Over us 13.

autor: lostmickey
betaread: Janule

O měsíc později

(Bill)

Už celé dlouhé čtyři týdny jsme pilně pracovali na našem novém albu a zrovna včera jsme točili nový klip. Tentokrát mě to nebavilo tak moc jako jindy. Bylo vedro a ze mě jen lilo. Tom a kluci na tom nebyli o nic líp a navíc jsme den předtím měli zahajovací koncert, který oznamoval náš „návrat“ z dovolený. Všechno se na mě sypalo a já, vypadlý z tempa, jsem se do něj jen těžko vracel. David nás vůbec nešetřil a já měl čím dál tím míň příležitostí být s Tomim. Neustále jsem se uklidňoval faktem, že brzy zase bude dovolená, ale když jsem viděl plán příštích dvou měsíců, dovolená se mi hodně rychle rozplynula. Neměli jsme volný ani jeden den. Šílel jsem z představy, že budu na Tomiho jen lačně zírat, ale nebudu mít možnost se ho nijak dotknout. Že se bude smát do publika na všechny ty holky a já budu dělat jakože nic. Budu se culit do všech těch fotoaparátů a občas si povytáhnu triko, aby pár lidí v publiku omdlelo úžasem a časopisy mohly rozebírat můj zdravotní stav.

Nenáviděl jsem tyhle jejich teorie. Podle jednoho pupínku na čele pro mě vymyslí tři sta nových chorob, jen aby ze mě udělali co nejdřív silně nemohoucího.

Ale naštěstí se mi dařilo tohle všechno přehlížet. Je to už poměrně dlouho co jsem si naposledy koupil nějaký časopis, když jsem nás viděl na titulce. Bylo mi to hloupé. Připadal jsem si jako neskutečnej egoista. Jo, byl jsem egoista, ale tuhle vlastnost bylo lepší moc neukazovat…

Právě jsem postával v hotelový hale a čekal na Toma. Měli jsme se spolu jít projít. Pokecat. Hezky v klídku. Vyšetřil jsem pro nás pár chvil, jinak bychom teď trčeli v nějakým baru a David by mě s úšklebkem představoval jako svou novou přítelkyni, co jí moc nevyrostly prsa. Takhle trapně vtipkoval, když byl opilej. Tom se vždycky radši vzdálil a dělal, že neslyší a nevidí. Jednou se mě David pokusil posadit si na klín. Byl zlitej a rozhodně si nenechal vnutit skutečnost, že jsem Bill a ne Billka. Tom ho propaloval nenávistným pohledem a já mu jen nenápadných gestem ruky naznačoval, že je to O.K. Nebylo to O.K. Pokusil se mi dát i pusu! To Tom už nevydržel a vytáhl mě z jeho sevření. David čuměl jako zjara a pokusil se Toma uhodit, jak se to k němu chová, ale Tom ho jedním pohybem usadil zpátky na barovou židli a odvedl mě pryč. Celou cestu do hotelu nadával. Druhý den to před Davidem vůbec nerozebíral. Neřešil to. David se mi sám přišel omluvit. Prý si ani původně nepamatoval co dělala, ale Georg mu taktně naznačil, že si v tom baru nevědomky hrál na gaye.

Bylo jedenáct v noci a kolem hotelu tma, takže kdyby mě popadl záchvat chtíče, klidně bych mohl Toma zulíbat někde za stromem a všiml by si toho nanejvýš nějakej bezhause.

Podupával jsem si nohou a neustále kontroloval schodiště. Nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy ho uvidím. U recepčního pultíku postávala docela pěkná blondýnka a neustále se na mě usmívala. Koketní pohledy jsem jí nevracel, ale přistihl jsem se, jak se na ní také culím. Zatřepal jsem nesouhlasně hlavou a otočil se k ní zády. Naproti mně bylo zrcadlo. Využil jsem té příležitosti a zálibně jsem si sám sebe prohlížel. Měl jsem na sobě tmavé upnuté džíny, černý triko a bílou mikinu. Vlasy jsem skryl pod kšiltovkou a na nohy nasadil pohodlný černobílý tenisky. S náročným líčením jsem si práci nedával. Tom mi nejednou řekl, že nejkrásnější jsem přirozený, bez všech těch různých preparátů a já s ním musel souhlasit. Linky pod očima a tmavé stíny. To všechno byl spíš jen zaběhnutý doplněk. Když jsem nemusel, tak jsem to nedělal.

„Čekáš dlouho?“ Ozvalo se za mnou. Pomalu jsem se otočil.

„Ani ne. V pohodě.“ Usmál jsem se. Tak moc mu to slušelo! Byl v podstatě oblečený stejně jako já, jen všechny ty hadry měl o několik čísel vetší. Hltal jsem pohledem každičký kousek jeho těla.

„Půjdeme?“

„Jasně.“ Ani jsem si neuvědomil, že ho tu okukuji touhou ztmavlým pohledem a od stolku na nás zálibně čumí ta recepční.

Vyšli jsme před hotel a já si zapnul mikinu až ke krku. Byl příjemný chládek, ale pro moje hlasivky to až tak příjemný nebylo. Mlčky a rychlým krokem jsme se vydali kamsi pryč. Tom zjevně věděl přesně kam jde a já se nechal táhnout. Nohy mě bolely už po deseti minutách chůze, ale on zjevně ještě nechtěl zastavovat.

„Tomi, je to ještě daleko?“

„Vůbec ne.“ Zasmál se a zastavil. Než jsem si to uvědomil, tak jsem se málem rozplácnul o velikánskou ceduli.

„Park?“ Uchechtl jsem se.

„No jasně.“

„Takže rande?“

„Samozřejmě, lásko.“ Tom mě vzal za ruku a vykročil. Zašli jsme co nejdál to šlo, aby na nás nebylo vidět ze silnic ani okolních baráků. Našli jsme lavičku, uprostřed menšího lesíka a Tomovi se zdála být dostatečně skryta všem zrakům. Usadil se a mě si stáhnul na klín.

„Ani si nedovedeš představit jaký to je, když se na tebe musím koukat a nemůžu nic udělat. Nemůžu se tě dotknout a políbit tě… Billy, já už to nevydržím.“ Zakňoural bráška.

„Že si to nedovedu představit? Prožívám to samý!“

„Víš jak mi bylo, když na tebe sahal?“ Zašeptal Tomi a kousl mě do krku.

„Kdo?“ Vím. Zbytečná otázka, ale získal jsem tím čas na promyšlení odpovědi.

„Billy, nech toho. Víš, že myslím Davida.“ Zamračil se bráška.

„Promiň. Já jen…“

,,Líbilo se ti to?“

„Co blbneš? Samozřejmě že ne!“

Tom jen vydechl a hlavu položil na moje rameno.

(Tom)

Jistěže se mu to nelíbilo! Má tebe. Vole, mysli trochu! Hádal jsem se sám se sebou a přitom si k sobě tiskl brášku.

„Sex?“ Vypadlo ze mě. Ani jsem nevěděl jak.

„Sex???“ Opáčil Bill a vstal.

„Sex!“ Kývnul jsem rozhodně a natáhl po něm ruku. Bleskově uhnul a ustoupil o kousek dál.

„Blázníš? Tady?“

„Tady!“

„Tomi já neříkám, že bych nechtěl, ale mám strach. Prosím. Necháme si to do hotelu…“

„Nenecháme!“ Vstal jsem, chytil jsem ho za ruku a stáhnul ho na sebe. Bránil se, ale já to chtěl. Teď a tady. Jako omluvu za Davida! Jak na sebe nechal sahat! Jak se málem dotkl těch jeho úžasných rtů co patřily jen a jen mně!

Tlačil jsem na něj. Povolil. Chtěl něco říct, ale já mu to nedovolil. Jeho ústa jsem zaplnil svým jazykem a začal mu rozepínat mikinu. Hodil jsem ji na lavičku a pomohl jsem z ní i mě.

Dravě jsem škrábal jeho pobledlé ruce a tiskl se klínem na ten jeho. Cukal sebou, ale postupně povoloval. Když jsem měl pocit, že mám vyhráno, něco blesklo těsně vedle nás. Odskočil jsem od Billa a rozhlédl se. Nikde jsem nikoho neviděl a ani jsem nic neslyšel. Ještě chvilku jsem se díval kolem sebe, než jsem se pohledem vrátil k Billovi. Stál a celý se třásl.

„J-jdeme?“ Zakoktal a natáhl se pro mikinu.

Nic jsem neřekl a jen na něj tupě zíral.

„Tys to taky…?“

„Jo…“ Znělo to tak panicky. Popadl jsem i svojí mikinu a táhnul brášku pryč.

„Myslíš, že nás někdo viděl?“ Bráška přidal do kroku.

„Já nevím, lásko…“

„Pšššš! Neříkej mi tak! Ne teď!“ Zaúpěl a dal se do běhu.

Dostal jsem strach. Doběhli jsme do hotelový haly a beze slova vyběhli schody. Před dveřmi jeho pokoje jsme se oba zastavili.

„Bojím se!“

„Mrzí mě to…“ Sklonil jsem hlavu.

„Není to tvá vina. Chtěl jsem to taky. Možná to tak nevypadlo…“

„Nech toho. Nechtěl jsi to.“ Skočil jsem mu do řeči a on zmlkl.

„Promiň.“ Zašeptal jsem a už chtěl odejít.

„Ty promiň…“ Lehce se dotkl mého ramene a zmizel za dveřmi.

autor: lostmickey