autor: Jitááááá
betaread: Helushka
Ahoj, holky!!! Jsem moc ráda, že se vám líbila jednodílná verze týhle povídky (= V komentářích jste mě prosily, abych jí přepsala na vícedílnou. Tak je tady (= Jo, nemusíte číst první díl, je stejnej, jako u tý jednodílný, ale pak je to přepsaný, ale newim, jestli se bude líbit, se mi to zdá divný (= Mno, tag snad abych vám popřála hezký počteníčko (=
Páčko, Jitaaaaaaaaaaaa (=
betaread: Helushka
Ahoj, holky!!! Jsem moc ráda, že se vám líbila jednodílná verze týhle povídky (= V komentářích jste mě prosily, abych jí přepsala na vícedílnou. Tak je tady (= Jo, nemusíte číst první díl, je stejnej, jako u tý jednodílný, ale pak je to přepsaný, ale newim, jestli se bude líbit, se mi to zdá divný (= Mno, tag snad abych vám popřála hezký počteníčko (=
Páčko, Jitaaaaaaaaaaaa (=
„Tome, jdi už prosím spát, nebo do tý školy nepůjdeš ani za rok. Je tu zima a víš, že musíš být v teple, tak mazej do postele…“ Matka se marně snažila dostat svého nemocného syna od počítače, kde seděl celý den. Měl sice vysokou horečku, ale ani to ho nedokázalo odlákat od jedný stránky, která byla plná tajuplných příběhů a obrázků. Projížděl stránku po stránce, až se mu konečně objevila jedna z nejnovějších. Zíral na jednu fotku, která pocházela od jednoho, prý blázna, který se zajímá o anděly…
Toma ta jedna fotografie dost zaujala. Byl na ní štíhlý, vysoký chlapec s dlouhými vlasy, které byly černé jako antracit. A jako všichni andělé, tak i on měl křídla. Podíval se na další jeho fotky, a když se mu zadíval hluboko do očí, polilo ho horko… „Bože, je tak nádherný… Kéž by tu byl se mnou… Co bych za to dal?“ šeptal si sám pro sebe a začal o něm číst informace, které napsal již zmíněný „blázen“. Psal o něm, že se zjeví jen tomu, kdo v něj doopravdy a silně uvěří. Dále psal, že létá k lidem, kteří jsou v nějaké přesné fázi svého života. Ale v které, to neuvedl. Tom pozorně a se zaujetím hltal další a další informace. Přitom stále zíral na to překrásné stvoření, které mělo oči jako oheň.
Chtěl ho za každou cenu vidět, ale stále nevěděl, v jaké fázi života to bude… Doufal, že se mu ho jednou podaří uvidět. Věřil a opravdu silně věřil, že se s ním setká. Jen ta víra mu dodávala sílu.
Když asi po třech hodinách unaveně vypnul počítač, začal pilně studovat papír s instrukcemi, který si vytiskl právě z této stránky. „Bože, v jaký fázi života? Co když to bude, až mi bude sedmdesát? To ne! Tak dlouho bez tebe nevydržím, anděli! Pojď ke mně, věřím v tebe, prosím, zjev se mi, přijď sem…“ špital Tom a zíral z okna, které měl dokořán otevřené. V instrukcích to tak bylo napsané, protože jinak by se anděl neměl jak dostat do domu. Tom cítil velmi zvláštní pocit. Myslel si, že ho jeho anděl vyslyšel…
Začalo mu být chladno, protože venku byla opravdu nehorázná zima. Byla polovina ledna a všude mrzlo, až praštilo. Ze zcela jasného nebe se začaly snášet sněhové vločky. Tomovi bylo strašně špatně, protože se mu zvýšila horečka. Ucítil po celém těle bolest a pomalu si nevystačil s dechem. „Anděli, kde jsi? Prosím, moc tě prosím, přijď ke mně, prosím…“ potichu špitl Tom a pomalu propadal do říše spánku. „Ne! Nesmím usnout! Co když přijde? On ke mně přijde, vím to. Věřím v něj…“ Přivřel oči a pomalu usínal. Najednou ucítil teplý vzduch. „Mami ne! Nezavírej to okno! Prosím! Nech ho otevřený!“ začal křičet s křečovitě zavřenýma očkama. Poté na tváři ucítil jemný dotyk…
„Mami?“ špitl nejistě. Chtěl otevřít oči, ale nešlo mu to. Jako by se mu víčka proměnila v olovo. Po chviličce uslyšel nádherný a něžný hlas, jak mu říká: „Ne, Tomi, to není maminka… Já jsem Billi, vyslyšel jsem tvojí prosbu a přišel jsem si pro tebe…“ Tom už teď pomalu otevíral oči a pak HO uviděl. Byl nádherný. Ještě krásnější než na fotkách. Jeho tvář byla tak jemná a bělejší, než čerstvě napadlý sníh. Jeho dlaně, s kterými ho hladil po tvářích, byly hřejivé a jemné jako samet. „Billi… To jsi opravdu ty? Zůstaneš tu se mnou? Prosím…“ šeptl Tom a poté ucítil, jak mu jeho dech ovanul krk. „Ano, jsem to já. Chvíli tu ještě zůstanu, splním ti jedno tvé největší a nejtajnější přání a pak… Pak se ještě setkáme, neboj, budu tě střežit navěky…“ říkal mu ten jeho nádherný hlas, ze kterého měl husí kůži. „Billi, ty víš, jaké je moje největší a nejtajnější přání?“ zeptal se se strachem Tom…
„Ano,“ zněla stručná, ale jasná odpověď. „A co tedy chci?“ ptal se jakoby sám sebe… „Tohle,“ špitl jeho anděl a vpil se mu do rtů. Líbal ho nekonečně dlouho. S takovou něhou a zároveň vášní, ale hlavně… s láskou. Když se od sebe trošku vzdálili, Tom na něj čučel a nechápal, jak to, že ví, co si nejvíc přeje… Pak ale usoudil, že to nemá cenu řešit, protože Billi je anděl, který k němu sestoupil z nebes…
Napadlo ho také, že by mohl mít halucinace z horečky, ale to by mu bylo stejně jedno. Bylo to krásné, líbal ty nejjemnější a nejsladší rty. Když se Tom pro nedostatek kyslíku něžně oddálil, znovu se mu zadíval do očí. „A ty víš, na co myslím? Víš, co si přeju, čeho se bojím? Ty to všechno víš?“ Tom měl hromadu otázek, ale odpověď byla jednoznačná. „Já vím všechno, Tome. Dokonce i o tom napomenutí z chování,“ usmál se Billi a postavil se vedle postele.
„Tak teď ti splním tvé úplně největší přání, se kterým by ses nikdy a nikomu nesvěřil. Jsi na to připravený?“ zeptal se Toma a opět se posadil na postel. „A-ano, jsem připravený, a ty jsi také připravený, Billi?“ „Já jsem připravený na vše, dokonce i na tohle…“ zašeptal a shodil ze sebe bílý plášť. Křídla mu jakoby zázrakem zmizela a on se mohl bez problémů položit do Tomovy postele. Ten se na něho díval a málem omdlel, když si prohlížel jeho krásné bílé tělo. Opravdu můžu?“ pípl Tom. „Dělej si se mnou, co chceš, nemusíš se ničeho bát, vím, co chceš, tak to udělej, nechci, aby ses trápil. Vím, po čem toužíš, a neboj, mně neublížíš.“
Tom tedy dál neváhal a nenasytně se vrhl na jeho tělo. Na chvilku se nejistě zastavil a opět se zeptal: „Ale co když nás máma uslyší?“ Prohrábl mu něžně černou hřívu a postupně mu zulíbal celé tělo. „To je nádherné…“ špital Billi a jeho bledé tváře trochu zrůžověly. „Billi, už můžu?“ Billi ale nic neříkal, jen se pomalu otáčel zády k Tomovi a pak ho jen uklidnil: „Můžeš být na mě něžný i hrubý, můžeš si křičet nebo nemusíš, prostě dělej si, co chceš… Jsem tvůj…“ špitl do polibku, který mu daroval a zavzdychal…
Tom se spěšně svlékl a díval se na své vzrušení. Billi byl první, kdo ho dokázal vzrušit, a doufal, že taky poslední, nikoho jiného nechtěl, jen jeho… Něžně mu přejížděl nehty po zádech, přejížděl mu po bocích, za které si ho pomalu přitáhl, jak nejblíže to šlo. „Billi,“ vzdychl a pomalu pronikal do jeho těla. „Aaaaah!“ zasténal Billi a přirazil k Tomovi. Sice ho nic nebolelo, ale to neznamenalo, že by necítil nic. Jeho tělem se šířil slastný pocit naplnění. Přál si, aby mohl s Tomem zůstat, nechtěl se vracet zase tam nahoru…
Tom zrychloval a přirážel pořád silněji. „Billí! Bože, to je krása…. Aaaaah! Billíííí!!! Řekni mi, že to neskončí, pros… sííííím!!! Aaaaah!!!!“ Tom mu sténal do ouška, a když věděl, že ho nikdo neslyší, tak křičel. Stejně nahlas jako jeho anděl. Milovali se oba poprvé. Billi si také něco přál, chtěl být s Tomem, doufal, že se mu to splní, že ho nebe nezatratí, že ho pošlou za ním… Oba už sténali dost nahlas. Tom se jen trošku obával toho, že by jeho matka mohla věřit na anděly, ale raději na to nemyslel… „Aaaaah!! Billíííí!!“ zasténal naposledy Tom a nechával se unášet společným vyvrcholením. „To… by…bylo krásné…“ vydechoval Tom a Billi se na něj štastně usmál.
Když se oba trochu uklidnili, Billi cítil, že by se měl vrátit. „Tomi, už musím jít, pojď se mnou, budeme spolu navěky… Už se nikdy nebudeš ničeho obávat, strach pocítíš jen minimálně a bolest bude pro tebe neznámá věc. Pojď se mnou…“ Tom se trochu polekal, ale na druhou stranu se mu s ním nechtělo loučit. A ani nechtěl opustit tenhle svět. Pomalu mu kanuly slzy po tvářích. „Tomi, zase se uvidíme, jen stačí věřit,“ snažil se ho uklidnit Billi a rozepjal svá černá křídla.“Věřím ti, věřím, věřím v tebe…“ špitl a nepřestával plakat. Co když ho už neuvidí? Ale copak andělé umí lhát? „Billi, kdy? Kdy tě uvidím…“ „Brzo…“ šeptl a vzlétl do výše. „Jen nepřestávej věřit…“ slyšel ozvěnu. „Sbohem, můj anděli!“
Okno nechal stále otevřené, necítil už vůbec nic, myslel jen a jen na svého anděla a na to, co před chvílí prožil. Přál si, aby to mohl zažít znova. Věřil tak silně, že nemyslel na nic jiného. Nechtěl ho ztratit. Jeho krása mu učarovala, jeho oči byly tak krásné a mírumilovné, že je potřeboval znova vidět. Potřeboval ho cítit, nedokázal už bez něj být…
„Billi! Já v tebe věřím, věřím v naší lásku! Miluji tě, slyšíš mě?“ křičel zoufale z okna a hleděl na hvězdy a vločky. Najednou se ocitl v totální tmě. Vypadly pojistky a Tom se radši zavrtal do postele. „Ne, to okno musí být otevřené…“ špitl si ještě sám pro sebe a usnul…
autor: Jitáááááá
tohle je nádhera! nehorázně se těším na další díly, je to tak odlišný od všeho, co jsem zatím četla. Je tam nádherná dávka mystiky a tajemna! Ty jsi opravdu talent. Já jsem nikdy neměla velkou fantazii, a tak i když twc miluju, nenapsala jsem nic, protože mě nic nenapadlo:( proto vás všechny obdivuju ještě víc, tohle je prostě umění! dáááááááál :)))
juj, mám první koment:D
děkuju děkuju děkuju děkujůůůůů
náádhera!!
no honéééééééééém dál…ak to můžeš v tomhletom odseknout???? =D
To jsem ráda, že ste rádi (= Uff… moje ručičky.. ani nemůžu písat ( x (blbý dřevo=))
Niky – Jo já wim.. ( x Ale pstě jsem MUSELA (=
A aa a a.. Ještě mám dotaz: Kolik chcete, aby to mělo přibližně kapitol?? (=
MUCKUJU WÁS ,Jitaaaaaaaaaaaa (=
Jitko, to je super!!! Huu moc se mi to líbí :)) a to s těmi kapitoly… minimálně 15 :D:D .. anebo alespoň dokud ti nedojde inspirace.. :))
Calypso – Tak OK!!!!! ((=
to je naprosto krááásny
Jé tohle je nádhera dááál
Ááááááááááááááááááááááááááá! OMG!! Jsem čučela na Allegator stránky a přibyl jí new art!!! MOOOOOC KRÁSNEJ!! ALE VOSTREJ!! DOOOOST VOSTREJ!!! A JÁ SI HO STAHOVALA DO COMPU A NAJEDNOU MI SEM VLÍTNE MAMINA!!! ALE STIHLA JSEM TO SCHODIT NA LIŠTU, ALE JEN TAK TAK!! (= UFF.. TOE ADRENALÍÍÍN (= Se mrkněte!!!!! (=
Krása,ale když bude mít to okno přad otevřene tak může zmrznout.