autor: Michelle M.
„Tome, zpomal…“
Svíral jsem Billovy nahé boky v dlaních a silně se k němu tisknul. Slyšel jsem jeho hlas, ale tak nějak nepřítomně… chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, co říká. Bylo to tak neskutečný. Po neuvěřitelně dlouhý době jsem ho měl zas jenom pro sebe. Dával mi pocit, že mi patří celý svět, když mám jeho.
„Tome, Tome,“ šeptal a snažil se mě trochu přibrzdit. Přejížděl jsem rty po jeho krku a vnímal, jak se chvěje. Nechtělo se mi zpomalovat. Čím víc jsem se ho dotýkal, tím silněji jsem po něm toužil.
„Copak? Rozmyslel sis to?“ zamumlal jsem do jeho rozpálené kůže. Vnímal jsem ho každým milimetrem, kterým se naše těla dotýkala. Trhavě se zasmál a zavrtěl hlavou. „Ani náhodou,“ odpověděl a zatnul nehty do mého zadku. Jauuu. „Bille!“
„Jenom nechci, aby to skončilo moc brzy,“ zašeptal a nepatrně se odtáhnul. „Máme přece celou noc…“
Konečně mi to docvaklo. Pochopil jsem, co chce. Nestál o rychlé uvolnění… chtěl, abych si s ním hrál. Abych se ho dotýkal tak dlouho, dokud mu nevymažu z hlavy všechny myšlenky… jediné, co bude ovládat jeho tělo, budu já… a jeho touha po vyvrcholení, ke kterému ho dovedu. Skousl jsem hebkou kůži těsně pod jeho bradou. Překvapeně vydechl. „Dobře,“ zamumlal jsem s ústy přilepenými k jeho krku. Zachvěl se; netuším, jestli pod tím dotekem nebo pod zvukem mého hlasu, ale je to v podstatě jedno. V každém případě jsem to způsobil já. Zesílil jsem stisk. Mazlil jsem si s tímhle jeho citlivým místečkem, dokud nebylo úplně zarudlé. Vím, jak to má rád a v odhadu jsem se fakt nesekl. Jeho přivřené oči a výraz, s jakým si to vychutnával, to jen potvrzovaly. Přitiskl jsem jazyk na podrážděnou kůži. Jeho dlaně bloudily po mých zádech. Něžnými prsty přecházel po mé páteři, od krku až dolů… na můj zadek. Jakmile ho sevřel v dlani, úplně automaticky se mé boky pohnuly směrem k němu. Zadržel dech a znovu mě stiskl. Zopakoval jsem ten pohyb. Sice jsem chtěl Billovi vyjít vstříc a brát si ho mučivě dlouho a pomalu, ale v tuhle chvíli už jsem si začínal uvědomovat, že to nebude tak jednoduchý. Příliš dlouho jsme byli od sebe na to, abych to vydržel. Zavřel jsem oči a snažil jsem se nemyslet na to, že jeho tělo je tak zatraceně horké… a těsné… a dychtivé. Zatnul jsem zuby, abych zastavil pohyb svých boků. Sklouzl jsem radši vedle něj, protože pozice tělo na tělo byla příliš nebezpečná. Nespokojeně zakňoural. „Chci tě cítit na sobě,“ zašeptal mi do ucha. „Jenomže pak po mně nemůžeš chtít, abych vydržel celou noc, než se s tebou začnu pořádně milovat,“ odpověděl jsem mu. Usmál se a převalil se na mě. „Zkus to.“ V očích mu šibalsky zajiskřilo. Roztáhl prsty a otevřenou dlaní pohladil moji hruď. Za ostrými nehty zůstávala táhlá červená stopa. Okamžitě ji zakryl svými ústy. Jeho horké rty na mé kůži byly tak nepředstavitelně žhavé, tak smyslné… všechno se ve mně svíralo. Zoufale jsem si přál, aby to nikdy neskončilo…
Klouzal po mém těle, dotkl se snad každého místečka. Moje kůže hořela, všechno se ve mně chvělo a mně se chtělo křičet. Dostat ze sebe to nahromaděné napětí. Vzpomněl jsem si na Jill i na tu druhou… ne, to bylo špatně, tehdy jsem necítil ani zlomek toho, co cítím s ním. Takhle to mělo být. Bože, Bille, připravuješ mě o rozum, víš o tom?
*
(Bill)
Znovu se moci dotýkat Toma byla snad ta nejvíc uspokojující věc, kterou si umím představit. Když jsem celý den uvažoval nad tím, co bude večer, myslel jsem, že až se mě poprvé dotkne, bude to smršť. Ale nestalo se to. Něco se změnilo, ne v něm, ale ve mně. Chtěl jsem ho, strašně moc, ale mnohem víc než rychlý sex jsem chtěl prodloužit tu dobu, kdy bude vedle mě. Roztoužený, nedočkavý, vzrušený… můj. Ano, chtěl jsem, aby mi patřil co nejdelší dobu. Bylo mi jasný, že jakmile bude po všem, zase se mi vzdálí. Bylo mi smutno, jen jsem na to pomyslel. Ale teď jsem na to nechtěl myslet, na to bude dost času později.
Snažil jsem se zapamatovat si každou, i tu nejdrobnější linii Tomova těla. Bylo tak strašně sexy. Už jsem asi říkal, jak moc zbožňuju jeho ruce; bral jsem je do dlaní a držel je na mé tváři, dokud jsem necítil, že se mi do očí hrnou slzy… byl jsem šťastný, že je se mnou, že se na mě dívá tím svým zastřeným pohledem s chvějícími se řasami. Vrátil jsem se k jeho tváři a zadíval se mu do očí. S rukama zapřenýma lokty vedle jeho hlavy jsem se na něj díval a na malý okamžik mě napadlo, jestli bych v jeho očích mohl najít sebemenší náznak, že by snad… možná… i on… ale ne, jediné, co jsem tam našel, byla touha… ta nejčistší, koncentrovaná touha.
Vsunul mi prsty do vlasů a přitáhl si moje rty. „Nepřemýšlej nad ničím,“ zamumlal do mých úst a prohloubil náš polibek. Má pravdu. Dokud jsem nad naším vztahem nezačal přemýšlet, byl naprosto bezproblémový a dokonalý. Dokonalý? Skoro…
*
Zatnul jsem nehty do napjatých svalů na Tomově zadku a zaklonil hlavu. Pevně jsem tiskl víčka k sobě a snažil se oddálit tu chvíli, kdy ve mně všechno exploduje. Bylo to ale těžké, tak strašně těžké. S každým dalším Tomovým pohybem jsem se zas o krůček přiblížil k hranici, za níž už nebylo návratu. Cítil jsem, jak se mým tělem posouvá kupředu, milimetr za milimetrem, dokud nebude celý ve mně. Bože… je to nepopsatelný. Nedokážu ani říct, co cítím, když mnou prostupuje. Bylo mi jasné, že ho to stojí strašně moc sebeovládání, aby dokázal udržet to pomalé, lenivé tempo, zejména když on sám by naopak potřeboval něco mnohem drsnějšího. Na čele mu perlilo pár kapek potu. Cítil jsem to napětí, které v sobě držel… tak moc se dokázal ovládat, jen kvůli mně… znovu to ve mně probudilo naději. Tu tak špatnou naději, že by snad mohl cítit něco podobného jako já.
„Tome,“ zasténal jsem a sevřel co nejsilněji svaly kolem jeho vzrušení. Tlumeně vykřikl. Lehce jsem své sevření uvolnil a stiskl ho znovu. Dolehl na mě mnohem větší vahou, protože se mu úplně roztřásly nohy. Uchopil do dlaní moji hlavu a krátce, přerývaně se přitiskl k mým rtům. Znovu jsem povolil a znovu ho sevřel. Teď už jeho výkřik připomínal spíš bolestivé zakňučení.
„Bille,“ vydechl. Zavřel oči a zapřel se hlavou o mé čelo a já věděl, že se snaží koncentrovat, aby co nejvíc oddálil okamžik, kdy se přestane ovládat. „Už–už to asi moc dlou-uho ne-nevydržím,“ zamumlal. Byl tak napjatý, jak se snažil zůstat co nejvíc v klidu a moc se nehýbat. Provokativně jsem se pod ním zavrtěl. Mé vlastní vzrušení bylo tak velké, až mě to úplně bolelo, ale ta bolest byla tak příjemně vzrušující. Opatrně se začal pohybovat, na čele vrásku od velkého soustředění. Přidal jsem se k němu. Naše boky brzy našly společný rytmus… Nemusel jsem nic říkat. Najednou jsme oba věděli, že už nemá cenu dál něco předstírat. Bylo to naprosto šílené… divoké, drsné a zároveň plné emocí. Svíral můj zadek v dlaních a pevně si mě přidržoval. Prudkými pohyby, které brzy přešly v krátké staccatové údery, vnikal do mého těla… už věděl, kde najít to správné místo, kde se mě dotknout. Vynášel mě do míst, kde nezáleželo na tom, co je správné a co není, kde bylo naprosto fuk, kdo jsme… tady nebylo místo pro nikoho kromě nás a já si uvědomil, že bych asi nepřežil, kdybych o něj měl někdy přijít. Kdyby mě měl někdy opustit…
*
(Tom)
Marně bych asi vzpomínal, kdy naposledy jsem se cítil po sexu tak strašně vyčerpanej. Vyvrcholení, ke kterýmu jsme s Billem dospěli téměř současně, bylo slovy nepopsatelný. Bylo to strašně silný a odeznívalo hrozně pomalu. Ruce i nohy jsem měl úplně gumový, v hlavě mi hučelo a já nebyl schopnej ani toho nepatrnýho pohybu, abych vyklouzl z Billova těla a lehl si vedle něj. On ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Prudce oddechoval, cítil jsem bouřlivé údery jeho srdce na své hrudi, objímal mě… vzduch kolem nás byl těžký a plný sexu, prosycený námi dvěma. Nechtělo se mi mluvit, bylo mi hrozně dobře. Absolutní uspokojení. Pojem, který se stává skutečností pouze s Billem. S nikým jiným.
Opatrně jsem se dotkl rty jeho tváře a nepatrně pohnul boky, abych mohl opustit jeho tělo.
„Ne,“ zašeptal rychle a objal mě ještě pevněji. „Zůstaň ještě, prosím. Chci tě ještě chvíli mít.“
Udiveně jsem se na něj podíval. „Ale vždyť nikam nejdu, jen…“
Položil prst na mé rty. „Ššššš,“ zašeptal, „nic neříkej. Ne teď.“ Nepatrně se pousmál a dlouze mě políbil.
*
Probudil jsem se do krásného slunečného rána. A i já se cítil podobně radostný a lehký. Špatně se to vysvětluje, ale je to takovej ten pocit, kdy se vám zdá, že život je strašně krásnej a není nic, co by vám to mohlo pokazit.
Bill tiše oddechoval vedle mě. Zřejmě jsme večer usnuli spojení, protože si vůbec nevybavuju, že bych si lehal vedle něj nebo tak nějak. I ráno jsme byli propletení, se stopami našeho milování po celém těle. Vypadal tak moc spokojeně, že jsem dostal hroznou chuť ho obejmout. Bez ohledu na to, že ho můžu probudit, jsem si ho přitáhl k sobě a vjel rukou do těch heboučkých černých vlasů. Na tváři se mu rozprostřel nádhernej úsměv, okamžitě se ke mně přitiskl a spokojeně zavrněl.
„Je mi s tebou strašně hezky, Bille,“ zašeptal jsem mu. Ani nevím, co mě to napadlo, ale měl jsem neodbytnej pocit, že mu to chci říct. Že chci, aby právě tohle věděl.
Přitiskl se ke mně ještě blíž, nos zavrtanej do mýho krku. Cítil jsem, že se pořád usmívá. Jemně mě pohladil po zádech.
„Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, Tome,“ pronesl po chvíli tiše. Zdvihl hlavu a upřeně se mi zadíval do očí. „Opravdu,“ dodal. Tvářil se najednou tak strašně vážně.
„Tome?“
„Hm?“
„Já nechci, abys spal ještě s někým jiným než se mnou.“
Zaraženě jsem si ho prohlížel. „Jak tě to, proboha, teď napadlo?“
Pokrčil rameny a nepatrně se odtáhl. „Myslím na to dost často.“ Plaše sklopil oči. „Vadí mi, když vidím, že se tě dotýká někdo jiný než já. Já vím, že jsme si nic neslíbili, ale mně to prostě vadí.“
Dostal mě docela do úzkých. Najednou jsem nevěděl, co mu na to mám říct.
„Je to blbý, viď? Je to jak z nějakýho romantickýho slaďáku…“ smutně si povzdechl. „Já vím, ale když já bych chtěl, abych pro tebe byl jedinej. Abys nechtěl žádný holky. Nikoho. Jenom mě.“
„Bille,“ vydechl jsem. Samotnýho mě překvapilo, jak nejistě zněl můj hlas v tom pokoji plném napětí a odeznělého sexu. „Já nevím… co…“ Fakt nevím. Vůbec nejsem schopnej vymyslet, co v takovýhle situaci říct.
Přejel si dlaní po obličeji.
„Zapomeň na to,“ řekl prudce. „Jako kdybych nic neřekl.“ Začal se hrabat ven z peřin a zvedat se z postele. Zůstal sedět na kraji, zády ke mně. Díval jsem se na vystouplé obratle jeho páteře. Cítil jsem, že bych ho měl nějak utěšit, říct mu něco povzbudivého, něco, co ho potěší, ale já nemohl. Chvíli seděl tiše bez pohnutí a pak se ke mně otočil. Natáhl jsem ruku a pohladil ho po bledé tváři. Přivřel oči, opřel se do mého doteku. Setřel jsem palcem slzu, která pronikla skrz hradbu černých řas.
„Miluju tě, Tome,“ zašeptal.
autor: Michelle M.
anooooo nádhernýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý
joooooooooooo! první koment tradadadaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
ANO ANO ANO ANO ANO!!!!!!! :))))) konečně!!!! to na co jsme všechny čekaly je tady!!!!! konečně ty slova!!!!! aaaahhhhh bylo to úžasný a v tom nejnapínavějším opět konec-klasika!!! ale mám tak strašnou radost!!!!:))) dnes už mi ji nic nedokáže zkazit!!!! :))))
a je ot tady..ted bud bude vsechno super nebo vsechno spatne…kazdopadne si an to rada pockam jako na kazdy dalsi dil:)
Ježiš já budu brečet:(:(:(…..To se nedá slovy ani pospat!!!!…Tohle nerozdýchám, je to úplně dokonalý, až mi to bere dech. Ty pocity, úplně jsem se do toho vžila a teď se trápím s Billem, chudák. Konečně je to ale venku, teď už můžeme jen čekat na to, jak se s tím Tom vypořádá. Bojím se, že to nezvládne, ale uvidíme, jakej konec si pro nás Michelle přichystala.
noo koonečně 😀 uz jsem ymslela ze mu to nerekne :-))) perfektní
Tak jako Michelle,já tady normálně brečím…tohle bylo naprosto nádherný…nic tak krásnýho sem ještě nečetla.V poslední době totiž vznikají takový tuctový povídky-ani ty moje nejsou uplně nej,ale tahle mi prostě hned přirostla k srdíčku.Je to uplně dokonalí a ty tři dny se těším jenom na další dílek.Prosím prosííím at už je to brzooo,já ci vědet ,co mu na to Tomí řekne:-*
Bože, bože, bože! Já zase miluju, jak v tomhle příběhu není nic uspěchaného, jak do sebe všechno zapadá, nejsou tam žádné nesrovnalosti, a jak umí překvapit. Nebo vlastně ty umíš překvapit prostřednitvím tvého příběhu 🙂
Ten sex na začátku byl tak skvěle rozepsaný, že je teď ještě mnohem jasnější, že kdyby se ti chtěl jednou někdo vyrovnat, nebude to lehký úkol…
A potom ten konec… těžko říct jestli třešnička na dortu nebo jen sladká ochutnávka toho, co máme příště očekávat 🙂 Už jsem čekala že se snad pohádají a místo toho řekl Bill tohle… jsem opravdu hodně zvědavá, jak na to bude Tom reagovat, a jak bude tuto situaci řešit 😛 Wow, Michelle, máš zlaté prsty 😉
jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo jo *skanduje a skáče přes pokoj plnej tašek s oblečením*
hurááááááááááááá *o jednu tašku se zabila*
huráááááá *vůbedc jí to nevadí a súsměvem řve po bytě hurá*
naaaaaaaaaaaaadhernýýýýýýýýý
oooooooooh boze,dokonalost dokonalost,dokonalost..naprosto perfektni,uzasne,nadherne,skvele…lip to ani nejde…klanim se teto naprosto skvele autorce,ze neco tak krasnyho dokaze napsat,klobouk dolu michelle:-)
FANFÁRY HRAJÍ….konečně ani nevíte jak sem se těšila až si to řeknou
Plánovala jsem si, že ke všemu napíšu komentář zpětně, ale tak nějak to nejde. Stačí přečíst jedno slovo a nejde skončit, nebo to jen na chvíli přerušit, dokud to není uděláno násilím autorkou. Koukám na ty písmenka tady a je mi skoro do breku. On mu to řekl! Tohle byl tak emotivní díl, že mě to úplně vyždímalo. Když mu řekl, že ho chce ještě chvíli mít, téměř mi vhrkly slzy do očí… a ukončení dílu slovy: "Miluju tě, Tome" … to bylo skoro na infarkt! Jsem tak šťastná a zároveň se tak bojím, jak Tom zareaguje. My nemáme pochyb, že je na tom stejně… ale to Bill neví. Stačí nepatrné zaváhání a Bill si to vyloží jinak. Vkládám do tebe svoje naděje, Michelle, a i když to bude znamenat konec povídky, doufám, že tohle už je poslední zkouška.
A chtěla bych říct, že by mě moc potěšila druhá řada. Opravdu, opravdu moc, neuvažuješ o tom? ;))
skveleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee ale aby to aj Tom ..
Ja… cítim už len z blbej bodky emócie , len bodka na konci vety ma dojíma ! To je tak krááásne …dopočula som sa , že zanedlho bude poviedka končiť , a ja ťa moc prosím , napíš ich čo najviac , pre nás všetkých , ktorí ťa tak zbožnujeme , pretože , kôli tebe denne ťukám do počítača http://www.twincest.blog.cz .
já …. už na začátku jsem cítila jak se mi do očí hrnou slzy dojetí … ale vysržela jsem to …
Po té poslední větě … sem se rozplakala …
Ach Michelle … polovina mého srdíčka teď tluče pro Hotelový Pokoj … a polovina pro Tebe …
Naprosto dokonalé. Jen ten konec – smutné, hodně smutné. Billy se asi bude trápit a Tom bude rozebírat svoje city k bratrovi. Ale tak to má být, jen doufám, že to dopadne dobře a že k sobě najdou cestu nejen v posteli ale i na poli vztahu. Těším se na další díl. Miluju tuhle povídku. Děkuju Michelle, že ji píšeš. Úchvatná!
hesuuuuuuuuu mooockyyyy
lepší povídky neznám
aaaaaaaaaaaaaa, takle to useknout! panebože! ja se dalšího dilu snad ani nedočkám!!!jooo konečně mu to řekl! doufám, že Tom zareaguje kladně! ale strašně mě štvem, že už se bliží konec 🙁 ja nwm co si bez te povidky počnu! fakt nwm!
No to snad není možný, takovej krásnej konec povídky a já brečím! To se může stát snad jen mě, místo abych se teď radovala a skákala dva metry vysoko radostí, že mu to Bill řekl, tak sedím a bulím. Fakt mě to dojalo. Tenhle díl byl extra vydařený, úplně jsem cítila všechny ty emoce a pocity. To se podaří vždycky jen Michelle. Prostě dokonalost. Ten začátek a celý díl…to milování pro mě bylo hrozně intenzivní. Vždycky mě to totálně dostane, že to hrozně prožívám.
Jinak mám docela obavy z Tomovy reakce. I když si myslím, že ho miluje nevím jestli se dokáže všeho zříct a vyznat Billovi tak okatě na naplno lásku. Tohle je prostě hrozně zajímavě propletený a opravdu je to hezky promyšlený a vyjádřaný. A možná právě proto, že je to až tak dobře vyjádřaný, mě konec týhle povídky totálně odrovnal. Vůbec nevím jak bude Tom reagovat. Hrozně silně sem vnímala ty Billovi úvahy v průběhu celého dílu. Jinak myslím ani nemusím říkat, že prostě dokonalev popsané a vylíčené to milovaní. Tohle už opravdu nebyl sex ale zkrátka milování…
Ještě jednou se musím poklonit před Michelle, protože ta povídka je prostě bezchybná, a neuvěřitelně nádherně napsaná. Každý díl mě něčím překvapí a přemýšlím nad ním ještě hodně dlouho. Prostě mě to samo donutí o tom přemýšlet. Myslím, že už dávno Hotelový pokoj patří mezi mou nejoblíbenější povídku. Krása, dokonalost a nádhera která mi vždy vyrazí dech. Děkuju Michelle, že tohle mám díky Tobě možnost číst.
A mimochodem se připojuji k žadatelům o druhou řadu 🙂
wow…..tak teď jen budu napnutě čekat,jak se k tomu vyjádří Tom….ale doufám,že to mezi nima zase neskončí,to bych už nevydržela 🙁
Ten konec byl naprosto úchvatně okouzlující. Oh Michelle…
Tome, opovaž se mu říct něco nehezkýho..! 😉
aaaaaa xD to MUSIIIII skoncit dobreeee!!!!uz si dost pretrpeliiii!!!!!!!plosiiim 😀 a nech ta poviedka nikdy neskonciiii 😀
Michelle, já se přiznám rovnou, já tady prostě brečím. A vůbec nevím, co bych ti k tomuhle dílu měla napsat, protože všechno, co bych ti chtěla říct, co cítím, co si myslím a co při tom prožívám, to už je dokonale pospáno v komentářích nade mnou.
Takže snad jen – díky, že tuhle úžasnou povídku píšeš! K.
Jediná otázka v mé hlavě: Jak na to Tom zreaguje?
Bože, je to vážně dokonalý…asi si udělám seznam nejlepších povídek…TOP 10 xD. Tahle se umístí někde vysoko, sem o tom přesvědčena ;))
pláču…to je nádherný, konečně mu to řekl…a líbí se mi, že to není typickej slaďák…je to jiný než ostatní povídky, má to svůj ojedinělej děj…dokonalost
suuuuuuuuuuuuuuppppppppppeeeeeeeeeeer originální povídka!!
Teď jsem to přečetla ještě jednou v klidu a myslím, že dneska v noci neusnu!!! Já se tak příšerně bojím Tomovy reakce, že to je až neskutečný. Jestli ho pošle do háje, tak budu mít zkaženej celej den a možná i ten následující! Michelle, nevím jak to dokážeš, ale tvoje povídky mě vždy dostanou do takový fáze, že si přijdu, jako kdyby to všechno byla realita a to na tom tolik miluju!! Můžu s jistotou říct, že jsi pro mě nejlepší autorka ze všech, který znám!!! Já to nedokážu ani pořádně vyjádřit slovy a nevím jak bych tě ještě mohla pochválit, ale je to pravda!!! Strašně bych si přála, aby jsi začala psát druhou řadu týhle DOKONALOSTI, protože mi přijde, že Tom by potřeboval ještě minimálně 20 dílů, aby si vyjasnil svoje citiy k Billovi. No třeba se pletu a už má ve všem jasno, ale zatím to tak nevypadá. Jsem zvědavá, co sis pro nás na závěr přichystala, ze všeho nejvíc toužím po šťastným konci, ale je pravda, že život není jen o happy endech!No, třeba se nad náma slituješ a necháš je spolu! To je konec mého proslovu, jsi skvělá!!!;)
Jojojojojojojojojojojojo! Konečně jsme se dočkali. Bravo Bille! Doufejme že si Tom uvědomí co chce a nebude zbytečně trápit Billa. Prostě happy end, prosííím ♥nádherný!
Právě sedín z Dafííídja Fallenka na židlli, možná bych se s nima měla dívat na nějakej film, který s Káťou vybrali, ale já místo toho četla HP a jsem… mimo. Upřímně řečeno, sem čekala na tuhle chvilku strašně dlouho. Na to, kdy zazní popprvé to "Miluju Tě"… nevim, mám z toho strašně zvláštní pocit, motýlky v bříšku a jsem za to strašně ráda… =( chci, aby se Tom miloval JEN s Billem, chci aby líbal a hladil jenom jeho… =) Krásný Michelle… chci hned další a ráno, až se vrátim domů, tak si to hodně rychle, znovu přečtu, ještě s časprostorem… už mi vadí Davídkova klávesnice, protože na ní neumím psát., tak končím s mým komentářem k povídce. Jediný, co na to opravdu můužu říct je to, že je to KRÁSNÝ, DOKONALÝ a ÚŽASNÝ!
Tak dlouho jsem čekala, až to jeden z nich vysloví nahlas… vlastně hned od třetího dílu, a když to konečně přišlo, byla jsem v tu chvíli, kdy to Bill řekl, tak šťastná… tak neuvěřitelně šťastná. Jenže to bylo řečeno v tak zvláštní situaci a tak nešťastně, že z toho mám spíš strach. Bude z druhý strany taková reakce, abych tu radost měla i dál? Věřím ti Michelle… nenech tu lásku, která tam je, umřít. Byla by jí tak obrovská škoda. Jsem optimista a očekávám šťastnej konec. A zároveň jsem nešťastná, protože žádnej šťastnej konec nechci, já chci šťastný pokračování 🙂 Co bez těch Tvých dvou kluků, který se tak perou sami se sebou, budu dělat? Už teď mi chybí a Ty moc dobře víš, že závislost na Tvých povídkách není nic výjimečnýho, vím, že nejsem sama. Miluju Tvoje povídky, jsem schopná je číst kdykoliv od začátku do konce a přesto že je znám, znovu a znovu se vžívám do děje, jako bych ho neznala a prožívám všechno znova. Tohle bych ti všechno asi měla napsat až v pondělí, až bude pod posledním dílem napasáno konec, ale já to klidně všecno napíšu ještě jednou, protože slov chvály pod Tvými povídkami nikdy není dost. Tenhle komentář by mohl mít kilometr a ještě by byl krátkej. Chci Ti říct, že jsi a navždycky zůstaneš moje nejoblibenější spisovatelka twincestních povídek a u mě v srdci más už dávno svoje stálý místo. Zůstaň tam co nejdýl můžeš, stejně jako u těch ostatních, kteří Ti tu píšou svoje vyznání. Napiš nám všem dychtivým hltalům svých příběhů pokračování téhle skvělé povídky, z které se svým neustálým škemráním budu snažit udělat nekonečnou ságu o deseti řadách :o)… Využij skvěle rozehrané hry, pokračuj pro nás i pro sebe v něčem, co Tě baví a co máš ráda a všichni budeme šťastní. No není to krásnej cíl? Dělat lidi šťastnými? A za odměnu oni pak zase budou dělat šťastnou tebe… prostě nádherná symbióza twincestních duší… :o) Já myslím, že to za ten pokus stojí… mám Tě ráda, Michelle M. Tvá navždy obdivující Janule :o)
Musím říct, že tohle byl tak nádherný vrchol téhle povídky, že mii buší srdce tak, že to nejde ani popsat, bože Michelle… ty jsi génius a ta povídka jednička…. Tomi, víš co odpovědět… ach jo:)))
p.s. Janule píšeš mi ze srdce…..!!!!
Janule:tyjo nejsi ty nějakej tajnejřečník?!!!!
že mu na to odpoví?
bože mě to upe rozplakalo já mám jakousi divnou náladu 🙁
strašně pěknej dílek
Jo, Samanta jako vždy opožděne.Stydím se , fak že jo.Ale odpustíš mi viď?:D
Jsem se byla vykřičet a docela to pomáhá.Akorát mám tendenci pořád psát smajlíky , vážně se musím ovládat.
Opět úžasný díl , který mě přivedl k šílenství a já ho četla dvakrát a zjišťuji že je to stále málo.
Když Bill vyslovil závěrečnou větu málem to seklo semnou i se židlí.
Jsem zvědavá co na to Tom.Není to na něj moc hrr?
Vážně se podíj co bude dál , mylsím že Bill je na tom dost podobně 🙂
Jen tak dál.
Janule, přidávám se k tvému komentáři dodatečně, hlavně k tý části o pokračování týhle dokonalý povídky, která mě vždycky dokáže vtáhnout do děje a nepustit!!:)
uaa toto je užasne! teraz sa dočkať pokračka! čo spravi Tom?!?!?! 😀 normaalne že som mimo z tejto ffky!
Holky moje zlatý… nemohly jste mi připravit lepší překvapení než tyhle úžasný komentáře. Nemůžu uvěřit, že máte tuhle povídku fakt tak moc rády a takhle krásně mi to dáváte najevo. Moc a moc děkuju 🙂
Všem, koho jsem rozbrečela, se omlouvám… ale někde hluboko mě to těší. Probouzet v lidech pocity je něco, co mě neskutečně těší, takže když se mi to podaří jakýmkoli způsobem, jsem happy 🙂
Koukám, že se rozmnožily nápady na druhou řadu. No… na to že to původně byla jen jednodílná povídka už těch dílů bylo až až, ale upřímně říkám, že od doby, kdy Janulka před pár týdny nadhodila, že bych měla zvážit pokračování, přemýšlím nad tím. Neslibuju, že bude a že bude hned. Chci teď chvíli věnovat Příběhu na druhou, který fakt zanedbávám a vůči té povídce mám výčitky svědomí. Nezaslouží si takový macešský přístup :-D:-D ale pokračování HP nevylučuju.
jeeeee…on mu to fakt rekl… ach to je sladkyyyy….. vis ze tuhle povidku upa nejvic miluju… tak pis dalsi dalsiii.. a at dto dobre dopadne 😉
Michelle, vítej zpět a neboj, já nad tvými povídkami slzím ráda! :-))))
Michelle: Aaaaaaa. teď si mi udělala radost!! Mám alespoň malou naději na pokračování mojí závislosti!!xD…. Neříkám, že Příběh na druhou je špatný, taky to miluju. Ale tohle je prsotě moje nr. 1 xD!!… No doufám, že se nad námi přeci jen slituješ a do té druhé řady se pustíš!!;)
ÁÁÁÁ JOOOOOOOOOOOO 😀