a bolestivého záklonu. Přilepil jsem se na ledové kachličky a zasténal. Cítil jsem, jak mi naběhla husí kůže. Oklepal jsem se a omotal si kolem boků osušku. Narychlo jsem si vyčistil zuby a zkontroloval svou nádhernou tvář. Věřím si, jen co je pravda. 😀

Když jsem otevřel dveře zpátky do pokoje, zarazil jsem se. Na okamžik jsem si vážně myslel, že mezitím co jsem byl v koupelně, nastěhovala se sem nějaká jiná osoba. Až po chvíli jsem si uvědomil, že to, co se válí v mých peřinách, je Bill. Měl na sobě to úžasně dětský obrázkový pyžamo a nevinně se usmíval.

„Když někdo přijde, tak řekneme, že tu prostě spím, protože bez plyšáka neusnu…“

Rozesmál jsem se na celé kolo.
„Plyšáka jo?“

„Tak…“ Chvilku přemýšlel. „Bez svojí lásky neusnu…“ Opravil se a tlesk si nad svou povedenou frází. Došel jsem ke dveřím a zamkl. Byla to jen taková pojistka, kdyby se někdo rozhodl udělat mi budíček tím, že mi vlítne do pokoje, když v mém náručí bude v klidu odpočívat Bill. Skočil jsem k němu do postele, ale při tom excelentním výkonu se mi nějak uvolnil ručník, a když jsem dopadl vedle Billa, byl jsem více méně nahý. Neřešil jsem to. Zůstal jsem ležet. Bráška mě zálibně pozoroval a olízl si rty.

„Copak?“ Vyhledal jsem jeho oči a upřeně se do nich zadíval. Rukou sjel od mého kolena výš a já jen zaskučel.

„Copak??“ Vrátil mi trochu jízlivě. Vzal jsem do dlaní jeho hlavu a vpil se do jeho rtů. Vyhoupl se na mě a nepotřebný ručník shodil na zem. Zhoupl se na mém klíně a rty se přitiskl k mému břichu. Jazykem mi po něm laškovně přejížděl sem a tam a zanechával za sebou vlhkou stopu.

„Nádherně voníš.“ Zasténal a posunul se níž, mezi má stehna. Když se rty dotkl mého přirození, zasekl jsem se.

„Ne… Nemusíš…“ Vydoloval jsem ze sebe s obtížemi. Nechtěl jsem, aby dělal něco, na co v tuhle chvíli nemá chuť. Vůbec mě neposlouchal a vzal mě do úst. Tvář jsem zabořil do polštáře a utlumil tak hlasitý sten, způsobený Billovým intenzivním drážděním. Bylo to poprvé co mi to takhle dělal, ale mě se to líbilo. Jeho měkká vláčná ústa. Jeho sladké hebké rty. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Snažil jsem se, abych nevydával žádný slastiplný zvuk, ale šlo to dost těžko. Celý svět se pro mě vpil jen do Billa a jeho perfektně plněné práce. Když jsem se pokusil nadzvednout svou pánev, dlaněmi se zapřel o mé břicho a zatlačil mě zpátky do peřin. S očima doširoka vytřeštěnýma jsem zíral do stropu a dlaněmi hladil bráškova ramena. Nehty jsem zarýval do jeho dětské pokožky a následně postižená místa hojil jemnými doteky bříšky mých prstů. Cítil jsem, jak se blíží vrchol. Jak se všechno uvnitř mě napíná a chystá se explodovat.

„Billy…Už…Už!“ Křečovitě jsem zatnul obě ruce v pěst a zaklonil hlavu. Zarazil jsem se, když jsem si uvědomil, že bráška neuhnul. Stále ocucával mé slábnoucí vzrušení a spokojeně se usmíval.

Po chvilce se vytáhl ke mně a nechal se obejmout. Políbil jsem ho do vlasů a zavřel oči. Naše nohy byly dost komicky propletené, ale mě to nevadilo. Byl jsem rád, že je mi tak blízko.

„Byl jsi úžasný.“ Zašeptal jsem, když jsem popadl dech. Cítil jsem jeho spokojený úsměv, který se mu rozléval po tváři.

„Díky.“

„Dobrou noc, lásko.“

„Dobrou, Tomi.“ Namáčkl se na mě ještě víc a srovnal svůj dech. Byl klidný a zjevně unavený. Usnul během pěti vteřin. Já jen ležel a poslouchal pravidelné údery jeho srdce. Přesně tak, jak jsem to chtěl.

autor: lostmickey