Billovo zvrhlé druhé já 3.

autor: ZoE
betaread: Helushka

Po včerejším nočním incidentu, kdy Bill sám sebe téměř znásilnil a udělal ze sebe skoro holčičku, u nás panuje klid… No klid… spíše tichá domácnost… Ještě výstižnější by bylo klid před bouří. A to i když je venku dokonalé léto, azurově modré nebe, mráčky v nedohlednu, sluníčko majetnicky okupuje obzor, vítr má zaslouženou siestičku… ptáci, ne ti naši, ti venku, se učí nové serenády, aby nás měli ráno čím buzerovat… A dokonce mi kolem nosu před chvílí proletěl motýýýl. Tak to už by bylo moc… proletěla mi kolem nosu drzá vosice, co si na mě brousila žihadlo, ale sem byl rychlejší… teď už cestuje odpadním potrubím do centrálního hovnosběru, ale ještě před tím měla tu čest poznat naši záchodovou mísu zevnitř, prostě harmonie kam jen dohlédnu. A u nás? Nezvyklý, hustý klid! Tak hustý, že je téměř hmatatelný… úplně ho cítím, jak mě objímá, jak mnou prostupuje, jak se napětí ještě zvyšuje!

Bill je zavřený u sebe v pokoji a dělá bůhví co. Já sedím dole v hale jen v boxerkách, páč je fakt very hot, a listuju časákem s novou kolekcí kšiltek. Bill se občas urve ze svého“bůhvícodělání“, nabroušeně seběhne schody a hystericky si mě prohlíží. A to velmi důkladně… zprava … zleva … ze předu … ze zadu… sem tam mi pohledem zrentgenuje i mozek, magor.

Nechápu, o co mu jde, ale na druhou stranu, když ho to baví… ať si tady skáče… třeba mu objednám i nějakou palmu, aby měl lepší výhled. Mě to fáááákt nevzrušuje. Prostě otočím na další stránku a Billa si nevšímám. Opět zběsile vyběhne schody a „PRÁÁÁÁSK“, barák se otřese v základech, jak Billíček dokáže ladně zavřít svá vrátka.

Co to s ním je? Si musíme promluvit. Než se stačím zvednout, slyším, jak si to Bill opět štráduje dolů po schodech… nejspíš proto, aby si mě zase, dnes už asi po osmdesáté, prohlédl… Tentokrát skočí přímo na sedačku vedle mě, zaryje do mě svůj laserový pohled a začne prohlídku. V zápětí se ode mne odvrátí… ze stavu sedícího se uvede do stavu ležícího a dělá, že spí… nechápu.

„Bille?“ A opatrně s ním zacloumám. „Jsi v pořádku? Co je s tebou?“ Ale odpověď se žádná nedostaví, tak ho nechám „jakože“ spát.

Asi po dvaceti minutách se začne Bill neklidně vrtět… občas něco zamumlá, ale je to nesrozumitelné. Hází sebou čím dál víc, ale už mumlá zřetelněji… „Ne, to neudělám,“ křikne a převrátí se…“To nemůžu“ Asi zlý sen… „Dost, prosím…“

Rozhodnu se Billa probudit.

„Bille…“ Jemně s tím třesu. „Bráško… prober se… něco se ti zdá…“ Stále nic. „To jsem já… Tom.“ V ten moment Bill otevře oči, vrhne na mě pohled a lá Terminátor v proslulé závěrečné scéně, kdy pronesl svou poslední větu „Astela vista, baby (hasta la vista, baby)“ a skočí na mě jako nějaký vetřelec. Násilím se mě snaží líbat… osahávat… dokonce mi drsně zajede rukou do rozkroku… a… a je k nezastavení!!! Má obrovskou sílu… roztrhl mi tričko, prokousl ret… „Au“ A… ježiši… on u toho vzrušeně naříká!!! Je jak parní lokomotiva.

Já… já se s ním peru, fakt, ale lokomotiva vítězí! Tohle je horší než noční můra a všechny tři díly Terminátora i Vetřelce dohromady!

„Bille… sakra Bille, co děláš?? Nech to – ho… zbláznil ses?“ A nic. Bill se mi hrubě zahryzává do krku a konečky prstů mi nemilosrdně drtí bradavky… Přitom je jednou nohou, kolenem, zaklíněn v mém rozkroku a velmi silně na něj doráží. Nemůžu ho ze sebe setřást… Všechno mě šíleně bolí, ale Billa se nedá zastavit. Je mi líto, ale já prostě musím!

„Plesk“ Zase jsem to udělal… a díky tomu mě Bill nechal. A jako minulou noc opět nechápe, co se děje, kde je… a proč zase dostal facku.

Včera provozoval sado-maso praktiky jen na sobě, ale dnes to zkusil i na mně! Panebože, co bude zítra???

autor: ZoE

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4

23 thoughts on “Billovo zvrhlé druhé já 3.”

omg xD to je mazec xD

23 thoughts on “Billovo zvrhlé druhé já 3.”

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář