autor: Sari
betaread: Helushka
betaread: Helushka
Dorazil konečně na to místo, k tomu baru, kde se naposledy viděli. Vůbec netušil, kde může Bill být. Ani nevěděl, jestli někde bydlí, nebo jestli s někým. S někým! Určitě někoho má. Ale proč by se na něj díval tak… Jenže to bylo před několika lety.
Bezradně seděl v autě. Napadalo ho, že se podívá do jejich starého bytu. Doufal, že se s ním nic nestalo, že ho nikdo nevykradl nebo neponičil.
Otevřel dveře a chvíli pátral očima po chodbě. Bill tedy nebyl. Klíč od bytu schoval zase do jejich tajného úkrytu. Vstoupil dovnitř. Ovanula ho ta stará známá vůně, kterou hned tak nezapomene. Vůně starých a bezstarostných časů.
Sedl si do svého houpacího křesla. Bylo sice plné prachu, ale na to teď nehleděl. Zavřel oči a vzpomínal na Billa. Na Billa a na sebe. Bill a Tom. Tom a Bill. Nerozluční. Ano, to byli.
Kdo ví, kde teď Bill je. Ale nehodlal se vzdát myšlenky, že se už neuvidí. Musí mu toho tolik vysvětlit! Co když ho už nebude chtít poslouchat? Uplynulo již tolik dní, tolik měsíců. Je to tak dlouhá doba, aby se změnil. A po tom, co viděl v baru.. S velkou námahou zahnal tyto myšlenky a dal průchod vzpomínkám.
Otevřel oči. Cítil na sobě pohled a pootočil hlavu tím směrem. Na pohovce naproti němu seděl Bill a smutně ho pozoroval.
„Bille…“ vydechl Tom, ale dál nepokračoval. Cítil, že je něco špatně. S Billem se něco stalo.
„Ahoj Tome.“ Vstal a přišel blíž k Tomovi. Tom bez jediného slova vstal a objal ho. Objal to štíhlé tělo svého bratra. Tiskl ho k sobě pevně a zároveň vdechoval Billovu jedinečnou jemnou vůni. Po takovém dlouhém čase odloučení.
Bill se zase posadil a Tom učinil taktéž.
„Víš, Bille, chci abys věděl, než začneš…“
„Zadrž, Tome,“ zastavil ho Bill zdvihnutím ruky, „já vím, co se ti stalo. Nedávno jsem se to dozvěděl,“ dokončil.
„Je tu něco, co ti chci říct,“ začal zase Bill, ale nedíval se Tomovi do očí. Nechtěl to udělat, ale musel.
„V dětském domově jsem se seznámil s jednou dívkou. Ona mi pomáhala to tam přežít. Bez tebe to tam bylo hrozné. Ne, bylo to ještě horší než hrozné. Myslel jsem, že zešílím. Ona mi pomohla přežít. Jedině ona a naděje, že se ještě někdy uvidíme. Potom mě pustili. I jí. Byli jsme plnoletí. Chtěl jsem se vrátit sem, ale neměl jsem peníze na placení nájmu. A všechno mi tu připomínalo tebe a rodiče. Ty časy, které jsou už dávno pryč. Nabídla mi, že můžu bydlet nějaký čas s ní, než si zvyknu a budu mít peníze. Souhlasil jsem. Neměl jsem chuť do života. Dny plynuly a o tobě jsem neměl žádné zprávy. Zabíjelo mě to! A potom…“ Bill se odmlčel, aby nabral dech. Tom nic neříkal, jen tiše naslouchal.
„Potom jsem tě viděl v baru s Emily. To byla rána pod pás. A až nedávno jsem se dozvěděl, že jsi ztratil paměť. Jak dlouho si zase vše pamatuješ?“
„Ode dneška. Jak jsem si na všechno vzpomněl, šel jsem tě hledat.“
Tom poté vyprávěl zase svou část života, kterou prožil bez Billa.
Když skončil, oba zase mlčeli. Tom tušil, že ta dívka, se kterou Bill teď bydlí, bude něco víc. Není ale divu.
„Takže ty a ona…“ začal Tom.
„Žiju s ní.“
„Miluješ jí?“
Lehká otázka, ale tak těžká odpověď.
„Nevím, Tome. Ona… Byla pro mě tehdy vším, co jsem měl.“
Tom si to dovedl představit a chápal ho moc dobře, přesto…
„A co ty a já?“ skousl si ret.
Bill dlouho neodpovídal.
„Sžil jsem se s tím, že jsem pro tebe už jen bratrem. Věř mi, že to nebylo vůbec lehké, protože co jsme prožili, nejde jen tak vymazat…“
Toma nepříjemně zaštípalo v očích. Věděl, co bude následovat.
„Bude lepší, když to necháme, jak je to teď, že?“ odpověděl na místo Billa Tom.
Bill přikývl. Vstal.
„Měj se Tome… ať se ti daří.“ A odešel. Neohlédl se.
Tom věděl, že i kdyby Bill nechtěl, udělá to. Jednou se rozhodl a nic a nikdo to už změnit nemůže.
Tom jen seděl a díval se před sebe. Nemohl tomu, co se právě odehrálo, uvěřit. Nemohl plakat, nemohl se zlobit, protože nebylo na koho. Jen seděl a přemítal si tu situaci v hlavě.
Vždy tu byl jeho mladší bráška, když bylo Tomovi mizerně. Ať byl Tom šťastný nebo smutný, Bill to vždy věděl. A naopak. Uvědomil si, jak muselo být Billovi po celá ta léta. Tom nic nevěděl, jen ho sžíral ten pocit prázdnoty, ale Bill…
Zazvonil mu mobil. Emily. No ano, málem by zapomněl. Žení se.
autor: Sari
Tahle povídka měla skvělý začátek, takový drsnější, ale skvělý xDDDD Moc jsem ji prožívala. A je to už druhý díl, kdy trochu tápu….
Myslela jsem, že to byl jen sen…těch několik let…ne skutečnost…jak dlouho se vlastně neviděli? Jak dloho byli bez sebe?
Sari: chci to číst dál…ale potřebuji najít niť…se někde na půl cesty přetrhla a teď jsem mimo…nezlob se…pomůžeš, zase xDD dikaskyyy 🙂
hej jako to je docela smutny nemysliš? xD
ZoE: jasný..
no. možná ti to napíšu na mail, chceš? než se tady bavit po komentech, nebo to ještě není někomu jasný? že bych to napsala sem to vysvětlení..xD
Sari: budeš zlatíííčko…srdíčko…je mi líto, že to nějak nechytáám…na štěstí, se mi to stává, tak jednou…maximálně dvakrát za deset let… x)))
Sari: já to tedy taky nějak nepobírám, ale se mnou si nedělej starosti, to víš, stáří je hrozná věc. Slibuju, že si to za domácí úkol doplním, už kvůli té poslední větě ´málem by zapomněl, žení se´. Tos mě tedy dostala!!! K:-)